Dvojitý milenec

Moje třetí setkání s režisérem Ozonem a musím říct, že po Jen 17 a Bazénu, je tohle jednoznačně zatím nejslabší. Přitom jsem od toho měl celkem vysoká očekávání, což byl možná problém. Nebudu tvrdit, že jsem konec znal dopředu, protože neznal. Ale že by mě to nějak vystřelilo z trenek a vyloženě překvapilo, to zase ne. Prostě se to jen stalo a já si řekl, že to není taková chujovina, jako byla do té doby. Těžko nějaké z postav fandit. Děvka, co si to rozdává s dvojčaty, jedno dvojče je sráč a druhé je přizdisráč. Nejvíc mě na tomhle filmu asi potěšilo, že ve Francii polovina národy zřejmě jezdí vozy Škoda. (26.06.2019)

Dvojitý milenec vypráví o psychologických kořenech sexuálních fantazií psychicky komplikované mladé ženy a zároveň je to sofistikovaná pocta Sestrám Briana De Palmy, Cronenbergově Příliš dokonalé podobě a Rosemary má děťátko Romana Polanského, plná odkazů a dvojitých významů. V souvislosti s motivem dvojčat si Ozon zřejmě oblíbil i dělení obrazu, osově symetrické záběry a zejména pak zrcadla, která cpe do každého třetího záběru, aby dostatečně upozornil na iluzivní hru s divákem, jíž se dopouští od samého začátku. Hraje si s hranicí mezi realitou a fantazií, provrtává se do niterných pochodů v mysli hlavní hrdinky a sype z rukávu rekvizity i zbrklé dějové zvraty, které lze v některých případech lehce interpretovat, leckteré vyžadují k analýze dost pozornosti a přemýšlení a jiné pravděpodobně jen matou. Ve výsledku ale Ozon selhává ve vyprávění poslední třetiny, která působí překombinovaně a chaoticky, stírá se v ní napětí ve vztahu mezi postavami a závěrečná pointa psychologickou rovinu akorát ještě víc komplikuje. Béčkový námět původně knižního thrilleru s erotickými prvky se režisérovi sice podařilo povýšit na umělecké evropské psychologické drama, které vypadá jako Padesát odstínů šedi ve verzi pro náročné a přemýšlející diváky, ale i těm se beztak do paměti nejvíc zaryje jeden jediný záběr - a to hned z úvodu filmu. (11.07.2017)

My, odchovaní filmy Catherine Breillatové a Vetřelcem, kříženým s Věcí, se novým Ozonovým filmem obamalutit nenecháme. I De Palma s Cronenbergem mohou klidně spát. Úvodní dva záběry by sice rády šokovaly, ale nová vlna surrealismu z toho taky nebude. Ozon si byl zřejmě slabin scénáře vědom a tak celou první polovinu stoupajícího psychického napětí zdobí kamerové exhibice. Pak se sice i dostane na trochu toho thrilleru s nepříliš čekaným vyvrcholením, ale závěr už je čiré WTF, kdy nevíme, kdo je kdo a co je co. A co z toho, co jsme viděli, se "stalo" a co z toho byly hrdinčiny halucinace. Herecké výkony celkem dobré, kamerové exhibice lahodily oku a příznivci plnočelné nahoty a penetrací si taky přijdou na své. A schválně počítejte, kolikrát uvidíte škodovku. (30.07.2017)

Je tu dost slušná a správně mindfucková atmosféra, poutavé režijní nápady (byť dost perverzní, ale Ozon se v úchylkách vyžívá, takže se to dá čekat - i když přiznávám, že úvodní záběr na vnitřek vagíny mě krapet zaskočil), solidní filmařská stránka a nejedna nezapomenutelná scéna, ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. Jenže nějaká závěrečná myšlenka tomu dost chybí, takže z toho je jen sice zajímavá, ale přesto béčková historka, která ani nemá pořádně promyšlený scénář a tváří se chytřeji než ve skutečnosti je. A sexuálních scén tam podle mě bylo zbytečně moc, až mám pocit, že tvoří dobrou čtvrtinu filmu. Celkově to má něco do sebe, popravdě mě dostal i závěrečný zvrat (byť se tam opět ukazuje ta urputná snaha být něčím víc), mírný nadprůměr to je určitě, ale už jsem od Ozona viděl lepší filmy a z tohohle mohl udělat víc, než z toho nakonec je. Lepší 3* (23.07.2022)

S Ozonem si nevím rady. I po třetí měl jeho film něco do sebe, ale i po třetí to nebylo ono. V tomto případě sáhl po motivu dvojčat, přidal hodně erotiky, trochu zvrácenosti a celkem solidní thrillerové atmosféry. Navrch měl opět k ruce Marine Vacth, která byla i tady úchvatná. Jenže pořád mi tam chybělo něco, co nedokážu pojmenovat. Navíc závěr, který přišel s trochu fádním vysvětlením, mi vůbec neseděl k předcházejícímu ději. Nicméně i tak se jedná o lehký nadprůměr a budu doufat, že příště to z mého pohledu bude bez větších výhrad. 60% (28.12.2017)