Jirka.Arbter

Co to sakra právě spatřily moje oči. Ze zhlédnutí tohoto filmu jsem se vzpamatovával ještě opravdu dlouho. Pořádně jsem nevěděl do čeho jdu, na film jsem se díval jen z toho důvodu, že jím byla údajně inspirovaná celá sekvence s motorkou v Noční můře v Elm Street 5. Už samotná pátá Noční můra je patřičně ujetá, ale zatímco ona je značně brakovitá, Tecuo ne. Film po celých 67 minut útočí na vaše smysly, což podle recenzí tady na ČSFD mnoha lidem vadí, avšak pro mě osobně to byl útok příjemný. Cukamotův první 16mm počin je zároveň jedním z jeho nejlepších a nejvlivnějších, už od prvních záběrů na kovového fetišistu snímek působí tajemně a znepokojivě, což jsou pocity, které se postupem filmu zvětšují a přidává se k nim ještě údiv a znechucení. Normálně filmy s přílišným množstvím sexuálního násilí vážně nemusím, ale Tecuo se narozdíl od zhovadilostí typu Srbský Film snaží svými bizarními záběry o více, než jen přivedení publika ke zvracení a uspokojení zvrácených choutků nějakých úchylů. Film si lze vyložit mnoha směry, od konzumace lidské individuality japonskou pracovní kulturou, přes postupné požírání našich životů stroji (což můžeme z filmu chápat jako dobrou i špatnou věc) až po příběh o uzavřeném homosexuálovi, který si nechce přiznat svou orientaci. Musím se přiznat, že po prvním shlédnutí filmu jsem jeho drtivou většinu nechápal a divil bych se, kdyby někdo ano, každopádně po přečtení nespočtu článků a recenzí o jeho vzniku a významech jsem se na něj podíval znovu a viděl ho v úplně jiném světle. Často se mi stává, že mě nějaký film uchvátí natolik, že o něm přemýšlím ještě několik dní, ale už dlouho jsem to nezažil tak silně, jako právě s Tecuem. Obrazy mzdáře kroutícího se v bolestech se mi před očima v doprovodu senzačního industriálního soundtracku živě vyobrazují už více než týden, a já si to náramně užívám. Pro milovníky bizarního a experimentálního kina je tenhle příběh o železném muži must-watch. Po druhém shlédnutí dávám 5*