Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (8 119)

plagát

Ajťáci - Friendface (2008) (epizóda) 

K Facebooku a všem ostatním jemu podobným sociálním zlům mám v podstatě stejný vztah jako ke všem možným církvím a sektám, takže jsem si epizodu užíval od samého začátku až do vymakaného konce. Pařba s "přáteli" z Friendface byla totiž opravdu skvělá a jsem opravdu rád, že jsem se jí nemohl zúčastnit. Nerad bych si totiž narychlo sháněl manželku, vyfantazírovával si nejméně dvě geniální děti a všem předváděl veškerý svůj bionický upgrade. / Poučení: Pokud se máš setkat s přáteli, nezapomeň si mobil nebo tablet, jinak si nepokecáš.

plagát

Ajťáci - Projev (2008) (epizóda) 

Čtvrtá epizoda třetí sezóny patří jednoznačně k mým nejoblíbenějším. Už jen Douglasův románek s íránskou reportérkou mě sám o sobě bavil, hbitě ho ale překonala trojice firemních sklepních bytostí, protože Jen byla extrémně nadšená a oba její spolupracovníci dostatečně škodolibí, aby mohl být přednesen projev, v jehož průběhu byl představen internet ve své pravé podobě. / Poučení: I když se svět řítí do záhuby, snaž se nepropadnout panice.

plagát

Šílenci z Manhattanu - Série 7 (2014) (séria) 

Pokud po skončení sedmé sezóny seriálu cítím takový lehký smutek nad tím, že příběh skončil a že už se nebudu setkávat se známými postavami v dokonale vymazleném prostředí prosyceném skvělou retro atmosférou, znamená to, že tvůrci odvedli sakra velký kus poctivé práce. Reklama je tím, co nesnáším stále víc a víc, a o to důležitější bylo, aby mě tvůrci seriálu dokázali správně zaháčkovat. Povedlo se jim to hned od pilotní epizody, daleko zajímavější je ale to, že mě dokázali u této záležitosti udržet až do konce. Sedmá řada mě jen utvrdila v mé spokojenosti a za perfektně zvládnuté finále bych klidně ještě jednu hvězdičku přihodil. / Poučení: Změna je tím nejlepším nástrojem k likvidaci stagnace.

plagát

Šílenci z Manhattanu - Hovor na výzvu (2015) (epizóda) 

Finálovou epizodou sedmé sezóny a celého seriálu si tvůrci jméno rozhodně nepokazili. Člověku se skoro nechce věřit, že šlo o americký seriál. Tady se přece nabízela celá řada důvodů, proč by mohl být seriál zakončen jednou velkou tsunami patosu, a právě Amíci jsou v tomto ohledu velmi spolehliví, jenže parta, která točila Mad Meny, to viděla jinak. Naštěstí!! Takže jsem dostal propracovaný závěr se zajímavě ukončenými/ otevřenými dějovými liniemi, při němž jsem nemusel zoufale bušit hlavou do zdi, ale který jsem si mohl užít. / Poučení: Prozření přichází mnohdy z nečekané strany.

plagát

Paul (2011) 

Před lety jsem se u filmu dobře bavil, takže jsem si ho dal znovu, protože s tím, jak mě ohlodává čas, se mi mění vkus, a chtěl jsem vědět, jak si u mě zelenáč povede dnes. No, zjistil jsem, že se mi u Paula můj názor na něj jaksi zakonzervoval, takže jsem si snímek, i přes všemožná klišé a závěrečný náběh na patos, znovu užil. Důvodů pro tento výsledek je povícero. Mám rád styl Simona Pegga. Jo, já vím, má své mouchy, ale dokáže mě rozesmát. Stejně to mám i s Nickem Frostem. A hlavně mě vždy potěší, když si někdo umí podat slepou (v tomto případě poloslepou) víru ve vyšší moc. Úplně jsem viděl, jak to fanatickým křesťanům trhá žíly. Myslím, že z toho, co jsem napsal, je jasné, že mi film i při repríze zvedl náladu, a to jsem ještě ani nezmínil fakt, že v něm hrála Kristen Wiig. / Poučení: Velmi, opravdu velmi pečlivě si vybírej místo pro finální projev.

plagát

Petrovi přátelé (1992) 

Onoho Silvestra se na Peterově sídle sešla opravdu zajímavá sestava přátel a v některých případech i jejich plusů. Taková sešlost je snem každého psychiatra; tady by si nabral klientelu, která by mu vydržela až do důchodu. Film to byl herecky doslova nabitý, s obsahem to už bylo horší, ale dialogy a můj vztah k někdejšímu anglickému humoru této záležitosti i po letech čtvrtou hvězdičku udržel. Kromě obsazení a obou v předchozích větách zmíněných kladů, mě zaujal i výskyt fiktivního prádelníku, fyzicky vyčerpaný Brian s nevyčerpatelnou zásobou vyčerpávajícího humoru a úvodní kabaretní číslo, na jehož genderovou vyrovnanost by museli současní schvalovači z Evropské unie i Spojeného království čumět s otevřenou hubou jako na nedostižný vzor. Peterovi přátelé zůstali po té dlouhé době i mými přáteli a já jsem je zase jednou rád viděl. / Poučení: Pozor na obří sněhuláky. Rádi vracejí úder.

plagát

Ajťáci - Bezdomovci jako jsme my (2008) (epizóda) 

Ne, že by ve třetí epizodě chyběla nějaká ta slabší místa, byla tam a jsem si jich plně vědom, faktem ale je, že mi na nich vůbec nezáleželo, protože mě bavilo dění kolem Jen, Mosse i Douglase Reynholma, ale všechny tři tentokrát válcoval Roy. Teď nemám na mysli jeho nedobrovolný exhibicionismus ve firmě, ale jeho dvouhodinové strádání na ulici, které trvalo celé roky. / Poučení: Chceš pomáhat při záchraně života? Dělej, jak myslíš, ale počítej s následky.

plagát

Ajťáci - Copak nejsme chlapi? (2008) (epizóda) 

Zatímco mě úvodní díl třetí sezóny tak trochu zklamal, druhá epizoda ve mně našla nadšeného fanouška. A to i přesto, že nikdy nebudu natolik chlapským chlapákem, abych dokázal jako pravý Cockney se stejnojmenným přízvukem okomentovat včerejší dění v Premier League (proto, že neumím mluvit jako obyvatel East Endu, a taky proto, že mě výše zmíněná soutěž přestala bavit v době, kdy z ní začali mizet nezdolní borci typu Ruuda van Nistelrooye a začaly přicházet primadony typu Christiana Ronalda a Arjena Robbena), abych si mohl dovolit prohrát dvě stě liber za jednu pokerovou noc, a taky by mě nebavilo účastnit se loupežných přepadení. Zato mě velice bavilo sledovat, jak tohle všechno zvládají Moss a Roy a kouzelník bez talentu už byl jen třešničkou na dortu. / Poučení: Blafovat se dá téměř ve všem, dokonce jsou na to příručky.

plagát

Ajťáci - A je to! (2008) (epizóda) 

No, rozjezd čtvrté sezóny mě k bujarému smíchu nepřiměl, přestože se o to Douglas Reynholm velmi snažil. Problém byl ale v tom, že mě jaksi neoslovila zápletka se zedníkem, a ani Royovy bankovky mě dvakrát nezaujaly (zvlášť, když jsem na ně nedosáhl). Jediný, kdo mě kromě Douglase bavil, byl tentokrát jen Moss a jeho střet s šikanou. / Poučení: Neurážej manuály! Budeš litovat!

plagát

Šílenci z Manhattanu - Cestou mléka a strdí (2015) (epizóda) 

Předposlední epizoda sedmé sezóny a vlastně i celého seriálu mě nejen nezklamala, ale dokonce mě nadchla. Byl to fakt zážitek. V tomto případě si už ani nebudu stěžovat na to, že děj prakticky nezahrnoval firmu; ta už je stejně mrtvá a nemá co nabídnout, místo toho jsem si užil všechny bizarnosti Donova putování, sledoval jsem, jak Pete konečně oficiálně přiznal barvu a ocenil jsem, že se dějová linie Francisových, i přes silné emocionální zabarvení, nezvrhla v patos. / Poučení: S poctivostí nejdál dojdeš? Nemyslím si...