major.warren

Nit z přízraků je dalším z pozoruhodných projektů filmového mistra současnosti Paula Thomase Andresona, který byl mnou zatím znám jen podle jména. Jeho nové dílo s sebou přináší po Magnolii a Až na krev opět mimořádně režijně, scenáristicky a vizuálně propracovaný film. Film, který opět stojí na perfektně napsaných postavách, výborné atmosféře, a vytvoření uzavřeného fikčního světu (v tomto případě světa módního návrháře Londýna 50. let). P. T. Anderson znovu spojil síly s Danielem Day-Lewisem, hercem, který jde za hranici běžných hereckých výkonů a každou další rolí ještě více utvrzuje, že má neobyčejný talent, za nímž však (a Nit z přízraků není jistě výjimkou) stojí desítky, ne-li stovky hodin práce a poctivé přípravy. Jeho Reynolds Woodcock, poněkud citově uzavřený módní návrhář, snadno snese srovnání s další významnou postavou Andersonovy tvorby: olejářem Danielem Plainviewem, kterého Day-Lewis ztvárnil v jejich předešlém snímku Až na krev. Právě při srovnání s Až na krev mohou paradoxně vyjít na povrch veškeré vnitřní kvality a revoluční postupy, které v sobě film Nit z přízraků skrývá. Rozdíly leží prakticky ve všem. Až na krev je strhující, dynamické a od začátku do konce surové, Nit z přízraků je mnohem komornější, tajuplnější, a pod stylovou kapotou rafinovanější. Z hlediska vývoje postav jsou pak rozdíly patrné ještě více. Zatímco v Až na krev hlavní hrdina neprojde prakticky žádnou proměnou a na konci je stejný, možná ještě o něco horší, než na začátku, v Niti z přízraků dojde u hlavního hrdiny ke vskutku pozoruhodnému vývoji. Ten ovšem není způsobený náhodou. Hlavní hybatelkou děje totiž není ani tak Reynolds Woodcock, jako spíše jeho nová přítelkyně Alma, kterou naprosto geniálně ztvárňuje úchvatná Vicky Krieps. Nebál bych se dokonce tvrdit, že Krieps chvílemi Day-Lewise herecky převyšuje. Oscarovou nominaci za hlavní herečku si rozhodně zasloužila, být to na mě, má i cenu. Nit z přízraků je tedy jakousi tichou hrou mezi náladovým Woodcockem a obětavou a milující dívkou, která se stane cílem jeho intrik, nálad a mindráků. Právě zde však nastává zásadní změna vývoje filmu. V druhé polovině se totiž strany obrátí (respektive v závěrečné půl hodině). Day-Lewis a Krieps si vyměňují role a z napohled jednoduchého příběhu o návrháři se stává vztahový souboj jdoucí "až na krev"... Co zároveň oba filmy spojuje je bravurní herectví Day-Lewise (těžko říct, kde je ve finále lepší) a dále pak celistvost, jíž obě díla vyzařují. Vizuální stránka filmu je sama o sobě unikátní, to samé se týká i výtvarné složky (především jedinečné kostýmy). Hudba Jonnyho Greenwooda tvoří další spojnici a zároveň rozdílný přístup mezi Nití z přízraků a Až na krev. Hudba v Až na krev je znepokojivá, hutná, napínavá. Hudba v Niti z přízraků je naopak velmi příjemná, minimalistická, přesto velmi výrazná, aniž by na sebe však strhávala zbytečně mnoho pozornosti. Jeden z nejlepších filmů roku. 75%. Přeji nějakého toho Oscara.

Excelentní. Ten Norbert Lichý, a jak to vymysleli s tím Trojanem. No prostě geniální:-).

Dosud nejhorší díl. Ale nebyl špatný.

Krásný film o životě a přátelství. Jsou režiséři, kteří umějí řemeslo, a jsou režiséři, kteří mají přirozený talent. A pak jsou režiséři z rodu kouzelníků. K nim řadím i Paola Sorrentina. Na Mládí jsem se dlouho těšil, ale něco takového jsem opravdu nečekal, přičemž nepopírám, že při prvním zhlédnutí mi chvíli trvalo, než jsem Sorrentinovu vizi dokázal patřičně přijmout. Sorrentinova poetika stojí na význačně napsaných postavách a také na prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Vizuální pojetí Mládí se nedá slovy vyjádřit. Film střídá jeden úžasný obraz za druhým, skvěle vyniká barevná pestrost a specifické nasvícení. Dvojka Michael Caine a Harvey Keitel, zejména druhý jmenovaný je můj oblíbenec, jsou naprosto výteční. Nechápu, že si Caine neodnesl alespoň oscarovou nominaci. Ale své místo si v nostalgií a melancholií prolitém Mládí naleznou i krásná Rachel Weisz, Paul Dano či Jane Fonda. Výprava, hudba, střih, těžko něco vyzdvihávat na úkor dalších řemesel, pokud se tedy dá kouzelnický trik označit za "pouhé řemeslo." Popsat o čem a jak Mládí vypráví, je nemožné. To se zkrátka musí vidět. Dávám 85%. Scény s krávami na louce a Miss Universe v bazénu jsou vrcholem filmařské nápaditosti.

Dosud nejlepší díl. Ano ten příběh byl lehce slabší, ale hlášky byly nejlepší. Skvělá Voříšková, Neužil, Čermák i Melíšková. Mirek Krobot to, ale slavnostně zakončil snad nejlepší hláškou, "Já jsem režíroval válku, tankovou divizi a teď režíruju pochcanýho herce." A super bylo i, "Já si tam pro tebe jdu." A Preiss. No co říct. Zelenka je borec. "Co je to za nýmanda?" "To je Filip Švarc, jeden z nejslavnějších dabérů." "Aha, a už to někdy dělal?" A super je taky scéna kdy Preiss nechce říct sprosté slovo.

Třetí díl možná lehce sestoupil, ale finální scéna s Krobotovým příjezdem a monologem to zcela obrátila:-).

Dokonalost, to je Petr Zelenka. Druhý díl překonal skvělý začátek. Jak to Neužil vymyslel s tím studiem B, to je nejvíc. Samozřejmě dávám pět hvězd také díky Mírovi Krobotovi. Po Pepíkovi Hnátkovi je režisér Janda snad jeho nejlepší rolí. A jak po Čermákovi hodí ty vidle. No super:-). Opět skvělé herecké výkony i scénář. A odlitek zadku Františka Filipovského:-). No co dodat.

První epizoda se Zelenkovi opravdu povedla. Vymyslel zcela jedinečný začátek plný vtipných hlášek. Seznámil jsem se s hrdiny v čele s výbornou Klárou Melíškovou a Hynkem Čermákem. Ostatní herci též výborní. Nejlepší scény jednoznačně úmrtí Jiřího Archa během dabingu a Bartoškův proslov. Za první epizodu krásné čtyři hvězdičky.

I přes veškeré ovace vůči tomuto snímku, já je bohužel nesdílím. Bokovka mě příliš nezaujala. Příběh o ničem. Ano jsou tam prvky z běžného života a sebe-pochopení, ale první hodinu jsem se ukrutně nudil. Druhou to bylo díky scénám z golfu, sexu a peněženky o trochu lepší. Nebýt těchto scén šel bych ještě níž. Dávám 50%. Oscara bych tomu nedal. Když už nějakou cenu tak možná Giamattimu Zlatý globus za hlavní roli v komedii nebo muzikálu, ale spíš ani to ne. Postava Milese mi přišla tak špatně napsaná. Thomas Haden Church by tu nominaci za vedlejší roli mohl získat v případě, že by se bralo posledních dvacet minut filmu. Madsen a Oh tam byli doslova trapné. Vizuálně to bylo hezké. Kamera a záběry na vinice, to zase musím pochválit. Stejně tak hezkou hudbu od Rolfe Kenta. Alexander Payne nepatří k mé režisérské topce a ani ho nijak moc nesleduji. Ještě se zkusím podívat na O Schmidtovi, to snad bude trochu lepší. Bokovka mě lehce zklamala, ale já to možná trochu čekal. Dobrý, ale pro mě nezáživný film. Tři hvězdičky.

Já jsem s pokračováním svého snad nejoblíbenějšího animáku spokojen. Hledá se Dory se Andrewovi Stantonovi velmi povedlo. Čekal jsem, že už to nebude ono, že to bude příběhem hloupost, ale mýlil jsem se. Jde o hezká pokračování, s velmi dobrým scénářem a příběhem. Ještě, že se toho ujal Stanton. On ty animáky opravdu umí. U animovaných filmů mi přijde, že si s nimi dneska tvůrci dávají více záležet. Že jsou nešizené. Není to jen kvůli penězům. Je tam viděl cit pro práci. Herci film jak v původní i dabované verzi namluvili skvěle. Ohromné plus ode mě opět získal mistr Thomas Newman, který opět vytvořil zcela jedinečnou hudbu, která už jen hlavním motivem konkurovala původnímu hlavnímu tématu z Nema. Samozřejmě tam nechal vyslyšet i prvky z původní hudby, ale bez toho by to nebylo ono. Ale ta hlavní melodie, no palec nahoru:-).Hledá se Dory je podle mě jeden z nejlepších animáků roku i posledních tří let. Samozřejmě po V hlavě. Pro mě zcela pohodový film s mnoho skvělými hláškami. Pro děti ideální a i dospělý člověk v tom určitě něco najde. Já tedy určitě ano. U mě má tento skvělý film krásné čtyři hvězdičky. S velkým plusem:-). Nebál bych se ho nominovat na Oscara za animovaný film, ale v roce 2016 měl velkou konkurenci.