Deleatur

Nechápal jsem jeho slávu coby generačního manifestu, podle ukázek a nejčastěji zmiňované pikantérie vztahu mezi starší ženou a (už dospělým, ale mladým) synem jejích přátel jsem si myslel, že jde jen o výtečně zahrané (v čem Bancroftová hrála mizerně?) milostné drama. A překvapení - film se ke společenským problémům (i napříč generacemi) vyslovoval zcela nenásilně. Přesto jsem byl zároveň trochu zklamaný z titulní postavy - Hoffman byl sice výborný, ale hrdinu manifestu jsem si představoval poněkud... průrazněji. // 84%

Škoda, že tvůrci nezůstali u paradokumentárního stylu toho, co si milenecká dvojice sama natáčela. Takhle vyniklo, jak stylizovaný krátký film byl, najmě se snahou zapracovat i perskou poetiku. Nemluvě o srovnání se závěrečným záběrem autentické popravy. // 63%

Ehm... když už, tak to byl spíš donchuán. Na pár místech jsem se zasmál, ale jinak to byla groteska dost primitivní a hóóódně zastaralá. Nepomohlo ani to, že byla krátká. // 24% (je mi líto).

Erotická scéna by možná byla modernější, ani by nemusela milostný příběh poskvrnit (třeba Romeo a Julie už z roku 1968, mimochodem od gay režiséra), ale ve výsledku se mi líbilo, že tvůrce udržel vztah dvou dospívajících kluků ze znesvářených skupin (španělského rodáka a marockého přistěhovalce) v cudné rovině, protože ho tím nesnížil na úroveň třeba pouhého erotického experimentu pod vlivem horkého španělského slunce a rozbouřených hormonů. Najmě když měl k dispozici tak přirozené herce, mezi nimiž fungovala nehraná chemie. V závěru se nejvíce vzdálili od Shakespearovy tragédie, ale nemuselo to platit pro oba. // 75%

Myslím, že přitažlivost filmu o tak tragickém tématu nejlépe vystihuje úžasný blok scén od prvního polibku Seana s Nathanem (Pérez Biscayart a Valois), přes jejich tokání na gay diskotéce a žhavou erotickou scénu po skandování aktivistických hesel v růžových sukénkách a s růžovými střapci. Zpočátku mi taky přišly opakované scény z diskoték až nepatřičné, ale smysl mi byl nakonec zřejmý - ty lidi jsou ještě naživu a že jsou smrtelně nemocní, neznamená, že se přestanou bavit a milovat (ovšemže bezpečně). Zároveň by mě zajímalo, jestli na to měli choreografa, nebo to jen tak vyplynulo, ale ty taneční scény přesně kopírovaly vývoj hnutí Act Up od počátečního nadšení a frivolnosti přes uvědomění si vážnosti situace a tragické dopady po čím dál zuřivější boj. Nedomysleli jen drobnost - nápad přechodu z tancem rozvířených částeček prachu do buněk poprvé napadených virem byla možná moc doslovná ilustrace "zkažené zábavy". I tak ale byl boj aktivistů legitimní; např. cukrovkářům se taky nepředhazuje, že si za to můžou sami a jsou tu důležitější výzkumy než nemoci z nestřídmé stravy, ba často přímo obžerství. // 95%

Krvavý, ale i atmosférický horror, který mi potvrdil, že Hartnett hrdinské i chlapské kvality má. // 70%

Nádherně atmosférická, téměř bezeslovná romance. Esence něhy, kterou Asijci vkládají do svých romantických filmů. Uvěřitelné podání neuvěřitelné situace (tedy jsem příběh vzal doslova). // 81%

Líbila se mi ústřední dvojka a chemie mezi nima. Taky v gay romancích ne často vídané postarší typy (hlavně Leopold). Do jisté míry jsem postavě Joava (právě Leopold) porozuměl, ale někdo v jeho věku a jeho fyzických parametrů by neměl za sebou táhnout traumata z dětství nebo se ohlížet na předsudky v komunitě. Dále - abych aspoň respektoval někoho, s jehož názory nesouhlasím, musel by se jinak chovat rozumně, a to se Joav nechoval; to byl sebedestruktivní, nikoli alternativní životní styl (v tom původním, nikoli homofobním významu). // 50%

Výstižná a děsivá studie přerodu věřícího fundamentalisty v křesťanského extremistu. Zároveň ale velká naděje pro nezlomný odpor proti takovému vyostření v ženské postavě. Přes vyhrocené téma a ruskou teatrálnost chválím i civilní herecké výkony. // 83%

I když jsem Survivora objevil až kolem 10. řady, dokázal jsem se zpětně vcítit do pocitů diváků řady první, nadšených z nového televizního formátu. Zároveň je to ze zpětného pohledu opravdu silná řada už jen tím, že je jaksi civilnější, protože hráči formát teprve poznávali a nekalkulovali, sotva tam dorazili. Byť už tehdy zazněla otřepaná výmluva: "Lžu a podvádím jen kvůli hře, ve skutečnosti takový/á nejsem." Produkce se navíc soustředila na hráče, tak ještě nezdržovala artovými předěly. Dokonce jim zbyl čas na zdůvodnění hlasů, což mi v posledních řadách chybí nejvíce (i když vím, kde je hledat). Jak jsem si řadu připomínal, tak i sestava byla silná. Pro mě byl samozřejmě nejzajímavější gay, i když to byl i jeden z prvních padouchů realitky. Už jen pro tu ironii, že ne heteráci, lopaty nebo svalovci, ale to on (sulcovitý právník navrch) se stal živitelem kmene a hybatelem děje. Pár nezapomenutelných hlášek, mj. "Měli bychom kooperovat." "Já jsem vidlačka, myslím, že tady v buši korporace fungovat nebudou." a samozřejmě už legendární finální řeč téže vidlačky: "Po tom, co nám tady předvedla Matka příroda, cítím, že jí dlužíme, aby to dopadlo podle jejích zákonů - ať had sežere krysu.". I když pro mě bylo ještě legendárnější zdůvodnění finálního hlasu od jistého slizouna. // My All-Stars (ne nutně favorité): Richard, Rudy, Susan, Colleen, s výhradami Kelly a Gervase. (Nepřihlížím ale k tomu, co ev. předvedou/předvedli v dalších řadách.) // 87%