major.warren

Bravurní krimi thriller o vražedné studii sedmi smrtelných hříchů v režii Davida Finchera. Herecký koncert Morgana Freemana a Brada Pitta (a Kevina Spaceyho na opačné straně), geniální scénář Andrewa Kevina Walkera, výjimečná kamera Dariusze Khondjiho, tíživá hudba Howarda Shorea + Fincherova tvůrčí estetika utvářejí ze "Sedm" jeden z nejlepších detektivních thrillerů všech dob! Těžko říci, zda překonalo slavné "Mlčení jehňátek," svou působivostí mu však rozhodně konkuruje. Co mě na tom baví ze všeho nejvíc, je fakt, že se nejedná pouze o samoúčelnou hru na strašení. Sedm je do detailu propracovaný film s mimořádně silným významem, jenž velmi přesvědčivě rozebírá tematiku rituálních vražd a sémiologických odkazů. 90%. Nejlepší scénu nedokážu určit, ale k nejsilnějším po právu řadím slavnou scénu s krabicí, leč celé šokující finále je pro mě osobně na Sedm tou nejméně zajímavou částí.

Moje dětství! Sedm statečných je mým milovaným snímkem od doby, kdy jsem jej asi v pěti letech viděl poprvé. Už tehdy na mě udělal ohromný dojem (matně si vybavuji první zhlédnutí) a od té doby jsem ho viděl snad víc jak 100krát. Přesto ve mně neustále rezonuje, neztrácí nic ze své působivosti, a při každém dalším zhlédnutí znovu a znovu propadnu jeho kouzlu. Původní film Sedm samurajů od mistra Akiry Kurosawy mám také moc rád, ale Sedm statečných jsem viděl jednoduše dříve a jakožto velký milovník westernů jsem k nim oddaně přilnul. Krom nesmrtného filmového příběhu, legendární hudby Elmera Bernsteina a režie Johna Sturgese bych rád zmínil naprosto fantastické herecké seskupení v čele s charakterním Yulem Brynnerem (Chris), a dále s výjimečným Stevem McQueenem (Vin), Horstem Bucholzem (Chico), Charlesem Bronsonem (Bernardo O'Reilly), Jamesem Coburnem (Britt), Robertem Vaughnem (Lee) a Bradem Dexterem (Harry Luck). Všichni jsou sympaťáci, ale osobně mám nejraději postavy Brynnera, Bronsona a Coburna. Spousta scén ze Sedmi statečných patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Cesta na hřbitov, házecí scénka na nádraží, popřípadě finální boj patří k nejsilnějším okamžikům vůbec. A závěr mě vždycky strhne. U mě má tento film to nejlepší hodnocení!

Sedím na konári a je mi dobre je pro mě ze všech Jakubiskových filmů tím nejkrásnějším. Je zde vše, na čem si jako svérázný umělec zakládal a co mám na jeho filmech (i přes těžkou stravitelnost a složitá podobenství) rád. Nekonečná imaginace, humor, barevná pestrost a zejména obrovská lidskost, která zahřeje u srdce každého diváka. Polívka a Pavelka (předabovaný) jsou par excellence.

RECENZE: Za všechno může Jagna, jeden z nejlepších filmů roku - Českokrumlovský deník  Když filmař dodrží řemeslo a zapojí fantazii, navíc s láskou i respektem k dané látce, nemůže zkrátka vzniknout špatný film. Dorota Kobiela a Hugh Welchman jsou toho živoucím důkazem. Jejich S láskou Vincent si před pěti lety získalo pro svou inovativní metodu „živých obrazů“ srdce diváků po celém světě. Nyní přicházejí do kin se svou novinkou podle polské literární klasiky Sedláci, za niž její autor Wladyslaw Reymont obdržel Nobelovu cenu za literaturu. A opět kombinují animaci s reálnými herci. Ba co více, posouvají tuto techniku do nebeských výšin, aniž by ošidili příběh. Jmenuje se Jagna, je to děvče krásné a šlechetné. Přesto je ve výsledku právě ona terčem všeho zla, jež se v lidech kolem probudí. A je to její vina? ptá se polský snímek, jenž svou epičností maně připomene Jakubiskovu Tisícročnou včelu, s níž krom vyprávění velkého příběhu na pozadí dějin sdílí i dvojici režisérů z rodu kouzelníků. Je to dílo pestré, dravé, jednotné. Od prvních momentů, kdy tým bezmála stovky animátorů zaútočí na diváckou estetiku, je jasné, že málokdo kouzlu Jagni (v originále Chlopi) nepodlehne. Přitom se rozhodně nejedná o samolibé pásmo obrazů. Drama je to skutečně strhující, precizně stavěné, rozčleněné do čtyř ročních období, leč přechody mezi nimi lze poznat i bez nadbytečných titulků, jež si bere z románové předlohy. V záplavě spotřebních titulů i těžkopádných filmařských závětí působí Jagna jako čiré zjevení. S láskou Vincent si vystačilo s žánrem dobové detektivky v hýřivém obalu Van Goghových maleb. Jagna jde dále. Zprostředkovává nám silné lidské osudy skrze nahlédnutí do polských lidových tradic a pošramocených mravů. Stejně tak ji lze přijmout za ostrou kritiku národně-kulturních válek, jež se uznání emancipovanosti žen brání se zaťatými pěstmi dodnes. Že obraz a živí herci v něm filmařsky zabírají, netřeba zdůrazňovat. Účinek barevné mozaiky se stejně nedá slovy popsat. Zato hudba, za níž stojí Lukasz Rostkowski (L.U.C.) si žádá o pozornost. Impozantnější doprovod, který přesně spojuje epický ráz s všední lyrikou, se hodí k poslechu i bez filmu samotného. Jagna se s lehkostí zařadí mezi největší filmové události roku. Doufejme, že i američtí akademici ji po právu odmění. Nejen za moderní zpracování klasické předlohy a náklonnost k populárním tématům, ale i za nevšední práci, která se odráží v každém do detailu vyšperkovaném záběru. Epický monument, který úchvatné obrazy povznesly na roveň vrcholů animátorského řemesla, si v kině rozhodně nenechte ujít.

Dokonalá studie mezilidských vztahů v kruhu čtyř postav - oscarové výkony Andie MacDowellové a Jamese Spadera. 85%.

Steven Spielberg se tímto dílem navždy zapsal do diváckého povědomí. Já osobně dávám trochu přednost "Ryanovi," popřípadě "Indymu," ale to nic nemění na tom, že Schindlerův seznam je naprosto úchvatné dílo a zřejmě vůbec nejsilnější film Spielbergovy kariéry. V hlavní roli úžasný Liam Neeson coby Oskar Schindler, kterému sekunduje neméně skvělý Ben Kingsley (Itzhak Stern). Z hereckého obsazení vyčnívá Ralph Fiennes v roli Amona Götha. Nebál bych se říct, že jím Fiennes vytvořil jednu z nejpřesvědčivějších a také nejkrutějších záporných postav vůbec (jen ta gesta). Kameraman Janusz Kamiński se zde poprvé předvedl ve službách Stevena Spielberga a skladatel John Williams dosáhl pomyslného vrcholu jejich letité spolupráce. Je moc dobře, že tento příběh Spielberg natočil. Nikdo před ním nedokázal hrůzy války ztvárnit tak jako on. Spielberg v nich totiž krom utrpení a zkázy nalezl i dobro a naději; něco jako světlo ve tmě. Finální rozloučení mezi Schindlerem a Sternem je jednou z mých nejoblíbenějších scén. Stejně tak tomu je v případě sepisování seznamu. Sedm Oscarů za nejlepší výpravu, hudbu, střih, adaptovaný scénář, kameru, režii a film.

Sicilský klan je absolutní klasikou gangsterského žánru. Nestárnoucí podívaná režiséra Henriho Verneuila stojí především na trojici hereckých výkonů Jeana Gabina (Vittorio Manalese), Alaina Delona (Roger Sartet) a Lina Ventury (inspektor Le Goff). Dokonalou atmosféru tvoří nádherná hudba Ennia Morriconeho. Film jako celek má neuvěřitelný spád, není zde ani trocha vaty, a závěr je skutečně strhující. Některé trikové scény jsou sice dnes již pasé, ale přesto dokáže Sicilský klan stále budit v divákovi úžas a zůstává nezapomenutelnou klasikou francouzského filmu jako takového.

Skvěle natočené, ale na první zhlédnutí příliš těžkopádné podobenství, jehož významy jako by mi celou dobu unikaly a vytrácely se. Myslím, že si to budu muset v budoucnu ještě jednou zopakovat. Nicméně filmový styl, podpořený Bergmanovou severskou poetikou s odkazy na samurajské příběhy Akiry Kurosawy, a geniální nápad s šachovou partií dělají v mých očích z tohoto díla zaslouženou klasiku světové kinematografie.

Nejlepší seriál všech dob. Nestárnoucí kult, který nikdy neomrzí. Je moc dobře, že James L. Brooks a Matt Groening vymysleli tenhle seriál. Animovaný seriál, který je pro lidi každého věku. To vše doplňuje skvělá hudba Dannyho Elfmana a myslím, že u tohoto seriálu můžu bezpodmínečně říci, že se českým dabérům jejich role vydařily opravdu skvostně. Homer bez Vlastimila Zavřela, Marge bez Jiřího Lábuse nebo Líza bez Heleny Štáchové, to by to nestálo za nic. Pro mě nejlepší seriál všech dob:-).

Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a že ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění, což se vůbec nevyplácí. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si vcelku drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává a ani nehraje vyloženě špatně, ale nemá v sobě emoční prostor, který by její postava Liesel dost potřebovala. Plus dobrý Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se to mělo vypiplat k nepoznání a od základů. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, ale vlastně si cením jeho nápadu, a je dobře, že se o naše dějiny zajímají zahraniční autoři. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu a snaží se o ohromné umění. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého, co by příběh posunulo skutečně kupředu. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako je úvodní scéna cesty do Milána, která je dělaná jen pro efekt, a podobných vylomenin ze strany Ševčíka se najde více. Co snímku nelze upřít, je hlavní postava - Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje, i když by si zasloužila mnohem více prostoru, avšak finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu možná patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, a i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, i když do děje jinak moc nezapadá, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji.