Jirkacek

Francouzskou komedii Zvíře z roku 1977 jsem viděl někdy ve školním věku poprvé a v následujících letech pouze v případě, že se zrovna vysílala na některém televizním kanále. Nicméně jsem se na tento skvělý film nikdy pořádně nepodíval a z dětských let jsem si pamatoval pouze scény s opičím převlekem a padajícím kaskadérem ze schodů. V rámci správného ohodnocení a napsání zasvěceného komentáře jsem se rozhodl podívat se na tuto komedii o potížích odvážného kaskadéra s tíživou finanční situací, svéhlavou snoubenkou a zženštilým hercem, kterého měl zastupovat, znovu a pořádně. Využil jsem k tomu kanálu Youtube a strávil tak 96 minut příjemné zábavy, při které jsem se nenudil a s nostalgií vzpomínal na staré časy. Přispěl k tomu i výborný a pro mne nenahraditelný dabing Jiřího Krampola, který propůjčil hlas slavné francouzské hvězdě. Tou byl pochopitelně Jean-Paul Belmondo, který ve filmu vytvořil hlavní dvojroli kaskadéra Michela Gauchera a herce Bruna Ferrariho. Hlavní ženskou postavu kaskadérky Jane Gardnerové vytvořila americká herečka Raquel Welchová, která se nebála vystavovat kameře své tehdejší vnady. Na začátku filmu jsem se seznámil s postavou kaskadéra Michela Gauchera alias Mikea, který měl před svatbou s Jane Gardnerovou. Při natáčení úvodní filmové scény se po havárii svého automobilu oba zranili a naštvaná Jane si odmítla Mikea vzít a rozhodla se opustit povolání kaskadérky. Mike se po uzdravení potýkal s těžkou finanční situací, navíc musel platit svého impresária Hyacintha (Charles Gérard), bohužel se mu nedařilo sehnat pořádnou práci. Musel brát i malé zakázky a uchýlil se i k podvodu, když předstíral demenci, aby získal sociální dávky. Dokonce vzal drobnou práci v obchodním domě, kde byl převlečený za gorilu a jako kaskadér se stal součástí promoční akce na těstoviny Panzani Takhle žil několik týdnů až do doby, kdy se v Paříži měl natáčet nový film s hvězdným hercem Brunem Ferrarim. Ve filmu však bylo mnoho scén vyžadujících kaskadérské nadání, a Bruno Ferrari trpěl závratí již několik metrů nad zemí. Bylo proto nutné sehnat jeho dvojníka, který by ho v náročných scénách zastupoval. Díky fyzické podobě byl vybrán právě Mike, byť jej provázela pověst postrachu všech filmařů kvůli své nepředvídatelnosti a lehkomyslnosti. Mike roli přijal a rozhodl se získat ke spolupráci i Jane, neboť v tom viděl příležitost nejen si slušně vydělat, ale též získat zpět i její lásku. Jane o něj však momentálně nestála, navíc se o ní ucházel bohatý hrabě de Saint-Prix (Raymond Gérôme). Ten ji pozval na slavnost do svého zámku, aby ji představil jako svou příští manželku. Janina kamarádka Doris (Dany Saval) to prozradila Mikovi, kterému se podaří se do zámku v přestrojení vloudit a přemluvit Jane ke spolupráci. A tak se začal točit film, jehož scény byly postaveny i na zápletkách využívajících zjevně homosexuální orientaci Bruna Ferrariho a jeho podobu s Mikem Gaucherem. Kromě hraběte se snažil Jane nadbíhat i režisér Sergio Campanese (Aldo Maccione). Mikovi se však nakonec podařilo získat si zpět Janinu náklonnost, byť ještě v samém závěru musel překazit chystanou svatbu s hrabětem de Saint-Prix. A byl konec úsměvného příběhu z francouzského hlavního města, během něhož se mi do tváře vloudil úsměv a do mysli vzpomínky na relativně bezstarostná léta. Navíc mi byl jako herec Jean-Paul Belmondo vždy sympatický a tak pozitiva převládala nad negativy. Suma sumárum, komedie Zvíře ode mne získala tři zvířecí hvězdy ***.

Čtyři sluhové a čtyři mušketýři mne pobavili už jako malého kluka, stejně jako další filmy, v nichž hrála komediální skupina Les Charlots alias Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filippelli a Jean-Guy Fechner. Nicméně jsem tento snímek viděl jako dítě školního věku a tak jsem si pochopitelně vůbec nic nepamatoval. Proto jsem se rozhodl shlédnout první díl historické komedie s Les Charlots ještě jednou. V tomto snímku se bláznivá čtveřice stala sluhy čtyř mušketýrů, o které se museli postarat, aby se jejich slavným pánům nic nestalo, zdárně splnili své úkoly a vlastně za ně udělají veškerou práci a mnohdy jim dokonce zachránili život. Nebýt sluhů Plancheta (Gerard Rinaldi), Mousquetona (Gerard Filipelli), Bazina (Jean Sarrus) a Grimauda (Jena-Guy Fechner), tak by se mušketýři nemohli proslavit. Svými úskoky zatápěli všem nepřátelům D'Artagmana (Jena Valmont), Athose (Yvan Tanguy), Porthose (Gib Grossac) a Aramise (Georges Mansart). Film byl plný soubojů, honiček, převleků, střídání jednoho za druhého, vtipných dialogů a krásných dívek. Viděl jsem fascinující koňské dostihy, parodické boje s meči, stejně jako s obušky, hráběmi, raky a kováři. Kochal jsem se také neskutečně krásnou Catherine Jordan, která si zahrála královnu Annu Rakouskou a okouzlující byla i Josephine Chaplin jako Constance. Každopádně jsme se opět pobavili skvělými humornými situacemi, které namíchal režisér André Hunebelle podle knihy Alexandra Dumase. Nicméně jsem se nedokázal zbavit pocitu jisté povrchnosti, na rozdíl od jiného filmu s touto čtveřicí a to Velkým bazarem. Ten se mi líbil mnohem více a dokázal přinést i jakési poslání, o němž jsem psal v komentáři u tohoto filmu. Přesto bych snímek Čtyři sluhové a čtyři mušketýři zařadil mezi ty lepší s Les Charlots a proto mu uděluji tři mušketýrské hvězdy ***.

Francouzskou kouzelnickou komedii z roku 1997 Zamilovaná čarodějka jsme si doma pustili ze dvou důvodů. Moje drahá polovička tyhle čarodějnické filmy měly vždy ráda a já zase obdivoval herce jménem Jean Reno, s nímž jsem viděl už mnoho snímků. Doufal jsem tedy, že se oba nebudeme u televizní obrazovky nudit, čímž bych zabil dvě mouchy jednou ranou. Děj se odehrával v moderní době konce 20. století, když bylo čarodějnictví před svým zánikem, neboť lidé věřili vědě a faktům. Počet kouzelníků klesal a vyvstávala otázka, kdo je dokáže nahradit. Molok Edramareck (Jean Reno) byl poslední existující mužský kouzelník, který neměl svého nástupce. Jeho sestřenice Morgane (Vanessa Paradis) byla dobrá čarodějnice, jedna z posledních čtyř živých svého druhu a jediná, která mohla ještě porodit. Byla matkou rozkošného jedenáctiměsíčního dítěte Arthura. Ve filmu hrál důležitou roli datum 14.6 a šestá hodina ranní, kdy mělo být malému 12 měsíců a stejně jako všichni malí čarodějové i on musel v tuto dobu projít rituálem. Pokud by ho provedl dobrý čaroděj, jeho moc přejde na stranu dobra, ale jestliže by to učinil naopak zlý čaroděj, jeho síly budou orientovány na zlo. Bohužel na Zemi zbýval jen jeden kouzelník, již zmíněný Molok a ten se zasvětil zlu. Jediným řešením pro Morganu bylo, aby Arthur ztratil své síly, takže by ho Molok už nechtěl. K tomu musel být v osudný okamžik 14. června v 6 hodin ráno obětován smrtelník, jehož narozeniny se shodují s tímto datem a časem. Tři muži na Zemi splňovali tato kritéria. Ale Molok je začal zabíjet jednoho po druhém. Naštěstí se čarodějnici podařilo nalákat posledního z nich do jejích sítí, než se k němu Molok dostal- Byl to americký vynálezce jménem Michael Firth (Gil Bellows), jehož Morgana unesla a pomocí kouzelného rituálu se do ní zamiloval. Další děj filmu nám pak nabídl hledání Firtha, jehož nakonec Molok našel u své vlastní rodiny ve Španělsku. Nevědomky mu k tomu pomohl Joel Andrews (Dabney Coleman), Firthův americký zaměstnavatel, který se jej po zmizení vydal hledat do Evropy a Moloka vlastně najal pro jeho nalezení. Když se zlý čaroděj objevil na prahu rodného domu, staré čarodějnice Chloé (Éléonore Hirt), Eglantine (Jeanne Moreau) a sluhu trpaslíka Merlina (Malcolm Dixon) to vyděsilo. Naštěstí v té době byla zamilovaná dvojice na líbánkách v Benátkách a tak se rozuzlení odsunulo až na posledních 20 minut celkem nudného filmu. Morgana se pokusila provést rituál bez lidské oběti, aby zachránila Firtha, so něhož se zamilovala. Jenže během rituálu se objevil Molok a dítě unesl, díky čemuž mladá čarodějka upadla do kómatu a musel být převezena do nemocnice. V ní zůstala až do konce filmu, zatímco se Firth pustil do boje s mocným a zlým čarodějem, aby zachránil dítě a možná i život své lásky. Jak to dopadlo už prozrazovat nebudu, ale vzhledem k romantickému pojetí filmu se dalo očekávat, že dobře. Bohužel už tak dobře to nedopadlo s hodnocením filmu, který ani mne, ani drahou polovičku nebavil. Kouzlení mi připadalo trapné, často se toho moc nedělo, herci byli toporní a to bohužel i můj oblíbenec Reno a to nemluvím o Vanesse a její mezírce mezi zuby. Také hrůza. Byl jsem rád, že jsem se dodíval až dokonce a že jsem těch 102 minut přežil. Suma sumárum, snímek Zamilovaná čarodějka ode mne získal pouze dvě zamilované hvězdy **. Jakmile bude Michael obětován, bude Arthur zachráněn. Ale to, co Morgane neplánoval, bylo zamilovat se do Michaela.

Snímek s jednoduchým názvem Spolujízda z roku 2019 jsem shlédl na doporučení uživatele CommanderCZ, kterého z nějakého důvodu zaujal. Já jsem byl zvědavý, co tato akční komedie z produkce HBO dokáže nabídnout, když jsem neznal ani jedno jméno herce. Po 94 minutách jsem však byl celkem překvapen, že režisér Michael Dowse dokázal natočit film s napínavým dějem, kde se pořád něco dělo a hlavně jeho úroveň neustále stoupala výš a výš ke hvězdám. Pokládal jsem si tak neustále otázku, do jakých výšin se dokáže až vyšplhat. Vše začalo policejní akcí v hotelu, při které policista Vic (Dave Bautista) se svou parťačkou Morrisovou (Karen Gillan) honil drogového dealera Teija (Iko Uwais). Bohužel během dramatické honičky mrštný zločinec sympatickou policistku zastřelil a poté jsme se v ději přesunuli o dva roky později. Představil se nám nesmělý řidič společnosti Uber indického vzhledu jménem Stu (Kumail Nanjiani), který stále toužil po pětihvězdičkovém hodnocení od svých zákazníků a tak se snažil udělat vše pro jejich maximální pohodlí a naprostou spokojenost. Od milého úsměvu, nekonečné trpělivosti až po bonbóny zdarma. Ale když mu do auta nastoupil nevrlý obrovský chlap a již zmíněný policajt Vic tak pochopil, že úsměv a trpělivost na něj zrovna nezabírají. A bonbóny už vůbec ne. Z nerudného pasažéra se vyklubal tajný policajt, který zrovna prodělal oční operaci a jelikož viděl vše rozmazaně, tak nemohl řídit auto. Na cestu do akce, na jejímž konci by mělo být dopadení drogového dealera, si proto poněkud netradičně objednal právě Stuův taxík. Tím začala jejich neuvěřitelná bláznivá spolujízda, kdy se nejistý Stu chtít nechtíc postupně zapojoval do Vicovy policejní akce. Zpočátku mu nahrazoval jeho nejistý zrak, ale jak akce nabírala obrátky, přebíral iniciativu a dokonce se pro tento den stal postrachem celého podsvětí. A pětihvězdičkové hodnocení a úsměvy už příliš neřešil. Během filmu jsme se seznámili také s dcerou policisty a mladou sochařkou Nicole (Natalie Morales), která na úplném konci sehrála hned dvakrát důležitou roli či s kamarádkou taxikáře (Betty Gilpin), do níž byl platonicky zamilovaný, přestože už spolu jednou spali a měli sex. Každopádně to byla pořádná jízda a to nejen v taxíku, ale také co se týče akcemi nabitým dějem a sem tam i humorem. Nejvtipnější byla asi akce na veterinářské ambulanci, ale zasmál jsem se i dalším blbostem. Zkrátka jsem se závěrečnými titulky nemusel považovat těch 94 minut za ztracený čas a film mi celkem sedl. Suma sumárum, snímek Spolujízda ode mne získal tři taxikářské hvězdy ***.

Snímek s jednoduchým názvem Pokoj z roku 2019 jsem shlédl na doporučení uživatele CommanderCZ, kterého z nějakého důvodu zaujal. Já jsem byl zvědavý, jakého žánru se tento evropský snímek bude týkat, neboť se v pokoji mohlo odehrávat opravdu cokoliv. Nakonec se z něj vyklubalo mysteriózní drama a celkem překvapivě mne zaujal a to přestože v něm hrálo pouze 6 herců. Vše začalo tím, že si mladí bezdětní manželé Matt (Kevin Janssens) a Kate (Olga Kurylenko) koupili dům na samotě, který už několik let nikdo neobýval. Tuto skutečnost ovšem zjistili až od elektrikáře, který jim měl opravit vadné kabely. Jak se ukázalo, elektrické rozvody nebyly vadné z racionálních důvodů, jako spíše z těch mysteriózních. Pár dní po nastěhování totiž Matt objevil zazděný pokoj který mu splnil každé přání. Svěřil se manželce a oba poté prožili několik dní plných radosti, sexu, opilství a bezstarostných chvil. Jenže Kate měl jedno velké přání, neboť v minulosti prodělala dva potraty a zoufale toužila po dítěti. Její manžel však chtěl potomka počít klasickou cestou, to však Kate nedokázala psychicky zvládnout a v pokoji si přála synka. Tajemná místnost jí přání splnilo, nicméně radost to nepřineslo ani jednomu z nich. Matt nedokázal cizí dítě milovat a odstěhoval se do jiné místnosti. Jednoho dne odjel do města s penězi, kterými chtěl zaplatit, ale ty se v jeho kapse rozpadly na prach. Bankovky mu totiž dal pokoj a během několika hodin zjistil, že si sice může uvnitř domu užívat darů pokoje dosyta, ale nic nesmělo překročit práh stavby. Vše pak ihned zestárlo a přeměnilo se v prach. Jednoho dne Kate vzala dítě ven i přes varování manžela a to během chvilky vyrostlo v asi sedmiletého kluka. Když se pak Matt začal zajímat o minulost domu, dozvěděl se, že předtím v něm bydlel muž jménem John Doe (John Flanders), který zabil své rodiče. Policii tvrdil, že ho k tomu donutil pokoj a byl tak zavřen na psychiatrické léčebně, kde se s ním Matt setkal. Chtěl vědět, co se to v jeho domě děje, odjížděl však s nezodpovězenými otázkami. Napětí rostlo nejen mezi manžely, ale i u nás doma, protože jsem byl zvědavý, co bude dál. Dny plynuly dál, klučina nesměl samozřejmě chodit ven, ale po tom právě toužil nejvíce, přičemž se svého otce bál jako čert kříže. Události pak nabraly spád, když se kluk dozvěděl dostatek informací o sobě a své nemoci a vyšel ven. Závěr mne docela překvapil, nicméně jak to celé dopadlo už prozrazovat nebudu. Se závěrečnými titulky jsem musel konstatovat, že se film svým autorům docela povedl a hlavně režisér a scénárista v jedné osobě Christian Volckman měl originální nápad, jenž dokázal dobře převést na filmové plátno. Suma sumárum, snímek Pokoj ode mne získal tři pokojové hvězdy ***.

Televizní pohádka Svatojánský věneček z roku 2015 unikala více než šest let mé pozornosti, než jsem si ji v nabídce na internetu všiml. Jednoho zimního večera se tak zcela neočekávaně a neplánovaně objevila na obrazovce naší LED televize a oněch 97 minut uteklo jako voda. Během této doby jsme sledovali příběh, odehrávající se ve zchudlém království, jemuž vládl bláznivý král (Boleslav Polívka), který vymýšlel nepotřebné vynálezy, čímž přivedl pokladnu na mizinu. Zatímco panovník bral situaci na lehkou váhu, královský komoří (Jan Vondráček) vymyslel jednoduchý plán, jak zemi zachránit čili vdát princeznu Verunku (Eliška Jansová) za někoho bohatého. A nápadníků měla hned několik! Na rozpadající se zámek přijel básník Alexandr Alexandrovič (Martin Myšička), ze kterého by i Puškin bledl závistí, dvouhlavý baron, vojevůdce a hudební skladatel v jednom Wajsman (Jaroslav Plesl), tajemný Markýz (Pavel Liška), vládnoucí kouzlem své matky, panovnice smrti Morany a podivínský vynálezce sir Klevr (Marek Taclík). Ti všichni se ucházeli o ruku princezny, ale museli splnit jeden těžký čili z ničeho udělat něco, na což měli tři dny. Shodou okolností a jednomu svatojánskému věnečku se do hry připletl syn plavce dřeva Ondra (Jiří Mádl), kluk toužící po tom stát se plavcem na divoké vodě po vzoru svého otce (Jiří Štěpnička) a zkušenějších bratrů Jindry (Tomáš Stopa) a Pepana (Marek Holý). Namísto toho se stal kuchařem na zámku, kde bylo opravdu umění něco uvařit, protože ve spíži byly akorát tak myši. Samozřejmě, že se princezna a Ondra sblížili, jenže krutý Markýz v černém obleku nosil kouzelný plášť, díky němuž snadno sázku vyhrál. Ten ukradl své matce Moraně (Vilma Cibulková), kterou uvěznil a chtěl se stát pánem světa. A také by se mu to podařilo, kdyby se do všeho nevložil důvtip učitele mladičké princezny jménem Pastelíno (Ivan Trojan), který muži v černém plášť sebral a vrátil ho Moraně. Pohádka skončila sňatkem princezny s Ondrou a vše tak dobře dopadlo jako v každé správné pohádce. S průběhem jsem byl velice spokojený a užíval jsem si netradičních postav a námětu. Pravda, humor hodně pokulhával a o vtipné dialogy či situace byla docela nouze, ale na druhou stranu mne překvapila velice slušná kvalita snímku a hereckých výkonů, včetně jejího obsazení známými jmény. Potěšilo mne mnoho scén v exteriérech u vody, na zámku Uherčice či v Rabštejně nad Střelou. Tento televizní film mne tak příjemně překvapil, ovšem ani tak to žádná hitparáda nebyla, přestože to celé natočil můj oblíbený režisér Jiří Strach. Suma sumárum, pohádka Svatojánský věneček ode mne získal tři svatojánské hvězdičky ***.

Životopisné filmy nikdy nepatřily mezi mé nejoblíbenější, což jaksi dává logiku, když se mi nejvíce líbí Sci-fi a cestování časem. Vždy mi tyhle reálné snímky připadaly nudné anebo příliš surové, tedy jako sám život. Také se mi pokaždé špatně hodnotily, neboť jsem ctil dílo jako takové a musel jsem si třeba i přiznat, že jej režisér kolikrát dokázal natočit vynikajícím způsobem. Já jsem vždy ve filmu hledal spíše zábavu a ne se opět vracet do složité reality života. Přesto jsme se jednoho večera doma podívali na český snímek Šarlatán z roku 2020, jelikož mou drahou polovičku extrémně zajímalo téma léčitelství. Hlavní postavou filmu byl léčitel Jan Mikolášek (Ivan Trojan), na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev, včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek byl člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostiko­vat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevěděli rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony, hlavně prchlivostí, sobeckostí, vznětlivostí, krutostí a homosexualitou. Léčitelství bylo pro jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým a snažil se tak vlastně vykoupit sebe samého ze svých hříchů. Nebyl pro něj problém dát peníze rodině na pobyt u moře, na druhou stranu neváhal zabít narozené koťata či svést vinu na dlouholetého kamaráda. Film nám tohoto komplikovaného člověka představoval od jeho začátků, kdy ho jako mladého (zahrál si ho syn hlavního herce Josef Trojan) učila léčitelskému umění bylinkářka Mühlbacherová (Jaroslava Pokorná). Naučil se poznávat nemoci lidí z ranní moči, kterou si nechal vždy donést do své ordinace, kterou si později pořídil. Jako syn majitele zahradnictví (Martin Myšička) věděl, jaké bylinky nemocným lidem předepsat. Na tom všem založil velice úspěšnou kariéru, nicméně jak to tak bývá, stále mu někdo házel klacky pod nohy. Od nedůvěřivých lidí přes gestapo v období druhé světové války až po zasrané komunisty v roce 1958. Tehdy byl zatčen a soudem i film skončil. Museli jsme se sami na internetu dopátrat, zda jej nakonec stihl trest smrti a jestli byl stejně postižen i jeho dlouholetý asistent, milenec a kamarád Palko (Juraj Loj). Zde bych podotknul, že si polská režisérka Agnieszka Holland mohla homosexuální scény odpustit, na druhou stranu jsem obdivoval odvahu Ivana Trojana si je zahrát. Rozčilovala mne také bezmocnost obyčejného člověka vůči nacistům či komunistům, přičemž oba režimy se nerozpakovaly přivést člověka na šibenici, i když nic neudělal. To byl i případ Mikoláška, který měl být oběšen zcela neprávem. Celkově jsem měl tedy opět problém nějak tento smutný film ohodnotit a pak jsem se rozhodl. Suma sumárum, film Šarlatán ode mne získal tři léčitelské hvězdy ***.

Dokumentární seriál Moravskoslezská mysteria jsem si kopil na DVD jednoznačně kvůli člověku, který tak říkajíc v dobrém vše spískal. Tím nebyl nikdo jiný než spisovatel, záhadolog a scénárista Arnošt Vašíček. Bývaly doby, kdy jsem byl na jeho názory velmi zvědavý a věřil jsem jeho hypotézám možná více než on. S přibývajícími roky, zkušenostmi a vědomostmi se však na ty stejné názory dívám s mnohem větším despektem a zapojuji selský a hlavně svůj rozum. Každopádně jeho zkušenosti z cest a nabyté vědomosti stále velmi obdivuji a velice rád bych si s ním sedl na několik piv a hodil řeč, či spíše bych naslouchal jeho příběhům. Co se týče seriálu Moravskoslezská mysteria, mám na něj rozporuplné názory - na jedné straně stojí můj obdiv k již řečenému a chválím odvahu za vyslovené názory, na druhé některé z nich musím v mírným úsměvem zavrhnout jako nesmysl a přejít je v tichosti, abych neurazil. Některé díly se mi hodně líbily, hlavně ty o bájné hoře Radegast a mých oblíbených Beskydech nebo o Štramberku a jeskyni Šipka. Na opačné straně oblíbenosti byly Novinky pro turisty, u nichž jsem vůbec nepochopil, proč byly na DVD umístěny jakožto osmý díl a nikoli do nějakých bonusů. Když pak vezmu v úvahu, že jednotlivé díly měly třeba jen 15 minut, moc senzačních objevů či záhad jsem si od pana Vašíčka neužil. Navíc díl o přízraku bílé ruky v Šenově u Havířova jsem už viděl v jiném a mnohem lepším seriálu Labyrint záhad. Škoda, velká škoda. Suma sumárum, Moravskoslezská mysteria stojí určitě za shlédnutí, nicméně mi toto dílo společnosti Mystery film připomínalo slabý čaj či obydlí chudého ševce. Proto uděluji seriálu Moravskoslezská mysteria tři moravskoslezské hvězdy ***.

Televizní film a poučnou pohádku v jednom s názvem Boháč a chudák jsme shlédli doma na Nový rok jakožto jakýsi dozvuk vánočních svátků, během nichž jsme tradičně sledovali spousty mozek odlehčujících filmových počinů. Jednou z takových pohádek byl právě film z roku 2005, který natočil scenárista a režisér Zdeněk Zelenka pro Českou televizi na motivy stejnojmenné pohádky K. J. Erbena, takže po Nesmrtelné tetě to bylo již podruhé, co se nechal při psaní scénáře inspirovat tímto klasikem. Původní Erbenův text, který svým rozsahem nepřesáhl půl stránky, posloužil Zelenkovi pouze jako inspirační zdroj k napsání dějově bohatého příběhu o dvou bratrech, z nichž jeden žil v přepychu (Michal Slaný), neboť mu k bohatství dopomohlo Štěstí, a druhý živořil v naprosté chudobě (Jakub Prachař), protože ho milovala Bída (Jiřina Bohdalová) a ta z lásky k němu nechtěla připustit, aby zbohatl a nechal si tak svůj život zkomplikovat starostmi o majetek. Další významnou roli v tomto příběhu měla touha po lásce, hledání životního štěstí a neméně důležitým motivem je zde i motiv odpuštění viny ve jménu trvalejších hodnot, mezi které lze v tomto případě zařadit vztah dvou bratrů. Nejprve jsme se seznámili se situací ve filmu dle výše uvedených řádků a potom se obě role obrátily, čemuž jsme se nedivili. Fandili jsme mladému Jakubovi Prachařovi, aby se nejen stal po zásluze bohatým, ale aby rovněž ulovil své vysněné děvče (Marika Šoposká) z aristokratické rodiny. Když se to povedlo, byl jsem akorát zvědavý, jestli svatbu povolí její otec hrabě Oto Pintoff (Jan Hrušínský). Líbila se mi také postava bodrého řezníka Čvančary (Václav Postránecký), který už bohužel odešel do hereckého nebe. Zajímavé byly rovněž role průhledných, vzduchem poletujících postaviček, které symbolizovaly štěstí obou bratrů, které si zahrály Jitka Schneiderová a rozkošná Andrea Elsnerová s krásnými ďolíčky ve tvářích. Asi neprozradím nic nového, když sem napíšu, že vše dobře dopadlo. A to včetně mého závěrečného hodnocení této 73 minut dlouhé televizní pohádky. Suma sumárum, film Boháč a chudák ode mne získal tři chudé hvězdičky ***.

Americkou komedii Vánoční rande z roku 2011 jsem zahlédl v rámci vysílání televize Nova, ale to už byl děj za svou polovinou a tak jsem se na něj dál nedíval. Rozhodl jsem se totiž, že se na něj ještě tentýž večer podívám od začátku, což se také stalo. A tak jsem se během 92 minutového filmu seznámil s Kate Stantonovou (Amy Smart), která musela od určitého okamžiku prožívat Štědrý den znovu a znovu. A to včetně rande naslepo s mužem jménem Miles Dufine (Mark-Paul Gosselaar). Během opakujících se situací musel přijít na to, jak přerušit cyklus a pokusit se získat zpět svého bývalého přítele Jacka Evanse (Benjamin Ayres). Nebo by měla pronásledovat Milese nebo něco jiného? První den Kate navštívila Jacka a zjistila, že už má jinou ženu Nancy (Jennifer Kydd), se kterou večer odjel na chatu, kde ji požádal o ruku. Kate se vrátila domů a o půlnoci se vše vrátila zpět do okamžiku, kdy omdlela v obchodním centru. Druhý den si myslela, že se Jack už oženil a tak se ani nesetkala s Milesem v baru a strávila den po svém. Poprvé si všimla také muže, který se marně pokoušel ozdobit světly vánoční hvězdu na ulici. Třetí den vařila se starší sousedkou večeři a pekla medovou buchtu, ačkoliv předtím nikdy nekuchtila. Čtvrtý den pařila s Lee, přítelkyní od muže se světly a pak do jejího bytu přišel Miles s jejími rodiči. Poprvé se mezi nimi začaly objevovat náznaky lásky, ale rande v baru zničilo nedorozumění s mužem jménem Toby (Joe MacLeod), který také v kavárně čekal na rande naslepo. Pátý den zavolala nečekaně svého přítele a pak s Milesem zdobili vánoční strom starými ozdobami. Konečně byla ráda, že se její otec oženil se Sally, která nahradila její zesnulou maminku. Večer pak seděla vedle své sousedky na půlnoční mši a pak se opět ocitla na samém začátku dne. Šestý den upekla buchtu se sousedkou a pak pozvala k sobě domů Lee a kamarádku z práce Miyoko (Laura Miyata). Zdálo se, že ji napadlo, jak pomoci třem z nich s jejich milostnými životy a to včetně muže jménem Jim, který se nad ní vždy skláněl v obchodě, když omdlela. Sedmý den zašla s Milesem na hokej, který on hrával a pak si šli zabruslit na kluziště a do Prospect Parku, který on částečně projektoval. Ale opět to nedopadlo nejlépe a nastal osmý den. Svými nově získanými pekařskými dovednostmi udělala jídlo rodičům a Milesovi. Nicméně jí došlo, že Jack nekoupil Nancy prsten a když to nahlas vyslovila, Miles se naštval a odešel. Devátý den se Kate utápěla v sebelítosti. Desátý den se jí podařilo spravit krachující vztah Lee a muže se světly a také pomohla dalším lidem. Jedenáctý den se sešla s Milesem na anonymním rande a uvědomila si, že ho čím dál více raději. Nastal poslední, dvanáctý den, kdy domluvila setkání osamělého muže z baru Tobyho s kamarádkou Miyoko, která neměla žádného přítele a toužila po něm. Pak představila svou sousedku Margine staršímu muži z obchodu Jimovi a ti našli společnou řeč. Muž se světly a Lee definitivně obnovili svůj vztah a on ji požádal o ruku. Všech šest bylo pozváno k rodičům na večeři. Přivedla také sestřinu rodinu. Vše tedy bylo v ideální rovině a to včetně jejího rande s Milesem, s nímž se před půlnocí políbila a tím bylo zrušeno prokletí opakujícího se dne. A byl konec pěkného filmu, který se mi docela líbil. Pravda je, že tento snímek byl romantický až na půdu a někdy filmařům do scénáře spadlo hodně cukru, ale i to jsem přežil. Hodně se mi líbilo, že se v něm našel prostor i na nějaký ten humor, ale tím hlavním důvodem proč jsem se na něj vůbec díval, bylo cestování časem. Toto téma bylo vždy mým nejoblíbenějším a i když v podstatě tyto filmy kopírují slavný snímek Na hromnice o den více, nelze jim upřít nějaký originální prvek. Měl jsem trochu obavy z toho, že mi jména herců nic neříkala, ale na druhé straně jsem byl zvědavý, jakou zábavu tento film nabídne. A rozhodně mne nezklamal, i když to tedy byla pořádná romantika na entou. Při závěrečných titulcích jsem však byl docela spokojený. Suma sumárum, snímek Vánoční rande ode mne získal tří štědrovečerní hvězdy ***.