Faidra

Mně už asi vážně docházejí síly, nic mě nenapadá a z těch komentářů přede mnou už taky nemůžu. Tak snad jen doplnění : Na počátku bylo slovo, které řekl Chuck Norris! Hvězdička za to, že se mi poštěstilo zahlédnout zrovna ten díl, kdy Chuck veze v pojízdném boxu svého koně, cestou pronásleduje nějaký zločinný element, a když se věci zadrhnou, vyvede koně ven, naskočí a na koni dostihne záporáka prchajícího autem. Jen nechápu, proč se o tohle plemeno koní dávno nezačali zajímat majitelé a trenéři dostihových koní. Kdyby to byla jenom blbost plná úderů a kopů, tak neřeknu. Ale to moralistické kázání a kupčení s indiánskou mystikou je už trochu moc.

Člověk si po tomhle přestane dělat hlavu, jestli trochu nepřibral v bocích. Ale to je asi tak všechno.

K čemu se vlastně točí ty údajně napínavé, strhující a akční detektivky filmové i seriálové, když je bez nejmenší námahy strčí do kapsy třicet let stará záležitost? Na co ti nažehlení hezounci předvádějí svaly a nejnovější produkty zbrojního průmyslu, když je Bodie s Doylem zazdí jediným pronikavým pohledem nad strništěm a la šmirgl? K čemu zírat na ulice lemované zrůdami z chromu a skla a poslouchat přestřelky do ohluchnutí, když tu máme mile a klamně obyčejné londýnské ulice i šlechtická sídla, vysokou politiku i hmatatelnou krev, pot a špínu? Tak vysvětlí mi to někdo?

Hodnocení možná přehnané díky sentimentalitě a platonické lásce k hlavnímu hrdinovi a jeho představiteli. Ale uznejte sami, noblesně a přitom vražedně vtipkující (a vlasatý!) Bruce Willis, střety dvou hlavních protagonistů (kdyby si tak člověk mohl dovolit k nadřízenému polovinu toho, co David) a perfektně fungující chemie mezi nimi plus sekretářka veršující do telefonu... kde ty loňské sněhy seriálů, které nevyvracely zrak svou demencí, jsou?

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své.

Zázraky se dějí nejen na Zelené míli, ale i při natáčení filmů. Konečně film podle Kingovy knihy, který dělá čest mistru napětí i ve filmové podobě. Chválit výkon Toma Hankse je nošením dílů do telenovely, ale přesto se toho dopustím.

"Když se dostaneš do malérů, utíkej!" Jo jo. Forresta dostala schopnost rychle utíkat z postu místního blbečka do univerzitního fotbalového týmu a my jsme se s ním proutíkali tou zběsilou druhou polovinou dvacátého století s úsměvem na rtech, což by se nám v reálu nikdy nestalo. Kdo nikdy nesnil o tom, že beztrestně vystrčí zadek na prezidenta? (v případě prezidenta Kennedyho bych to ovšem té části lidstva, nosící sukně, dvakrát neradila).

Má cenu nadávat na romantický film, že je romantický? Nemá. Má cenu nadávat Kevinovi Costnerovi, proč nenatočí něco zajímavého? Asi taky ne... Nicméně pořád to zdaleka není nejhorší film, co jsem kdy viděla, kdyby člověk večer neměl jo co dělat, tak si ty dvě hodiny strávené s tímhle filmem vyčítat nebude, a Paul Newman je pořád pekelně přitažlivej chlap.

Ono by to šlo, ale když ono se to tak vleče...a vleče...a vleče...a vleče jako neschopnost natočit v posledních letech slušný film s Kevinem Costnerem.

Tohle není špatné. To vůbec není špatné... Možná jsem díky nejrůznějším a nejhrůznějším filmům vydávaným za historické upadla do deprese už tak hluboké, že jsem schopná pochválit cokoli, kde se v 18. století nestřílí ze samopalu, ale i tak si myslím, že tohle stojí za podívání. I tady se nesporně najde hromada nepřesností a omylů a milovníci doby napoleonské by mohli oprávněně namítat, že Napoleonův životopis by měl mít jinou podobu než ve své podstatě komorní drama. Mně osobně to tentokrát nevadilo a vychutnala jsem si Christiana Claviera, kterého jsem do té doby znala jen z komediálních rolí, v roli jednoho z nejslavnějších Francouzů všech dob, k níž má předpoklady nejen herecké, ale též fyzické. Na rozdíl od takového Marlona Branda, který hrál Napoleona ve snímku Desirée (promiň, Marlone, víš, že tě miluju, ale tohle sis mohl odpustit). Jo a na Korsiku se zajeďte podívat, až budete mít možnost, stojí za to.