দোসর
The Companion
Recenzie (4)
Nové bengálskékino je synonymem pro letargii a nudu. Co zůstává je frustrace z energie, kterou film z diváka vytáhne. (recenze na Molodezhnaya/ IMDb) ()
Artový film, no nie že by som zrovna tento žáner milovala, ale niektoré sú dobré, toto sa žiaľ medzi ne neradí, neprišlo mi to ani dramatické, ani dojímavé ani nič a nevytrhla to tentokrát ani Konkona. Čiernobiely formát mi veľmi evokoval naše nudné socialistické filmy zo 70-tych rokov, kopec tlachania o ničom.... takže za mňa strata času. ()
Manžel hlavní hrdinky se vybourá v autě s milenkou. Která při nehodě zemře. Prakticky čistě dialogové mezivztahové drama zabývající se ne zrovna příjemnými stránkami vztahu. Zajímavé nejasností a nepřímočarostí postav. Herecky slušné, černobílý formát nerozptyluje barevností a umožňuje koncentrovat se na samotný děj a příběh. ()
Za nudou tak hustou, že by se dala krájet a možná ještě dál, se nachází tento černobílý umělecký snímek (dle mého pseudo). Těm, kteří ho shlédli v celku, bych dal ihned řád za statečnost v boji. Uff..., to bylo opravdu za trest a už si to nechci v budoucnosti nikdy zopakovat. Tohle opravdu není můj indický šálek čehokoliv. Moc nechápu ten černobílý formát. Někde by to mohlo mít určitě svůj smysl, ale zde mi to připadalo jen jako umělečno pro umělečnost, které uměním není. Já ho tam tedy necítil a nenašel. Někdy je v takovýchto dílech znát jakési sdělení, ale v tomto filmu mi nic takového jako divákovi předáno nebylo. Děs a běs o ničem na téma nevěra, příjmutí a odpuštění. Ani Konkona Sen Sharma nezachránila příběh, který se může líbit asi jen superintelektuálům, kteří se vyžívají v odstínech černobílé barvy na listu uvadající květiny při západu slunce. Dvě hvězdy s varováním, že tento film je opravdu jiný a určitě ne pro každého. ()
Reklama