capák

Klasickej životopisnej film, kterej svoji formou sice příliš nepřekvapí, ale mě osobně to i tak ke spokojenosti stačilo, protože už jenom samotná životní cesta Raye Robinsona je tak zajímavá, že nic víc už ve filmu nepotřebuju. I když něco víc se přece jen našlo. Jamie Foxx podává bez nadsázky jeden z nejlepších hereckejch výkonů, kterej jsem kdy na plátně viděl. Ray Charles patří k mým oblíbeným hudebním interpretům a zároveň k němu cítím obrovskej respekt jako ke člověku. Slepej černoch, kterej se v období rasový segregace dokáže prosadit se svoji hudbou a stát se ikonou, člověk, kterej nebere svoji slepotu jako překážku, ale žije život na plno po všech stránkách, si obdiv rozhodně zaslouží. Jamie Foxx dokázal na plátno přenést nejen Rayovi pohyby, způsob vyjadřování, zpěv a hru na klavír, ale zároveň taky jeho duši, a to včetně démonů, se kterejma bojoval. A za to patří můj velkem obdiv i jemu.

Film se skládá ze dvou kvalitativně odlišnejch částí, přičemž ta horší z nich naštěstí přijde už na začátku a kvalita snímku tak během jeho průběhu víceméně neustále narůstá. Prostředí ruskýho gulagu je zobrazený dost nevěrohodně, navíc ani není příliš jasný, jak se hlavní postavy dají dohromady, a co je nejhorší, onen útěk, kterej by měl bejt jedním ze stěžejních bodů filmu, není zobrazenej vůbec. Jakmile ale vězni opustěj tábor, začíná skvělá podívaná, která navíc díky různorodosti prostředí, ve kterejch se příběh odehrává, vypadá velmi dobře i vizuálně. Vrcholem filmu je pak pro mě osobně část odehrávající se v poušti, konkrétně pak mongolská scéna, kdy skupina zjistí krutou pravdu o svým osudu. Závěrečná scéna by tady naopak možná ani bejt nemusela, připadalo mi, že sentiment v tomhle filmu prostě nemá co dělat. Rozhodně ale musim smeknout před hereckejma výkonama hlavních představitelů, ať už jde o Sturgesse, Harrise nebo Farrella, ve všech případech jde o famózní představení. Co mi naopak opět vadilo byla určitá jazyková nevěrohodnost. Pokud ze skupiny sedmi převážně východoevropskejch vězňů 40. let mluvěj všichni dobře anglicky, cítim v tom bohužel snahu zpopularizovat film pro západní veřejnost právě na úkor autenticity. Původně jsem uvažoval, že Útěku ze Sibiře dám tři hvězdičky, ale vzhledem k vynikající prostřední části by to ode mě bylo nefér. Proto je to nakonec za čtyři.

Velmi zajímavej a především objektivní pohled na činnost Mezinárodního trestního soudu a jeho hlavního žalobce, kterej kromě Ocampovejch poznatků využívá taky názorů několika dalších členů soudu, různejch odborníků či politiků v oblasti mezinárodního práva a politiky. Dokument ukazuje Morena-Ocampa jako cílevědomýho člověka plnýho odhodlání dosáhnout celosvětovýho míru a spravedlnosti, zároveň ale taky jako člověka přátelskýho, kterej i přes řadu úskalí neztrácí naději a optimismus. Myšlenka Mezinárodní trestního tribunálu rozhodně není špatná, nicméně jak říka sám Ocampo v závěru, čeká jej ještě dlouhá cesta. Jeho činnosti komplikuje nulová podpora několika světovejch mocností včetně USA, délka jednotlivejch soudních procesů a především nízkej rozsah pravomocí. To je vidět zejména ve chvíli, kdy se režisér krátce věnuje akci Organizace spojených národů na osvobození několika konžskejch vojáků - kontrast přímýho jednání OSN s neakceschopností ICC je víc než patrnej.

Naprosto vynikající satira plná inteligentního černýho humoru a výborně napsanejch dialogů a postav. Vedle perfektní Kubrickovy režie, hudby a skvělýho Sellersova výkonu je pro mě hvězdou filmu George C. Scott, jehož role vymytýho zelenýho mozku a řeči o všudypřítomným komunistickým spiknutí mě pobavily nejvíc. Některý scény jsou skutečně geniální včetně brilantního závěru v podobě úvah o přežití lidstva, kterej je však jenom třešničkou na dortu. Dr. Strangelove není komedie, u který byste se váleli smíchy při každý scéně, jedná se spíš o pečlivě propracovanou konverzačku, o to víc jsou ale jednotlivý vtipy a narážky vybroušenější. Je to přesně ten typ komedie, kterej já osobně mám rád, a pro mě je to jasnejch pět hvězd.

Kuky je především úžasně originální film s poetickou atmosférou plnej neotřelejch nápadů. Vizuálně na první pohled zaujmou zejména krásný loutky, nejrůznější rekvizity vytvářející lesní prostředí a jejich animace, která se nebojí ani velmi slušně vypadajících akčních scén. Technicky se Kuky může pochlubit skvělou kamerou, střihem a pěknou hudbou, "herecky" pak řadou známejch hlasů v čele s dabérskou dvojicí Svěrák st. - Svěrák ml. Mě osobně se narozdíl od většiny zdejších hodnocení Zdeňkův dabing líbil, připadalo mi, že jeho monotónní hlas patří do filmu víc, než cokoli jinýho. Stejně nadšenej jsem byl i ze zajímavýho závěru, kterej předchozím minutám vtisknul právě onu krásnou poetiku. Filmu v podstatě nemám co vytknout, žasnul jsem, smál jsem se a strávil jsem velmi příjemnejch 90 minut, za který třem generacím Svěráků děkuju.

Fish Tank je na jednu stranu určitě zajímavý sociální drama a sonda do života na okraji společnosti, kterýmu se nedá upřít autenticita a přirozenost, stejně tak jako se režisérce nedá upřít cit pro zobrazení některejch vypjatejch scén. Například scéna, kdy Mia předvádí Connorovi svůj tanec, je velmi krásně natočená a navíc podkreslená pěknou hudbou. Na druhou stranu filmu podle mýho názoru uškodil nepříliš dobře napsanej scénář. Spousta scén je ve filmu zbytečná a v závěru vyzní do ztracena, příběhu navíc citelně schází výraznější zvrat, závěr a celková pointa. Jedinej zvrat, kterýho se ve filmu dočkáme, je v postatě jasnej už od začátku. Tolik oslavovanej hereckej výkon Katie Jarvis není špatnej, na druhou stranu mě osobně ani nijak nenadzvednul ze sedačky a ohledně jejích tanečních scén jsem občas nevěděl, jestli to tvůrci myslej vážně. Z Fish Tanku mám rozporuplný pocity. Nemůžu říct, že by se mě film nijak nedotkl, na druhou stranu nevim, jestli je dobře, že jsem se při sledování místy docela nudil, a po závěrečnejch titulkách jsem nenašel jedinou věc, kterou bych si z kina odnesl kromě bundy.

Po dlouhý době jsem ve filmu bratří Coenů nenašel jejich typickej rukopis. Chyběla mi klasická coenovská atmosféra, vypilovaný charaktery postav (snad s výjimkou maršála Cogburna v podání famózního Jeffa Bridgese), černej humor, bizarní situace, neustálý fuckování a propracovanej scénář. Naopak jsem dostal poměrně jednoduchej, ale zato zajímavej příběh s několika vynikajícíma hereckejma výkonama, svižnejma dialogama, slušnou kamerou a příjemnou hudbou, určitej vtip a nadhled se tady koneckonců našel taky. Především jsem ale dostal kvalitně odvedenou práci. Kromě Bridgese musim vyzdvihnout Hailee Steinfeld, takovej výkon se ve čtrnácti letech jen tak nevidí a jsem rád, že Akademie tuhle nadějnou herečku podpořila nominací. Zaujal mě i Josh Brolin, ten se ve filmu objeví sice jenom na pár minut, přesto je ale jeho pohled ve scéně u potoka nezapomenutelnej. Neřekl bych, že jde o nějaký oživení westernu, True grit je spíš obyčejný, ale poctivý drama z prostředí divokýho západu, který rozhodně stojí zato.

Fighter je celkem zajímavý boxerský drama, který má oproti podobnejm kouskům výhodu v tom, že je možná přece jen o něco uvěřitelnější. Filmu vévodí jako vždycky vynikající hereckej výkon Christiana Balea a doufám, že po Zlatým glóbu si za svoji roli odnese i Oscara. Bale svým výkonem zastiňuje i Marka Wahlberga, kterej mě osobně přišel trochu nevýraznej. Stejnej problém mám bohužel i s celým filmem. Fighter mi dokázal pěkně zpříjemnit večer, ale jinak kolem mě v podstatě jen tak prošuměl a nic ve mě nezanechal. Nebejt Christiana Balea, není pro mě celej film prakticky ničím zajímavej. Zatímco některý scény z Rockyho, Zuřícího býka nebo Těžký váhy si pamatuju i po několika letech, mám pocit, že na Fightera si nevzpomenu ani za pár tejdnů. Moje hodnocení tak vychází spíš z krátkodobýho pocitu. Z dlouhodobýho hlediska bych nejspíš nějakou hvězdičku ještě ubral.

Velmi silný drama o přátelství a především o jednom z největších komunistickejch zločinů v dějinách, kterej je vylíčenej zejména ve druhý tématický části filmu. Zatímco ta první zobrazuje spolupráci americkýho novináře se svým domorodým asistentem na pozadí občanský války v Kambodži a postupný přebírání moci Rudejma Khmérama, druhá část prostřednictvím Pranova vyprávění bez servítek ukazuje peklo, kterým si obyčejný lidi v Pol Potově Kambodži prošli. Při scéně, kdy se Pran prodírá vražedným polem mě pořádně zamrazilo, stejně tak jako v několika dalších scénách. To, že se tvůrci nezabývaj společenskejma okolnostma, ale zaměřujou se na jejich dopad na obyčejný lidi, zážitek z filmu ještě umocňuje. Je fajn, že jednotlivý scény jsou celkem věcný a nezabředávaj příliš hluboko do zbytečnejch emocí, na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že ono pevný přátelství ústřední dvojice, který mělo bejt nosným bodem filmu, není vylíčený dostatečně pevně, a možná proto na mě osobně závěrečná scéna nezapůsobila tak, jak měla. Rozhodně jsem si ale díky filmu udělal obrázek o kambodžským "ráji na zemi," a proto Killing Fields hodnotim velmi pozitivně.

Strhující film s neuvěřitelně depresivní atmosférou plnou všeobecnýho strachu a paranoii. Toho Kachyňa dosáhl pomocí černobílýho obrazu, minimalistický režie, statický kamery a hudby. Atmosféra navíc během filmu neustále graduje a kromě všudypřítomnýho strachu z odposlouchávání je umocněná taky problémama zpackanýho manželství ústřední dvojice, který pozvolna vyplouvaj napovrch. Stěžejním bodem filmu jsou kromě perfektně napsanýho scénáře a dialogů především vynikající herecký výkony obou hlavních představitelů, který si v několika scénách sáhli až na dno. Pro mě osobně jeden z nejlepších českejch a československejch filmů vůbec.