Ramanam

Mladá muslimská dívka žijící v Indii plní přání svého umírajícího otce, který pracuje jako špión operující v Pákistánu, aby po něm převzala tento těžký úděl pro blaho své rodné země. Jelikož napětí mezi Indií a Pákistánem roste (viz Indicko-pákistánská válka v roce 1971), tak ji dohodne sňatek do vysoce postavené pákistánské vojenské rodiny, kde má zjistit všechny informace o připravované válečné akci proti Indii... Na tento snímek jsem se už dlouho těšil a nebudu popírat fakt, že hlavně kvůli nadané a rovněž pohledné herečce, kterou Alia Bhatt bezesporu je. Téma indicko-pákistánských konfliktů mě zajímá rovněž, takže nebylo co řešit. Co se týče příběhu a jeho pojetí, tak musím přiznat mírné zklamání. Mohlo to být určitě o něco lepší. Hlavně po stránce akce, napětí a hlubšího propracování. S předloženým výsledkem jsem však nakonec určitě spokojený, jen to jako celek onoho pomyslného stropu bohužel nedosáhlo. Ovšem Alia Bhatt zraje jako víno. Nejen jako žena, ale i jako herečka, takže kdo si ji oblíbil, stejně jako já, ať neváhá a na snímek se určitě podívá. Podala svoji postavu opravdu přesvědčivě a na jasnou jedničku. Ke konci se příběh pěkně zdramatizuje a je to slušná jízda, ale brutální přestřelky nečekejte. V hodnocení není co řešit a nad čím dumat. Jasné, silné a přesvědčivé čtyři hvězdy.

Jemně prohnilý milostný příběh, který se povedl, ačkoliv jsou jeho dva hlavní aktéři od vzoru ctnosti na hony vzdáleni. Hlavní hrdinka (Kriti Sanon) si stěžuje otci, jak je svět nespravedlivý, když nahlíží na ženy, které pijí, kouří a tahají se s kluky, jako na ty špatné, když u mužů to tak bráno není. Inu děvče, nikdo tě k tomu nenutil, bylo to tvé vlastní rozhodnutí a vše má své následky. Přemýšlej trochu a nediv se, to ti nesluší. Ale zde byl problém jen ve formě složitějšího nalezení vhodného ženicha, kterému to nebude vadit. Ale svůj k svému, takže se na scéně objeví její mužský protipól (Ayushmann Khurrana), jenž se vybarvil v prvotřídního sobeckého hajzlíka, kterému tyto neřesti naopak imponují. To, jak se choval k tomu slušňáckému, zakřiknutému a submisivnímu klukovi (Rajkummar Rao) bylo už opravdu na ránu. Nejenže ten kluk musel kvůli němu opustit svůj dům, ale to hlavnímu hrdinovi nestačilo a ještě si přisadil v tom, že ho využil podruhé. Nyní k podivné hře, která mu měla přihrát jeho vyvolenou. Osobně nechápu, proč k tomu vůbec došlo, když stačilo, aby tento křivák své milované prostě upřímně vyložil všechny karty na stůl. Ale na to byl moc velký srab. Obecně za takovéto charaktery hlavních hrdinů dávám hodnocení nižší, ale v tomto filmu se celek podařil vybalancovat. Přeměna z nevýrazného kluka na drsňáka, kterou prošla postava ztvárněná R. R. mě opravdu pobavila. I když jsem měl k hlavní dvojici své výhrady, přiznávám jim velké plus - vlastní osobnost. Stejně osobitý byl i příběh samotný, což musím ocenit. Hudebně to též nezklamalo, příjemné, ale bez větších hitovek. Vzhledem k tomu, že se jednalo o komedii, tak jsem nebral ty negativní charakterové vlastnosti příliš vážně a nechal jsem vše plynout, abych si na samém konci mohl říci, že to bylo zábavné a bavil jsem se. Nemám proto žádný problém udělit čtyři hvězdy.

Průměrný film o čtyřech dívkách, které se znají již od dětství a chystají se na svatbu jedné z nich. Každá má svá trápení a problémy týkající se hlavně partnerských vztahů a rodiny. Naštěstí nic opravdu vážného, kde jde o život, ale i tak jim to dokáže pěkně znepříjemňovat žití. Dívky byly sice čtyři, ale ani jedna mě příliš nezaujala. Prostě jsem je a jejich osudy pouze pozoroval bez většího vnitřního zaujetí a emocí. Nejvíce sympatickou postavou byla „ta, o kterou šlo především", ztvárněná Kareenou Kapoor. Zbytek už žádnou oslavou ženskosti nebyl. Všechny se předváděly a předháněly v tom, kdo bude více drsnější v mluvě a způsobech, kde se mažou rozdíly mezi ženou z Východu a ze Západu do jednoho slova - moderní. Jestli je to dobré, či špatné směřování nechám čistě na posouzení každému, dle jeho vidění světa. Mně osobně takové chování moc zajímavé a přitažlivé nepřijde. K dobru musím určitě přičíst to, že jsem se nenudil a příběh rozhodně hlavu a patu měl. Nějaké myšlenky i občasný humor jsem zaznamenal, takže se snímek nemá za co stydět, ale jelikož nenabídl nic navíc, a to ani žel po stránce hudební, tak musím hodnotit třemi hvězdami, které toto vše odráží a jsou za viděné maximem.

Tak konečně se ke mně dostal po delší pauze klasický romantický film z období, které mám v indické tvorbě nejraději, a to léta devadesátá a počátek nového tisíciletí. Herci, příběhy, hudba..., jednoznačně velmi silný a opojný mix, který miluji! Samozřejmě člověk samostatně myslící musí pár věcí překousnout a soustředit se spíše na energii, než na (i když ve filmu zvýrazněné a tím pádem pro tvůrce důležité věci) podružné dialogy. Například hlášky, že v USA znamená láska dát a dostat, ale v Indii to znamená dávat, dávat a dávat..., ehm..., inu udělejte si obrázek sami. Také hláška syna (jinak megaspratka) bohatého obchodníka, že Indové jsou pokrytci, je více než na místě. Souhlasím, jsou to velcí pokrytci. Každý národ, ba i společnost je mistrem svého osobitého pokrytectví. Někde více, někde méně, ale Indie je jedním z celosvětových lídrů. Ano, Indie je vždy neuvěřitelná. Nebo další příklad, který mě dostal: „V Indii nepovažujeme hada za zvíře, ale za Boha". Trochu zcestné chápaní Boha, kterému už asi podlehlo mnoho uštknutých lidí, kteří tápou v mýtech. Ale když takovéto věci vymažu, tak se dostávám k hezkému a příjemnému příběhu, který doplňuje velmi poutavá hudba. Hlavně první píseň o lásce k Indii, nejlepší (a pro mě osobně kultovní píseň, kterou znám již pár let před filmem) z narozenin hlavního hrdiny a poslední hitovka se ukrývá na konci, při závěrečné indické férovce. SRK je můj nejoblíbenější indický herec, takže jsem si vše více než užil a Mahima Chaudhry mu velmi sympaticky sekundovala. Musím však přiznat, že zápletka nebyla úplně ono a mnohdy to skřípalo, ale což... Trochu mě zklamaly české titulky, kde se úplně ignorovaly písně. Ale díky bohu je tu naše slovenská sestra Andrea 1717, tak jsem si písně mohl doplnit. Je-li to možné, překládejte prosím i písně! Indické snímky jsou jich plné a vykašlat se na ně je opravdu trestuhodné. Jsem spokojený a užil jsem si to. Na maximum bodů to žel nedosáhlo pro své mnohé dějové kotrmelce a ne až tak silnou emocionálně-romantickou linku, ale čtyři body to s přehledem a jistotou má jasné.

Jemně psychopatický příběh o jedné velké lásce. Skoro jasný scénář, který obsahuje hrozivé množství filmů z této oblasti Indie (dá se říci i celé Indie). Osobně mi to vůbec nevadí (naopak to mám velmi rád), protože nejdůležitější je nápad, zpracování a herci. Proto zde nemůže chybět vesnice, jeden supermužný hrdina, krásná dívka, láska (které není přáno), znepřátelené skupinky místních šéfů, politika a kšeftíčky, policie klasicky jen do počtu, tvrdé pěsti a drtivé kopy, boje za pomoci zemědělského nářadí... Tak to jde zhruba až do poslední půlhodiny, která tomu všemu dá řádně na frak. Musím se přiznat, že mě to až tolik neohromilo a nezarazilo, jak jsem čekal. Důvodů je více. Například mi nesedla hlavní milenecká dvojka. Hlavní hrdina (Kartikeya Gummakonda) byl takový..., inu podivný a choval se místy jako blázen. Někde drtil své nepřátele jako nic, aby opět jinde dostal nakládačku, při/po které už jako takový tvrďák nevypadal. Jeho milá (Payal Rajput) na tom byla z mého pohledu ještě o dost hůře. Její chování bylo již od začátku na facku. Velmi nesympatická osoba. Když jsem sledoval jejich cukrování, tak mi nebylo jasné, kdo je chlap a kdo žena, neb hlavní hrdina se choval jako submisivní ťuňta. To bylo pro celý další vývoj zlé, protože když mi nesednou postavy, tak je mi pak úplně jedno jestli na ně spadne družice, přejede je vlak, rozšlape slon, nebo, když budu myslet pozitivně, se vezmou a budou mít tři kupy dětí. Dále byly přítomny, ale jen občas, nudnější chvilky a takové přežívání do závěrečné pasáže. To, když někdo dostane dvacetkrát do hlavy klackem a k tomu desetkráte upadne na vidle, a pak vesele běhá dál, neřeším. Indové mají prostě asi silnější kořínek než máme my, proto jich je tolik. Hudebně dobré, ale opět spíše jako doplněk bez nějakých slibných hitovek. Ale jako celek to rozhodně špatné nebylo. Nápad a zpracování vyšlo, takže jsem spokojený. Nebylo to sice úplně ono, ale rozhodně jiné a po této stránce zajímavé. Už jen kvůli tomu si to čtyři hvězdy zaslouží.

Svět módy a módních trendů je mi úplně volný, ale rád se podívám na to, jak tento motiv zpracovali do filmu v Indii. Bylo to vcelku dlouhé, ale nenudil jsem se, což je velké plus. Neříkám, že jsem si to nějak přílišně užíval, ale po shlédnutí mohu říci, že to byl dobře odvedený výkon od všech zúčastněných. Příběh o jedné naivní slečně, které byla dána do vínku krása, ale byla ochuzena o životní zkušenosti, srovnané životní hodnoty a rozlišovací schopnost. Takže jestliže na začátku vzbuzovala mé sympatie, jako slušná a pohodová bytost, tak postupem času ji velmi rychlá cesta ke slávě klasicky stoupla do hlavy a sympatie nahradil odpor, který v závěrečné fázi příběhu ustupoval ku prospěchu prvně jmenovaného. Kde se ukazuje skutečná váha pravého významu slova vztah, přátelství, přístupu k lidem, pravých hodnot a postoji k životu, tak tam jsem rád účasten. Ta náhlá změna charakteru se mi zdála až příliš umělá, ale život píše různorodá dramata, takže možné je koneckonců vše a cesta do pekel je prostě o mnoho rychlejší než do nebe. Herci podali dobrý výkon a jejich postavy měly osobnost. Hudba spíše na podkreslení děje samotného, nikoliv výrazně hitově samostatná, ale zapadla tam výborně. Pěkné, reálné a s vizí naděje, má-li člověk okolo více takových dobrých lidí, proto za jasné čtyři hvězdy.

Opět film zaostřený na ženy, které hrají v těchto povídkách hlavní úlohu. Jak příběhy samotné, tak myšlení, které asi jako muž nemám šanci pochopit. První povídku si pro sebe ukradla Radhika Apte, která si mě získává stále více a více, ale její zde ztvárněná ukecaná, posedlá, psychopatická a dosti manipulativní postava, hrající podivnou ženskou hru, byla více než únavná. Druhá povídka o dohodnutí svatby mezi rodinami a románkovém vztahu hlavního protagonisty se služebnou je totálně o ničem. Třetí povídka je naprostým utrpením, kde jsem jen mohl konstatovat, že čas je krutý, ale nestranný pán, neboť stačil otisknout svoje znamení i na kultovní herečku jakou je Manisha Koirala. A konečně přišlo něco, co jsem vůbec nečekal, a to je naděje, že bude líp. Bude a je moji milí! To vše skryto v poslední povídce, která se naprosto vymyká šedi, nudě a zoufalství předchozí bídné snahy zaujmout. Svěží a velmi vtipné, toť hlavní motto tohoto záchraného počinu, který vše staví do jiného světla. Vykoupení na poslední chvíli a skvělá jízda! Kiara Advani naprosto skvěle podala nesnáze čerstvé novomanželky, kterou její partner nedokáže sexuálně uspokojit. Opravdu jsem se moc bavil a mohu říci, že toto je přesně ten návod, jak dělat film, povídku, cokoliv... Nápad, herci, provedení... Úžasné... Jen díky této poslední povídce jsem přidal hodnocení na výsledné tři hvězdy, jinak jsem trpěl na jasných dvou hvězdách.

Tohle že vzniklo k oslavě sta let indického filmu? Jestli ano, tak to je velká ostuda! První příběh je o skryté homosexualitě a síle přiznat si fakta. Druhý o tom, že není herců s malými štěky, ale o lidské touze se prosadit a skutečném srdci herce. Třetí je už hodně zvrácený, neboť touhou mladého chlapce je tančit a vypadat jako bollywoodská stár Katrina Kaif. Dle mého to zavání úchylárnou pro sexuálně nepřesně orientované jedince se zájmem o malé chlapečky, kteří se rádí převtělujují do dospělých žen. Poslední povídka je o fanatismu u prostého lidu k indickým hercům. Zde svou hlavní úlohu zahrál sám Amitabh Bachchan, kterého mám velmi rád, ale na rozdíl od vyobrazených postav rozeznávám herce od rolí, které hrají. Tento kult osobnosti se samozřejmě týká celého světa a neváže se jen k hercům, zpěvákům, umělcům atd. Poslední bonusovka je naprosto výborná a určitě nejlepší, co lze na tomto povídkovém snímku shlédnout. Sestřih toho nejlepšího, co tento filmový průmysl vyprodukoval, včetně mnoha hvězdných herců byl zaslouženou odměnou pro statečné, kteří vše předchozí přežili až do samého konce. Za mě zcela jasně to nejlepší bylo dáno až na samý závěr. Určeno pro našince, kteří mají alespoň ty nejzákladnější znalosti indické filmové produkce, protože jinak se nemají šanci chytnout a ocenit to skvělé vyvrcholení, jinak tolik útrpného povídkového slepence. Jen díky skvělým hercům hodnotím za tři hvězdy, které jsou zcela upocené, bídné a na spodní hranici. Bylo to slabé, opravdu velmi slabé a jako pocta naprosto nefungující.

Tento film by rozhodně neměli vidět lidé, kteří se snaží o dítě a nedaří se jim. Je jim totálně jedno, jaké bude mít potomek pohlaví a jde jim jen o to, aby bylo zdravé a v rámci mezí do budoucna co nejšťastnější. I tento velký dar není všude chápán stejně. O tom konečně vypraví reportáž z jedné vesnice, která se poněkud zvrtne, když do těchto míst vyslaná novinářka příjde na stopu dosti pomatenému kultu Kálí. Pro někoho, kdo poměry v Indii nezná, se to může zdát opravdu šílené, ale tak to tam prostě chodí. Dle tradic, filmů, dokumentů..., je to tak... Hlavně v místech, které jsou odříznuté od civilizace a kam ještě rozum nestačil dorazit. Takže na klasickou vesnici, kde zvyky předků a tradice mají hlavní slovo před lidským rozumem, kde pokrytectví roste na stromech jak nejkrásnější plody falše. Vše natáčeno jakoby živou kamerou. To, co se pro nás zdá naprosto nepřijatelné, je v některých místech bráno jako zákon. Je rozhodně dobré toto mít na paměti a neohánět se morálkou a přirozeností, kterou tak chápeme na Západě. Jiný kraj, jiný mrav. Nezapomeňme na to! Ve vztahu k dětem, ženám, světu, životu, morálce, způsobu života a vidění světa. Jen blázen uplatňuje to samé na všechny bez rozlišování. Určitě zajímavé, pro mě už nijak překvapivé, ale v celku průměrné nastínění problémů indického venkova. Za tři hvězdy, ale rozhodně jsem za viděné rád. Bylo to upřímné a realistické.

Za nudou tak hustou, že by se dala krájet a možná ještě dál, se nachází tento černobílý umělecký snímek (dle mého pseudo). Těm, kteří ho shlédli v celku, bych dal ihned řád za statečnost v boji. Uff..., to bylo opravdu za trest a už si to nechci v budoucnosti nikdy zopakovat. Tohle opravdu není můj indický šálek čehokoliv. Moc nechápu ten černobílý formát. Někde by to mohlo mít určitě svůj smysl, ale zde mi to připadalo jen jako umělečno pro umělečnost, které uměním není. Já ho tam tedy necítil a nenašel. Někdy je v takovýchto dílech znát jakési sdělení, ale v tomto filmu mi nic takového jako divákovi předáno nebylo. Děs a běs o ničem na téma nevěra, příjmutí a odpuštění. Ani Konkona Sen Sharma nezachránila příběh, který se může líbit asi jen superintelektuálům, kteří se vyžívají v odstínech černobílé barvy na listu uvadající květiny při západu slunce. Dvě hvězdy s varováním, že tento film je opravdu jiný a určitě ne pro každého.