JC_Gucci

Homeopatická kaše nastavující milionkrát nastavovanou kaši původního seriálu. Jestli se chcete nenávidět za promrhaný čas, tak stejně radši koukejte do zdi.

Skvělý a napínavý scénář napsaný na 12 dílů začal trpět syndromem nastavované kaše už v první sérii, když se na úspěchu prvních pár dílů začaly pořádně rejžovat prachy protáhnutím na 22 dílů. Poslední náznak jakékoliv zábavy zmizel uprostřed druhé série. Pak se ze seriálu o útěku z vězení stává scifi o celosvětové konspiraci, kde celá první série byla zinscenovaná, aby se hlavní hrdina po útěku z vězení dostal do jiného vězení, ze kterého mohl utéct, aby se mohl vloupat do sejfu, aby se pak mohl vloupat do vězení, aby tam zemřel, ale vlastně přežil a mohl opět utéct z vězení. Nevím, proč jsem tenhle seriál chtěl mermomocí dokoukat, ale dodnes toho lituji a je to čas, který mi už nikdo nevrátí. Vyhněte se tomu obloukem!

Kvalita první série nedokáže vykompenzovat stoupající nesmyslnost a ukrutnou nudu sérií dalších. Ztráta času v seriálové formě, nenechte se zmást poutavým konceptem!

Oggy a škodíci je taková animovaná blbost, kde se různí tvorové převážnou většinu doby srandovně mlátí. Filmová verze přidává trochu hlubší příběh a lepší animaci. Osobně jásám nad naprosto úžasným sound designem, který už tak hromadu skvělých nápadů ze seriálu, ve filmu doovádí k dokonalosti. Příště si ale radši pustím Toma a Jerryho.

Equilibrium si zahrává s očekáváním diváka. Kdo čeká ponurou totalitu a temný příběh z 1984, tomu výsledný příběh může připadat plochý a předvídatelný. Kdo čeká akční béčko o ničem, může být překvapen hloubkou, filozofickými motivy a příběhovými zvraty. Kdo čeká vymakanou akční řežbu, může být zklamán nerealističností akčních scén, kdo čeká lehkou slátaninu, bude překvapen stylizovanými akčními scénami inspirovanými například Matrixem. Je málo filmů, které jsem viděl tolikrát, jako Equilibrium, a stejně mě pořád baví. Z hlediska zpracování a řemeslnosti se jistě nejedná o nějaké vysoké umění, nebo nejdokonalejší film. Z hlediska zábavy a diváckého zážitku má hodně co nabídnout a pokaždé, když ho vidím znovu, akorát si utvrzuje své místo mezi mými nejoblíbenějšími filmy.

Minimalismus jako životní filozofie má tisíce let dlouhou historii a v různých obdobích ovlivňoval části kultury a umění. O tom se v tomto filmu ale nedovíte vůbec nic. Film ukazuje minimalismus jen v moderním pojetí, jako odpověď na konsumerismus. Opakovaně nám ukazuje záběry na davy zákazníků v supermarketech, chvíli mluví o rychlé módě, stěžuje si na nové verze iPhonů. To vše je proloženo rozhovory s postavami, které mají všechny podobný příběh. Nejdříve pracovali na nějakém dobrém místě vysoko v korporátním žebříčku, ale necítili se štastně. Poté se jim stala nějaká zásadní životní událost, která jim změnila život, většinou úmrtí někoho blízkého, nebo rozvod rodičů. Pak se zbavili části svého majetku a teď o tom píšou knihy. Ani slovo o tom, jaké to vlastně je žít v minimalismu a co to pro jejich životy opravdu znamená. Na záběrech vidíme velké domy plné nábytku, bedny hraček pro děti, knihovny plné knih přes celou stěnu, farmu plnou zvířat, dokonce pózování s nejnovějším iMacem. Snad každý člověk, který se ve filmu objeví, má ke svému jménu napsáno něco jako: "Autor knihy o minimalismu.", "Designer minimalistických domů." "Propagátor minimalistické metody." Přitom je to stokrát ohraná písnička. Kdyby se v celém filmu slovo "minimalismus" nahradilo "Ježíšem", "Keto dietou", nebo "Crossfit", nemuselo by se ve filmu skoro nic jiného měnit a stále by dával stejný smysl. Parta influencerů prodává návod na lepší život obyčejným nespokojeným lidem. Přičtěte k tomu opakované záběry, skákání z tématu na téma, mizerný výběr hudby. Z nějakého důvodu je posledních pár minut filmu mnohem hlasitějších, než zbytek. Tento film se opravdu nedá nikomu doporučit.

Když se cítíte být lepší, než všichni kolem, ale zároveň nikomu nerozumíte. Pohrdáte svým okolím, povyšujete se nad něj, cítíte se mít poslání přímo od boha, ale ve skutečnosti se jen stáváte součástí póvlu, který vás obklopuje. Co hůř, jste ještě horší. Snažíte se ospravedlňovat vaše činy, ale jste jen bezvýznamné hovno v kanalizaci života. Možná vás to dožene k něčemu zoufalému. Vlastně už je jedno, co uděláte a jaká je za tím motivace, chcete jen na chvilku zazářit, být něčím výjmečný. Třeba tím, že někoho zastřelíte. Taxikář je dost surový atmosferický film. Zanechá v divákovy divnou pachuť a těžko se jí zbaví. Skvěle natočeno, excelentně zahráno. Ale na hlavním hrdinovy neshledávám pozitivní jedinou nit a děsím se těch, kteří se v něm mohou shlédnout.

Nádherné kostýmy. To je tak jediné, co tento klišé romantický příběh o zamilované dívce nabízí. Jinak je to zdlouhavá nuda.

Rambo je skvělým akčním filmem starého typu. Příběh veterána z větnamu trpícího postválečným syndromem, co se dostane do křížku s policií v zapadlém městečku. Celý film vyznívá realistickým dojmem. Máte pocit, že po sobě postavy střílí ostrým střelivem, plechy bourajících aut se se skřípěním ohýbají a zranění vypadají opravdu bolestivě. Hlavní postavě, Rambovi, sice fandíte, ale spíše je vám ho trochu líto. Než nabušeného hrdinu v něm vydíte chudáka co už neví jestli je ve vietnamské válečné zóně, nebo v lese v USA. Díky skvělé atmosféře odpouštím filmu i absurdnosti, například auta vybuchující jak napěchované C4kou. Herecké výkony nejsou nijak úžasné, až na Sylvestra Stallona, ktrerý ani nemusel moc hrát jak mu role krásně padla. Hudba ve filmu dobře podkresluje atmosféru, ale po shlédnutí si na žádný motiv nevzpomenete. Rambo patří mezi nejlepší filmy akčního žánru.

Clement a Waititi předvádí svůj smysl pro trapnohumor v mockumentary o úplně obyčejných upírech. Co víc si přát?