DJ_bart

Další óda na sadismus od sadisty Hanekeho z Republik Österreich, v který bourá koncept čtvrté stěny, naprosto se vysmívá filmovým klišé, opěvuje post-grunge, a rafinovaně se zamýšlí nad podstatou významu násilí. Funny Games jsou zkrátka unikátní lekce mučení. Aneb užitečný manuál k tomu, jak vyjebat s divákem.... anebo s vaším sousedem.

Pozoruhodná ptakomyší podívaná. Legendární studio Aardman mě svými stop-motion kraťasy nikdy nepřestane překvapovat. Jen je škoda, že rovnou nevznikl celovečerák......

Will Smith chce vyhrát Zlatýho plešouna tak moc, že mu to ani tentokrát nevyjde. Čímž nechci nikomu vsugerovat, že snímek 'King Richard' o prapočátku kariér tenisových legend, sester Williamsových, je vyloženě špatnej – jenže sportovní dramata jsou alespoň u mě žánr na jedno brdo.

V jako (v)agónie...... Byť sequel 'Let there be Carnage' je o něco snesitelnější něž první díl, problém tkví v tom, že Venom funguje výhradně jako komediální postava, nikoliv jako komplexní charakter - a ne proto, že by byl zábavnej, ale proto, že je xmíchu. Ve formě sitcomu by chemie mezi Eddiem a jeho nenažraným alter-egem fungovala na výbornou. Toho se však v sterilním a korporátně/marketingově účelovým blockbusteru rozhodně nedočkáte..... zlatej Bully Maguire.

LoLko nehraju, steampunková stylizace a sofistikovaná animace je bezpochyby uměleckej unikát, motiv třídního boje je víc než zajímavej, ale příběh je relativně monotónní až primitivní, a ten toxickej hype mi k 'Arcane' vybudoval jistou averzi, ač videoherní předloha nemá k seriálový adaptaci prakticky žádný předpoklady a predispozice, takže je nutno studio Riot pochválit za tu tvůrčí snahu...... Příště s tématikou WoWka, prosím - už jen z toho důvodu, že MOBA hry doslova žánrově vykradly Warcraft.

LoLko nehraju, steampunková stylizace a sofistikovaná animace je bezpochyby uměleckej unikát, motiv třídního boje je víc než zajímavej, ale příběh je relativně monotónní až primitivní, a ten toxickej hype mi k 'Arcane' vybudoval jistou averzi, ač videoherní předloha nemá k seriálový adaptaci prakticky žádný předpoklady a predispozice, takže je nutno studio Riot pochválit za tu tvůrčí snahu...... Příště s tématikou WoWka, prosím - už jen z toho důvodu, že MOBA hry doslova žánrově vykradly Warcraft.

Naomi proč?

aneb jak Peter Parker zabíjel čas mezi lety 2014 - 2021: tvořil muzikál.

Jedna velká reklama na antivaxxera Janečka. Nic víc či míň. Řezníkova slova vytesat jako epitaf na hrob český hudební scény, prosím.... alespoň za tu snahu Kuby Horáka uděluju 1*

"Zajímavá freska." "Co že jste to kurva řekla? No to si snad ze mě dělá prdel. Ten hajzl tu píčovinu namaloval na zeď!" ________ Kdo si hraje, nezlobí - a u pana hračičky Wese Andersona to platí nejmíň trojnásob. Andersonův nejnovější celovečerní příspěvek, tedy poetická mozaika malebného městečka Ennui, kde sídlí pobočka magazínu 'Francouzská depeše' - po níž nese snímek i svůj název - je inspirován historií ikonického kulturního časopisu New Yorker, a stejně jako onen časopis je i příběh samotného filmu v podstatě leporelo novinových reportáží s anekdotickým charakterem...... Zdání ovšem klame, jelikož 'Francouzská depeše' skutečně není standardní povídkový film – jde o dílo, který je naprosto stvořeno k hlubší cinefilní analýze. Je totiž nesmírně mnohovrstevnatý, disponuje několika podzápletkami, fragmenty, a zprvu obtížně rozpoznatelnými detaily. Všeobecně vzato, to pojetí neskutečně rozmanitý fabule a struktury syžetu je ze scenáristickýho hlediska naprosto odzbrojující. Proto může kdekoho překvapit, jak moc je narativní kadence, jejímž prostřednictvím jsou divákovi poskytovány dané informace, neskutečně hektická. Nemluvě o extravagantní koncepci mizanscény, kde se neustále něco děje, nehledě na dvojrozměrnost či trojrozměrnost časoprostoru – proto je záhodno některé esteticky vypiplané scény, potažmo celej film, nutno vidět ihned několikrát po sobě, páč divák mnohdy nedokáže vše percepčně zaznamenat a následně vstřebat. Na tom - krom oné excentrické narace - má samozřejmě lví podíl i Wesův typicky manýristický vizuální perfekcionismus a inovativní experimentování s formou a stylem celkově. Divák si tak užije formát 4:3, širokoúhlé záběry, kombinaci vizuálně podmanivých černobílých i pastelově barevných scén, anebo animovanou pasáž ve formě komiksového stripu. Další unikátní devizou je bezesporu nespočet karikaturních postaviček, které si okamžitě zamilujete, a jichž se chopila pestrá plejáda hereckých hvězd - ať už v menších, větších, či zdánlivě nepostřehnutelných epizodních rolích (Waltz a Dafoe!). Z nich nejvíc září Léa Seydoux jako múza Simone, Benicio del Toro jako nihilistický malíř Moses Rosenthaler, Timothée Chalamet jako energický revolucionář Zeffirelli, a nehorázně sprostý Adrien Brody jako mazaný kupec Cadazio. Každý si zde jednoduše najde to své...... Jedinou vadou na kráse je tak jistá nekonzistence oněch groteskních povídek – první příběh o umělci cáklé školy se mi zdaleka líbil nejvíc, potom druhý příběh o revoltě studentů za sloučení chlapeckých a dívčích kolejí pro účel sexuálního uspokojení, přičemž nejméně poutavý je poslední příběh - kulinářská reportáž na pozadí únosu komisařova syna. To však nemění nic na tom, že 'Francouzská depeše' je brilantní pocta žurnalistice, esence arteterapie, a pro mě společně s francouzským trashovým body-horrorem 'Titane' zcela subjektivně nejlepší kinozážitek roku. Sledovat Wesovy filmy a objevovat půvab jejich originální fikční poetiky je čirá radost. Opojná to záležitost...... // VERDIKT: nejvíc wesandersonovský opus Wese Andersona. 9,4 redaktorů z 10 //