capák

Po všech stránkách precizní práce Miloše Formana, která je doplněna skvělými hereckými výkony hlavních postav. Především ve druhé polovině filmu Woody Harrelson a Courtney Love skutečně excelují, a i když je tahle část dějově možná o něco slabší a méně zajímavá, oba aktéři to svými výkony vyvažují. Formanův snímek přináší přinejmenším dvě ponaučení. Za prvé, že kdo má peníze, má zároveň v rukách obrovskou moc. A za druhé, že svoboda slova je nedělitelnou součástí každé demokratické společnosti, a i když se někomu nelíbí, co druhý říká, omezováním této svobody nastavíme mantinely celé demokracii, a tedy i svobodě vlastní. Na to nezapomínejme.

Kathryn Bigelow má cit pro válečné filmy jako málokterý její mužský kolega. Už dlouho jsem neviděl válečný snímek, který by mi připadal tak realistický, u kterého bych měl pocit, skoro jako bych byl sám členem oné pyrotechnické jednotky. Toho je mimo jiné dosaženo také velmi dobrou prací s kamerou a minimálním použitím hudby. Smrt tady čeká skutečně téměř v každé scéně a napětí tak nepolevuje po celé více než dvě hodiny sledování, a věřte, že s nějakým volnějším rozjezdem nebo odpočinkovými scénami se tady tvůrci nemažou, takže oněch 130 minut je opravdu intenzivních. Film se naštěstí nesnaží zaujmout k americké invazi do Iráku nějaký postoj, ale soustřeďuje se čistě na mise jednotky a pocity její členů. Jen škoda, že jednotlivým misím chybí nějaký výraznější spojovací článek a celý snímek je tak jen sledem několika akcí. Dějová odbočka s Beckhamem navíc do celku příliš nezapadá. I tak ale film rozhodně doporučuji, protože mezi ostatním válečnými snímky plých amerického patosu a akčních scén, které sice na plátně dobře vypadají, ale nepůsobí příliš reálně, je to vítaná změna.

Strhující one (two) man show Sama Rockwella v komorním, ale přesto velmi dobrém sci-fi thrilleru s podmanivou hudbou Clinta Mansella. Je pravda, že na scénáři by se dalo ještě trochu zapracovat, ale o příběh tady vlastně ani tak nejde. Důležité je, že se tvůrcům podařilo skvěle vybudovat depresivní atmosféru a vystihnout osamělost hlavní postavy, kterou Rockwell svým výkonem jen podtrhuje. Já být na jeho místě, tak ten tupě se tvářící obličej na displeji už dávno praštim. Opravdu nevšední filmový zážitek.

Bohužel jsem závěrečnou pointu věděl ještě předtím, než jsem se vůbec k filmu dostal, neboť ji pan docent Císař na přednášce politické filozofie vykecal mě a asi stovce dalších lidí (!), ale můj pohled na film se tím nijak nemění. Tak zajímavý mysteriózní thriller s dechberoucí atmosférou, který by mě donutil přemýšlet ještě dlouho po závěrečných titulkách, už jsem neviděl dlouho. To všechno je navíc okořeněno skvělými hereckými výkony všech hlavních postav. Jen škoda, že oné pointě tvůrci prakticky podřídili celý film. Zvrat je to sice zajímavý a pro diváky, kteří ho nebudou jako já vědět předem, nečekaný, ale vystavět na něm celý film, je poměrně málo. Tenhle menší nedostatek ale naštěstí výsledný dojem nijak nekazí.

V podstatě se jedná o podobný film, jako Vymítač ďábla, ale zatímco Vymítač se snaží především šokovat a veze se na určité kontroverzi, tenhle kousek si zakládá spíše na vytváření hororové atmosféry a postupném odhalování Emilina příběhu. Onu hororovou atmosféru se mu však bohužel vytvořit nepodařilo a zatímco u Vymítače je například samotná scéna vymítání velmi působivá, tady se mě osobně nijak nedotkla. Film navíc obsahuje spoustu míst, kde by mohl příběh krásně gradovat, ale žádného zvratu se překvapivě nedočkáme a děj tak dojde ke svému konci stejně monotónně, jako začal. To se týká jak části s vymítáním, tak části odehrávající se v soudní síni, která je navíc k tomu celkem předvídatelná. Osobně bych vám tedy doporučil spíše Vymítače ďábla, protože ten ve mě narozdíl od tohohle snímku dokázal něco zanechat, i když i u něj by se našlo pár nedostatků.

Po dlouhé době americká komedie, která o něco vyniká nad ostatními. Takhle šílenou kalbu snad filmové plátno ještě nezažilo. Od chvíle, kdy se hlavní hrdinové probudí v hotelu, začíná sled neuvěřitelně absurdních a hlavně neuvěřitelně zábavných událostí. Kromě toho se ve filmu v menší roli mihne i Mike Tyson. Jen by mě zajímalo, kde ty vykalenci přišli ke slepicím.

Lynch po natočení Duny prohlásil, že mu žánr sci-fi příliš nesedí. S tím nezbývá, než souhlasit. Režisér udělal dobře, že od tohoto žánru ustoupil a začal se věnovat svým osobitějším projektům. Nejsem sice žádný velký fanda sci-fi filmů, ale myslím, že tenhle kousek bude těžko ztravitelný i pro znalce žánru a možná i knižní předlohy. Ne že by to u Lynchových filmů bylo něco neobvyklého, ale tady je to dáno něčím jiným, než jen lynchovskou poetikou. Zajímalo by mě, jak na tom Herbertovo dílo je, ale příběh filmu (hodnotím zkrácenou verzi) je v mnoha směrech překombinovaný a nepřehledný, v jiných zase na druhou stranu nedotažený. Tvůrci si navíc podkopávají už tak vrtkavou stoličku poměrně dlouhou stopáží. Chuť si tak spravíte alespoň díky velké plejádě hereckých es a znalci seriálu Twin Peaks zde poznají i několik důvěrněji známých tváří. Pro mě osobně pak mezi nejzábavnější části filmu vedle létajícího barona patří vizuální efekty, které vypadají tak lacině, až jsou skvělé. Jinak je ale Duna film, na který se podruhé už asi nepodívám.

Ujetej je tenhle film až až a nudit se tím pádem rozhodně nebudete. Jack Black dokazuje, že má pořádnou porci nejen komediálního, ale také hudebního nadání a Kyle Gass mu sekunduje víc než dobře (nejvíc mě dostávaly ty jeho věčně nasraný pohledy). Navíc má tenhle snímek parádně nadupanej soundtrack (všechny písničky kromě jedné od The Who nazpívali hlavní protagonisté), skvělý hlášky a spoustu nezapomenutelných scén (například Blackův houbičkový trip). Mini role Stillera a Robinse a závěrečnej souboj s ďáblem jsou pak třešničkou na dortu. Vždycky jsem chtěl mít doma taky takovou bicí soupravu se třema kopákama jako měl on.

Pro mě příjemné překvapení. Po technické stránce snad filmu není co vytknout. Zvuk je perfektní, kamera obstojná a Marhoul si troufne i na několik akčnějších scén, které na české poměry vypadají velmi slušně (obzvlášť výbuch končící utržením končetin mě zamrazil). Scény typu klid před bouří tady fungují skvěle, i když je předem jasné, že dřív nebo později se vaše domací stereo otřese v základech nějakým výbuchem. Hrdinským a sentimentálním scénám se režisér naštěstí vyhýbá. Herecky neokoukané tváře mě taky potěšily, protože dobrých herců jak je vidět máme dost a navíc díky tomu ve filmu sledujete postavu a ne hrajícího herce. Konec mi nejdřív přišel trochu useknutý, ale s odstupem času bych asi těžko vymyslel lepší, protože tenhle víc než dobře dokumentuje absurditu a hrůzu války. Opravdu zasloužené čtyři hvězdičky.

Tenhle film má jednu obrovskou výhodu. I když dějově a herecky (Hádek mi občas svým projevem připomínal Kotka) není nijak přesvědčivý a některé scény (obzvlášť ty, kde se to hemží blbýma policajtama) jsou vcelku trapné, ta atmosféra slunnýho léta, dobrýho vína a pohody umocněná leteckými záběry moravské krajiny vás spolehlivě dostane a přebije všechny jeho nedostatky. Mě přinutil uprostřed hnusnýho podzimu zavzpomínat na krásný prochlastaný prázdniny a nostalgie tak byla o to větší. Netušil jsem, že sobotní večer na nově se dá strávit takhle příjemně, i když znova říkám - film kromě téhle příjemné vinařské atmosféry nemá moc co nabídnout a spoustu lidí asi neosloví. P.S.: Tereza Voříšková, která je mimochodem moc pěkná holka, na plakátu k filmu vypadá trochu jako Keira Knightley.