Necrotongue

No jo, dal jsem hvězdičku, přestože jsem si myslel, že budu pokračovat ve své odpadové výpravě za zocelením vnitřního já. Ale aby nedošlo k omylu; ta pěticípá neznamená, že bych byl jakkoliv spokojen, já jí jen dávám najevo, že jsem v poslední době viděl mnohem větší hrůzy. Jsem pevně přesvědčen o tom, že čeští tvůrci neumí natočit thriller takovým způsobem, aby nevyzníval směšně, zároveň jsem si stejně tak jistý, že dobrou komedii nebo dobré drama naši filmaři opravdu umí. Umí, ale ne všichni. No, a ti, kteří natočili tohle pro mě bezemoční drama to asi tak úplně neuměli. Za mě šlo o pocitově absolutně plochou záležitost, která ve mně nevzbudila odpor k hlavnímu padouchovi, nepopíchla mě, abych držel palce hlavní hrdince, a nechala mě vlastně úplně chladným. Míval jsem hodně rád Vilmu Cibulkovou, ale už nějaký čas z ní mám dojem, že jsou její postavy emocionálně buď na nule nebo na stovce. Nic mezi tím. Škoda. Hlavní hrdinka byla hodně mdlá, celý ženský spolek by byl vhodnější spíše do jedné z těch odpadových komedií a Pavel Kříž... Darmo hovořit. No, a kromě toho, že ve mně snímek nevyvolával žádné emoce, disponoval i největší slabinou naší současné filmové tvorby- zoufalými dialogy. / Poučení: Instant vysypávej vždy po větru.

Mé putování stokami českého filmu zdárně pokračuje a díky dvojici hrdinných průzkumníku bubun a KM Phoenixe jdu často najisto. Tohle tedy byla příšernost. Už po deseti minutách jsem sváděl krutý vnitřní boj; zoufale jsem toužil tuhle hrůzu vypnout, zároveň jsem ale nechtěl hanebně selhat. Sebral jsem tedy všechny síly, vzchopil jsem se a vydržel jsem až do hořkého konce. Zápletka byla naprosto průlomová, město se nastěhovalo na vesnici, něco takového jsem fakt ještě neviděl. Čtyři (číslovkou 4) scénáristé dali dohromady takový paskvil, jaký se dá jinak vidět jen u Evy Toulové, a smutnými hrdiny jejich příběhu se stali rozmazlená instatuberka a veterinář bez kuskusu. Já nemám nic proti ženským hlavním hrdinkám, ženy mám rád, ale jen ty, které nefungují jen jako gangliovou nervovou soustavou řízený podpůrný vyživovací systém pro vagínu. Náhodná srážka s tímto druhem žen u mě vyvolává automatickou reakci, při níž se mi začíná mimické svalstvo organizovat do odmítavého úšklebku, což ale můžu kdykoliv uhrát na své postižení. Idiotský děj a dementní dialogy byly bravurně doplněny herci, které už opravdu nemusím: Mišíkem, Černockou, Hrachovcovou, Latinákem a hlavně Lindou Rybovou, kterou důvěrně mezi mnou a obrazovkou nazývám Leklou Lindou. Byl to skutečně silně nepříjemný zážitek, který bych si dobrovolně už nikdy nezopakoval, a vůbec netuším, odkud se ve mně vzala ta nutkavá touha přečíst si Joy. / Poučení nebude, protože mám otázku: Proč Dominika Myslivcová?

Je zajímavé, jak se tvůrci v seriálu Bosch: Legacy zatím snaží držet knižních předloh a jak jsou v této snaze omezováni hlavně tím, jakým způsobem se od autorových příběhů odchýlili v seriálu Bosch. Tato nástavba na mě zatím působí lépe než některé řady předchozího seriálu a já jsem za to rád, protože jsem měl z Odkazu značné obavy. Sedmou epizodu hodnotím také jako vydařenou; všechny dějové linie se ubírají směrem, který mě zajímá, a trochu mi tady chyběli tři ruští mafiáni, protože jsem se bez nich neměl čemu zasmát. / Poučení: Nesedej do auta k cizímu pánovi a už vůbec ne ke dvěma.

Tvůrci zřejmě tušili, co by se mi při sledování první série nového Bosche mohlo zdát divné, a sotva jsem si v minulém komentáři / recenzi stihl postěžovat na nesmysl s dvoučlennou mafií, neponechali mi žádné argumenty, protože od šesté epizody jsou už Rusové tři, a to přece zcela změnilo situaci. Jo, jo, je to neštěstí, ale zároveň je to i sranda, takže jsem se křenil pokaždé, když se to děsivé trio objevilo na scéně. Jinak byla situace hodně podobná té z minulého dílu, takže jsem byl i přes různé nedostatky podobně štědrý. / Poučení: Maddie měla štěstí, že jí taťka tu historku neodvyprávěl celou.

Pokud jde o Harryho potrubní dobrodružství, přišla mi většina událostí jako úsměvná a těžce naivní, podobným způsobem na mě působila ruská mafie v síle celých dvou mužů, z nichž jeden řeší veškerou špinavou práci. Asi holt zrovna nebyli lidi. Ostatní děj už byl pro mě v pohodě, ale za výše uvedené blbosti jsem byl rozhodnut snížit hodnocení. Pak jsem se ale nad vším důkladně zamyslel a uvědomil jsem si, že mě sice tvůrci krmí fakt neskutečnými pitomostmi, ale já jsem se navzdory tomu (nebo i proto) po celou dobu dobře bavil. Sice jsem se uculoval ve chvílích, kdy jsem měl být zřejmě napjatý, ale zábava to byla i tak. / Poučení: Když člověk něco pracně vybuduje a někdo mu to během okamžiku zničí, tak to jednoho fakt nas...nepotěší.

No, nebyla to třeskutě vtipná záležitost? A nebylo to jako ze života? Ne, nebyla a ne, nebylo. Po snímcích Život je život a Špindl jsem od Milana Cieslara už nic dobrého nečekal a taky jsem se ničeho dobrého nedočkal, což musím hodnotit paradoxně kladně, protože jsem si díky jeho příšernému filmu mohl prodloužit své současné období toulek po českých, česko- slovenských, česko- slovensko- chorvatských, česko- slovensko- chorvatsko- polských a česko- slovensko- chorvatsko- polsko- maďarských filmových hrůzách. A ať už se na Frekvenci 1 vztekají, jak chtějí, tohle byla jedna z nich. Scénář byl prostě a jasně strašný, dialogy si držely úplně stejnou podúroveň, herecké výkony bych raději nerozebíral, jelikož mi z nich bylo smutno, Pavel Kříž vypadá stále víc jako karikatura sebe sama a ještě dorazila i Dominika Myslivcová. Juj, to byl smrtící koktejl! / Poučení: Kdybych věděl, že je exekuce taková sranda, utrácel bych jako utržený ze řetězu.

Tentokrát jsem neměl z epizody tak dobrý pocit jako ze tří předchozích. Měl jsem dojem, že měl děj poněkud línější tempo, Bosch se zase někam vkrádal a já si fakt nemyslím, že by měl důkladně střežený objekt kamery jen v exteriérech. Celá potrubní mise tak na mě působila poněkud naivně a byl bych mnohem radši, kdyby se tvůrci více věnovali hledání dědice. Předchozí díly jsem chválil, tentokrát uberu na chvále i na hodnocení, ale budu doufat v rychlé zlepšení situace. / Poučení: Stealth mise mi ve hrách nedělají dobře na nervy.

No, nestačím se divit; mám za sebou třetí epizodu a tvůrci opravdu rozjeli i třetí vyšetřovací dějovou linii. Tentokrát přibylo znásilnění a mě jen mrzí, že svůj prostor nedostala i Bella Lourdes, protože takto směřuje toto konkrétní vyšetřování jen jedním možným směrem a já si fakt nemyslím, že je to dobrý nápad. Ale třeba se pletu a tvůrci mě ještě donutí, abych svého předjímání litoval. Ať tak či tak, i tento díl mě oslovil, bavil jsem se u něj a myslím, že se tahle Boschova nová cesta dobře rozběhla. / Poučení: Rýpeš-li do vosího hnízda, dělej to vždy jen v ochranném oděvu. Mluvím z vlastní, velmi bolestné zkušenosti.

Ntvl... Už úvodní titulky mě dokázaly velmi přesně uvést do obrazu, co mě asi v následujících desítkách minut čeká. Oba předchozí filmy jsem Janu Pachlovi očtyřkoval, a tím spíš nechápu, jak může stát za něčím, co by se dalo popsat asi jako kombinace snímků Jak ukrást Dagmaru a Buldoci a třešně. Z obsahu jsem pochopil, že jednou z klíčových figur bude astrální policista ale když se zeptám, k čemu tam ten duch vlastně byl, musím si sám odpovědět, že tam byl úplně k h... k ničemu. Příběh byl čirou katastrofou, postavy dementní, dialogy odpovídaly postavám, a abych to shrnul, musím prostě konstatovat, že pokud se u komedie namísto smíchu cítím trapně, je asi všechno špatně. Ale přece jen jsem se i pobavil; monitor jsem si poprskal ve chvíli, kdy se na obraze objevil poprvé vašopatejdlovitý Hynek Čermák. To psalo. Jinak to ovšem byla naprostá mizérie, v níž došlo i na neposkvrněný porod, a jedinou záhadou pro mě zůstává fakt, že netuším, kam během okamžiku zmizela Irinina růže z pohřbu. / Poučení: Chceš-li někomu sdělit zdrcující novinu, vytáhni dotyčného na schodiště, na okraj strmého srázu nebo na jiné komfortní místo.

Nebudu předstírat, že jsem od snímku s názvem Narvik neočekával něco úplně jiného, tvůrci se ale válečným akcím téměř nevěnovali a rozhodli se podívat na tehdejší události očima obyčejných Norů. Pokud jde o mě, myslím, že se jim to povedlo. Neutrální Norsko mělo smůlu v tom, že byla jeho neutralita trnem v oku zlým nacistům i hodným obráncům evropské demokracie. Ve finále obě strany norskou neutralitu v podstatě ignorovaly a korunu všemu nasadilo německé Cvičení na Vezeře. Nacisté ve výsledku dosáhli svého, protože "neutrální" Švédové mohli nadále (a mnohem) snáze podporovat německé zbrojení a jen velkoadmirál Erich Roeder měl zřejmě žaludeční obtíže, protože jeho Kriegsmarine utrpěla v kampani ztráty, z nichž se už nevzpamatovala. Mně se ale líbilo právě to, že se tvůrci soustředili hlavně na osudy lidí, kteří do toho všeho spadli jen proto, že žili zrovna v Narviku. Oceňuji také to, že se norští filmaři zaměřili na morální dilema hlavní hrdinky. U mě to měla dobré, já jsem na jejích rozhodnutích nenašel nic špatného, zato se mi zvedal kufr z moralizujícího davu. Z mého pohledu sice nešlo o zradu (ani jedné straně nešlo o dobro Norska jen o vlastní zájmy), ale i kdybych to tak bral, dovolím si parafrázovat známý citát: "Z hlediska vyššího principu mravního zrada na zrádci není zradou." Oni se sice Britové i Francouzi později snažili, ale Mnichov jim neodpustím. / Poučení: Za války nemá civilista mezi dvěma ohni velkou životnost.