Posledné recenzie (615)
Opičí človek (2024)
Dev Patel opět překvapuje. Po nečekané herecké štaci v historickém artu Zelený rytíř se nyní objevuje jako ryzí akční hrdina z ranku Johna Wicka či Nobodyho. A aby toho nebylo málo, tak nejenom že mu tato role parádně sedla, ale jde i o jeho režijní debut, což když jsem se dozvěděl, tak mi mohly vypadnout oči. Debut je to totiž naprosto přesvědčivý, působí to, jakoby šlo o práci již prověřeného tvůrce a minimálně po stránce kamery, střihu či celkové estetiky nemám žádné výtky. Choreografie akčních scén je také na vysoké úrovni a nebál bych se říct, že nemá příliš daleko k žánrovým špičkám (které v současnosti představuje zmiňovaný John Wick). Po příběhové stránce se logicky nemůžeme bavit o ničem převratném, ovšem líbilo se mi, jak Patel do zažitého příběhu o pomstě zakomponoval některé náboženské motivy, které společně s (pro západního diváka) dozajista neokoukanou indickou estetikou tvoří to potřebné koření dávajíc filmu šmrnc a to "něco" navíc. Vlastně je jen jediná škoda, že se Patelova určitá míra nezkušenosti projevila v tempu, protože po dosti nadupané a příjemně plynoucí první půlce přichází znatelný sešup, vyprávění už najednou nemá takový drive a to vlastně až do finále, kde se zase naskočí zpět do správných kolejí. V konečném důsledku je ale skutečně potřeba přihlédnout k tomu, že jde o režijní prvotinu a z tohoto hlediska musí převažovat chvála. Monkey Man je jednoduše povinností pro každého fanouška akčních filmů a Dev Patel je minimálně v rámci žánru obrovským příslibem do budoucna.
Americká fikce (2023)
Není to vlastně špatné, film pěkně odsýpá, herci v čele s J. Wrightem hrají sympaticky a sem tam se dá najít i dost vtipná scénka. Ovšem hlavní devíza filmu, tedy sociální komentář a pohled na to, jak převážně "bílá" část společnosti nahlíží na kulturu z rukou černochů, je z mého pohledu trestuhodně málo využita. Čekal jsem více nápadů, podvratnější provedení a místo toho jsem se dočkal jen jedné zajímavé konverzace ke konci filmu a několika humoresek. Z velké části se navíc zaměřujeme i na osobní život hlavní postavy, což je sice potřebné, ale nečekal jsem, že tato linka bude hrát takřka prim po celou stopáž. Obzvláště i po udělení Oscara za nejlepší scénář jsem měl jednoduše vyšší očekávání a i když mě Americká fikce vyloženě nenudila, tak jsem doufal v chytřejší a komplexnější zpracování daného tématu.
Harry Potter a Kameň mudrcov (2001)
Aneb jak udělat kouzelně půvabnou, výpravnou a všerůznými atrakcemi po okraj naplněnou pohádku a zároveň tím skvěle přenést knižní fikční svět na filmové plátno. Ani po 23 letech mě Kámen mudrců nepřestává bavit a i když by se na něm daly najít nedostatky, tak si stále stojím za tím, že v rámci žánru a cílovky jde o vynikající počin.