Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (21)

plagát

Besný pes a Glória (1993) 

Murray a De Niro v jednom filmu by měli v jakémkoliv smysl dávajícím vesmíru znamenat jistou pecku. My bohužel žijeme v tom, který smysl nedává. Jedinou opravdu záživnou dějovou linkou filmu je romance mezi Waynem a Glorií. Vše ostatní tady je jen na chvíli, pomyslíte si, že se to ve filmu ještě někdy vrátí, jenže ono nevrátí. Konec filmu byl opravdu moc přiblbý i na mě.

plagát

Soudružka Kimová bude létat (2012) 

Jak téhle roboticky působící, nic neříkající blbosti může někdo dát více, než 2 hvězdičky opravdu nechápu. Jde o film, ve kterém už zezačátku víte, jak vše skončí. Hlavní hrdince nikdy není do cesty hozen klacek na delší dobu než pár vteřin, všichni jsou na sebe pořád až nepřirozeně hodní, stále veselí, šíleně ochotní a znepokojivě usměvaví. Je to Flashdance bez čehokoliv, co činilo Flashdance klasikou. Celý film sice působí, jako kdyby byl natočen v přibližně stejné době, ovšem žádnou super osmdesátkovou hudbu či neironicky silnou a soběstačnou ženu v hlavní roli tady nenajdete (navzdory mnoha popisům filmu, které ho nazývají 'progresivním'). Doopravdy je toto jen další nestydatý nástroj propagandy, který má za úkol vysvětlit, že v KLDR je možné vše...když máte tu správnou 'revolucionářskou duši' a budete pracovat společně! Není tady nic, co by hlavní hrdinka dokázala sama. Všude kam jde má před sebou pozametanou a naleštěnou cestičku a všichni jí ve všem vyhoví. Na to, že má SKBL být komedie, jsem se snad ani jednou nezasmál. Kdybych byl jedním z evropských filmařů, kteří na snímku pracovali, dost bych se za sebe styděl.

plagát

Bojisko Zem (2000) 

Tenhle film na člověka hází nesmysl za nesmyslem, ke konci už jsem dokonce ani nedával moc pozor a doufal, že to skončí, ale… nemůžu si pomoct, tohle je pro mě definice slovního spojení ‘guilty pleasure’.  Triky dobrý, Travolta (i jiní) v dabingu dosti vtipní, děj nelogický a v druhé polovině už fakt přepálený (začali jsme u ubohého primitivního divocha, který byl unesen a najednou se ten samý divoch snaží během jednoho jediného týdne zorganizovat kompletní vyhlazení celé mimozemské rasy???) ale až na ten předem zmíněný konec jsem se vážně i celkem bavil.

plagát

Jackie Chan: Superpoliš 1 (1985) 

Úžasná podívaná, která se stává ještě působivější, když zjistíte, jak šíleně nebezpečné některé kaskadérské kousky ve filmu skutečně byly. Super akční snímek se skvělou bojovou choreografií od začátku do konce, ve které nechybí ani doopravdy vtipná dávka komedie. Všechny CGI slátaniny světa se nemůžou vyrovnat starým dobrým životaohrožujícím šílenostem, které na plátně během osmdesátek předváděl Jackie a jeho crew. Jasných 5*

plagát

Rebelové (2001) 

Jako sbírka hudebních videoklipů by Rebelové byli už tak fajn filmem s příjemnou hudbou a hezkou choreografií, který by si ode mě vysloužil 3 hvězdičky, ale poslední půlhodina celý film pozdvihuje o dost výš. Tónově i kvalitativně se film otočí o 180° a najednou sledujeme místo šťastného muzikálu plného barev pochmurné svědectví toho, jaký byl pro lidi život během sovětské invaze. Hlavně mě dostal záběr na tank vynořující se z lesa, filmařům se ho podařilo udělat opravdu velkým a hrozivým. Bylo mi jasné, že takhle nějak film skončí už když bylo v polovině filmu proneseno „Byla bych ráda, kdyby se pro vás symbolem šťastného vykročení do života stal tento rok. Rok 1968!“, ale i tak to byla dosti zdrcující a rychlá změna nálady filmu. Někdo by tohle mohl brát jako slabost, ale když si člověk vezme, že taková rychlá, nepříjemná změna to byla i pro lidi v té době, tak film vlastně perfektně odráží realitu.

plagát

Evil Dead (2013) 

Napříč celou svou délkou je tento film celkem standartním hororovým rebootem, jakých jsme v nultých a desátých letech viděli spoustu, ale jen za posledních 10 minut, kdy sledujeme jednu jedinou přežívající postavu, jak si to rozdává s posledním nemrtvým při doslovném krvavém dešti, zvedám skóre z 2,5 na 3*. No jo, když v tom není Campbell, není to prostě ono.

plagát

Super Mario Bros. vo filme (2023) 

Filmy od Illumination a celkově novodobé animované pohádky fakt nemusím, ale když přehlédnu ten občasný trapný vtip a vskutku předvídatelný a konvence nebořící příběh, tak byl film podle mě vydařený, dokonce bych i řekl, že lepší než Sonic 1 a 2. Makeover, který dostala Peach byl podle mě DOBRÝ - s tímto názorem si připadám být v menšině, ale opravdu nemám potřebu na tenhle dětský animovaný film hateovat a bojkotovat ho jen proto, že je 'moc woke', protože v něm Peach konečně už není jen ubrečená a otravná princezna, která pořádně ani není postavou ale spíše jen předmětem, kvůli kterému musí Mario porazit Bowsera. Jediná věc, která mi na předělání její povahy vadí je to, že se v podstatě chová jako Daisy, takže mohli raději rovnou do hlavní role dát ji, ale co se dá dělat, Peach a Mushroom Kingdom jsou přeci jen větší a prodejnější jména než Daisy a její Sarasaland. Také oceňuji snahu do soundtracku obsáhnout co možná nejvíce klasických skladeb z celé série, i když ty klišovité licensované písně typu Holding Out For A Hero si fakt mohli odpustit. 4*

plagát

Tetsuo (1989) 

Co to sakra právě spatřily moje oči. Ze zhlédnutí tohoto filmu jsem se vzpamatovával ještě opravdu dlouho. Pořádně jsem nevěděl do čeho jdu, na film jsem se díval jen z toho důvodu, že jím byla údajně inspirovaná celá sekvence s motorkou v Noční můře v Elm Street 5. Už samotná pátá Noční můra je patřičně ujetá, ale zatímco ona je značně brakovitá, Tecuo ne. Film po celých 67 minut útočí na vaše smysly, což podle recenzí tady na ČSFD mnoha lidem vadí, avšak pro mě osobně to byl útok příjemný. Cukamotův první 16mm počin je zároveň jedním z jeho nejlepších a nejvlivnějších, už od prvních záběrů na kovového fetišistu snímek působí tajemně a znepokojivě, což jsou pocity, které se postupem filmu zvětšují a přidává se k nim ještě údiv a znechucení. Normálně filmy s přílišným množstvím sexuálního násilí vážně nemusím, ale Tecuo se narozdíl od zhovadilostí typu Srbský Film snaží svými bizarními záběry o více, než jen přivedení publika ke zvracení a uspokojení zvrácených choutků nějakých úchylů. Film si lze vyložit mnoha směry, od konzumace lidské individuality japonskou pracovní kulturou, přes postupné požírání našich životů stroji (což můžeme z filmu chápat jako dobrou i špatnou věc) až po příběh o uzavřeném homosexuálovi, který si nechce přiznat svou orientaci. Musím se přiznat, že po prvním shlédnutí filmu jsem jeho drtivou většinu nechápal a divil bych se, kdyby někdo ano, každopádně po přečtení nespočtu článků a recenzí o jeho vzniku a významech jsem se na něj podíval znovu a viděl ho v úplně jiném světle. Často se mi stává, že mě nějaký film uchvátí natolik, že o něm přemýšlím ještě několik dní, ale už dlouho jsem to nezažil tak silně, jako právě s Tecuem. Obrazy mzdáře kroutícího se v bolestech se mi před očima v doprovodu senzačního industriálního soundtracku živě vyobrazují už více než týden, a já si to náramně užívám. Pro milovníky bizarního a experimentálního kina je tenhle příběh o železném muži must-watch. Po druhém shlédnutí dávám 5*

plagát

Assa (1987) 

Na film jsem se díval jen kvůli tomu, že v něm hraje Coj. První polovinu filmu jsem ho marně hledal všude možně v pozadí, a potom jsem na něj už úplně zapomněl, protože mě film tolik chytil, hlavně v druhé polovině. Na film z SSSR je toto velice nápaditý snímek se spoustou zajímavých sekvencí, jako třeba Banananovy sny. Jsem neskutečně apatický člověk, ale z toho jak nakonec skončil bylo smutně i mně. Hned to ale napravil Viktor Coj se svým závěrečným koncertem. Tak jsem se ho přeci jen dočkal!

plagát

Amélia z Montmartru (2001) 

To si to tak jednou kráčím kolem kina a najednou spatřím plakát se známou tváří. Film jsem sice nikdy předtím neviděl, ale ten úsměv na plakátu jsem už na internetu a ve všelijakých seznamech kvalitních filmů viděl tolikrát, že jsem se rozhodl na film zajít. Promítali ho bohužel pouze dvakrát, v obou případech v časy, kdy jsem byl v práci, ale moje touha si jeden den vyrazit na tento slavný film místo otročení v Mekáči byla tak velká, že jsem si našel za sebe záskok a koupil lístek do kina. Musím říct, rozhodně jsem neudělal chybu. Na francouzské filmy se opravdu často nedívám, takže jsem nevěděl, co čekat, mírně jsem se dokonce bál, že jsem se své šichty vzdal pro nic za nic, ale už při prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že na něj jen tak nezapomenu. Nejen to, ale značně mi i zvedl náladu, což se jen tak nějakému filmu, který nemá v názvu slovo Rocky nepodaří.