JC_Gucci

Legendární film o bubákovi ve vesmíru.

Gilliamovo zobrazení budoucnosti působí cize, až odporně. O to větší překvapení je, že se mu daří stejnou atmosféru udržet i při cestování do dob přítomných. Těžko jsem ve filmu hledal zrnko nějakého klidu a pocitu familiérnosti a tak to autor jistě chtěl. Chladná scénografie a skvělé herecké výkony jsou tím, co 12 opic dělá tak zapamatováníhodným filmem. Příběh o cestování v čase je pak hlavně nástroj k našim vlastním pochybnostem a pozornosti.

Krásně se na to kouká, krásně se to poslouchá. Atmosféra, kulisy, hudba, příběh. To vše jde ve šlépějích původního Blade Runnera a chvílemi ho v tom i věrně napodobuje. Bohužel to trochu kazí nevýraznost postav a jednotlivých scén. Dovedl bych se hodiny dohadovat, která scéna z jedničky je nejkrásnější, pamatuji si je snad všechny. Tento film ve mě určitě zanechal mnoho pocit, ale ne konkrétních vzpomínek. Těžko bych vyjmenoval aspoň pár zapamatování hodných scén a definoval, co je udělalo zajímavými. To samé platí i o postavách, které působí ploše a chybí jim určitá charakteristika, kterou v jedničce měli i vedlejší postavy, na pár chvil se mihnuvší ve scéně. Co naplat. Blade Runner je přecijen můj nejoblíbenější a jeden z nejlepších filmů kdy natočených. Pokračování jsem nepotřeboval a už vůbec ne přímé. Ostatně provázání děje s původním Blade Runnerem na mě působilo jako marketingový tah a klidně mohl tento film být úplně nezávislý příběh ze stejného světa. I tak jsem rád, že se jedná o důstojné pokračování a Blade Runner 2049 nekazí svému předchůdci reputaci.

Všichni víme, co chceme, aby Matrix byl. Mnoho vrstev filozofických myšlenek a konceptů, které donutí člověka se zamyslet, vložených do nádherného akčního filmu bourajícího naše představy, jak může akční film vypada. Že se bourání představ v tomto filmu nedočkáme nám film sám celkem brzy řekne. To ale neznamená, že nemohl být nádherný. Místo toho máme nepřehledné akční tlačenice, kde ve vzduchu líta bordel, zbraně působí jak hračky, kamera se třese a všichni jsou ve výsledku nezranitelní. Bohužel i z té filozofické stránky je čtvrtý Matrix spíše zklamáním. Koncepty, které tento film zkoumá nejsou nikterak propracované a místy působí, že jim ani autorka moc nerozumí. Meta komentář filmu je čistě pokrytecký. Film, který kritizuje sám sebe, za to co dělá, se tím nespasí. Je to asi jako kdybyste nahlas vykřikovali: "To jsem ale blbec!" zatímco natáčíte nejnovější Tik Tok trend. Kdyby se film pokusil vyjet ze svých zajetých kolejí a místo mizerného akčňáku přinesl psychologické drama, fungovalo by to. Dále si film bere na paškál psychické zdraví, terapii, sebevraždy, inkluzivitu, rozdělování společnosti, nebinárnost, jednotu, strach, emoce, únik z reality do fikce, neochotu bojovat za svobodu a další. Bohužel tato témata nejsou ve filmu v podobě příběhově funkčních konceptů, ale spíše něco, co příběh úplně nahrazuje. Film skáče z jednoho tématu na druhé, stejně jako skáče v prostředích a příběhu, jako kdyby velká část byla vystřižená. I tak by mohl být o něco kratší. Co si budeme povídat, už druhý a třetí Matrix měly mnoho přešlapů a prvnímu filmu spíše kazily reputaci. Čtvrtý film tuto ságu rozhodně nijak nezachraňuje a ve výsledku je to jen další cecek na peněžní krávě, kterou se studio rozhodlo podojit. Prvnímu Matrixu je už přes 20 let a za tu dobu tahle série mohla jít do mnohem většího hnoje. Když čtvrtý Matrix nebudeme srovnávat s tím prvním, ale budeme ho srovnávat se současnými akčními filmy, rozhodně patří mezi ty koukatelnější kousky.

Kdo je nejhorší člověk na světě? Ten co si nemůže pomoct. Ztrácí zájem o věci, které chtěl a má, vždy má zájem o to, co nemá. Z lehce překonatelných maličkostí dělá nepřekonatelné problémy, jiné zas považuje za osudové momenty. A jediná cesta, jak z toho ven, je přestat ostatním ničit jejich spořádané životy tím, že jim do nich vstupuje a pak zas mizí a zanechává za sebou spoušť, jak nějaká bouře. A co jste si z filmu odnesli vy?

Film není o minimalismu, ale o dvou týpcích propagujících minimalismus a jejich životech od dětství, až po jejich současnou kariéru úspěšných influencerů. Ve filmu zazní úplně to stejné, co zaznělo ve filmu předchozím, v jejich podcastu, na jejich TED přednáškách a pravděpodobně i čtyřech knížkách, které už vydali. Jejich proslovy jsou točené v nějakém hangáru plném IKEA nábytku a ozdob (včetně polic plných bílých knížek), neustále významně koukají mimo kameru a po každém slovu je aspoň vteřina pauza. To je doplněno zpomaleným stock záběry lidí, jak jdou po ulici s nákupní taškou.

Kdybych měl Venoma vystihnout jedním slovem, bude to: "zbytečný". Svět Venoma, jako by byl z nějakého animáku pro děti. Hlavní záporák je šílený vědec dělající pokusy na bezdomovcích. Sice ho film podává jako mírně horší verzi Elona Muska, ale v reálu by si takový ňouma nedošel ani pro párek v rohlíku, aniž by ho někdo nezatknul, nebo mu aspoň nenabančil. Hlavní klaďas je zamilovaný looser, co udělal v životě pár chyb a teď sotva, že neskončí na ulici. Ale přitom má super motorku, celkem fajn byt a je tak slavný, že ho poznávají lidi na ulici. K tomu přidejte pár scén vykradených z jiných filmů, vybuchující drony nějaký ten CGI efekt mimozemského orgnaizmu a jsme v polovině. Kdyby film začal tady, o nic by divák nepřišel, ba naopak by ho film nezačal tak rychle nudit. Řekl bych, že by se z toho filmu dal udělat celkem cool 20ti minutový sestřih z rozhovorů člověka se svým parazitem a bojů dvou emzáckých organizmů proti sobě. Ve světě, kde už byly natočeny tisíce filmů podle komixu, o mimozemských organizmech, o šílených vědcích, na Venomovi marně hledám jedinou věc, kterou by přinesl novou. Jediný důvod, proč se na něj vlastně koukat.

Sex, drogy a Rock n Roll ze 70tých let jak vyšitý. Pro fanoušky hudby, vinilů, Scorseseho a kvalitní seriálové tvorby opravdová chuťovka. Nějaké chybičky by se na tom najít mohly, ale u seriálu s deseti díly (i když poněkud dlouhými) se dá leccos odpustit a vychutnat si to mnoho, co se na tomto seriálu povedlo, od začátku až do konce.

Breaking Bad dokázal v každém svém dílu servírovat dějové zvraty a napínavé cliffhangery takovým způsobem, že se každý díl běžně stával tématem konverzací, náhodných skupinek lidí. Své diváky na začátku chytnul a až do konce nepustil, především díky udržení kvality po dobu všech pěti sérií, ale i tím, že se nezačal moc opakovat, zbytečně některé děkové linky protahovat, nebo naopak nesklouznul do absurdna, což se podobným seriálům většinou v pozdějších sériích stává. I přes opravdu skvělý scénář a herecké výkony a nezpochybnitelnou kvalitu tohoto seriálu, mezi mé nejoblíbenější se nezařadil. A to především kvůli nenávisti, kterou jsem ke konci cítil ke všem postavám. Nikomu jsem nefandil, do nikoho jsem se nemohl vcítit a při sledování jsem skřípal zuby u toho, jak jsou všichni v seriálu naprosto nestrpitelní zmr*i.

Joker je takový remake Taxikáře, ale s mnohem závažnější diagnózou. Zatímco v Taxikáři sledujeme postupný rozklad Travise a jeho degradace způsobená bezvýznamností a bezmocností, hlavní představitel Jokera je závažně psychicky nemocný člověk již od prvních minut filmu. Chybí tu jakákoliv gradace a vývoj, jen křečovitě sledujeme do jaké další slamastiky se hlavní představitel díky svým psychózám dostane tentokrát. Je to jako sledovat člověka s obrnou jít do schodů. Proč by se na to někdo vůbec chtěl koukat? Kromě výborného marketingového tahu, zasadit film do komixového světa, přestože by vynechání jména města Gothamu a rodiny Waynových na filmu vůbec nic nezměnilo, je tu ještě jeden důvod. Herecký výkon Joaquina Phoenixe je opravdu obdivuhodný. Jeho bizarně nepřirozené tanečky, maniakální smích, mumlání a přeříkávání, to je fascinující herecká etuda, kterou stojí za to vidět i kdyby z filmu zmizeli i ty malé náznaky nějakého koherentního příběhu. Obsazením Roberta De Nira vdo vedlejší role, jakoby nám autoři sdělovali, že je ve městě nový film kritizující městskou společnost a její rozpad a nezájem politků s tím cokoliv dělat. Ale nenechte se mýlit, Taxikář je jen jeden. Jokerovi se nedá upřít jistá uměleckost, ale znovu se k němu budou vracet jen studenti herectví. Zatímco při prvním shlédnutí zkousnu to mrazení a nechutnou pachuť, co ve mě tento film zanechal, příště se radši půjdu projít ven.