capák

Na Zápotockýho pomník jsem se podíval čistě ze zvědavosti a v podstatě mě v ničem "nezklamal." Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet při pomyšlení na to, jak je tenhle film stupidní. Dialogy, který tady postavy vedou, jsou buď o ničem, nebo jsou to obyčejný komunistický žvásty. Je smutný, že kvalitní československý filmy, který vnikaly v šedestátejch a sedmdesátejch letech, putovaly do trezoru a místo toho se promítalo tohle. A taky je smutný, že k tomuhle škváru se propůjčilo i několik našich předních herců, kterejch jsem si já osobně vždycky vážil. Jsem rád, že žiju v době, kdy si můžu filmy vybírat podle svýho vkusu, a ne podle toho, co mí naservíruje komunistická propaganda. A taky jsem rád, že můžu svobodně veřejně prohlásit, že Rudá záře nad Kladnem je jedna z největších sraček, co jsem kdy viděl.

Krásnej filmovej zážitek a pro mě osobně navíc film, kterej mě po dlouhý době donutil přemejšlet. Hodiny jsou na první pohled celkem jednoduchý a přehledný, v jádru však komplikovaný dílo. Jsou filmem o ženách a jejich vnitřních pocitech, snaze vymanit se z tradičních společenskejch rolí a touze po svobodný sexualitě. A navíc jsou filmem s famózníma hereckejma výkonama všech tří hlavních představitelek. Především Nicole Kidman tady podává jeden z nejlepších ženskejch výkonů, kterej jsem kdy na plátně viděl, a oscar v jejích rukou je určitě zaslouženej. Její ztvárnění ženy sužovanou řadou psychyckejch problémů je tak neuvěřitelně přesvědčivý, až mi několikrát běhal mráz po zádech. Skvělej výkon kromě Julianne Moore a Meryl Streep podal taky Ed Harris, kterej se ve filmu objeví sice jenom na pár minut, ale přesto mi jeho role uvízla hluboko v paměti. Hodiny jsou velmi dobře natočeným filmem se skvěle propracovaným scénářem a zajímavým závěrem, střihem a úžasnou hudbou. Je to film, na kterej se rád podívám znova.

Vynikající konverzační drama o neobyčejným přátelství a síle monarchie s několika silnejma scénama, zejména pak závěrečným projevem, kterej je působivej nejen svým obsahem, ale i díky tomu, jaký úsilí musel Jiří vynaložit k jeho přednesu. Měl jsem skutečně pocit, že nade mnou stojí silnej král, kterej mě a mojí zemi ochraní v nejtěžsím období lidstva. Filmu dominujou herecký výkony ústřední dvojice a doufám, že minimálně Colin Firth si oscara odnese, protože jeho výkon je fascinující. Je dost pravděpodobný, že King's speech z letošního oscarovýho klání vyjde jako vítěz i celkově, i když já osobně bych několik sošek přál spíš filmům Christophera Nolana a Darrena Aronofskyho. King's speech, režijně rovněž vypilovaný dílo, je však oproti Inception nebo Black swan daleko víc akademičtější.

Ať už byl Aron Ralston jakkoli nezodpovědnej, mám obrovskej respekt k němu a jeho touze po životě, kterou nezlomila ani vidina téměř jistý smrti. Na konci filmu ve mě zůstal krásnej pocit, že v životě není nic nemožný, protože síla lidský vůle dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. Danny Boyle uchopil tenhle neuvěřitelnej příběh svým typickým způsobem a pomocí kamery, střihu a opět skvělýho soundtracku vytvořil velmi efektivní audiovizuální podívanou. Jediná věc, která mi ve filmu moc nesedla, bylo na můj vkus možná až moc velký množství halucinačních scén, který v jednu chvíli reálnej příběh úplně odsouvaj do pozadí. Co se týče hereckýho obsazení, je jasný, že film, kde herec v podstatě nesleze z plátna, stojí a padá s jeho výkonem. James Franco si se svojí rolí poradil výtečně a jeho výkon určitě patří k tomu nejlepšímu, co uplynulej rok přinesl. A už jenom proto stojí za to 127 hodin vidět.

Po závěrečnejch titulkách jsem si šel vzít na hlavu klobouk, abych mohl smeknout před Darrenem Aronofskym a Natalií Portman. Black swan je strhující dílo, který mi poskytlo fantastickej filmovej zážitek, a pro mě osobně je to nejlepší film minimálně za posledních cca půl roku. Aronofskyho osobitá a bravurní režie je cítit v každý scéně, v každým záběru a spolu s úžasnou Mansellovou a Čajkovskýho nesmrtelnou hudbou vytváří neuvěřitelnou atmosféru, díky který mě film nenechal od začátku až do konce vydechnout. Měl jsem pocit, že kdyby se na režisérskou židli posadil někdo jinej, byl by film poloviční. Aronofsky opět velmi dobře pracuje s kamerou a střihem a tentokrát navíc zajímavě využil i zrcadel. Příběh sledující proměnu osobnosti "bílý" baleríny v její "černou" stránku zejména ve druhý polovině výtečně graduje a směřuje k celkem očekávanýmu konci. Natalie Portman podala skutečně životní výkon. Za celou dobu v podstatě nesleze z plátna a exceluje jak v baletních, tak psychicky vypjatých scénách, ale především dokázala dokonale ztvárnit onu proměnu. Potlesk znějící v závěrečnejch titulkách patří především jí a Aronofskymu, kterej dokázal z baletního prostředí udělat fascinující podívanou. Bravo!

Nikita Michalkov vytvořil velmi silnej film, kterej ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. Díky pomalýmu vyprávění působí děj nesmírně realisticky a o to víc je pak působivá i jeho gradace ve druhý polovině filmu a zdrcující závěr, kterej mě po nějaký době zase donutil sledovat závěrečný titulky s otevřenou pusou. Je zajímavý a zároveň smutný pozorovat, jak jsou poklidná atmosféra letních prázdnin a životy obyčejnejch lidí neustále narušovaný politickou agitací a nesmyslnou ideologií, v jejímž jménu zahynuly nejen v Sovětským svazu, ale i po celým světě, miliony nevinejch lidí. A taky je smutný pomyslet na to, že spousta z nich byli skvělý chlapy a milující manželé a otcové jako plukovník Kotov. Z herců mě nejvíc odzbrojila Naděžda Michalkova, která svojí přirozeností zastínila i slušný výkony obou hlavních aktérů. Oscar je v tomhle případě určitě ve správných rukou.

Pro mě osobně nejlepší komedie od Coenů. Výborná atmosféra, spousta vtipnejch situací, pečlivě vypilovaný charaktery postav, stylová hudba a do detailu propracovanej scénář - stejně tak jako ve většině filmů Ethana a Joela. V podstatě žádná scéna tady nevyzní do ztracena, ale má v závěru svý pevný místo. Kromě toho mě Clooney v tomhe filmu přesvědčil, že přece jen není špatnej herec a navíc není ani špatnej zpěvák. Z jeho postavy jsem se několikrát málem posral smíchy, stejně tak jako z některých dalších charakterů a scén. Sice nevim, jestli to není spíš tim, že jsem si před filmem dal jointa, ale Coen a Coen mě rozhodně nenudili. A to se počítá.

Život je krásný je krásný film. Postava Guida přímo září obrovskou láskou k životu, kterou jsem u žádný filmový postavy už dlouho neviděl, a to dokonce i ve chvílích, kdy život krásný není. Především v první polovině filmu ve mně příběh vyvolal velmi příjemný pocity a o to nepříjemnější pak byl jeho přechod do prostředí koncentračního tábora. Paradoxně i tady se ale najde několik vtipnejch a nezapomenutelnejch scén a často jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo koukat s otevřenou pusou při pomyšlení nad jejich absurditou. Celej film v podstatě táhnou tři věci - Roberto Benigni, kterej si za tuhle roli oscara určitě zaslouží, skvělá hudba a propracovanej scénář, protože už jenom samotnej nápad udělat z koncentračního tábora dětskou hru je úžasně originální. Osobně mi trochu vadilo, že prostředí tábora je dost nevěrohodný a idealizovaný, ale pokud se na film budete dívat s odstupem a přistoupíte na Guidovu hru, budete odměněný krásným zážitkem. A možná vyhrajete i tank.

Celkem slušná detektivka s vynikající atmosférou a perfektníma hereckejma výkonama. Film velmi dobře funguje především jako reflexe rasismu v USA a aktivit Ku Klux Klanu, kterej v 60. letech díky vzniku Afroamerickýho hnutí za lidský práva znovu nabíral na síle. V samotným ději mi trochu chyběl výraznější zvrat, nicméně to na kvalitě filmu nijak neubírá už jenom proto, že Parker se s ničím nemaže a ukazuje všechno bez příkras. Příjemně mě vedle ústřední dvojice potěšila taky Frances McDormand, od který jsem tady viděl asi zatím její nejlepší výkon.

Nejsem fanoušek romantickejch komedií, ale Láska nebeská má oproti ostatním jasně navrch. Sentimentu je tady na můj vkus sice pořád dost, ale všechno to působí tak nenuceně a přirozeně, že to filmu prostě musíte odpustit a užívat si spoustu těch příjemnejch pocitů, který ve vás pozvolna vyvolává. Stejně tak se ani Láska nebeská nevyhne několika předvídatelnejm scénám a klišé typickejch právě pro romantický komedie, ale pokud se přes to dokážete přenýst a dívat se na film s nadsázkou, nebudete litovat. Některý příběhy jsou předvídatelný, jiný jsou ale originální a nevšední a tvůrci nám tak dokazujou, že láska může mít spoustu podob. Závěr je pak úžasným vyvrcholením milýho a laskavýho filmu a zároveň spojením téměř všech jednotlivejch příběhů, který se po celou dobu prolínaj, jednotlivý postavy se potkávaj a zase se rozcházej tak, jak je tomu v životě. Vynikající scénář, perfektní herecký výkony mnoha známejch tváří v několika nezapomenutelnejch rolích a skvělá hudba. Povolte uzdu svý romantický duši a čeká vás krásnej zážitek. Láska nebeská je nejlepší romantická komedie, jakou jsem kdy viděl.