Necrotongue

Start třetí série případů pražské mordparty byl pro mě po velmi kvalitní druhé řadě mírným zklamáním. Ale opravdu jen mírným. Nejsem zrovna velkým fanouškem Bolka Polívky, ale jeho major Václav Plíšek byl skvělý a tady mi citelně chyběl. Překvapilo mě i zmizení majora Dušana Vrány, to mi ale tvůrci v závěru vysvětlili k mé plné spokojenosti. Zase se mi jednou rozbublala krev v oběhovém systému, když mi bylo vysvětleno, na čem při vyšetřování vraždy skutečně záleží, a co je případně méně podstatné. Dopadení pachatele je pochopitelně důležité, mnohem důležitějším faktorem je ale zajištění toho, aby se nedostalo ven, že by mohl patřit k jakékoliv místní minoritě. Jo, jo, stále častěji si uvědomuji, že je pro mě současné politicko- aktivistické smýšlení záležitostí nadmíru záhadnou. No, alespoň zbyl nějaký ten prostor pro černočerný humor. / Poučení: Pokud si chceš krájet salám, nos si vlastní nůž. 4*-

Druhá řada seriálu za tou první nikterak nezaostala, přestože se tvůrci v ještě větší míře věnovali mezilidským vztahům na oddělení. V předchozí sérii mě zrovna tohle bavilo nejméně, ale protože byl Miroslav Hanuš v roli Josefa Korejse tak dokonale slizký, začala se mi zamlouvat i tato součást seriálu. Řešené případy už byly přece jen mladšího data, a byly tak pro mě živější, což mě sice často připravovalo o moment překvapení, zároveň jsem si ale mohl více užít pohled scénáristů na to které vyšetřování. Abych to shrnul; tvůrci seriálu mě ani na druhý pokus ničím neodpustitelně nezklamali, několikrát si u mě naopak šplhli, a já tak zůstávám spokojeným divákem. / Poučení: Vadí ti spolupracovník nebo nadřízený? Zařiď mu služební postup.

Člověk holt nemá v životě nic jisté. Může být úspěšný (a přesto skromný), charakterní, tolerantní, nekonfliktní, všemi oblíbený i ochotný a nápomocný, a pak stačí, aby se našel nějaký sebestředný, namachrovaný dement a je po jistotách. Z mého pohledu se závěrečná epizoda druhé řady povedla, protože přinesla zajímavý případ, při jehož vyšetřování jsem se mohl zamyslet i zasmát a dokonce jsem zapochyboval o svém psychickém stavu, když jsem se přistihl při tom, že mi začíná být sympatický i major Dušan Vrána. Naštěstí nechyběl plukovník Josef Korejs, který mi skvěle posloužil v roli jakéhosi lakmusového papírku, díky čemuž jsem se ujistil o tom, že jsem stále v pohodě. / Poučení: Pokud nevěříš tomu, že je srážka s blbcem tím nejhorším, co tě může potkat, tento díl tě o tom možná přesvědčí.

Musel jsem jít do pěti, protože to tehdy byla u firmy strašná ostuda. Převozníci měli v doupěti pěkný bordel, a přestože člověk dělá u jiné divize, tak tím smradem načichne (zvlášť, když nosí na zádech stejnou nášivku). :-) World Security:-):-) No, a pokud pak jeden musí jednat se zástupcem zákazníka, který má mocně vyvinutý smysl pro škodolibý humor, je to fakt zážitek. Na to, že jde o kauzu starou skoro šestnáct let, si ji pamatuju setsakra dobře. Sedmá epizoda mě hodně bavila. Téma mi bylo blízké, to už jsem vysvětlil, zpracování mi sedlo, opět došlo na meziútvarovou spolupráci a perfektně zahraný hlavní záporák zase vypustil nějaké ty korejsoviny. Podle mého názoru se Miroslav Hanuš v této roli překonával, cosi tak nesympatického se hned tak nevidí a já mu obdivně tleskám. Díl byl dobře napsaný, dobře zrežírovaný, dobře zahraný, celé mě to fest bavilo a neměl jsem vůbec žádný zájem, hledat na celé záležitosti nějaké hnidy. / Poučení: Lloydi plní závazky naprosto vzorně, pak ale (zcela pochopitelně) zvedají sazby.

Šestá epizoda přišla s dalším zajímavým případem a jako bonus přinesla nějaké ty nedodělky z předchozího vyšetřování. Výsledek těchto nedodělků mě sice příliš nepotěšil, ale ukázal mi alespoň neortodoxní vyšetřovací metodu, která sice pro svou finanční náročnost zřejmě nenajde širšího uplatnění, přesto se mi postarala o dobře zapamatovatelný zážitek, a ten u mě zase vyvolal vzpomínku na žhavení na Bejšovci. Nemohl jsem si nevšimnout, že je zásadový major Dušan Vrána skutečně zásadovým jedincem, takže je sice nadále považován za studený čumák, ale už není na rozdíl od svého přímého nadřízeného totálním kktem. Velice se mi taky líbilo, jak se operativci v terénu nerozdělují podle schopností ale podle míry úchylnosti, kterou působí na své okolí. Pátou pěticípou jsem přihodil za pohled na spolupráci jednotlivých útvarů. / Poučení: Zapáleného kriminalistu stavidla nezastaví.

Pátá epizoda druhé řady přišla s natolik zapeklitým případem, že vlastně ani nevím, jak dopadl, pokud dopadl (ale teď už díky mardunovi vím). Co všechno jsem měl možnost vidět? Vraždu bez mrtvoly, cestování po světě bez pasu, hlavního podezřelého jako vášnivého turistu, posunování hranice s Německem a svědomitého vyšetřovatele majora Dušana Vránu, kterému chyběla k dokonalosti jen větší míra flexibility. Nebo spíš jakákoliv flexibilita. V průběhu sledování tohoto dílu mě napadlo, že zatímco já jsem rozuměl němčině stejně jako duo operativců Pražák / Anděl, západočeský divák by zřejmě potřeboval překladatele k dialogům z Beskyd. Ano, šlo o zatím lingvisticky nejnáročnější epizodu a jsem moc rád za to, že se poručík Vítězslav Sršeň začíná učit anglicky. / Poučení: Kdo hledá, najde. Ale ne vždycky. / P.S. Při čtení komentářů / recenzí jsem narazil jen na jediný, který zaváněl duševním mrzáctvím, a to je vcelku pozitivní zjištění.

No, nevím, spousta rodičů běduje nad tím, že se jim děcka válí doma neustále přilepené k monitoru počítače nebo displeji mobilu, ale čtvrtá epizoda jasně ukázala, že pokud se dětem ponechá volnost, jsou mnohdy schopné sehnat si velmi slušně placenou brigádu. Holt je to hlavně o iniciativě. Už to nějakou dobu uzrávalo, ale teď už je jasné, že hlavním problémem kriminalistů z 1. oddělení nejsou ani tak pachatelé vražd jako spíš někteří jejich nadřízení, kolegové a nekalibrované teploměry. Jinak šlo o jeden z těch případů, které ve mně nevyvolávají nějaký zvláštní soucit s obětí, zato mě některé jejich momenty dokáží pěkně vytočit. Například ta matka byla přímo snová. / Poučení: Hlavní rozdíl mezi učitelem a pedofilem je v tom, že pedofil má ty děti opravdu rád.

U zahraničních filmů a seriálů mnohdy kritizuji obsazování černochů do rolí, v nichž jejich přítomnost odporuje veškeré logice. Přítomnost černochů ve třetí epizodě naopak kvituji s nadšením, protože jsem na naše mirečky zvyklý a protože se mohl na scénu vrátit plukovník David Landa v podání Martina Hofmanna. Horší už to bylo s obsazením postavy pachatele; když se holt mezi podezřelými objeví nějaký setsakra známý obličej, už není co vyšetřovat. Na druhou stranu zůstává pravdou, že jsem se i tak dobře bavil. Vyšetřovala se vražda a vražda ve stádiu pokusu a já jsem až překvapivě často dostával možnost vycenit chrup. Pobavil mě průběh intimních večerů kapitána Martina Pražáka, zasmál jsem se nad obavou poručíka Vítězslava Sršně z průvanu ("Promiň, táhne.") a skupina skinů s transparentem, který hlásal: "Svobodu pro Kubu", mi málem zauzlovala bránici. No, a pak zazněla i věta, která mě nerozesmála, protože se její obsah nikdy nenaplní, čehož upřímně lituji. "My jdeme všichni do Anglie." To by bylo krásné... / Poučení: Nůž a řetěz jsou fajn, ale vítězným kombem je pánvička a dalekohled.

Ano, je to pravda a já jsem si jí plně vědom; nemohl bych pracovat u kriminálky, protože bych byl jejím předpojatým příslušníkem, což by vyplývalo z mého vztahu (který se dá jednoznačně nazvat rasismem) vůči jedné ze zde žijících minorit. A nemyslím tím Vietnamce, k nimž mám naopak vztah veskrze kladný. No, a když by se v rámci vyšetřování vynořilo nějaké charakteristické příjmení, je možné, že bych začal trpět tunelovým viděním, což by mě naprosto diskvalifikovalo. Kriminalisté z 1. oddělení naštěstí žádnými předsudky netrpěli a i ve druhé epizodě měřili všem stejně, přičemž tu a tam nějakému tomu potřebnému i lehce finančně přilepšili. Ani tento díl nebyl vůbec špatný a dobře jsem se u něj bavil možná i proto, že mi přináší potěšení sledovat, jak si Josef Mareš ve scénářích k jednotlivým epizodám postupně vybíjí všechny své frustrace z předchozího zaměstnání. / Poučení: Jsou chvíle, kdy něco vypadá tak jednoduše, až se ani nechce věřit, že by to mohla být pravda.

V průběhu první řady jsem byl několikrát nespokojen s výší trestu pro individua, která by se podle mého názoru už neměla vracet do běžné společnosti, ale měla by si užívat blízkosti sobě podobných až do konce své zbytečné existence. Z toho logicky vyplývá, že jsem byl tentokrát s uzavřením celé kauzy velmi, velmi spokojen a přál bych si takových výsledků co možná nejvíc, protože mám pak kromě pocitu zadostiučinění i radost z ušetřených prostředků daňových poplatníků. Potěšilo mě obsazení Vladimíra Javorského, který mě neustále přesvědčuje o tom, že čím je starší, tím je lepší. Asi jako archivní víno. Jsem taky přesvědčen o tom, že Miroslav Hanuš svou rolí u mnohých diváků skončil, takže by si měl dávat pozor, aby se při plavání nezačal topit, protože by se mohlo stát, že by mu nebyl hozen záchranný kruh. Jeho major Josef Korejs je fakt figurou na zabití (nebo k zblití) a pan Hanuš ji dává s nádherným přehledem. No, dojmy z úvodu druhé série jsou jasně pozitivní a těším se na pokračování. / Poučení: Když vidíš větší množství chlazených kuřat, nepředjímej.