LND

Podobu Disney „princezny“ na sebe tentokrát bere Indiana Jones a musím říct, že jsem to žral od začátku do konce. Je až neuvěřitelné, kam se Disney dokázal posunout v akčních scénách a animacích. Hlavně voda a déšť, to je opravdu umění. Ohledně příběhu je pravda, že lze zhruba tušit, jak to dopadne, ale tak už to u filmů tohoto druhu bývá, že :) Film v žádné části neztrácí tempo a závěr je pořád patřičně kulervoucí. Nemám co vytknout.

Představa, že by se celý svět musel smrsknout na jediný vlak, je sama o sobě celkem drsná. Přesto se v první sérii jedná o generický netflixovský blender, jehož děj je roztříštěný na několik linek a ani jedna není příliš zajímavá. To se ovšem změní s druhou sérií a příchodem společného nepřítele. Sean Bean je ve své roli perfektní a celkově se jeho postava dost povedla. Spád, jaký to dostane v druhé polovině, je vynikající. V době, kdy moc nových věcí nevychází, jsem moc rád, že tady máme seriál, jako je Snowpiercer, 1034 cars long.

Mirana natahující luk v úvodních titulkách je dokonalost! Těch prvních 30 vteřin navodí vážně výbornou atmosféru, která ovšem nikde dál v seriálu není. Je tam skvělá akce i soundtrack, ale to je tak všechno. Děje se tam spousta věcí a díky tomu příběh paradoxně vyznívá až nadmíru lyricky. Místo abychom sledovali děj, sledujeme jakési obrazy, či jak to nazvat. Kdyby v názvu nefigurovala DOTA a postavy se jmenovaly jinak, pes po tom neštěkne. Zároveň je to ale druh seriálu, u kterého by druhá série mohla být lepší. Na závěr dodám, že podobnost s Castlevaníí je tak do očí bijící, že slovo inspirace je tedy hodně velký eufemismus.

Seriál je daleko lepší než filmy, i když laťka byla v tomto případě opravdu na zemi. Kdo by to byl čekal, že Pacific Rimu prospěje méně bezmyšlenkovité akce a větší zaměření na osudy postav... Dvě děti putující válkou zpustošenou zemí, to je samozřejmě totální depka. Atmosféra je ale perfektně vykreslená. Všichni aktéři v zemi nikoho se snaží v podstatě jen přežít, což rozdmýchává rozličné příběhové motivy. Náboženský kult uctívající Kaiju to už jen vyšperkoval. Celkově to má několik skvělých momentů, z nichž u mě vyhrává scéna s písní Give 'em Hell.

I hrdinové a dobrodruzi jsou „jenom lidi“, více či méně praštění. V tomto případě tedy spíš více. Vedle boje s monstry, ať už jsou to nemrtví, ropuchy nebo létající zelí, jim nejsou cizí ani témata jako dluhy, alkohol a sexuální obtěžování. Musím uznat, že čtveřice hlavních postav jsou asi ta největší paka, co se mohla dát dohromady. A je to super! Nebudu vůbec zastírat, že je to přisprostlá úchylárna a půlka vtipů pramení právě z toho. Postava masochistické rytíř-modelky Darkness je za mě jednoznačně nejlepší, i když brutálně nahláškovaní jsou tady úplně všichni. „EXPLOOOSION!“

Chalífát je hodně silný kafe. Nejděsivější na tom je, že je to všechno realistické a zcela uvěřitelné. Nikdy nevíte, kdy někomu rupne v bedně a rozhodne se vystřílet nebo odpálit budovu plnou lidí. A nejhorší na tom je, že to ani nelze považovat za rupnutí v bedně, neboť jde o zcela nenásilný a přirozený proces přesvědčení jedince, že dělá správnou věc. Co se týká seriálu samotného, tak se mi libí především styl tří propojených příběhů, který nabízí komplexní pohled na věc, a také pozvolné stupňování napětí až do samého závěru. Body si zaslouží i decentní a přesto svým způsobem hrůzyplný soundtrack.

Velkolepostí na poli fantasy může konkurovat jedině Pán prstenů. Hra o trůny je první seriál svého druhu a to už jí nikdo nevezme. Její krása tkví v propracovanosti a detailech. Něco tak rozsáhlého, složitého a promyšleného zkrátka nemá obdoby a nelze to ani jednoduše popsat nebo převyprávět. Příběhů je tady celá řada a všechny jsou vzájemně více či méně propletené. I proto patří předloha k mým nejoblíbenějším knižním sériím. Nedostatky, z nichž nejvíc do očí bijící je uspěchanost závěrečné série, tady samozřejmě jsou. I přes ně ale Hra o trůny nechává konkurenci daleko za sebou a její intro nad mapou s hudbou Ramina Djawadiho se stalo naprostým symbolem.

To je tak, když chce někdo postavit farmu v Anglii. Hodně lidí říká, že bez Ragnara to není ono. Víte co? Podle mě to nebylo ono ani s tím Ragnarem. Příběh je velkou hromadou slepých uliček, které do čtvrté série lepilo jen to, že jsme sledovali život hlavní postavy. Místo oslích můstků se z ničeho nic raději rovnou skáče o roční období nebo i několik let vpřed. To ani nemluvím o tom, že k hlavní postavě si lze vytvořit jen pramalé sympatie. Jakmile hlavní postava příběh opustí, projeví se onen bordel v celé své kráse. Vytáhne se starý hybatel děje v podobě postavení farmy v Anglii. To ale nikoho nezajímá, všichni chtějí vidět řež. A proto se stále vynořují noví, silnější, zajímavější nepřátelé, uzavírají a zase se rozpadají nejrůznější dohody a spojenectví, přičemž při každé takové změně se musí všichni náležitě vyzabíjet, ale hlavním hrdinům se samozřejmě nikdy nic nestane. Nechápu, jak je možné, že se při každém boji tři čtvrtě osazenstva svorně odebere do Valhally, a přesto jich je pořád hodně. Na druhou stranu, co se týká herců, kostýmů, kulis a celkové stylizace, tam lze jen chválit.

Seriál s každým dílem lepší. Zde opět skvělý humor střídá skvělé napětí. Doufám, že se z Wandy nestane záporná postava, jelikož daleko k tomu rozhodně nemá. Scéna s osvobozením Visiona, třebaže byla jen v podobě kamerového záznamu, byla dost silná... a co se týká konce?! Nečekané zvraty jsou ve filmech a seriálech po různu, ale odpal takového ražení, to je něco, co se vážně vidí jen jednou za pár let. Tleskám!

Guilty pleasure. Je tady úplně všechno! Sexy víly, namakaní nagelovaní bojovníci, meče na zádech, náležité mystérium, temná minulost, šokující odhalení, obludy, efekty, blbý kecy, chytrý kecy, postavy tvářící se přísně a postavy tvářící se ublíženě. Oceňuji, že se seriál snaží přiblížit současným dětem. Důkazem budiž nejen vysoká koncentrace zpráv na mobilu a prohlížení Instagramu, ale také fakt, že během večírku v kouzelné škole pro víly se pije pivo, hraje beerpong a hulí tráva. Vůbec bych se nebál ještě víc přitlačit na pilu s nezáměrným humorem. Kdyby se to nebralo tak vážně, je to perfektní.