Mkartaylas56

Každý nový projekt od Guye Ritchieho vyhlížím s notnou dávkou očekávání a nejen díky vysoce pozitivním reakcím nebyl výjimku ani tento. Bohužel ale tentokrát ve mně po delší době převažuje mírné zklamání. Hlavním důvodem je překvapivě nekonzistentnost, která u Ritchieho filmů ve většině případů absentuje, ale tady způsobuje vcelku radikální rozdělení snímku na dvě poloviny. Ta první, atmosférická, nekompromisní, naturalistická a s kvalitní akcí je opravdu skvělá, umí správně pracovat s napětím a v ten moment vám i na postavách zkrátka musí záležet. I po stránce hereckých výkonů to tady šlape na jedničku a ústřední dvojice si rychle vytvoří potřebnou chemii. Ovšem po určitém skoku v příběhu, jenž film rozdělí na dvě půlky, nastane opravdu nepříjemná změna. Šlapající tempo náhle zvadne a spoustu záběrů bych potom klidně pocitově vyházel, protože film jenom zbytečně natahují. Herecké výkony, v čele s Jakem rovněž zeslábnou a dojde i k troše přehrávání. Ovšem nejcitelněji je úpadek vidět poté, co se na závěr vrátíme do akce, respektive na území nepřítele. Ta nepříjemná atmosféra, která dokázala skvěle napínat už byla tatam, akční scény vrhající hlavního hrdinu do nebezpečných situací už tak nebezpečně nezpůsobily a můj strach o postavy rovněž zmizel. No a čím víc se blížil konec, tím víc jsem se cítil, že sleduji ten nejvíc americký či hollywoodský biják, a to v tom špatném. Spousta nepříjemných klišé či replik mi ten konec bohužel pokazila a já si jenom říkal, proč to ten Guy tak odflákl. Obzvlášť poté, co ve svém filmu Rozhněvaný muž s přehledem dokázal, že i když netočí svou typickou konverzační gangsterku, tak je schopen vynikajícího akčního thrilleru, který od začátku do konce baví a nesešlapuje nohu z plynu. V případě filmu The Covenant tomu tak naneštěstí nebylo a i když jde stále o solidní kousek, který vyloženě neurazí, tak vím, že jeho autor má na víc a tak to musím odrazit na nižším hodnocení.

Za mě velké letošní překvapení a další z vysoce povedených, ba i nejlepších českých filmů posledních let. Tvůrčí tým v čele s Pavlem Soukupem totiž do kin přinesli ambiciózní detektivní thriller, který je výborný v režii i scénáři a působí (i přes nižší rozpočet), jako by šlo o film světové produkce. Zápletka je skvěle promyšlená a překvapuje ve svých zvratech přesně tak, jak se u kvalitní detektivky sluší. Postavy (a vlastně i příběh) jsou tu vcelku komplexně napsané, nejsou černobílé a dá se na ně bez problémů nahlížet z více úhlů pohledu, což ihned po dokoukání nutí k zamyšlení. Hlavní ozvláštnění krimi zápletky tu zajišťuje zasazení do prostředí dnešní mladé generace a zabývá se spolu s tím i problémy spjatými s internetem a sociálními sítěmi. A to vysoce uvěřitelným a správným způsobem, který sice není vyloženě dokonalý, avšak v porovnání s mainstreamovou českou kinematografií je to nebe a dudy. Zároveň se snímek může opírat i o opravdu dobré herecké výkony, kde kromě známějších jmen velmi vyčnívají i mladí herci a herečky. I za pomoci skvělého záběrování a hudby se tu velmi pěkně pracuje s napětím, což dopomáhá tvorbě nepříjemné atmosféry. Ta se ovšem nedrží úplně konzistentně a stejně tak tempo tu není udržováno na maximum po celou dobu stopáže. Ovšem to by byly asi jediné viditelnější mínusy, které jsem pod vlivem všech těch zmiňovaných kvalit stejně příliš nevnímal a nechtěl vnímat. Hlavně proto, že když se jednou za čas objeví takto kvalitní počin mezi horou zaměnitelných a nezajímavých tuzemských produkcí, tak absolutně nemám problém některé maličkosti přehlédnout a nechat se unášet myšlenkami, že tady v Česku přeci jenom máme filmy, na které můžeme být i ve světové konkurenci pyšní. #annaismissing jedním z nich jednoznačně je a nyní se už vůbec nedivím úspěchu jejího předchůdce, protože pokud je Marty minimálně podobně kvalitní, tak té ceně Emmy naprosto rozumím.

Přesný příklad projektu, u kterého jsem se po krátkém čase přestal zabývat chybičkami a místo toho mu plně propadl. 1883 je v mých očích zkrátka a dobře neskutečný masterpiece, který funguje na všech frontách a především emočně mě kompletně rozerval. Geniálně napsaný westernový a plně naturalistický příběh tu jde ruku v ruce s neobyčejně silnými postavami, převedenými do reality ještě silnějšími výkony, kde především Sam Elliot a Isabel May naprosto excelují! Scénářem protkané promluvy hlavní hrdinky komentující děj jsou jako z jiného světa a jejich až filosofický přesah ve mně ještě dlouho zůstává. Celková produkční hodnota seriálu je rovněž na nejvyšší možné úrovni a skvěle dodává na celkové uvěřitelnosti. Soundtrack působí místama až nadpozemsky a hlavní motiv, přítomný i v úvodní znělce, mám asi navždy zarytý v paměti a vždy ve mě sám o sobě dokáže vyvolat silné emoce. Což se autorovi Tayloru Sheridanovi především povedlo v závěru, kde ať už šlo o postavu Sama Elliota nebo o Duttonovi a jejich "finále", tak v obou případech jde o zdrcující moment a celou tuto pasáž jsem probrečel jako želva. A přesně pro tyto důvody můžu 1883 zařadit mezi to vůbec nejlepší, co jsem mezi seriály kdy viděl a všichni by mu měli dát šanci, i když nutně nechtějí sledovat zbylé Sheridanovi projekty, v čele s Yellowstonem.

Doufal jsem ve fajn thriller, co bude možná trochu průměrnějšího rázu, ale alespoň pobaví. Místo toho se mi dostavil silně podprůměrný film, který se (i přes pouhých 90 minut stopáže) neustále táhne a ani Liam Neeson v hlavní roli mu není schopen vytrhnout trn z paty. Scénář je hloupý, akce tu je pomálu, no a navíc jsem měl neustále pocit, že tady šlo především o natočení reklamy na auto, v němž se drtivá většina Jízdy smrti odehrává. Jinak si totiž nedovedu příliš vysvětlit, proč by něco takového mělo vznikat. Zbytečný film.

Trochu romance, trochu thriller a asi z největší části černá hororová komedie, která sice mohla být poněkud pevněji režijně uchopena, avšak s přihlédnutím k tomu, že jde o debut, to lze do určité míry tolerovat. Hlavní je, že z toho vylezla dostatečně zábavná, místy šíleně bizarní a díky míchání žánrů také svěží jednohubka, u které mi k dokonalému zážitku chybělo především lépe vybudované napětí a lepší tempo. I tak ale ve mně převládá spokojenost a plně souhlasím s nadprůměrnými čísly, jimiž se zde na databázi Fresh může pyšnit.

Na to, že jsem z trailerů cítil nepříliš zajímavý a zaměnitelný životopisný film, tak mě Gran Turismo nakonec velmi příjemně překvapilo. Sice skutečně jde o vcelku konvenční sportovní/závodní drama, avšak především poté, co se překlopí do své druhé poloviny, začne velmi dobře šlapat, zafungují pěkně vystavěné emocionální momenty a i za pomoci fajn režie či hereckých výkonů vás dokáže příběh mladého Janna plně vtáhnout. A k tomu mohu velice pochválit to, co na podobných snímcích bývá tím hlavním kořením - závody. Ty jsou skutečně dobře nasnímané, i díky skvělému ozvučení působí přesně tak napínavě, jak by měly a v rámci žánru se ani v konkurenci těch nejlepších, jako Le Mans 66, rozhodně nemusí stydět. A myslím že minimálně tímto přirovnáním vychází najevo, že Gran Turismo mě skutečně potěšilo, rozhodně stojí za vidění a může se tak zařadit mezi nadprůměrné sportovní a vlastně i "videoherní" filmy.

Splněná očekávání a možná ještě něco víc. Greta Gerwig je výborná režisérka, ovšem pokud o ní stále někdo pochyboval, tak zde to definitivně potvrzuje. V případě Barbie totiž muselo jít o na papíře těžce uchopitelný námět, který by měl správně fungovat jak v meta-komediální, tak i té dramatičtější rovině se společenským komentářem. No a to se za mě téměř na výbornou povedlo. Po stránce komediální jde o neskutečně nabitou, uvědomělou a satirickou jízdu, která místy až geniálně balancuje na hraně totální bizarnosti, což je nejvýraznější v úvodu a pak i v muzikálních částech. Hlavně v těchto chvílích jdou do popředí skvělí herci, kde ať už jde o perfektně sedící Margot Robbie či o totálně ulítlýho Ryana Goslinga, oba si své role neskutečně užívají a stejně tak to vlastně platí i pro zbytek nabitého ansáblu. Po stránce dramatické či té, kde se (byť stále s nadhledem) probírají společenské stereotypy, genderové rozdíly, ale i třeba hledání sebe sama, což lze po celou dobu sledovat na ústřední dvojici postav, funguje rovněž pěkně, ve většině případů nenuceně a v závěru nabízí příjemnou emocionální tečku, která jde tak trochu antiklimaticky proti zbytku filmu. Obě dvě tváře filmu Barbie jsou za mě funkční, místy se sice prolínají trochu zvláštně, ale v konečném důsledku nabízí zajímavý mix, ze kterého si každý divák, jenž na něj přistoupí, vyzobne to své a odejde z kina spokojený. Z mého pohledu jde ale každopádně o velice unikátní snímek s vynikajícím obsazením a také úžasným vizuálem plným nápadů, který tu dlouho nebyl a ani dlouhou dobu zase nebude. Bavil mě od začátku, až do konce a já mu tak můžu udělit velmi nadprůměrnou známku, i když určitě není dokonalý. Snad bude podobných originálních projektů vznikat více a více.

Nádherná animace, příjemný hudební doprovod, bavící fantasy zápletka a především potřebná nálož emocí. To vše lze najít v novém anime od Makoto Šinkaie, jehož tvorbu momentálně začínám objevovat, no a ani zde nešlápl vedle. A i když v porovnání s jeho jediným mnou dosud viděným filmem, Kimi no na wa., je Suzume o něco hůře vyvážená a místy trochu ztrácí tempo, tak jde stále o vynikající animovanou pohádkovou jízdu, u které jsem si opět říkal, že bych měl více sledovat anime.

Tom Cruise je prostě blázen a ani po akčním infernu ve Falloutu jeho tvůrčí tým nesundavá nohu z plynu. Po akční stránce jde tedy o jeden z nejnašlapanějších dílů a i přes výrazně delší stopáž nestíhá ani na chvíli nudit. Každá akční scéna je skvěle nasnímaná i ozvučená, díky fajn lokacím i hezky vypadá a zároveň je v nich perfektně budované napětí, takže se prakticky nelze odtrhnout od plátna. V tomto ohledu je jednoznačným vrcholem filmu závěr ve vlaku a to ať už část na střeše, tak hlavně závěrečných cca 10 minut, to je naprostá dokonalost. V čem se ale musím přidat k většině diváků, tak to je kritika scénáře. Jo, v téhle sérii nikdy nešlo o geniální příběh (alespoň ne v posledních dílech), avšak tady, více než dříve, je hlavní zápletka echt béčková a jako vystřižená z 90. let, bohužel v tom špatném slova smyslu. Stejně tak tu máme zdaleka nejméně zajímavého (lidského) záporáka, kdy na mě neustále působil jako low-costová rádoby verze George Clooneyho a opravdu mě nebavil. A je to obzvlášť škoda, vzhledem k tomu, že zbylý casting nových postav se opravdu povedl a všichni skvěle zapadli. Přesto jsem alespoň rád, že i přes všechny ty "konce světa", které jsou součástí téměř každého dílu, je to stále osobní pro postavu Ethana Hunta, vždy jsou jasně dané sázky a hlavně proto tato série stále skvěle funguje. I přes lehká slova kritiky je Dead Reckoning Part One v mých očích stále jedním z nejpoctivějších a nejzábavnějších blockbusterů letoška a věřím, že i druhá část přinese minimálně stejně ovoce a že budu moci opět žasnout nad šílenými kaskadérskými kousky již 60! letého Toma Cruise.

Minimalistická a působivá dávka hořkosladké melancholie, která stojí hlavně na úžasně napsaných dialozích a bezchybném "výrazovém" herectví hlavních představitelů. Komorní, přesto vcelku silný zážitek, který dojímá a místy nutí k zamyšlení. A i když jde za mě stále o takovou jednohubku, než vyloženě filmovou událost, tak si mě úspěšně získala a naprosto chápu všeobecné nadšení z festivalu.