Necrotongue

No tak hurá, tvůrci se konečně rozhodli, že budou točit Punishera a konverzační drama si nechali na jindy. Já se klidně podívám téměř na jakýkoli žánr, ale od tohoto seriálu čekám přesně takovou akci, jakou mi přinesla jedenáctá epizoda. Škoda, že to takhle nefungovalo většinu času.

Desátá epizoda na mě docela dobře fungovala. Jedna událost podaná z různých perspektiv mě až nečekaně bavila, navíc tvůrci přestali chodit kolem horké kaše a konečně chudákovi Frankovi otevřeli oči, takže by se mohl děj konečně pořádně rozhýbat. Alespoň doufám.

Tak tohle bylo hodně vtipné. Nemyslím tím epizodu, ale to, že mě bavil díl, který se celý motal kolem vedlejší dějové linie Lewise Wilsona. Musím ale přiznat, že to mělo grády a až nečekanou hloubku. Curtis se pro mě pomalu ale jistě stává nejzajímavější postavou.

V poznámkách k osmé epizodě bylo mým nejužívanějším výrazem slovo nuda. Díl sestával hlavně z rozhovorů, ale nebavil mě už ten úvodní, nevylepšil to ani ten post koitální a následné vzpomínání na seznámení s manželkami mě už skoro deprimovalo. Nebýt závěrečné akce, neměl jsem vlastně, co bych kladně ohodnotil. Nemůžu se ubránit pocitu, že tvůrci zapomněli na to, že točí seriál podle komiksu.

Tvůrci mě opět nedokázali scénářem rozradostnit, ale alespoň jsem měl pocit, že se mě nesnažili za každou cenu unudit, jak se jim to téměř podařilo v průběhu šestého dílu. Jen jaksi nepobírám Russovu taktiku, když v Gunnerově hájku neuspělo osm mužů, tady nasadil čtyři? Asi chtěl šetřit životy.

Kromě toho, že se od sebe Dinah s Billem ještě nedokázali odtrhnout mě šestá epizoda vlastně ničím nezaujala, a to je docela neštěstí. Mluvilo se sice hodně, ale nemůžu se zbavit pocitu, že o ničem a dějová linie s Lewisem Wilsonem mi připadala stejně zbytečná jako komín v ponorce. Nuda.

K mému nefalšovanému překvapení jsem se dočkal vydařené epizody, a s tím už jsem fakt nepočítal. Všechno přitom začalo tak zoufale, po opravě odpadu došlo i na reflektor a já jsem se obával, že se Frank změní v hodinového manžela, pak se ale děj dostal do tempa a romantické dostaveníčko u lesní chaty mě moc bavilo. Taky jsem si nemohl nevšimnout, jak strategicky má Amber Rose Revah rozmístěna znaménka. Ale to byla jen poznámka na okraj, mé hodnocení to neovlivnilo.

Ani tentokrát jsem neměl důvod k nadšení, mohl jsem ale přihodit hvězdičku za poslední třetinu čtvrtého dílu, ta mě dokázala trochu vzpamatovat z nastupující otupělosti. Větší část epizody byla opět spíše nudná, nejakčnějšího momentu jsem se dočkal u opravy drtiče.

Hmmm, tentokrát už bych do hodnocení třetí hvězdičku neprotlačil, i kdybych chtěl, ale mně se vlastně ani nechtělo. Epizoda se skládala prakticky jen ze vzpomínek obou hlavních aktérů, a abych pravdu řekl, nenašel jsem nic, co by mě opravdu zaujalo.

O seriálu jsem se dozvěděl díky yvoně, takže jsem čekal solidní podívanou, a tu jsem i dostal. K celému seriálu jsem měl jen pár nepříliš podstatných připomínek, jinak jsem byl velice spokojen. Američani mě příliš neberou, ale k období prohibice a hospodářské krize jsem si vytvořil hezký vztah, protože filmy a seriály, které tuto dobu popisují, nejsou většinou patetické, neopěvují patriotismus, ale zato mívají kvalitní příběh. 4*+