Necrotongue

Je trochu škoda, že si Australani neskočili na kus řeči s technickými poradci seriálu Btatrstvo neohrožených, ti by jim vysvětlili, jak to vypadá při dělostřelecké nebo kulometné palbě, hlavně zpomalené záběry plachtících členů Vietkongu a severovietnamské armády byly dost o ničem. Jinak si ale stěžovat nebudu, téměř dvě hodiny utekly jako voda, šlo se z akce do akce a proběhlo jen jedno loučení s Boromirem, takže na patos téměř ani nedošlo.

Film byl fakt děsně chabý a v jeho třetí čtvrtině jsem pořád ještě váhal mezi jednou hvězdičkou a odpadem. Všechno ale zachránil způsob jakým se Nina rozjela v závěru. Vždycky jsem si myslel, že Rusové fungují hlavně na vodku, to jsem ale netušil, co s nimi udělá dvacet deka kokainu. Pokud tenhle film uvidí Vladimír Putin, Donbas bude pasé a Ukrajinci budou rádi pokud udrží Kyjev. Já bych si na to tedy nevsadil. / Abych se ještě vrátil k Nině- Ash potřeboval motorovku, šikovná Ruska si evidentně vystačí jen se základním vercajkem.

Film začal vcelku slušně, takže ve mně zpočátku vzbudil určité naděje, aby je krátce nato zašlapal v prach. Snímek mi zpočátku připomínal mix Dne nezávislosti a Války světů s velmi silně osekaným rozpočtem, později jsem si kvůli vývoji děje vzpoměl i na Twilight a pochopil jsem, že je definitivně zle. Ve chvíli, kdy tvůrci přidali do podivně natáčeného filmu i romanci, šlo všechno ke dnu mnohem rychlejším způsobem. Přitom i bez toho tady bylo tolik děr v logice... Svítící helmy nočního úderného týmu byly skvělým nápadem, toho by se mohli chytit i u skutečných armád, střelba by pak byla mnohem přesnější a došlo by k nezanedbatelným úsporám munice. No jo, no, hrozná kravina to zas jednou byla.

Proti Olympu došlo ke zlepšení kvality, hlavně jsem se ale naladil na požadovanou vlnu, takže se mi podařilo vytěsnit většinu patetických, patriotických a odhodlaných proslovů a činů do samostatného mozkového oddělení, kde jsem je dočasně izoloval, abych si mohl následně užít tu spostu zběsilé akce, během níž Amíci totálně rozjebali digitální Londýn na kwaśne jabko. Užíval jsem si dokonce i všechny ty "úžasné" úniky před ohnivými tsunami a vzpomínal jsem na akční filmy z osmdesátek a raných devadesátek. Byla to strašná pitomost, ale nějak zvráceně jsem se u ní bavil.

Magyarská kinematografie mě opět nezklamala. Díky maďarským tvůrcům se mi potvrdilo to, co už dlouho vím- my mrzáci jsme děsně nebezpeční. Sice jsem netušil, že by mohli být někteří z galuskami vybavených kolegů schopni téměř stejných výkonů jako postava Toma Cruise v Mission: Impossible, ale alespoň si budu hlídat slovník, až za mnou zase jednou v ostře zalomené nemocniční chodbě zahvízdají gumy rozjetého invalidního vozíku.

Tak trochu jsem se obával, že půjde o další tažení za práva americké menšiny, kterého je už dneska všude plno, a částečně to tak i bylo, ale příběh byl napsán takovým způsobem, že mě to nikterak nevytáčelo. Tím chci říct, že jsem se u snímku docela dobře bavil, protože zlí běloši tady byli notně záludní, Daniel Kaluuya působivě blýskal bělmy a Rodova návštěva na policejní stanici mě skvěle pobavila. Jen bych z žánrů uvedených u filmu vyjmul horor, na ten podle mě nedošlo.

Vidím to tak, že bude můj komentář dost schizoidní. Na film se mi dívalo vcelku dobře, učitelka Zuzany Mauréry byla na pěst (a to ženy navzdory rovnoprávnosti nebiju) a setkání různých charakterů na třídních schůzkách bylo poučné. Potud tedy klady. Jenže já si svoji základku z osmdesátek ještě docela dobře pamatuji (neuvěřitelné, co?) a vím, že to bylo tak trochu úplně jinak. Život nebyl černobílý ani rudobílý, většinou to byla jedna velká šedá zóna. Jasně, byli tam někteří absolutně záporní (soudružka zástupkyně naší soudružky ředitelky byla fakt snová), ale nikdo nebyl dušínovsky čistý (i když dva případy byly hodně blízko). Každopádně si myslím, že si to scénárista s režisérem hodně usnadnili, a protože šlo o drama- dva kousky. U komedie bych byl benevolentnější.

Příběh je pochopitelně jasná hovadina, a protože jde i o romantiku a nejen o komedii, je závěr až děsivě předvídatelný, a přece jsem se dost dobře bavil. Nebýt oslavných davových scén v závěru, které si patosu chtivé americké publikum tolik žádá, klidně bych ještě jednu pětihrotou přihodil. Pokud je totiž mužským romantickým hrdinou otylý rabín v šusťákovce, který občas přeleští karosérii či podlahu tím mopem, co nosí na bradě, je těžké se nesmát. O oku příjemné záběry se s přehledem postarala Charlize Theron, scénář nebyl tupý, bylo se čemu zasmát, tak proč ne?

Více než dvouhodinové drama o vztazích v končícím manželství- to nezní zrovna jako popis akčního filmu (pokud se zrovna nejedná o Roseovy). Ke snímku jsem si proto sedal se značnými obavami, které se nakonec ukázaly být neopodstatněnými. Adam Driver i Scarlett Johansson celou záležitost spolehlivě utáhli, a i kdyby se jim to nedařilo dostali skvělé posily v podobě všech tří právníků. Od chvíle, kdy se do děje poprvé vmísili právní zástupci, jsem se u filmu začal cítit hodně nepříjemně, což rozhodně počítám mezi klady. Místy šlo o hodně intenzivní záležitost, u které jsem se určitě nenudil.

Kdo by to do helmutů řekl? Po jejich bizarních komediích a ještě bizarnějším pornu přišli se záležitostí, u které jsem se nečekaně dobře bavil. Abych se přiznal, nejvíc mě dostal úvodní průvodce generacemi, ten byl dokonalý. Do příběhu sice postupně pronikala určitá předvídatelnost, přesto jsem si film slušně užil, no, a Zuckerman:-D