DJ_bart

7 sněhuláků z 10.... minimálně pro mě (spíš) zklamání. Děj bez napětí, komplexnější zápletky či výraznější pointy; nemluvě o dost nesympatických hlavních postavách. Tam kde první 4 řady Farga excelovaly – ať už svým originálním konceptem, příběhem a řemeslem – tak přesně tam pátá série zakopává a hází si pomyslný klacky pod nohy snad ve všech ohledech. Noah Hawley jako by nevěděl co si počít a napsal scenáristickej pelmel všeho možnýho, který jako celek fakt nefunguje. A mně to fakt láme srdce, protože jsem ani v nejmenším nečekal, že u fakin FARGA někdy budu vůbec zívat nudou....

společně s Requiem za sen , Hrobem světlušek a Psychiatrickou nemocnicí Jihlava nejlepší reklama na depresi co jsem kdy viděl.

"Neplačte. Sami jste si to zavinili."

Naprosto geniální úvodní série, kde je nejen definována neméně geniální zápletka celýho seriálu [konej dobro a dobro se ti vrátí, neboli karma], ale který je zároveň naprosto perfektní feel-good seriálovou analogií o předsudcích, nevěře, chybě v komunikaci jak mezi kámoši tak členy rodiny, posedlostí workoholismem, alkoholismem, hazardem a krásou, iluzi americkýho snu celkově, a zkrátka issues, který řešíme takřka každodenně – což jsou témata, který [vzhledem k době vzniku] se v seriálech podobnýho ražení [tedy sitcomech pro mainstreamový americký publikum] ještě nevyskytovali. Nadčasovej seroš! 

Víc než zajímavá vize budoucnosti Stevena Spielberga, v níž (pomyslně) vymizely veškeré vraždy, zaobalená do tuctový detektivky, kdy je sám "detektiv" zároveň "zločincem". Parádní scífko.

pro všechny AI fetišisty.

Když už jsem si fakt myslel, že ani komiksové, ani televizní univerzum THE WALKING DEAD nám už prostě nemůže nabídnout nic kvalitního, tenhle velkolepej comeback Andrewa Lincolna aka Ricka Grimese mě přesvědčil o opaku.... TWD: THE ONES WHO LIVE totiž hned v první epizodě diváka vrhá do neskutečně intenzivního turbulentního emocionálního kolotoče – tedy pět let od doby, co Rick Grimes [ať už řečnicky nebo doslovně] zmizel do neznáma – a nechává ho vykoupat se v kaluži plný krve, potu a slz. Divák je tak svědkem toho, co všechno si musel náš starý známý vytrpět [nemluvě o Rickově temné minulosti, která měla výrazný dopad na jeho charakter], a skrze flashbacky osvětluje co všechno si museli naopak vytrpět jeho nejbližší. Do třetice všeho dobrýho je však divák i svědkem zcela nový kapitoly celý TWD franšízy, která doslova redefinuje vše co jsme doposud znali a přepisuje tak samotný pravidla hry.... Tvůrci se [stejně jako Rick Grimes] poučili ze svých chyb z minulosti [viz. episode insider], respektive chyb při psaní scénáře původního [a mnou neméně milovaného] TWD seriálu. Inu, i mistr tesař se někdy utne, říká se, jelikož tvůrci vložili do tohohle masivního projektu všechnu svoji snahu, a představují koncept zombie post-apokalypsy v podobě anti-utopické vize, kde je "blahobyt zbytku lidské civilizace / právo a pořádek" dáváno na první místo před vším ostatním, včetně lidskosti a svobody – což je nejenom prosím pěkně prapůvodní motiv celýho zombie subžánru jako takového a kulturního odkazu George Romera [samotného tatínka tohoto žánru], ale zároveň i stěžejní myšlenka původní komiksový předlohy od Roberta Kirkmana.... Ricka Grimese tak po celých 5 letech potkáváme jako zlomeného [a konečně bezrukého! ;) ] muže s post-traumatickým stresovým syndromem a dobrovolníka Občanské republikové armády, který nemá co ztratit, a jehož jediným životním posláním je [krom útěku na svobodu] boj proti hlavnímu smrtelnému živlu: nemrtvým. To vše je zároveň umocněno precizní filmařinou, která stírá pomyslnou hranici mezi čistě seriálovým a filmovým formátem. Finále je sice trochu uspěchané alá deus ex machina, ale to nemění nic na faktu, že jde fakt o prvotřídní comeback Ricka Grimese se vší parádou, na který si jakožto milovník TWD univerza fakt nemůžu stěžovat, a který jsem si fakt užil.... 9 helikoptér z 10

"I fucking hate people." ___________ Výborná katastroficko-apokalyptická satira o black-outu/civilizačním kolapsu na pozadí idylky amerického venkova, která je přitažená za vlasy natolik, až je zároveň děsivě hyper-realistická. Casting perfektní; budování napětí skrz drobné náznaky a paranoiu je fakt mistrovský; režijně a řemeslně bravurně zvládnutý. Sam Esmail ví, jak divákovi zamotat hlavu nejmíň o 360 stupňů.... tož abych začal před koncem světa sledovat Přátele, haha.

tak scenáristicky debilní až je to bohužel pravda...

Vzhledem k renomé legendy jménem Bob Marley jde o dost rutinní (hudební) biopic bez výrazný dramaturgie či spádu, natožpak energie, což je fakt škoda vzhledem k tomu, jak feel-good tenhle biják ve skutečnosti mohl být. Promarněný potenciál....