Jirkacek

Americký romantický snímek Princezna z cukrárny z roku 2018 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, když jsme se doma nemohli dohodnout, na co se vlastně podíváme. Vybírali jsme všechno možné, od hororu po drama, nakonec to vyhrála právě tahle dějově jednoduchá romantická komedie. Nakonec se nám všem tohle ohrané filmové klišé s dvojníky, princeznou a princem docela líbilo a přesně splnilo svůj účel po náročném dni. Vše začalo přestavením mladé talentované pekařky Stacy DeNovo (Vanessa Hudgens), která provozovala úspěšnou cukrárnu v Chicagu se svým celoživotním kamarádem Kevinem (Nick Sagar). Muž tmavé pleti měl dceru jménem Olivia (Alexa Adeosun), předčasně vyspělou mladou dívku, která ráda tančila v baletu a vzhlížela ke Stacy jako ke starší sestře. Stacy se nedávno rozešla se svým přítelem Paulem, po němž však stále toužila. Týden před Vánocemi Stacy zjistila, že Kevin přihlásil jejich cukrárnu do prestižní soutěže o pečení dortu v království Belgravia. Pozvánku se Stacy se zdráhala přijmout, ale po nečekaném setkání s Paulem a jeho novou přítelkyní svůj názor změnila. Vzápětí se na ulici setkala s laskavým starším mužem (Robin Soans), který jí připomněl, že vánoční přání se mohou splnit. Po příjezdu do Belgravie se trojice vydala na prohlídku památek a setkala se s prodejcem vánočních punčoch, který vypadal velmi podobně jako laskavý muž, kterého Stacy potkala v Chicagu. Prodejce jí radil, aby žila život spontánněji. Poté, co se Stacy a Kevin usadili v jejich pronajmutém apartmánu, šli do televizního studia, kde se soutěž měla o pár dní později konat. Tam se Stacy setkala se svou bývalou kulinářskou spolužačkou a soupeřkou Briannou (Amy Griffiths), loňskou vítězkou soutěže. Brianna náhodou vylila kávu na Stacyinu zástěru a pekařka odešla na WC ji vyčistit. Cestou na toalety se setkala s lady Margaret Delacourtovou (Vanessa Hudgens), vévodkyni z Montenara a snoubenkou korunního prince Edwarda z Belgravie (Sam Palladio), přičemž obě vypadaly takřka stejně. Během rozhovoru se Margaret přiznala, že zoufale touží žít jako obyčejný člověk a navrhla své dvojnici, aby si vyměnili místo na dva dny a před svatbou Margaret a Edwarda se opět vrátí zpět. Stacy souhlasila a s Margaret si rychle navzájem pověděli svých životech, chování a náladách, aby minimalizovaly podezření a rozdělily se. Bystrá dívka Olivia okamžitě změnu zjistila, ale nic neřekla. Mezitím princ Edward, který měl být dva dny na služební cestě, změnil své plány a chtěl strávit čas se svou snoubenkou. Vzápětí jeho otec a král George (Pavel Douglas) cítil, že je na dívce něco divného a přikázal svému komorníkovi Frankovi (Mark Fleischmann), aby ji pozoroval. Stacy se přizpůsobila dvornímu životu a zanedlouho se zamilovala do prince Edwarda, zatímco Margaret se zamilovala do Kevina a uvědomila si, že miluje normální život. Navzdory tomu se obě sešly a po dvou dnech se vrátily zpět na svá původní místa. Brianna se mezitím vplížila do místnosti, kde se mělo soutěžit a u robotu své konkurentky Stacy přestřihla elektrický kabel. Večer Frank zjistil, jak se věci mají a přinesl kompromitující fotografie královně Caroline (Sara Stewart), jenž se poté setkala s tajeným laskavým mužem. Ten jí napověděl, že Stacy vypadá navzdory svému společnému postavení jako princezna a královna změnila svůj názor. Proto vyslala Edwarda a Margaret, aby se zúčastnily pekařské soutěže místo ní. Těsně před jejich příjezdem soutěž skončila a i přes komplikace s mixérem Kevin a Stacy klání vyhráli první místo. Medaili jim měla předat lady Margaret, která se předtím raději svému nastávajícímu princi Edwardovi raději ke všemu přiznala. Také pro Kevina to bylo velké překvapení, ale nakonec byl rád, že se do něj lady zamilovala. Vše tedy bez nějakého velkého překvapení dobře dopadlo a dokonce na závěr 101 minutového filmu proběhla jedna svatba. Během závěrečných titulků jsem si uvědomil, že mi ten jednoduchý a ohraný děj nevadil, nicméně toho sladkého mohlo být trochu méně. Tím nemyslím ty dorty z cukrárny, ale spíše to neustálé úsměvy od ucha k uchu a také ty pusinky a řečičky. Na druhou stranu to k romantickému filmu prostě patří a vhledem k tomu, že jsem se pod tíhou cukru nezlomil, mohu film hodnotit spíše pozitivně. Suma sumárum, komedie Princezna z cukrárny ode mne získala tři cukrové hvězdy ***.

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek s názvem Toy Story 4: Příběh hraček. A po úspěšných dvou dílech to pro ně byla další trefa do černého, neboť se stal jedním z nejoblíbenějších animáků. Čtvrtý díl jsem já osobně neviděl, ale jednoho dne jsem se rozhodl podívat se na první, druhý i třetí díl a tak jsem si k tomu přidal i ten z roku 2019 - jednak abych mohl napsat zasvěcený komentář a také abych jej konečně poctivě ohodnotil. Osobně jsem byl zvědavý, s čím přijdou scénáristé a o co tedy v tom čtvrtém díle půjde. Na začátku jsme si připomněli některé staré scény a pak jsme se přenesli do domova malé holčičky Bonnie, která sice kovboje neměla tak ráda jako předtím Andy, ale i tak si o ni Woody dělal starosti, když šla poprvé do základní školy. Vklouzl proto do jejího batohu a ve škole na ni dával pozor. Byl tak svědkem toho, jak holčička vytvořila z vidličky a vyhozených věcí vlastní hračku, které začala říkat Vidlík a ten se stal okamžitě její nejoblíbenější. Proto si ji Bonnie musela vzít sebou na rodinný výlet karavanem, kterým ovšem cestovaly i její další hračky v čele s kovbojem, Buzzem rakeťákem, Brambůrkovými a tak dál. Po několika patáliích během cesty do cílem kterým byl kemp u zábavního parku, uviděl kovboj lampu ve výloze obchodu se starožitnostmi a vešel dovnitř spolu s Vidlíkem v naději, že uvnitř najde Pastýřku, do níž se kdysi zamiloval a která jej již opustila. Uvnitř se setkal s mluvící panenkou Gábinkou, která měla pokažený reproduktor a tak chtěla získat ten kovbojův. Proto jej chtěla s pomocí svých ochránců v podobě mužských loutek zaujmout, nicméně kovboj na rozdíl od Vidlíka dokázal utéci. Venku se na dětském hřišti Woody znovu setkal s Pastýřkou a jejími ovcemi Kazi, Tetou a Libuší, kteří nyní žijí jako ztracené hračky, které neměly vlastního majitele. Pastýřka souhlasila, že kovbojovi pomůže zachránit Vidlíka a vrátit jej tak Bonnie, které vidlička s očima a pusou moc chyběla. Mezitím Buzz hledal Woodyho, ale ztratil se na výstavišti a stal se karnevalovou herní cenou na střelnici. Brzy ale unikl s plyšovými hračkami Ducky a Bunny a vzápětí se setkal s Woodym a Pastýřkou. S pomocí kapesního policajta a kanadské kaskadérské hračky se neúspěšně pokusili zachránit Vidlíka, jehož Gabča držela v luxusním zajetí, když vše zkazily břichomluvecké loutky a kočka majitele obchodu. V důsledku neúspěšné záchrany se Pastýřka a ostatní hračky hádaly, zda se vrátit, přičemž Woody tvrdil, že záchrana Vidlíka je jeho hlavní úkol, aby byla Bonnie zase šťastná. Pastýřka po hádce odešla pryč, stejně jako Buzz rakeťák, který se vrátil do karavanu a tak se Woody s Gábinkou znovu setkal sám. Panenka od něj získala reproduktor v domnění, že díky lepšímu hlasu získá lásku vnučky majitelky obchodu. Její plán však u rozmazlené dívky Harmonie nevyšel, takže ji kovboj musel uklidnit a nabídl jí, aby se stala jednou z Bonnieiných hraček. Vzápětí se vrátila Pastýřka, se kterou se kovboj usmířil a společně se vydali na cestu do karavanu za Bonnie a jejími rodiči. Během putování na místo setkání Gábinka uviděla plačící holčičku, která se v lunaparku ztratila a po chvilce váhání se k ní přitočila. Dívka si jí všimla a ihned ji k sobě přivinula, čímž si Gabča splnila svůj sen. Pak nastalo další loučení, když se Woody rozhodl zůstat s Pastýřkou v okolí lunaparku, takže se do karavanu vrátili bez něj. A byl konec skvělého příběhu hraček, přičemž jsem si musel připustit, že se mi čtvrtý díl líbil stejně jako všechny tři předchozí. Bylo zde hodně dobrodružství, dostatek vtipu a tvůrcům se podařilo skvěle doplnit nové postavy. Jednoduchý příběh skončil a já s úlevou zjistil, že animák z dětského světa ze svého kouzla nic neztratil a tak jej stále mohu považovat za perfektní animovaný snímek s nepřehlédnutelným výchovným aspektem. Suma sumárum, animovaný film Toy Story 4: Příběh hraček ode mne dostal rovněž pět hračkových hvězdiček *****, stejně jako předchozí tři díly.

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek s názvem Toy Story 3: Příběh hraček. A po úspěšných dvou dílech to pro ně byla další trefa do černého, neboť se stal jedním z nejoblíbenějších animáků. Třetí díl jsem já osobně pořádně neviděl, snad jen, když se občas mihnul v televizi, ale jedním okem tam a druhým zase ven, zkrátka trojka mi pořád unikala. Jednoho dne jsem se však rozhodl podívat se na první a druhý díl a tak jsem si k tomu přidal i ty následující - jednak abych mohl napsat zasvěcený komentář a také abych jej konečně poctivě ohodnotil. Osobně jsem byl zvědavý, s čím přijdou scénáristé a o co tedy v tom třetím díle půjde. Vše začalo několika scénami, v nichž lidský hrdina z předchozích dílů Andy, vyrostl v 17 letech se připravoval k odjezdu na vysokou školu. Se svými hračkami si už několik let nehrál a většina z nich odešla k jiným dětem, tedy kromě Woodyho, Buzze Rakeťáka, Jessie, Bulíka, Rexe, Slinkyho, Hamma, pana Brambůrka a paní Bramborové, mimozemšťanů a tří vojáčků. Andy měl v úmyslu vzít Woodyho na vysokou školu a ostatní hračky dát do pytle na odpadky a schovat je na půdu, jenže došlo k velkému nedorozumění, kdy se chlapcova maminka Andyho matka si však spletla pytel s hračkami s tím, v němž byly nachystány odpadky a postavila oba sáčky na chodník vedle popelnice. Hračky naštěstí těsně unikly popelářskému autu a jelikož se domnívaly, že je Andy vyhodil, vlezly do krabice v autě Andyho matky s Mollyho starou panenkou Barbie. Věděly totiž, že maminka chce hračky věnovat dětem ze Slunečné školky. Ačkoliv se Woody snažil hračky přesvědčit, že Woody s nimi měl jiné úmysly, hračky mu to nevěřily a myslely si, že Slunečná pro ně bude parádní místo. Ve školce je přivítaly hračky, které vedl medvídek s jahodovou vůní Mazel. Růžový méďa jim slíbil, že do školky budou přicházet stále nové a nové děti, takže se s nimi bude pořád někdo hrát. Vzápětí se panenka Barbie zamilovala do panenky Ken, nicméně Woody školku opustil. Chtěl sice domů, ale během návratu měl nehodu a venku na ulici jej našla holčička ze Slunečné jménem Bonnie, která si ho vzala domů a hrála si s ním a dalšími jejími hračkami. Ty byly v šoku z toho, že se Woodymu ze Slunečné povedlo utéct, a pak začal klaun Chukles kovbojovi vysvětlovat, že on, Mazel a Batole patřili původně dívce jménem Daisy, ale během rodinného výletu se ztratily. Když se dostali domů, Mazel zjistil, že byl nahrazen jiným medvídkem. Rozhořčený méďa lhal Batoleti a řekl, že Daisy nahradila všechny hračky. A tak se společně vydali do Slunečné, kde Mazel začal hráčkám velet, nastavil diktaturu a proměnil ji ve vězení hraček. Chuckles byl nakonec rozbit a později nalezen Bonnie, která si ho vzala k sobě domů. Poté, co si s Andyho hračkami velmi drsně pohrála malá batolata, požádal Buzz Mazla, aby hračky přesunul do třídy, kam chodí starší děti, ale Mazel přepnul Buzze na původní tovární nastavení, čímž mu vymazal paměť. Paní Bramborová skrz oko, které ztratila v Andyho pokoji, viděla Andyho jak je hledá. Uvědomili si, že Woody říkal pravdu o Andyho záměrech a snažili se odejít, ale s pomocí nyní zlého Buzze byli Mazlovi stoupenci uvězněni. Kovboj se pak vrátil do školky a s pomocí starého telefonu vymyslel plán, jak s kamarády uniknout. Záměr se jim jednoho večera celkem dařil, dokonce se jim povedlo přepnout rakeťáka do hracího režimu, nicméně fungoval španělském režimu. Když se hračky se dostaly na popelnici, byly zahnány do kouta Mazlovým gangem. Woody odhalil medvídkovu lež Batoleti, které po hádce shodilo Mazla do popelnice a zavřelo za ním víko. V dálce se ke školce blížilo popelářské auto, když Mazel stáhl Woodyho za nohu do popelnice a ostatní kamarádi skočili za ním. Vůz vezl hračky na skládku, když se konečně vzpamatoval rakeťák a po příjezdu byly všichni shozeni na pás vedoucí do spalovny. Se štěstím se jim podařilo uniknout drtiči, ale stále putovaly do ohně. Když už se zdálo, že shoří, objevili se tři vtipní zelení mimozemšťané a s pomocí jeřábu všechny zachránily. Kromě Mazla, který je zradil, což mu však štěstí nepřineslo a byl připoután popelářem k mřížce chladiče svého vozu. Woody a ostatní hračky skočily na jiné popelářské auto, které je odvezlo zpět do Andyho domu. Chlapec poté objevil své staré hračky a rozhodl se je věnovat malé holčičce Bonnie, která si s nimi nadšeně začala hrát. A byl konec skvělého příběhu hraček, přičemž jsem si musel připustit, že se mi třetí díl líbil stejně jako první dva. Bylo zde hodně dobrodružství, dostatek vtipu a tvůrcům se podařilo skvěle doplnit nové postavy. Jednoduchý příběh skončil a já s úlevou zjistil, že animák po těch letech neztratil ze svého kouzla a tak jej stále mohu považovat za perfektní animovaný snímek s nepřehlédnutelným výchovným aspektem. Suma sumárum, animovaný film Toy Story 3: Příběh hraček ode mne dostal rovněž pět hračkových hvězdiček *****, stejně jako první dva díly.

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek s názvem Toy Story 2: Příběh hraček. A hned to pro ně byla trefa do černého, neboť se stal jedním z nejoblíbenějších animáků všech dob. A i mně se kdysi druhé pokračování příběhu oživlých hraček natolik líbilo, že jsem pro něj snesl z filmového nebe nejvíce hvězd, co to šlo. S odstupem dvou desítek let jsem se rozhodl podívat se na tento skvělý filmový počin podruhé, jednak abych mohl napsat zasvěcený komentář a také případně změnit své maximální ohodnocení. Moc jsem si toho nepamatoval z prvního shlédnutí a tak jsem seděl dychtivě před televizní obrazovkou a celých 89 minut se bavil výborným scénářem a vtipnými dialogy. Vše začalo odjezdem Andyho na kovbojský tábor a jako vždy si sebou chtěl vzít Woodyho. Ten se na každoroční rituál těšil, ale těsně před odjezdem se mu natrhla ruka a Andy tak postavičku nechal doma. Další den se před jejich domem konal výprodej, jehož se zúčastnila také Andyho maminka. Ta vybrala několik nepotřebnývh hraček, mezi nimiž byl také Woodův kamarád Tučňák a proto ho chtěl kovboj zachránit. S pomocí živého psa se dostal na ulici a z krabice zachránil ploutvonožce, nicméně sám se nestihl vrátit do domu a tak jej objevil hamižný sběratel hraček Al McWhiggin. Obtloustlý zlosyn, který se živil reklamou, kovboje ukradl a odvezl ho do svého bytu v mrakodrapu. Woodyho kamarád Buzz rakeťák ihned zorganizoval záchranou výpravu a vydal se zachránit kovboje spolu s několika dalšími kamarády - dinosaurem, bramborou či tahacím psem. V Alově bytě se Woody dozvěděl, že kovboj býval hlavní postavou televizní show z 50. let a spolu s kovbojkou Jessie, koněm a dědou Prospektorem mají být prodáni muzeum v Tokiu. Woody se nejprve hodlal vrátit k Andymu, ale postupem času změnil názor a kvůli ostatním ze seriálu se rozhodl vydat se do Japonska. Druhý den Woodyho opravil přivolaný muž a mezitím Buzz s kamarády po dobrodružné cestě dorazili do obchodního domu, pro který pracoval proradný Al. V supermarketu zažili několik dalších napínavých situací, které byly navíc i vtipné, takže jsem se i zasmál. Například mne pobavil druhý Buzz rakeťák, který si ještě myslel, že je skutečný a nikoliv jen hračka či panenka Barbie, která se ujala řízení automobilu na hraní. Později se z obchodu dostali v Alově tašce do jeho domu a výtahovou šachtou do jeho bytu. Zde se opět setkali s Woodym, který jim nejprve sdělil svůj úmysl odjet do Japonska, nicméně jej pak Buzz rakeťák přesvědčil, aby se vrátil k Andymu, což nelibě nesl Prospektor. Vzápětí se do bytu vrátil Al a odjel s kovbojskou sestavou na letiště. Tam samozřejmě dorazili i Woodyho kamarádi a v prostorách letiště se odehrála napínavá závěrečná scéna. Samozřejmě všechno dobře dopadlo a když se Andy vrátil z tábora, našel doma několik nových hraček, včetně kovbojky a malých zelených mimozemšťanů. A byl konec skvělého příběhu hraček, přičemž jsem si musel připustit, že se mi druhý díl líbil ještě více než první. Bylo zde více dobrodružství, vtipu a tvůrcům se podařilo skvěle doplnit nové postavy. Jednoduchý příběh skončil a já s úlevou zjistil, že animák po těch letech neztratil ze svého kouzla. Sice jsem už všechno to hemžení neprožíval jako kdysi, ale přece jen jej stále mohu považovat za perfektní animovaný snímek s nepřehlédnutelným výchovným aspektem. Suma sumárum, původní hodnocení filmu Toy Story 2: Příběh hraček jsem měnit nemusel a tak mu stále zůstalo všech pět hračkových hvězdiček *****.

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek s názvem Toy Story: Příběh hraček. A hned to pro ně byla trefa do černého, neboť se stal jedním z nejoblíbenějších animáků všech dob. A i mně se kdysi příběh oživlých hraček natolik líbil, že jsem pro něj snesl z filmového nebe nejvíce hvězd, co to šlo. S odstupem dvou desítek let jsem se rozhodl podívat se na tento skvělý filmový počin podruhé, abych jednak mohl napsat zasvěcený komentář a případně změnit své maximální ohodnocení. Moc jsem si toho nepamatoval a tak jsem seděl dychtivě před televizní obrazovkou a celých 80 minut se bavil výborným nápadem a perfektním, byť jednoduchým scénářem. Vše začalo představením malého chlapce Andyho, který si pochopitelně rád hrál se svými hračkami, nicméně netušil, co se odehrává za dveřmi svého pokoje, když jej opustí. V té chvíli totiž všechny ožili a to včetně panáčka s bramborovou hlavou, umělohmotného dinosaura Rexe či sympatické pastýřky, která milovala Andyho neoblíbenější hračku, což byla figurka kovboje jménem Woody. Když se v domě chystala oslava dalších Andyho narozenin, hračky měly strach, že Andy dostane nějakou novou hračku, která zaujme jejich místo. A stalo se, neboť chlapec dostal figurku Buzze Rakeťáka, nicméně nakonec si jej ostatní hračky brzy oblíbily. Neměl ho rád jenom Woody, protože Buzz se místo něho stal Andyho nejoblíbenější hračkou. Buzz však netušil, že je jenom hračka, myslel si, že je skutečný a chtěl se vrátit na svoji planetu. Jednoho dne Woody vyhodil ze žárlivosti Buzze z okna, čímž si ale znepřátelil ostatní hračky, které ho dokonce chtěly zabít. K tomu však nedošlo, protože si Andy Woodyho vzal s sebou do restaurace a při zastávce cestou se na benzínové stanici Woody popral s rakeťákem, který před jejich odjezdem skočil na dodávku. Během rvačky jim ale rodina odjela do slavné pizzerie, do které se díky chytrému plánu kovboje záhy společně oba dostali. V restauraci rakeťák objevil automat s hračkami, do něhož vlezl v domnění, že tak najde cestu na svou planetu. Kovboj vleze za ním a v té chvíli je oba ulovil zlý kluk Sid, který bydlel v domě vedle Andyho a který hračky mučil a ničil. Odnesl si je domů, kde Woody a Buzz zažili několik horkých chvil, ať už při vlastním poškození či při setkání se starými děsivými hračkami Sida. Navíc je po domě honil Sidův pes Scud, který byl trénovaný na ničení hraček. V jednom okamžiku se Buzz z televizní reklamy dozvěděl, že je jen hračka a byl z toho zdrcený a pokusil se jako blázen vyletět z okna, ale spadl a ulomila se mu jedna ruka. Woody se pokusil přejít do sousedního domu po drátech s vánočními světly, ale ostatní Andyho hračky světla shodily dolů, protože kovboje mezi sebou nechtěly. Sid si pak domů přinesl raketu na odpálení, kterou připevnil k Buzzovi a se kterou ho chtěl druhý den vypustit. Woody se o Buzze, který se stal jeho jediným kamarádem, bál a přesvědčil Sidovy strašidelné hračky a spolu s nimi Buzze zachránil. Andyho rodina se zároveň přestěhovala a Woody znovu získal důvěru a přátelství ostatních hraček a všechny pak byly šťastné v novém domě. Jednoduchý příběh skončil a já s úlevou zjistil, že animák po těch letech neztratil ze svého kouzla. Sice jsem už všechno to hemžení neprožíval jako kdysi, ale přece jen jej stále mohu považovat za perfektní animovaný snímek s nepřehlédnutelným výchovným aspektem. Suma sumárum, původní hodnocení filmu Toy Story: Příběh hraček jsem měnit nemusel a tak mu stále zůstalo všech pět hracích hvězdiček *****.

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek Vzhůru do oblak, popisující příběh téměř osmdesátiletého důchodce a prodejce balónků Carla Fredricksena, který si na sklonku života konečně splnil celoživotní sen o dobrodružstvích, když na svůj domek přivázal tisíce balónků a odletěl s ním do divočiny Jižní Ameriky. Ještě než se tak stalo, museli jsme spolu s CommanderCZ, který mi film doporučil, shlédnout Carlovo dětství, který obdivoval dobrodruha jménem Charles F. Muntz. Ten ze svých cest vlastní vzducholodí přivezl kostru neznámého ptačího tvora, nicméně vědci a odborníci nevěřili, že by takový živočich mohl na Zemi žít a obvinili ho z podvodu. Muntz se naštval a odletěl zpět do pralesů Jižní Ameriky, aby ptáka přivezl zpět živého. Tento příběh sledoval malý Carl v kině a cestou domů se setkal s přibližně stejně starou holčičkou Ellie, která si hrála ve starém domě a byla také fanouškem Muntze. Okamžitě se spolu spřátelili a pak nastala velmi rychlá sekvence scének, z nichž vyplynulo, že se děti spolu vzali, Ellie se stala průvodcem po zoo a Carl se živil jako prodavač balónů u stejné zahrady. Později sice zplodili dítě, ale Ellie potratila a nakonec spolu po velmi hezkém vztahu spolu zestárli. Nikdy se jim však nepodařilo splnit si vlastní sen, to jest vydat se do Jižní Ameriky. A jednoho dne Ellie dohnalo stáří a v nemocnici zemřela, což zlomilo srdce Carlovi i mně, neboť jsem měl slzy na krajíčku a polykal jsem na sucho. Velmi, velmi smutné a zdálo se mi, že film není určen pro malé diváky, ale svoji hlubší myšlenkou by měl oslovovat spíše starší generace. Po pohřbu žil zlomený Carl sám ve stejném starém domě, ale všude kolem se stavěly nové budovy. Stavitelé se snažili důchodce vystrnadit, ale ten to stále odmítal, aby si uchoval vzpomínky na svou milovanou manželku. Jednoho dne však při potyčce zranil dělníka ze stavby a jako nebezpečný důchodce se měl přestěhovat do domova seniorů. V tom si uvědomil, že má poslední šanci splnit svůj slib daný před lety ženě, že se někdy přestěhují k vodopádům do Jižní Ameriky a tak ráno, když si pro přišli zřízenci z domova důchodců, odletěl i se svým domem pryč. Své netradiční plavidlo řídil kormidlem a tu najednou uslyšel klepání na dveře, z nimiž se skrýval Russell, mladý skaut, který den předtím otravoval Carla ve snaze získat svůj poslední záslužný odznak za „pomoc starším“. Carl ho nechal vstoupit dovnitř a mladík se začal rozhlížet po domě, což bylo důchodci nepříjemné. Carl se rozhodl přerušit svou misi a přistát, když v tom vletěli do prudké bouřky, která dům lehce poškodila, nicméně Carl stihl zachránit většinu předmětů uvnitř, načež omdlel. Později se probudil a Russell mu řekl, že jsou nad Jižní Amerikou. Carl se rozhodl přistát a zbavit se otravného kluka, což se také částečně stalo. Ocitli se v mlze, přičemž dům visel pár metrů nad zemí a když se začalo rozjasňovat, Carl se začal rozhlížet po mimořádné krajině. Brzy pochopil, že přistáli na dohled od legendárních vodopádů a k nim dvojice vzápětí zamířila, přičemž táhli za provaz dům nad zemí- Cestou potkali obřího ptáka milujícího čokoládu, stejného tvora, po kterém pátral kdysi Muntz. Pták jménem Kevina se k mrzutosti Carla s mladíkem spřátelil a doprovázel je na jejich cestě, když v tom se u nich objevil pes Dug, který s pomocí upraveného obojku mluvil lidskou řečí. Obojek vymyslel jeho pán, k němuž posléze nedobrovolně zamířili, protože je k tomu donutili další psi, pojmenovaní podle řeckých písmen Alpha , Beta a Gamma. Psi přivedli Carla a Russella do obří jeskyně, kde byly další desítky psů, všichni se speciálními obojky. Ze stínu vyšel muž, z něhož se záhy vyklubal Charles Muntz. Tohle jsem trochu nepochopil, protože moje logika mi říkala, že by měl být už dávno mrtvý. Následně se odebrali do vzducholodi, kde měli povečeřet, ale když jim Muntz prozradil, že hledá stejného ptáka jako byl Kevina už léta, zkusil Carl zmizet. Stalo se tak za dramatických okolností, za nichž se k nim přidal Dug a společně se rozhodli doprovodit Kevina k jejím mláďatům do skalního labyrintu. Když se tak stalo, objevil se zde i Muntz, který sledoval signál z Dugova obojku a s pomocí vzducholodi ptáka unesl. Carl rezignoval a namísto záchrany ptáka se rozhodl splnit slib a odtáhl dům k vodopádům, což ho ovšem nenaplnilo tak, jak si původně myslel. Změnil tedy názor a opět zvedl dům do vzduchu, aby zachránil Kevina ze spárů proradného dobrodruha a to s pomocí Duga. Když přiletěli ke vzducholodi, zrovna zachránili Russella, jehož Muntz také zajal a poté se již začala odehrávat závěrečná sekvence ve vzduchu, kdy šlo všem o život. Samozřejmě všechno dobře dopadlo a Kevina byla zachráněna, takže se mohla vrátit k mladým potomkům. Dug se stal přítelem Carla a ten zase novým dědečkem Russella, který na závěr dostal svůj skautský odznak. A byl konec velmi dojemného příběhu, který mne takřka dohnal k slzám, opravdu nechybělo málo. Nepamatuji se, že bych u nějaké pohádky měl slzy na krajíčku, ale ona to vlastně ani pohádka nebyla. Nicméně zklamaný jsem nebyl, i když jsem si říkal, jestli se musí promítat takové depresivní filmové počiny. Brrr. Film to však byl kvalitní, přestože pro mne příliš nostalgický. Nedivím se, že v roce 2009 byl nominován na Oscara 2010 v pěti kategoriích za nejlepší hudbu, nejlepší animovaný film, nejlepší film roku, nejlepší původní scénář a střih zvukových efektů. Obdržel dvě z nich a to za hudbu a nejlepší animovaný film roku. Suma sumárum, kreslený film Vzhůru do oblak ode mne získal tři oblačné hvězdy ***.

Snímek Pátá vlna mne lákal ke shlédnutí už několik měsíců, zřejmě protože jsem na tento titul z roku 2016 narážel v rámci nabídek prodeje blu-ray disku a pořád se rozhodoval, zda jej pořídit do své sbírky modrých krabiček. Nakonec jsem se rozhodl nekupovat zajíce v pytli a raději jsem se na něj doma podíval společně s CommanderCZ, který mu udělil tři hvězdy. Já během těch 111 minut přemýšlel, zda ještě nějakou cípatou nepřidám, ale raději nepředbíhejme. Film začal příletem kolosální mimozemské lodi, nicméně z ní nikdo nevystoupil a lidstvo vetřelcům začalo říkat Druzí. O deset dní později mimozemšťané zahájili likvidaci obyvatel modré planety první vlnou, kterou elektromagnetickým impulsem zničili veškerou techniku včetně satelitů, mobilních telefonů, elektrické sítě a podobně. Druhá vlna způsobila zemětřesení a obrovské vlny tsunami, které ničila pobřežní města a ostrovy. Vzápětí jsem pochopil, že hlavní hrdinkou bude sympatická blondýnka Cassie Sullivan (Chloë Grace Moretz), která tak tak stihla zachránit svého mladšího brášku Sama (Zackary Arthur) před jednou takovou vodní vlnou. Následovala třetí vlna, během níž se po planetě rozšířila ptačí chřipka a populace byla takřka zdecimována. Zemřela také maminka Lisa Sullivan (Maggie Siff) a pak se na planetě objevili tajemní momozemšťané, kteří začali přeživší lovit a zabíjet v rámci čtvrté vlny. Zbytek rodiny Sullivanových Cassie, Sam a jejich otec Oliver (Ron Livingston) opustili domov a odešli do letního tábora, kde hledali útočiště v lesích se zhruba 300 přeživšími. O několik dní později do tábora vtrhla armádní jednotka s pracovními vozidly a velitel jednotky, plukovník Vosch (Liev Schreiber) tvrdil, že bezprostředně hrozí 5. vlna. Odvezli děti do bezpečí na leteckou základnu Wright-Patterson a pak se měli vrátit pro dospělé. Cassie měla odjet s bratrem také, ale díky souhře okolností byli od sebe odděleni a tak se sympatická dívka stala svědkem toho, jak armáda masakrovala všechny dospělé, včetně jejího otce. Cassie se vydala směrem k základně, ale mimozemský ostřelovač ji střelil do nohy a dívka omdlela. Asi o týden později se probudila na statku mladého muže jménem Evan Walker (Alex Roe), který ji zachránil. Cassie o pár dní později po vyléčení vyrazila s Evanem na základnu a cestou se od něj dozvěděla, že i on patří k těm Druhým. Před lety poslán jako spící agent na planetu a uložil své vědomí do lidského hostitele. Vzápětí se Evan přiznal, že on sám s likvidací lidstva nesouhlasil, neboť se do Cassie zamiloval a tak ji chtěl pomoci. Varoval ji, že plukovník Vosch a armáda byli obsazeni mimozemšťany a to ještě nikdo z nich netušil, že se velitelům povedlo přesvědčit děti na základně, aby bojovali zdánlivě proti vetřelcům, zatímco ve skutečnosti v bojích zabíjeli lidi. Poskytli dětem vojenský výcvik a formovali je do oddílů, které se vydávaly na vražedné mise mimo základnu. Malý bráška Sam byl zařazen do čety vedené Benem Thomasem Parishem (Nick Robinson), chlapcem, do kterého se Cassie zamilovala na škole. V oddíle dále byla tvrdá dospívající dívka Ringer (Maika Monroe), a kluk Dumbo (Tony Revolori) a dívka Teacup (Talitha Bateman). Hned na první vražedné misi velitel Ben odhalil pravdu a tak svou jednotku do lesa a sám se vrátil na základnu, aby zachránil Sama, kterého nechal na základně. Prohlásil, že jeho skupina byla zabita a vzápětí se postavil plukovníkovi Voschovi když mu řekl, že ví, že dětští válečníci jsou pátou vlnou. V té chvíli na základnu dorazila Cassie, která zabila několik vojáků a pak potkala náhodou Bena. Potom Evan umístil na základnu několik bomb, které začaly vybuchovat a tak bylo načase, aby rychle našli Bena. To se jim povedlo a na útěku se potkali s plukovníkem Voschem a zbytkem armády, která chtěla odletět vrtulníky pryč, zatímco děti byli odváděny do obrovských vojenských letadel. Následně byla základna zničena, všichni odletěli a Ringer zachránila Cassie, Bena a Sama v džípu, kterým odjeli do lesa za ostatními. A byl konec filmu, který si tak otevřel vrátka pro druhý díl, na který se už docela těším. Tedy jestli bude, protože v dnešní době člověk nikdy neví. Pravda, někdy ten děj zrovna moc neodsýpal, ale jindy se zase slušně rozběhl a každopádně téma pro mne bylo velmi zajímavé. Filmy jako tento nebo Labyrint či Hunger Games se mi prostě líbí a vždy se dokonale ponořím do děje. Pokaždé jsem zvědavý, co autoři vymyslí za zápletku a s čím novým pro lidstvo z budoucnosti přijdou. Pátá vlna se dvou zmíněným kvalitou moc nepřiblížila, stejně nestačila ani na Divergenci, Rezistenci a Alianci, ale celkově jsem byl docela spokojený. Nicméně o nákupu modrého disku budu muset ještě pouvažovat. Suma sumárum, film Pátá vlna ode mne dostal čtyři zvlněné hvězdy ****.

Francouzský kriminální snímek Samotář z roku 1987 jsem viděl poprvé někdy během studia na střední škole, neboť komunistický režim neměl naštěstí problém s vysíláním filmů ze země galského kohouta, na rozdíl od těch amerických, které se k nám dostaly třeba až za několik let. Už tehdy mi v paměti utkvěla scéna, když šéf lupičské bandy Schneider zabil policistu Simona a pak se ztratil. Stejným způsobem jsem vzpomínal také na to, jak se pak hlavní hrdina Stan vrahovi pomstil. Když jsem si doma pustil po 34 letech tuto drsnou kriminálku abych si osvěžil paměť, napsal zasvěcený komentář a správně film ohodnotil, postupně jsem si začal uvědomovat i další scénky, ale to mi nijak nevadilo a shlédnutí jsem si řádně užil. Na začátku filmu chtěli dva stárnoucí policisté a přátelé Stan (Jean-Paul Belmondo) a Simon (Michel Creton) podat výpověď a odjet na Antily dělat hoteliéry. Zašli na večeři a pak se odebrali do nočního klubu, kde je náhodnou potkal hledaný zločinec Schneider (Jean-Pierre Malo). Policista Simon za ním odešel na WC, aby ho zatkl, ale zločinec jej zastřelil a utekl. Smutný Stan doma vyhodil obě připravené výpovědi a zůstal u policie, aby se mohl pomstít. Na to si ale musel počkat celé dva roky, než se objevily zprávy, že Schneider je zpátky ve Francii. Stan zatím vychovával Simonova syna Kristiána (Frank Ayas) a stal se šéfem protiteroristického oddělení. Když došlo ke krvavému přepadení auta s penězi, byl Stan přesvědčený, že je to Schneiderovo dílo. Jeho šéf (Jean-Claude de Goros) mu nevěřil, Stan ale pátral dál a používal k tomu jakékoli metody, včetně těch ne příliš legálních. Využil k tomu třeba zločince z pařížského podsvětí, kterými byli René Pignon (Francois Dunoyer), Rocky (Laurent Gendron), Sumatra (Guy Pannequin), či Aldo Benani (Eric Denize). Dopadnout Schneidera ale nebylo vůbec jednoduché. Když se Stan s pomocí kolegů (Pierre Vernier a dalších), konečně Schneiderovi dostal na stopu, tak jeho konkurent komisař Pezolli (Michel Beaune), svou hloupostí zmařil šanci Schneidera zatknout a terorista opět unikl. Poté, co Stan "zmáčkne" některé jeho komplice a přežil vražedný útok na svou osobu, se mu ho konečně podařilo najít a zatknout. Schneider dostal dvacet let a Stan asi zůstal u policie. Na rozdíl od bláznivých komedií byl Samotář úplně jiným šálkem kávy. Dřív jsem si to neuvědomoval, neboť jsem považoval mého oblíbence Belmonda za francouzského komika, nicméně jsem si musel přiznat, že i jako drsný inspektor či policista, své role zvládal skvěle. Byl prostě hodný své pověsti charismatického a velkého francouzského herce, který se prý rád koupal v pivu. S kvalitou snímku Samotář jsem tedy byl spokojen, i když jsem se vůbec nezasmál, tak jak jsem byl u filmů s Belmondem zvyklý. To však nijak nesnižuje úroveň filmu. Suma sumárum, snímek Samotář ode mne získal tři samotářské hvězdy ***.

Francouzskou komedii Velký šéf z roku 1969 jsem viděl poprvé někdy ve školním věku a už tehdy mi v paměti utkvěla scéna, když šéf lupičské bandy představoval svůj plán na vykradení vlaku, vezoucí peníze NATO z Paříže do Bruselu. V této pasáži se kombinovaly animované scény s těmi hranými a bůh ví proč, jsem si právě toto zapamatoval. Snad proto, že jsem od malička miloval vlaky, vláčky a koleje a pokud se i dnes v nějakém filmu železnice objevila, rád jsem se na takový filmový počin podíval. Co se týče snímku Velký šéf, byl tak nějak do pozadí zastrčen velký francouzský herec Jean-Paul Belmondo, který si zde zahrál zlodějíčka Artura. Když jsem si doma pustil po 35 letech tuto zábavnou komedii, abych si osvěžil paměť, napsal zasvěcený komentář a správně film ohodnotil, opět mi připadlo, že Belmondo hrál až třetí housle. Ty první podle mého skromného názoru sehrál britský herec James David Graham Niven v roli Velkého šéfa a plukovníka Carola Matthewse v jednom. Druhé housličky bych pak dal francouzskému herci jménem Bourvil, jenž si střihl roli Anatola, starého kamaráda zlodějíčka Artura. Alespoň takový dojem jsem měl, když jsem se po těch dlouhých letech na tuto komedii podíval znovu. Příběh začal útěkem malého zlodějíčka Artura Lespinasse (Jean-Paul Belmondo) z vězení za pomoci svého přítele Anatola (Bourvil), aby vyloupil vlak na trase Paříž-Brusel převážející obrovské množství peněz pocházejících z tajných fondů NATO. Peníze však hodlal vyloupit i „Velký šéf“ alias plukovník Carol Matthews ( David Niven) za pomoci sicilského mafiána Frankieho Scannapieca (Eli Wallach). Velký šéf skrývající se v plukovnické uniformě byl ve skutečnosti hledaný zločinec, který se kdysi údajně podílel na skutečné Velké vlakové loupeži na trati Londýn-Glasgow, ten nyní vlak doprovázel jako velitel jeho ozbrojené vojenské eskorty. Plány obou skupin, které o sobě ale vzájemně vůbec nevěděly, se nicméně nutně zkřížil. Přesto se jim tato krádež povedla a film se pak už odehrával mimo železniční koleje. Ukradených peněz se pak zmocnil Frankie se svou sicilskou skupinou, aby se nemusela dělit s Velkým šéfem, který skupině před akcí nabídl pouze směšný podíl na zisku. Vzájemná řevnivost i žárlivost mezi Velkým šéfem a mafiánským bossem pak vedla k tomu, že ukradené peníze nedostal žádný z nich a všechny se rozsypaly do moře. Velký šéf se ale s oběma francouzskými kumpány na závěr filmu spojil a společně plánovali další podobnou loupež, tentokrát krádež zlata určeného k uskladnění v pevnosti Fort Knox ve Spojených státech amerických. A po 110 minutách tak skončil velmi zábavný film, který mne rozhodně nenudil, naopak mne pobavil, sem tam rozesmál a hlavně mi poskytl inspiraci k nostalgickým vzpomínkám na mládí a zdánlivě bezstarostné roky dětství. Suma sumárum, komedie Velký šéf ode mne získala pět velkých hvězd *****.

Snímek Vyvraždění rodiny Greenů z roku 2002 se rozběhl na obrazovce naší televize hlavně ze tří důvodů. Prvním a nejdůležitějším byl fakt, že tento televizní film natočil můj nejoblíbenější český režisér Jiří Strach, který podle mého názoru vždy uměl natočit dobrou detektivku či pořádně napínavý mysteriózní snímek. Druhým důvodem byla právě ona detektivní zápletka, která slibovala zajímavé pokoukání s velkou dávkou napětí. A konečně třetím důvodem byl herec Jiří Dvořák, který si zahrál hlavní roli a mně byl sympatický i v jiných detektivních počinech. A tak se jednoho večera u nás doma rozběhl detektivní příběh podle knihy S. S. Van Dina odehrávající se ve dvacátých letech minulého století v New Yorku, čímž se autor díla trefil i do mé oblíbené doby, neboť bych rád prožíval svůj život asi od šedesátých let 19. století do roku 1938, pochopitelně vyjma obou světových válek. Bez skrupulí film začal vraždou jedné z členek zámožné rodiny Greenů, která byla zastřelena ve vlastním domě a ve své ložnici. Zároveň se vrah pokusil zabít ještě mladou Adu Greenovou (Danica Jurčová), ta však útok přežila a poskytla tak svědectví policii v čele s detektivem Heathem (Alois Švehlík). Její bratr Chester (Miroslav Táborský) však požadoval, aby státní zástupce Markham (Viktor Preiss) k případu pozval známého amatérského detektiva jménem Philo Vance (Jiří Dvořák) a s ním jeho přítele a spisovatele Van Dina (Josef Somr). Vyšetřovatelům začalo být záhy jasné, že spíše než o působení nadpřirozených sil, jde o řádění bezohledného a vychytralého vraha, který chce získat veškeré jmění Greenů pro sebe. V ohrožení tak byl nejen Chester, ale také jeho podivný bratr Rex (Radek Holub), sestra Sibelle (Zuzana Stivínová) a v neposlední řadě invalidní ochrnutá matka (Jiřina Jirásková). Jak se však ukázalo, vrah byl celkem vychytralý a vodil vyšetřovatele za nos, takže stále unikal spravedlnosti. Já sám jsem byl zvědav, kdo z rodiny Greenů je oním masovým vrahem a dokonce jsem si zkusil tipnout, leč neúspěšně. Závěr byl pro mne tak trochu překvapující, ale to mi bylo už předem jasné, že to nedopadne nijak banálně. Někdy mi ovšem připadlo, že vyšetřování bylo nudné, rozhovory poněkud fádní a děj trochu skřípal. Když jsem si však uvědomil, že se jedná pouze o televizní film, dalo se vše odpustit. Z dalších rolí bych jmenoval Lukáše Vaculíka, který si zde zahrál rodinného doktora Von Bloma, dále Bohumila Klepla jako policejního asistenta, Jaroslavu Obermaierovou jako služku Mannheimovou a na závěr osobního dlouholetého sluhu Spruta, jehož ztvárnil Leoš Suchařípa. Velice mne tedy potěšilo hvězdné obsazení a nakonec i film samotný. Suma sumárum, detektivní příběh Vyvraždění rodiny Greenů ode mne získal tři vyvražděné hvězdy ***.