Necrotongue

Tentokrát jsem se rozhodl pro plnou palbu, kromě toho, že byla čtvrtá epizoda už tradičně kvalitní, věnovali se tvůrci více i psychologii jednotlivých postav, ale hlavně nasadili do akce postavu zvídavého invalidy, podobně jako Cimrmani, a to nemohu přejít jen tak.

Nevidím důvod měnit hodnocení, protože si seriál i ve třetí epizodě drží stabilní kvalitu. Musím říct, že se jedná o jeden z nejlepších počinů, pokud ho sledujete v letním období, funguje lépe než klimatizace. Taky jsem si chvílemi připadal jako v reklamě na nějaký obchodní řetězec, to je tak, když se pustí do rozhovoru Perla a Maggi:-)

Zatím jsem spokojen, druhá epizoda navázala svou atmosférou na předchozí díl, průběh událostí kolem zadrženého Litevce mi silně připomněl tragikomický seriál Fargo, zima mi zalézala za nehty ještě více než v první části, tvůrcům se dařilo udržovat napětí a bavila mě i zajímavě se rozvíjející zápletka.

Po první epizodě mohu říct, že jsem viděl začátek typicky severské záležitosti. Nemůže chybět tradiční pochmurná atmosféra, kosa, až se v zatáčkách lámou malamuti a charismatický hlavní hrdina. Ten se tvůrcům tentokrát opravdu povedl, Ólafura Darriho Ólafssona vidím vždycky rád.

Knižní předloha Stephena Kinga mě velmi zaujala, ale na seriál jsem se příliš netěšil. Obvykle bývám filmovým nebo televizním zpracováním Kingových knih zklamán, takže mě Mr. Mercedes příjemně šokoval. Tvůrci se nečekaně vytáhli a já je musím velice pochválit za obsazení, atmosféru, napětí i soundtrack. Drobné odchylky od předlohy mi tentokrát vůbec nevadily, dokonce mám pocit, že některé příběhu přímo prospěly. Stejně jako v knize mě i v seriálu bavil nejvíce psychologický souboj mezi Billem a Bradym, doufám, že se stejně skvěle povede i pokračování.

Závěrečná epizoda mě sice trochu zklamala, ale opravdu jen trochu. Přece jen jsem očekával, že bude poslední díl o něco málo výraznější, podivně zakončené setkání s Lou jsem moc nepobral, ale výsledek v podstatě odpovídá knižní předloze, nechyběl ani konec otevřený k pokračování- "Právo nálezce".

Ani tentokrát jsem nebyl zklamán, všechno fungovalo tak, jak mělo a tvůrci evidentně směřovali příběh k jeho závěru. A dělali to dobře. Zatímco děj začíná gradovat, tvůrcům se velmi dobře daří postupně snižovat rozpočet, po sedmém dílu ušetřili na každé epizodě alespoň jeden honorář.

Děj sice tentokrát mírně zvolnil, ale vůbec mi to nevadilo, protože se tvůrci mohli věnovat psychologii jednotlivých postav. Holly je opravdu dokonalá, ta se povedla už Kingovi, ale filmaři nezůstali pozadu. Zajímavá byla i Billova interakce s dcerou, ale uznávám, že kdybych chtěl, nějakou tu mouchu bych si našel, jenže se mi tak nějak nechce.

Většinou mívám s filmovým (a televizním) zpracováním knih, které jsem četl větší či menší problém, ale tento seriál mě zatím velmi baví a na nějakou tu odlišnost nehledím. Do konce zbývaly tři epizody, takže jsem očekával zdramatizování děje, dočkal jsem se ho a vím, že lépe už nebude.

Tohle byla zvláštní epizoda, měla své klady i zápory. Velká část děje se věnovala Bradyho matce, což mi ale vůbec nevadilo, protože Kelly Lynch podala velmi dobrý výkon a epizoda i díky tomu dostala trochu jinou (ale kvalitní) atmosféru. V seriálu se konečně objevila Holly, z této postavy jsem měl trochu obavy, ale stejně jako u ostatních figur i tady platí, že měli tvůrci velmi šťastnou ruku a Justine Lupe byla skvělá. Negativně jsem vnímal příliš časté flashbacky a vůbec mě nebavily Bradyho vize při jeho pohovoru ohledně povýšení.