Ramanam

O tom, že mezi mé nejoblíbenější období v indické kinematografii patří léta devadesátá a počátek tisíciletí, jsem se už mnohokráte vyznal. Jsou specifická pro svoji atmosféru a styl natáčení. Jsou plná skvělých herců a doslova napěchovaná výtečnou hudbou. Jsou mé stěžejní, i proto, že jsem na nich začínal. Proto se k nim velmi rád vracím a pozvolna si je dávkuji, protože nových překladů z tohoto období přibývá jen velmi poskromnu. Ano, někomu se mohou zdát již značně přežité, rozvláčné a zpracováním naivní. Tak prosím..., hledejte v jiných vodách. Je to jiný svět a dnes již žel značně opomíjený, ale chápu. Trh i chutě se u lidské masy vyvíjejí a mění, nyní směrem západním. Já osobně nesleduji to, co je mi dnes nabízeno a v kurzu. Jdu si pěkně v klidu po své cestě. Právě Guddu je představitel oné „staré“ školy, který ovšem není pouhou a čistou romancí, ale po završení první hodiny vše notně zhoustne. Ona odlehčená a romantická hodina je nahrazna neveselým dramatem. Hlavní úlohu v ní hrají zdravotní problémy obou hrdinů. Salina (M. Koirala) při nehodě přijde o zrak a Guddu (SRK) bude muset čelit těžké nemoci. Na řadu přijde i téma řešení malých i zásadních životních problémů ukázené na přístupu rodičů Guddua. Otec se spoléhá pouze na úroveň materiální a lidskou, kdežto matka je naopak silně věřící a pomoc hledá u Boha. SRK a M. Koiralu mám moc rád a nezklamali (snad ani nemohou, pokud máte rádi jejich styl hraní). Moc krásně se mi na ně koukalo, i když jejich postavy neměly zrovna na růžích ustláno. U hudby mohu opět použít své oblíbené slovo klasická = výborná. V hodnocení jsem se pohyboval v rozmení čtyř a tří hvězd, ale postupem čas obrušoval stupínky k vyšší pozici, takže jsem musel zůstat na klasických třech hvězdách. I když se mi snímek líbil, přeci jen několik množících se nešvarů a občasný nevýrazný děj výsledný prožitek narušily.

Tolik jsem se těšil na klasický Bollwood za účasti mnoha prvotřídních hereckých hvězd a musím konstatovat, že jsem mírně zklamán. Všechny hlavní pilíře byly sice postaveny, ale následně se ve stavění postupovalo přeci jen krapet neobratně. Spojil se tu místy nevýrazný až nudný děj s další, ač jinak určitě potřebnou, osvětovou agitkou. Tentokráte zaměřenou na nelehký život vdov v indické společnosti, držící se stále tradic a předsudků místo zdravého rozumu a lásky. Proti tomu nemohu nic namítat a s tím pozitivním vyzněním plně souhlasím (příklad a postoje hodné následování), ale způsob jakým byl celek z malých částí poskládán mi poměrně silně narušil prožitek z příběhu. Takže i poté co došlo na tolik příznačné srdcebolné scény plné koncentrované emoční smrště, jsem se nemohl do právě viděného ponořit a nechat se unášet v jinak tolik opojném nektaru. Příběh postrádal výraznější spád, nápady, oživení, energii a chemii. Co jinde funguje naprosto přesně a přesvědčivě, se zde nepodařilo rozvinout v něco jedinečného a nezapomenutelného. Prostě prosté vyprávění s výchovným přesahem při současném zachování postupů klasických a ověřených. Nic navíc... O hereckém osazenstvu se netřeba zmiňovat, protože ti, kteří umí, prostě umí stále. Mohou sice hrát ve špatném filmu, ale jejich um tam bude s nimi nadále. Postava otce Balraje (A. Bachchan) vskutku vyzařovala lidskostí a moudrostí, rovněž jeho syn (S. Khan) byl vynikající a spolu s manželkou (R. Mukherjee) tvořili hezký pár. I když musím zmínit, že se mi zdála oproti svému mužskému protějšku po celou dobu hodně nevýrazná. Stejně jako jako její přítel z dětství (J. Abraham). Ty romantické scény mu narozdíl od těch akčních úplně nevěřím, tam je naopak ve svém živlu. Hudebně dozajista příjemné, ale rovněž jsem očekával něco silnějšího a dechberoucího, leč marně. Alespoň se nám zde v několika skladbách předvede sám A. Bachchan jako zdatný zpěvák. V hodnocení to bylo od začátku poměrně jasné a jen jsem čekal, jestli nakonec laťku neposunu ještě výše, ale na to dojít nemohlo, takže přiděluji čtyři hvězdy. Jen jsem si říkal, že když se tolik bojuje vůči všem těm svazujícím tradicím, tak proč nikoho nenapadlo ignorovat i tradici a návaznosti k nimž dochází po odchodu dcery z „otcova“ domu po svatbě, zvláště po tom co bylo ve hře a čeho se museli vzdát? Na nedostatek místa si rozhodně stěžovat nemohli.

Podobnost s telugským snímkem Nuvvostanante Nenoddantana je čistě náhodná... Inu není, jelikož se jedná o kompletní předělávku v hindštině včetně scén jen s malými odlišnostmi. Před sledováním jsem si žádné informace nesháněl, takže jsem po pár minutách dostal čistý zásah „z dob již prachem notně pokrytých“. Do přímého a podrobného porovnávání se tedy nechci a ani nemůžu pouštět. Ale co naplat. Nosný motiv a myšlenka (jdoucí přímo od srdce) příběhu je tak silná, že když se tvůrci nepustí do nějaké šílené verze opojeni touhou být za každou cenu „převratně“ originální, tak se musí výsledný efekt spojený s rozléváním tepla v hrudi zaručeně dostavit. Telugská předloha je však daleko přirozenější a věrohodnější. V první části se, jak už to bývá, potkávají humorné a odlehčující scénky s počínajícím romantickým sbližováním synka z bohaté rodiny se sestrou chudého farmáře. V té druhé se děj přesune ze sféry povrchních bohatců a jejich sídel mezi prostý a těžce pracující lid na venkov. I tam se bude humoru dařit, ale vše bude už daleko vážnější, emotivnější a hlubší. G. Taurani toho příliš nenahrál, škoda. Působí na mě zvláštním dojmem, nikoliv však špatným. Zařadil bych ho do kategorie „jiný“, což je jen dobře. Jeho postava spratkovitého otrapy v první části mě v této verzi štvala o poznání méně. Předtím jsem s ním měl velké problémy. To obě herečky v hlavních rolích neměly chybu. Jak T. Krishnan, tak nyní S. H. Haasan jsou nejen krásné, ale i talentované. Nebylo si nač stěžovat. Docela mě pobavila kladná role pro S. Sooda, jenž se mi spojuje hlavně s různými padouchy, a proto jsem mu to nějak „nevěřil“. Hudba naprosto výborná a přesně taková, jaká má být včetně vizuálního zpracování. V jedné zvláště povedené písni se zaskvěla i J. Fernandez. Při takových lahůdkách se vždy tetelím blahem. Nemám za potřebu film shazovat jen proto, že není původní, proč? Měl vše co má mít, abych mu s naprostým klidem přiřkl jasné čtyři hvězdy. Ne vždy se přetáčení zvláště těch kultovních děl povede, ale to není tento případ.

Kterak skupina podvodníčků spojila své síly ku zničení jednoho mocného arcilotra. Nic nového, nic převratného, ale o to může být zajímavější sledovat způsob, jakým se k vytouženému cíli dobéřou. Začátek vypadal nadějně a sliboval něco vskutku silného. Těšil jsem se na vysokou dávku profesionálního klamání od mistrů v oboru. Čeho jsem byl ale poté svědkem, nad tím jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Možná podobné kousky slaví úspěch na vesnici, a ještě jen u osob rozumem mdlých, ale ve vysoké hře by nevydrželi ani první kolo. Nemám opravdu jiného přirovnání než totální břídilové, patlalové a amatéři, kteří místo motta: přesnost a perfektní příprava, počítají hlavně se zásahem božím v podobě řetězové návaznosti osudových náhod. Štěstí sice přeje připraveným, ale to nebyl jejich případ. Pravdou je, že když je unavené, sedne si na ledaskoho. Ale abych jen nehanil, tak musím říci, že když vytěsním tuto „drobnost“, tak snímek sám o sobě nebyl vůbec špatný. Herecké obsazení více než sympatické - E. Hashmi, P. Rawal a K. K. Menom, všichni skvělí profíci a potěšilo mě i obsazení H. Malik, kterou jsem viděl poprvé a doufám, že ne naposledy. E. Hashmi má snad ve smlouvě, že se bude účastnit natáčení jen v případě kvalitního a silného hudebního doprovodu. I v tomto případě jsem ke své radosti objevil několik parádních kousků do svého archivu. Jen tak dál! O tom koneckonců Indie je a zbytek světa ať si dělá co mu libo. V hodnocení jsem se v první půli klonil ke čtyřem hvězdám, ale velké žel, jak příběh vršil a slepoval jednu hrůznost za druhou, tak jsem musel jít po stupíncích směrem k nižším patrům. Konečný verdikt tří hvězd má na svědomí jen a jen podivně uhnětená zápletka. Osobně radím ji v ničem nenapodobovat, neboť hřbitovy jsou podobných „umělců“ plné.

Tak to jsem vážně nečekal! Příběh roztomile potřeštěné smolařky přinášejí štěstí indickému národnímu kriketovému týmu, navíc povýšené fanoušky a médii na úroveň bohyně se mi i z ukázek zdál lehce přehnaný a rozpačitý. O to více jsem byl zvědav, jestli se má předpověď naplní, či nikoliv. Za sebe mohu konstatovat, že nejen nenaplnila, ale výsledné mě naopak velmi příjemně překvapilo. Snímek je nádherně vystavěn, místy působí dojmem až jakési „nadýchanosti“. Nechápal jsem, že je už konec. Neuvěřitelně mi to uteklo. Já bych si klidně další půlhodinu s radostí přidal, aby se mohlo rozvést více zajímavých momentů. Části věnované hře samotné absolutně nenudily. Romantických pasáží bylo méně, než mohlo. Chtěl jsem další a další přídavek. Při scénách s tím „zbožštěním“ až zamrazilo, co lidé považují za svaté a k čemu (a za co) se modlí. Hlavní herecké duo bylo úžasné. S. Kapoor a D. Salmaan vytvořili nádherný a sympatický pár. Jestli D. Salmaan chytne šanci za pačesy, tak se o jeho zářnou kariéru v Bollywoodu bát nemusíme. O postavách, které ztvárnili nemohu rovněž říci nic špatného. I poté, když u nich přeci jen došlo ke konfliktu, chápal jsem jejich postoje a držel jim palce. Oslovily mě i mnohé postavy vedlejší, takže není opět co řešit. Hudba spíše doplňková než vystavěná na jasných hitech, ovšem to není nic proti ničemu. Líbila se mi, jen to u mě nevyvolalo patřičný efekt „hudebního štěstí“, který výraznější indická hudba má na rozdávání. V hodnocení jsem byl dlouhou dobu na vážkách. Silné čtyři, či slabých pět hvězd? Rozhodl jsem se až na samém závěru a o stupínek přidal. Není to ten klasický představitel pětihvězdy, který mě totálně uzemní a nutí pouštět si ho dokola se stejným pocitem naplnění. Přesto právě oním pocitem, kterým se nakonec vždy rozhoduji, musím misky vah přiklonit ku prospěchu plného hvězdného pole.

Osvětová agitka zabalená v klasickém bollywoodském hávu. Jak tomu už bývá, tak rozverný začátek přechází v romanci, která se kapku vymkne kontrole. Poté dostává hlavní slovo drama s důrazem na rodinné hodnoty a mateřství. Když pominu tu odlehčenou první část, tak valná většina příběhu je zcela uvěřitelná a ze života. Kor peníze, hezký ksichtík a namachrované chování dělá zázraky, že? Ale když ono srdci nelze poručit, což? Nebo? Aha, dobrá tedy... Přiznám se, že jsem čekal trochu jinou atmosféru či směřování, ale to není nic proti ničemu. Závěr je z jedné strany věrohodný, ale z druhé strany i těžko uvěřitelný. Tím narážím na onu „změnu společensko-mravního uvědomění“. V reálu to vidím spíše na spršku kamení, léčbu holí a ohněm. Další ryze soukromé doporučené alternativy jsou nám představeny i v oné „pokrokové“ hře. Kdo má ještě výhodu, že žije poblíže nějaké studně, či vodní nádrže, tak nechť se nezdráhá a možnosti spěšně využije. Čest rodiny jen nad Bohem! Ten přeci není nijak důležitý a hodí se jen jako otrok na plnění našich sobeckých přání. Tuto „pravdu“ zná plno „svatoušků“ po celé Zemi a hojně ji využívá. A pak se diví, když... P. Zinta mi ne vždy sedne, ale v této roli hodňoučké a bohužel i naivní dívky byla opravdu úžasná. S. A. Khan jako vždy bez chybky, stejně jako výtečná herecká esa A. Kher a F. Jalal. Naopak Ch. Singhovi stále nemohu přijít na chuť. Hudba? Stačí se jen podívat na rok, kdy byl film natočen a už nemusím nic dodávat. Prostě stará dobrá klasika, která nerezaví a ani nemůže. Kvalitní věci jsou nadčasové a nesmrtelné. Samozřejmě každý má svůj osobní vkus a pohled na svět jinde. Někde se lidé střetnou ve více věcech a někde ani v jedné. Hodnotím čtyřmi hvězdami. Nechci říkat slabými, tak upřesním na méně třpytivými. Je dobré, že se na tento problém upozornilo. Koneckonců není to až tak dávno, kdy se i u našinců na ukázané nahlíželo obdobným způsobem. Ale přeci jen mě takové téma příliš neoslovilo.

Klasický telugský produkt pod známkou Made In India, i když... Příběh i nápad sám o sobě se určitě povedl a sliboval příjemnou podívanou v záplavě barev a tanců s důrazem na tradice a rodinu. Takovéto atributy mám moc rád a přímo je i vyhledávám. Co se však nestalo..., či bohužel v tomto případě stalo. Už dlouho jsem neměl takový problém přijmout nějakou postavu, natož hlavní a natož ženskou, která nemá přímo určenou zápornou úlohu. Někdo je prostě padouch, chápu. Někdo mi prostě nesedne jako člověk nebo svým podivným chováním, chápu (což ale už problém je). Ale že mě někdo bude prudit a vytáčet (slušně napsáno) takřka po celé dvě hodiny, tak to je už hodně velký problém. Hlavní hrdina (V. Deverakonda) byl až přímo k sežrání. Hrozně hodný, milý a nesmělý dobrák toužící po opravdové lásce, kterému se díky jedné neštastné situaci převrátil život vzhůru nohama a připravil mu nejednu bezesnou noc. Jediné, co bych mu vytkl, byla ta přílišná ustrašenost. Trochu mi v něm chyběla větší přítomnost chlapa, který si umí zjednat pořádek. Já bych jeho nervy tedy neměl, ale zamilovanost je často slepá a dělá z lidí hlupce. Tak a teď k „tomu objektu“ (R. Mandanna) jeho zájmu. Jak jsem již zmínil, při sledování tohoto „skvostu“ jsem po celou dobu cítil tlak u srdce, ale nikoliv vlivem náklonosti. Namachrovaná, povýšená, věčně zpruzená a namyšlená pseudoctnostsama s věčně nafouknutým obličejem. Tfuj! To je povaha... Chtěl bych vidět, jak by řešila skutečné problémy, jenž přináší život. Když poté nedostane co chce, tak se hroutí, ale nic navíc pro svoji lásku neudělá. Je to jen žena, že? Ale chtít zabít člověka jí nevadí. Zmlátit někoho holí bych kvůli takové hlouposti ještě bral, ale to neustálé vyhrožování rozsekáním a zabitím od všech mi už vážně lezlo krkem. Do takové rodiny bych určitě provdat sestru a navíc se i přiženit sám vážně nechtěl. U nich je to možná známka čestnosti, nikoliv však u mě. Sami tak svatí, že? To, že u ní došlo ke změně mě už vážně nezajímalo. Hlavní hrdina si ji i solidně namazal na chleba, ale... Ani ty jejich malé „souboje“ a slovní přestřelky na mě neměly patřičný efekt. Z jedné strany ji mohu chápat, ale to by musela mít v té své makovince i nějaké světlo, aby se podívala, jestli je mozek přítomen doma, nebo se šel projít někam ven. Jedině ten její domluvený ženich si nenechal od té rodiny kálet na hlavu a měl sebeúctu. Hudbu lze shrnout opět pod slovem klasická (čti výborná). Přemýšlel jsem, jestli to kvůli jedné postavě má cenu shodit, protože jinak se mi to vskutku moc líbilo. Rozsudek tedy zní - nemá! Proto přiděluji čtyři hvězdy. Kdybych dal nižší hodnocení, tak bych byl nespravedlivý k celku jako takovému, ale dalo mi to zabrat.

Byl jsem zvědav, jak se Indové popasují s tématem neviditelného (přesněji tedy záleželo na aktulních podmínkách) mstitele. A výsledek? Inu nic moc světoborného to tedy věru nebylo. Klasické levné béčko s přímočarou a nijak nešokujicí zápletkou. Efekty tolik potřebné k navození té správné atmosféry a prožitku byly poplatné rozpočtu a možnostem, ale snahu upřít nelze. Horší je, že příběh sám postrádal větší napětí a spád. I když nosná kostra byla jasně dána, tak nevidím důvod proč nevylepšit a oživit drobné linie a odbočky. Já jsem žel nic takového nezaznamenal. Celek se vlekl a snad až vyžíval v nevýrazné šedi. Zbytečné a věčná škoda. S tímto tématem se dalo určitě daleko lépe pracovat. Stačilo být jen trochu objevnější v nápadech. Na druhou stranu jsem i při tom všem nepociťoval přítomnost nudy a zoufání si, což musím připočíst k dobru. Určitě se dočkáme i množství akčních scén, které v rámci mezí ušly a romantických momentů, jenž se u mě naopak minuly účinkem. Hlavní pár působil emočně mdlým dojmem. Nebýt E. Hashmiho (kterého mám ve velké oblibě), dopalo by vše mnohem bídněji. Jak A. Dastur, tak i její postava mi příliš k srdci nepřirostly. Sympatie s postavami a jejich chováním je pro mě zcela zásadní. Doslova klíčové, neboť otevírá další a další dveře mé pozornosti, zájmu a soupodobí. Filmy s E. Hashmim jsou plné příjemných písní a není tomu jinak ani v tomto případě. Ihned ta první včetně zpracování titulků mi ihned evokovala filmy s Jamesem Bondem. Hodnocení nebylo příliš složité. Jasná slabá trojhvězda. Od osudu dvou hvězd celek zachránil svým výkonem E. Hashmi, pro Indii nepříliš ohraný motiv a poctivá hudba. Popravdě jsem čekal o něco více, ale i zklamání je součástí života, co naplat.

Klasické akční hody se S. Khanem v hlavní roli. Takže si buďte jistí, že se dočkáte několika odlehčujících, žertovných, ale i dojemných momentů. Dále hlubších pozastavení, zamyšlení a dávky vlastenectví. To vše ověnčeno mnoha drtivými bitkami (já ty „nakopávače zadelí“ papám i s navijákem) a samozřejmostí je přítomnost kvalitní hudby (včetně vizuálního zpracování) provázející celý příběh. Jsem rád, že se S. Khan snaží v mnoha ohledech dodržovat tradiční postup indické kinematografie a zbytečně se nezaprodává. Někdo by sice mohl poznamenat, že námět není úplně originální a šablona příběhu rovněž. Na to mohu zase já reagovat konstatováním, no a co, když to funguje? Hlavní myšlenka zde uvedená o vzájemné pomoci byla veskrze pozitivní a nesla parádní mravokárné poselství. Jen si říkám, proč má každý pomoci jen třem lidem, není potřeba pomoci vždy a každému, když je to v naší moci a schopnostech? Ale chápu, že je to matematicky zajímavější, než „pouhý“ požadavek o pomoci všem potřebným. Ty tři potřebné si zapamatují i všichni ignoranti a po možném odškrtnutní se mohou vrátit zpět ke svému starání se pouze o sebe. Musím se pozastavit nad otázkou, zda je možné, aby školský systém v Indii nezajistil pomoc pro postiženou dívku při písemných zkouškách. Tomu se mi ani nechce věřit a doufám, že to bylo vytvořeno uměle pro potřeby zápletky. Jinak ať se jdou hromadně vycpat. Koneckonců se do otevřené kritiky společenské i politické situace a myšlení lidí v Indii celkově pouští jedna z písní, což jen kvituji, ale co tam proboha zase dělají ty „bílé tváře“ v roli poskakujícího křoví? Tak když už, tak ať tam nacpou i Eskymáky, Somálce atd., ne? Není to nekorektní diskriminace? To je píseň o Indii a Indech, takže nechápu, proč tam zase cpou tuto nyní u nich tak oblíbenou vatu. Další věcí, která mi moc nesedla bylo obsazení D. Shah. Vůbec se mi tam nehodila a nesedla mi. Jinak jsem spokojený a dostal jsem přesně to, v co jsem doufal, takže hodnotím za jasné čtyři hvězdy. Oddechovka se všemi ingrediencemi, které vyhledávám. Po jejichž předložení odcházím s dobrým a naplněným pocitem.

Ničím vyjimečná romantická komedie s jemným nástinem dramatu. V žádném ohledu se neodlišující od tisíců jiných. V první vzpomínkové části se střídají průměrné, rozpačité a naopak velmi osvěžující i vtipné momenty (ty jsou spojené nejvíce s postupným sbližováním ústřední dvojice). Poté se i ta malá rozmanitost vytrácela a celek jednoznačně ztratil svůj půvab. Nějak to prostě dopadnout muselo a tomu se vše ostatní přizpůsobovalo. Žádné složitější propracování a rozvíjení příběhu a postav se nekonalo. Jelo se pěkně pomalu a jen rovně, cesta vymetená. Motor občas vynechával, ale do cíle se dojelo a všem se ulevilo. N. N. Mukesh ve mně stále budí pocit, že herectví není jeho silnou stránkou. Postrádá výraz, procítění, hloubku... Jediné co má, je krásně bílá pokožka a západní vzhled, což se v Indii velice cenní. U nás zase naopak (alespoň dle světovládců a ministrů propagandy). Nutno zmínit, že on tam nikdo nezazářil natolik, aby herecky či svojí postavou více upoutal moji pozornost, kterou by na sebe dokázal strhnout. Hlavnímu hrdinovi jsem pár desítek minut fandil, ale jak jsem ho poznával blíže, tak jsem svůj postoj musel rázně změnit. Věčně ukřivděný sebelitovač a navíc extrasobec. Tomu bych na začátku snad ani nevěřil. Navíc ta pseudo „drsňačka“ Lovelin Chowdhary mi svým chováním a vystupováním přinejmenším pila krev v množstvím větším než menším. Tak co se s tímto materiálem dá dělat? Alespoň že nezklamala hudba. Klasicky zpracované písně, jenž potěší každého fanouška. S hodnocením to nebylo vůbec složité. Průměr si žádá i průměrné tři hvězdy. Musím podotknout, že jsem se určitě nenudil a netrápil. Něco to do sebe rozhodně mělo, ale na druhou stranu mi chybělo ve snímku příliš mnoho věcí, abych mohl být doopravdy spokojený.