Necrotongue

Zpočátku jsem si myslel, že by se mi film mohl i líbit, pak ale přišla zlomová scéna,v níž Eva s Honzou nostalgicky vzpomínají na časy minulé. Tyhle dialogy, ve kterých si postavy detailně sdělují, jak co proběhlo, mi vždycky připadaly jako rozhlasová hra ve filmu, ale když už je scénárista zoufalec, co mu zbývá, že? Od tohoto momentu šel příběh k zemi v sestupné spirále, aby v závěru přešel do kolmého pádu. Herecké výkony mě příliš neoslnily, scénář byl chabý a dortová bitva zabila veškerou moji snahu o lepší hodnocení. Takový amatérismus jsem už dlouho neviděl.

Tahle komedie měla dva základní zápory: byla francouzská a hrály v ní děti. Příliš mnoho dětí. Kromě nich ve filmu vystupoval zastydlý puberťák, nesnesitelná blbka s "jasnými" životními prioritami a francouzský pokus o pana Darcyho z Deníku Bridget Jones. Občas jsem se i zasmál, ale většinu času se humor točil kolem vyměšování, takže mě film zrovna dvakrát nepobavil.

Hned na začátku se musím přiznat, že jsem s hrůzou čekal mnohem větší slaďák. Hry na city jsem se sice dočkal (aby taky ne- byl to přece americký snímek o Vánocích!), ale dalo se to s klidem vydržet, větší problém byl, že na mě film přestával fungovat ve chvíli, kdy se v záběru nevyskytoval Kurt Russell. Druhým podstatným problémem pro mě byli skřítci/ elfové. Ti mě opravdu nebavili a kazili mi celkový dojem z filmu- proto jen tři kousky.

Hodně jsem si přál, aby se mi Hodinářův učeň líbil, už jen pro velmi dobré herecké obsazení. Přání se mi tak úplně nesplnilo, na pohádku se mi sice nedívalo špatně, ale celý příběh až příliš často drhnul o dno. Fakt se mi nechtělo věřit například tomu, že by spolu deset let vyrůstali chlapec a dívka, kteří by si poprvé promluvili o vzájemných citech až o zásnubách. Něčím takovým už dneska nelze oblbnout ani ty děti, kterým je pohádka hlavně určena, děti totiž mají internety a ví evidentně mnohem víc, než si scénáristka/ režisérka myslí. Absolutně mi neseděl Michal Balcar jako Urban, na druhou stranu udělala Jana Plodková spoustu kladných bodů. Škoda, že si tvůrci víc nevyhráli s příběhem, tahle pohádka měla potenciál.

Místy jsem se u filmu nudil, už by se naši filmaři na ty neustálé projížďky přírodou mohli taky vykašlat. Děj byl jinak celkem sledovatelný, ale přiznám se, že bych ocenil větší porci humoru. A teď klady. Výborně zahrané sourozenecké trio, tři různé povahy a všechny skvěle zvládnuté, já jsem navíc ocenil tu skvělou parodii na Matušoviče, Filip Čapka mi pěkně zahýbal s bránicí.

Juj, to jsem ale před lety ošklivě přestřelil. Žánr komedie má u nás už dlouhou dobu větší či menší potíže a tento film nebyl výjimkou. Bolek Polívka dlouhodobě nepatří mezi mé oblíbence, jeho čím dál tmavší nos mě dokonce trochu děsí, tady mi ale jeho přítomnost hezky vyvažoval Jiří Macháček, stejně tak mi Petru Hřebíčkovou udržovala v rovnováze Vica Kerekes, takže rozhodoval děj. No, a ten, i když se mi zdál být po většinu času celkem solidní, přece jen několikrát nehezky zaskřípal.

Po dnešním návratu k již viděnému jsem musel jeden kousek ubrat. Přestože souhlasím s tím, co napsala ve svém komentáři bubun, nějak na mě dolehlo to, jak tvůrci zběsile protlačovali ideu morálního poučení a vzájemného porozumění. Nebýt tady tolik upřímné a uvěřitelné sebereflexe, klidně bych hodnocení na původních třech hvězdičkách nechal.

Letošní vánoční televizní nabídka mě příliš nebere, takže jsem se po dlouhých letech vrátil k Andělovi Páně. Režisér Jiří Strach se vždy a všude hrdě hlásí ke křesťanství, což by mu v mých očích mělo ošklivě škodit, ale přestože žije v tomto bludu, nějak jsem si ho už kdysi oblíbil. I když je tedy tato pohádka krajně prokřesťanská, dokázal jsem v sobě utlumit vášně a znovu jsem si užil její výborný humor jako v nebi tak i na zemi.

Po velmi dlouhé době jsem se zase podíval na čacký boj českých vodníků za právo žít v domě s hodně vlhkým sklepem. Teprve dnes mi došlo, že šlo vlastně o odbojovou skupinu řízenou imperialistickým Západem, která neváhala sáhnout na život nejednomu soudruhovi. Tvůrci to sice dovedně maskovali rádoby uvědomělými ideologickými odkazy, ale dnes jsem je konečně odhalil. Ale teď vážně- nebyla to ani zdaleka jedna z nejvtipnějších československých komedií, ale pořád mě baví a rozhodně jsem se nenudil.

Už se u mě stalo vánoční tradicí těžké zkritizování štědrovečerní pohádky, ale dnes udělám výjimku. Pohádka sice často drhla, obsahovala i přímo pitomé momenty, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil. Nebyla to pro mě až tak pohádka, bral jsem to spíš jako nenáročnou komedii, a ta se díky Egonovi povedla. Jakub Prachař mě rozesmál hned v momentě, kdy se poprvé dostal do záběru, paruka byla dokonalá a později už to nezkazil. I přes prkenného a silou mocí vtipného rytíře Valeriána jsem si to docela užil.