mishima

Naprosto přesvědčivý obraz předhitlerovského Německa zmítaného superinflací! Přestože se had ze svého vejce dosud nevylíhnul, jeho obrysy jsou již zřetelné! Frivolní atmosféru berlínských kabaretů narušují vpády bojůvek SA. A někde za silnými zdmi Ústavu probíhají pokusy na duševně chorých. Není to úplně ten Bergman, jak ho divák zná z jiných filmů, ale to neznamená, že je horší.

Luchino Visconti je skvělý vypravěč, perfekcionista v detailech prostředí a jeho doménou je líčení silných až zničujících vášní. A právě zde vidím problém: Camusův Meursault je bezvýrazný člověk, silné vášně téměř postrádá(trochu víc se rozohní až během rozhovoru s vězeňským knězem). Proto spojení Visconti-Camus není úspěšné. Ale je tento Camusův román vůbec zfilmovatelný, nepatří, tak jako Kafkův proces, jen a jen literatuře? A také Alain Delon by byl určitě v roli Meursaulta vhodnější. Nicméně vnější stránku filmu nutno ocenit.

Setkání Luchina Viscontiho s novelou Thomase Manna bylo velice šťastné. Režisér ve filmu potlačil všechny mythologické odkazy, kterými novela přímo oplývá a ze spisovatele von Aschenbacha se stal hudební skladatel. To Viscontimu umožnilo umně propojit Mahlerovu hudbu s hlavní linií příběhu. V Mannově novele je většina postav, s nimiž se Aschenbach v Benátkách střetne, zvětovateli budoucí smrti(nalíčený stařec, gondoliér bez oprávnění,pouliční zpěvák - a konečně i samotný Tadzio). Když se Aschenbach nechá u holiče "omladit", stává se i on sám symbolem blížící se smrti. Po léta zrazované smysly se mstí, když Aschenbach uvidí efébského mladíčka Tadzia. Zprvu umělecké zaujetí dokonalou formou,postupně přerůstá ve zničující erotickou posedlost! Chápu že tento snímek nemůže zaujmout diváka odkojeného akčními filmy!