Jirkacek

Americký seriál Kovboj Bebop: Lovec odměn z roku 2021 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFILX tak nějak náhodou, protože nás zaujal námět, děj v budoucnosti a žánr Sci-fi. Jednalo se o akční sérii, natočenou podle japonského animovaného seriálu z roku 1998 a filmu, který byl také kreslený a jenž spatřil světlo světa o tři roky později. Děj se odehrával v roce 2171 a sledoval dobrodružství skupiny lovců odměn, kteří pronásledovali zločince napříč sluneční soustavou na vesmírné lodi BEBOP. Strávili jsme u něj několik večerů a asi nejvíce jsem se pobavil u prvního dílu. Potom měl děj sestupnou tendenci kvality zábavy, ale nepředbíhejme. Na začátku jsme se impozantním způsobem seznámili s dvojicí hlavních hrdinů, jimiž byli Spike Spiegel (John Cho), nájemný lovec narozený na Marsu, který byl dříve členem zločineckého gangu a jenž ovládal bojové umění a střelbu. Jeho parťákem byl Jet Black (Mustafa Shakir), bývalý detektiv ISSP a kapitán lodi Bebop, který měl kybernetickou ruku a jenž strávil pět let ve vězení, ačkoliv byl nevinný. Později se k nim přidala atraktivní Faye Valentine (Daniella Pineda), lovkyně odměn, která se po probuzení z kryospánku probudila bez vzpomínek a stále se snažila najít informace o své minulosti. Zejména prvně dva jmenovaní muži bojovali s úhlavním nepřítelem jménem Vicious (Alex Hassell), stále aktivní člen zločineckého gangu, v němž sloužil bok po boku s Spiegelem. Jenže když miu přebral přítelkyni Julii (Elena Satine), stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. V průběhu deseti dílů se vyvíjel příběh, který vyvrcholil soubojem mezi trojicí starých známých, do něhož se zamíchali také Jet Black a Faye Valentine. Jen tak mimochodem se v jednotlivých dílech lovci honili za nějakými zločinci, aby měli peníze na chod lodi a samozřejmě sami pro sebe. Vedlejší dějová linka pak sledovala snahu Jet Blacka o navázání vztahu s jeho malou dcerou, kterou moc často neviděl, protože během jeho pobytu ve vězení se s ním manželka rozešla a začala žít s policistou Chalmersem (Geoff Stults). Z dalších postav byla důležitá Anna (Tamara Tunie), majitelka podzemního jazzového klubu na Marsu, která fungovala jako náhradní matka Spikea Spiegla. Ostatní postavy pak hrály více či méně důležité role. Jak jsem už napsal na začátku, bavil mne začátek, postupně zábava chřadla jako nezalévaná květina v truhlíku s rajčaty. Nicméně jsme se v pohodě dodívali, tak špatný tento seriál rozhodně nebyl a času stráveného u něj jsem litovat nemusel. Jen mi hlava nebrala, že i když se děj odehrával v roce 2171, měl jsem pocit, že se na planetách čas zastavil někde mezi 60 – 70. lety 20 století na matičce Zemi, soudě podle aut, obchodů a oblečení hereckého ansáblu. To jen taková poznámka na okraj a teď už pojďme na hodnocení. Suma sumárum, seriál Kovboj Bebop: Lovec odměn ode mne získal tři ulovené hvězdy ***.

Kolikrát jsem viděl slavnou českou komedii Jak dostat tatínka do polepšovny, to se mi při nejlepší vůli nepodařilo spočítat. Od jejího natočení roku 1978 v řece Moravě už protekly miliony hektolitrů vody a různé televizní stanice roztomilou komedii pouštěly do éteru tolikrát, že to fakt nejde. Ne. Prostě ne. A ani teď. Ne. Každopádně, vždy když se někde objeví a mám čas, nechám děj plynout a znovu a znovu se dobře bavím. Také se kochám krásnou krajinou Prachovských skal a také Hruboskalského skalního města. V obou lokacích se komedie natáčela, přičemž skála Dračí zub se ve skutečnosti jmenuje Skautská věž a stojí do dnešních dnů mezi Hrubou skálou a hradem Valdštejn. Tam se mi vždycky moc líbilo, stejně jako v okolí Sobotky a Českém ráji všeobecně. Možná proto se mi film líbil, ale své udělal geniální humor, který z komedie udělal klasiku všech klasik. Snímek Jak dostat tatínka do polepšovny je vlastně pokračováním jiné úspěšné komedie stejné autorské dílny režisérky Marie Poledňákové s názvem Jak vytrhnout velrybě stoličku, která se odehrávala v zimě na horách. Druhý díl se odehrává během letních prázdnin v nádherných lokacích naší země, protože po skončení školy hlavní tři hrdinové horolezec Luboš (František Němec), baletka Anna (Jana Preissová) a jejich osmiletý syn Vašek (Tomáš Holý), odjeli na kolech na venkov do Lubošovy rodné chalupy. Sice se to naprosto rozcházelo s představou maminky, která chtěla hlavně odpočívat, nejezdit tedy na kole, nevařit a nestarat se o domácnost, ale v zájmu rodiny vše zvládala. Co však klukům zakázala úplně, bylo lezení po skalách. A že jich v okolí chalupy bylo ! Každopádně příjezdem narušili totálně chod chalupy, kde bydlel ovdovělý Lubošův otec (Josef Karlík). Vašek byl šťastný, že má i dědu, zato Anna se zhrozilo, když uviděla dědovu kuchyň. Pro Vaška tím ale začalo opravdové prázdninové dobrodružství, s nímž Luboš trávil hodně času, ale také by byl chvíli rád s Annou o samotě. Moc se jim nedařilo, navíc děda trval na svatbě, ale na druhou stranu kryl před Annou lezení kluků po skalách, které zdolávaly při dopoledních nákupech v nedaleké vesnici. Jednoho dne Luboš dostal telegram, v němž bylo napsáno, že musí odjet na mezinárodní soustředění horolezců a nebude tak moci zůstat s Annou a Vaškem u dědy do půlky prázdnin, jak původně plánoval. Anna sice svolila ke svatbě, ale netušila, že přijde tak brzy a když se dozvěděla pravdu, čekalo ji další hořké zklamání, když kluky nachytala na vrcholu Dračího zubu. Idylka skončila a zbytek filmu se odehrál v Praze. I tak jsem se dobře bavil, když se všichni usmiřovali. Z dalších scének filmu mne zaujalo sjetí pošťáka (Petr Nárožný) na mopedu do rybníka, krásná historická hasičská stříkačka Máňa alias Praga Grand z roku 1920, kterou řídil zootechnik Vlk (Luděk Sobota) a na níž se vezl rostlinář Voves (Bronislav Poloczek) či horolezecké záběry. Ty natáčeli skutečně František Němec s Tomášem Holým, neboť oba prodělali asi týdenní výcvik pod vedením profesionálních instruktorů, kteří byli zároveň i odbornými poradci a při vlastním natáčení oba herce i jistili. Vrcholový záběr se sice natáčel na snadno přístupné vyhlídce, ale i tak měli můj obdiv. A nesmím zapomenout na písnička, kterou Luboš pustil z rádia a kterou také Vašek začal zpívat, Jmenuje Prachovské skály, pochází z dílny Ivana Mládka a není snadné se jí v hlavě zbavit. Co bychom se báli, na Prachovské skály, dudlaj, dudlaj, dá. Do Českého ráje cesta příjemná je, dudlaj, dudlaj, dá. Přestávám dudlat a začínám hodnotit. Suma sumárum, klasická česká komedie Jak dostat tatínka do polepšovny ode mne získala pět polepšených hvězdiček *****.

Seriál Yakamoz S-245 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, jelikož nás zaujalo naše oblíbené téma postapokalyptické budoucnosti. Rádi se na filmy o možné podobě života na nějakým způsobem zničené Zemi díváme, protože až k tomu skutečně dojde, už zcela jistě televizi sledovat nebudeme a tak nebude ani nutné psát komentáře sem na ČSFD. Co se týče Yakamoz S-245, připsal si u mne tento seriál z roku 2022 jedno nepřekonatelné prvenství, neboť to bylo první, čistě turecké filmové dílo, které jsem z této evropsko-asijské země viděl. První řada nabídla sedm dílů s českým dabingem, což bylo rozhodující, abychom se na něj vůbec začali dívat a vše začalo seznámením se s hrdiny, přičemž tím hlavním byl odborník na podmořské potápění Arman (Kivanç Tatlitug). Jednoho dne za ním přišla bývalá přítelkyně Defne (Özge Özpirinçci), která ho požádala o poskytnutí jeho ponorky pro průzkum mořských hlubin v rámci projektu, jenž financoval Armanův otec, s nímž se však již nestýkal. Neochotně souhlasil a tak se společně ponořili s dalšími členy týmu, kterými byla mladá dívka Rana (Ecem Uzun), německý černoch Felix (Jerry Hoffmann) a společný starý známý a drogově závislý Cem (Onur Ünsal). Ponor probíhal úspěšně, ale když zahájili vynořování, začala se k nim přibližovat ponorka  Yakamoz S-245 tureckého námořnictva. Na konci prvního dílu se společně vynořili v přístavu u lodi, která přírodovědcům původně zajišťovala bezpečnost, ale pak amatérské ponorce poslali dolů divné hlášení. V něm oznamovali jakési nebezpečí od Slunce, kvůli němuž loď opustili a utekli do krytu na ostrově. Druhý díl začal společným pátráním na ostrově po utečencích a začaly první problémy mezi amatéry a vojáky. Vše vyvrcholilo nalezením mrtvých utečenců v krytu, kteří nepřežili působení Slunce a zahynutím několika vojáků, kvůli nimž je pak velitel lodi nechtěl přijmout na vojenskou ponorku. Nicméně se tak stalo a po ponoření strávili první společnou noc na ponorce. Hlavními postavami z vojenských členů byl kromě starého velitele jeho zástupce Umut (Ertan Saban), velitelova dcera a důstojnice Yonca (Ece Çesmioglu), naštvaný poddůstojník Altan (Ersin Arici). Důležitou postavou pak byla Hatice Celik (Meriç Aral), která o příchodu nebezpečného záření od Slunce věděla, ale sama utekla od vojska, aby si na ponorce zachránila život. Další díly pak probíhaly v hledání bezpečného místa na Zemi, shromažďování jídla, neboť to na planetě bylo nepoživatelné a také ve snaze přijít na kloub tomu, co se vlastně stalo a proč měla ponorka Yakamoz S-245 pro amatéry připlout. Děj se totiž vyvíjel, věci zamotávaly a docházelo k dalším ztrátám na životech. Velice často však právě děj moc neodsýpal, aby se pak zase slušně rozjel, zkrátka někdy mne seriál bavil hodně, jindy méně a celkově to bylo spíše průměrné podívání. Závěr posledního dílu první řady pak jako u jiných seriálů společnosti NETFLIX dával tušit, že se dočkáme pokračování. Já bych však raději přivítal uzavření děje třeba v dalších dvou, třech dílech, protože je mi jasné, že se to zase celé povleče velmi pomalým tempem. Nicméně velký průšvih to zase nebyl a tomu odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, seriál Yakamoz S-245 ode obdržel dvě ponorkové hvězdy **.

Snímek Projekt Power z roku 2020 jsme si pro jeden večer vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, neboť jsme chtěli vidět nějaký napínavý film s trochou nerealistických scén z budoucnosti. Projekt Power nám přání splnil částečně, jelikož se příběh odehrával prakticky v blízké budoucnosti, která nám připomínala přítomnost, nicméně napínavé to bylo a tak jsme byli spokojeni. Dokonce jsem uvažoval o udělení jedné hvězdičky navíc, než ode mne nakonec film dostal, ale nepředbíhejme a vraťme se k tomu, o čem Projekt Power vlastně byl. Děj se odehrával v americkém New Orleansu, v němž tajemný výrobce nabízel drogovým dealerům zdarma novou pilulku Power, která uživateli dodala na 5 minut super schopnost. Vtip byl v tom, že předem nikdo nevěděl, v jakou bytost se příjemce promění či jakou schopnost užitím drogy získá, takže někdo jen vybuchl, druhý dokázal měnit barvy jako chameleón a další třeba běžel rychleji než super vedle jedoucí rychlík. Drogoví dealeři včetně jednoho jménem Mlok (Colson Baker) tak začalo pilulky prodávat po městě, kde se díky tomu začal šířit chaos a policie měla plno práce. To už jsme se přesunuli v čase o šest týdnů dopředu a Mlokova dospívající sestřenice Robin (Dominique Fishback), která sama drogy Power prodávala, byla při prodeji pilulek přepadena, ale naštěstí jí pomohl její kamarád a policejní důstojník NOPD Frank Shaver (Joseph Gordon-Levitt) v jedné osobě, jeden z jejích pravidelných kupců. Pak se na scéně objevila hlavní postava filmu jménem Art (Jamie Foxx), což byl muž, jenž hledal svou dceru Tracy (Kyanna Simone Simpson). Tu unesl distributor "Biggie" (Rodrigo Santoro), jeden z hlavních tvůrců drogy. Art vyhledal Mloka, který zemřel díky předávkování při vzájemném souboji a následně se mu povedlo najít Robin, s níž se posléze pustil do hledání své dcery Tracy. Mezitím Frank překazil bankovní loupež díky tomu, že sám použil Power a stal se neprůstřelným. Následovala přestřelka mezi několika muži z drogového kartelu a Artem, po němž byl náš halvní hrdina zatčen Frankem. Jenže vzápětí se ukázalo, že drogoví dealeři měli pod palcem i policii a tak hrozilo, že oba muže někdo zabije ještě předtím, než Frank doveze Arta na policejní stanici. Proto se oba společně s Robin vkradli na velkou loď, na které sídlilo celé představenstvo výrobců drogy Power a kde se nacházela i dcera Tracy. Tam se také odehrála závěrečná scéna o délce několika minut, která děj ukončila, ale moc jsme se toho nedozvěděli. Hlavně tedy o Tracy, která drogu vynalezla, ale nebylo uspokojivě vysvětleno jak a proč. Film se spíše soustředil na akční scény, což mi nijak nevadilo a vždy jsem se hlavně těšil, v jaké monstrum se člověk po požití pilulky změní. Často byla tato proměna opravdu bizarní. Jenže mi chyběly informace o původu drogy, o schopnostech Tracy a proč zázračnýma rukama nevyléčila maminku Robin, pro kterou sháněla peníze, aby mohla jít na operaci. Možná tvůrci filmu mohli více rozvinout ony přeměny, ale jinak jsem se u obrazovky nenudil, čemuž odpovídá i moje pozitivní hodnocení. Suma sumárum, snímek Projekt Power ode mne získal tři pilulkové hvězdy ***.

Snímek Život po večírku z roku 2021 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, kdy jsme si chtěli odpočinout od náročných filmů, nad ničím nepřemýšlet a alespoň slušně se pobavit. Po uplynutí 109 minut jsem nabyl dojmu, že to Život po večírku splnil jen částečně, ovšem v tom dobrém smyslu slova, protože jsme na konci přemýšleli…! Vše začalo představením téměř pětadvacetileté Cassie (Victoria Justice), která žila svůj život naplno, v barech měla plno pochybných kamarádů, ale nijak to neřešila a pařila a pařila….Jednoho večera šla na diskotéku se svou kamarádkou Lisou (Midori Francis) a u svého bytu potkali Maxe (Timothy Renouf), který pracoval doma na videohrách a neměl čas na seznamování se s jinými lidmi. Lisa se do něj okamžitě zamilovala, ale byl příliš nesmělá, aby to dala více najevo a tak holky odešli pařit. Téhož večera se spolu pohádali a zatímco Lisa odešla spát domů, Cassie prohýřila celou noc a když se ráno vzbudila, spadla v koupelně a hlavou se udeřila do WC mísy. Zemřela a její duše neodešla ani do nebe, ani do pekla, ale ocitla se v jakési čekárně, kde se mělo teprve rozhodnout, kam se pak vydá. V čekárně ji přivítal její strážný anděl Val (Robyn Scottová), od které dostala pět dní na to, aby napravila chyby, nedorozumění a sváry, kterých se dopustila na svých nejbližších. Na seznamu měla tři jména lidí, s nimiž se měla setkat a pokusit se dát do pořádku špatné věci a vztahy, ale nebylo to tak jednoduché, protože mezitím na Zemu iběhl jeden rok a mrtvou dívku nikdo neviděl. Nikdo, kromě Lisy, jejíž jméno bylo také na seznamu a spolu s ní Sophia (Gloria Garcia) - maminka Cassie, která ji jako malou opustila a otec Howie (Adam Garcia), který se o ni staral, ale delší dobu se s ním již dcera nestýkala. A tak začal první den z pěti, přičemž Cassie začala u kamarádky Lisy, se kterou chtěla být brzy hotova. Jenže to nešlo tak jednoduše, i když ji viděla jako jediná a také slyšela. Mrtvá dívka ji začala pomáhat navázat vztah s Maxem, posilovat sebevědomí a rozvíjet její pracovní činnost, kterou byla paleontologie. Horší to bylo s maminkou a tatínkem, o kterých jsem si myslel, že se po letech zase dají dohromady, ale mýlil jsem se. Byl tu totiž ještě někdo jiný, člověk, který vlastnil pekárnu s krásným obchůdkem (Myfanwy Waring). Jak všechno dopadlo, to už si nechám pro sebe, abych vám nezkazil zážitek z filmu. Prozradím jen, aby si citlivé povahy nachystaly kapesníky, protože dojemných scén bylo docela dost a úplně na konci jsem měl co dělat, abych se nerozbrečel. Důvodem byl myšlenka na smrt nejbližších, s nimiž jsem se nemohl rozloučit tak, jako to mohla udělat Cassie, než definitivně odešla do …..Však uvidíte sami, já už raději komentář ukončím a půjdu na hodnocení. Suma sumárum, dojemný film Život po večírku ode mne získal tři večerní hvězdy ***.

Německou komedii Dva nosáči tankují super z roku 1984 jsem poprvé viděl jako žhavou novinku v socialistickém kině a pamatuji si, že jsem odcházel domů nadšený. Dobrý pocit z filmu nijak nesnižuje fakt, že tehdy byla nouze o dobrou zábavu a tak skoro každý západní snímek sklízel ovace diváků. Dva nosáči tankují super patří k sérii o dvou mužích, jejichž výrazným poznávacím prvkem byla logicky část těla, která se objevila v názvu několika celovečerních filmů v osmdesátých letech 20. století a podle mne je dodnes nejlepší z celé nosové série. Paradoxně jsem komedii viděli podruhé až v 21. století, protože i když se občas objevila na obrazovce v televizi, nevěnoval jsem jí patřičnou pozornost. Abych napsal zasvěcený komentář a správně film ohodnotil, podíval jsem na tuto komedii tedy znovu a pokud vezmu v úvahu rok natočení, nemohl jsem být zklamán. Vše začalo krádeží dvou velkých diamantů z muzea v ceně šesti milionů marek, kterým se říkalo Tygří oči. Když se rozdrnčelo poplašné zařízení, ukryli zločinci kameny do dvou nádherných motorek vystavených v přízemí. Den nato tam zabloudili staří známí Mike (Mike Krüger) a Thomas (Thomas Gottschalk), když si prvně jmenovaný potřeboval ulevit a nejblíže byly toalety místního muzea, kde právě probíhal autosalón. Mike s Tommym předběhli návštěvníky čekající ve frontě a vběhli přímo do náruče pořadatelům, čímž se stali stotisícími návštěvníky výstavy a získali dvě unikátní tříkolové motorky Super-Trikes MF 1 za podmínky, že s nimi podniknou propagační cestu. Kamarádi nadšeně souhlasili a vybaveni poukázkami na jídlo v podnicích s hamburgery a kempinkovým zařízením se ihned vydali na cestu. O diamantech neměli ani páru a také nevěděli, že policie sice dva lupiče chytila, ovšem další dva - první se stříbrným uchem (András Fricsay Kali Son) a druhý pojídající mrkev (Achim Gunske) se za nimi vydali v jejich stopách, aby kameny získali pro šéfa gangu (Karl Spiehs) a jeho manželku (Thea Gottschalk). Na své cestě se Mike a Tommy seznámili se dvěma stopařkami – blonďatou nemocniční sestrou Birgit (Simone Brahman) a cirkusačkou Farah (Sonja Tauchman), kterým diamanty darovali. Když je konečně gangsteři dohonili, což jsem nepochopil, jak se jim to mohlo podařit, donutili dva naše hrdiny ke slibu, že diamanty vrátí. Tuto snahu zabral zbytek filmu, ovšem jak to dopadlo, to už si nechám pro sebe. Mohu prozradit, že se děj neobešel bez řady honiček, zmatků a bláznivých situací, což komedii jaksepatří okořenilo. Hodně mne pobavila scény v restauraci, kde se měli naši dva hrdinové za poukázky najíst a předčítání menu jídelního lístku vrchním (Jürgen von der Lipe) byla zábavná. Další legrační scéna proběhla na vernisáži obrazů moderního umění, ze které mi utkvěla věta malíře, který hosty vítal – Milí přátelé dobrých obrazů……A legendární věty pronášel rovněž šéf gangu, když posílal své nohsledy do akce – Jeden den a když říkám, že jeden den, tak tím myslím jeden den…..Humor nechyběl ani v jiných částech komedie a tak jsem byl vcelku spokojen, čemuž odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, německá komedie Dva nosáči tankují super ode mne získala čtyři super hvězdičky ****.

Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Louis de Funès. Malý muž, ale velký herec mne nejvíce pobavil s kultovní četnické sérii, ovšem nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější herce, na rozdíl od Pierra Richarda či Gérarda Depardieu. Menší množství sympatií mi ovšem nezabránilo v tom, abych shlédnul mnoho jeho filmů a jedním z nich byl první díl četnické série s názvem Četník za Saint Tropez. Skvělou a dnes už klasickou komedii z roku 1964 jsem poprvé viděl v socialistickém kině někdy po 20 letech od natočení filmu, což v té době nebylo nic divného. Podruhé jsem prvního četníka shlédl v televizi, ale od té doby opět uběhlo mnoho času a tak abych tuto komedii správně ohodnotil a napsal zasvěcený komentář, rozhodl jsem na ni podívat znovu. V prvních černobílých minutách jsme se seznámili se snaživým strážníkem Ludovicem Cruchotem (Louis de Funus), který žil na venkově se svou dospělou dcerou Nicole (Geneviéve Grad) a jelikož zcela propadl svému povolání, byl povýšen a přeložen do přímořského města Saint Tropez. Již v barevné verzi jsme sledovali jeho příjezd, po němž ihned začal rozdávat pokuty a než došel na policejní stanici, udělil jich opravdu hodně. Zde se poprvé setkal s velitelem Gerberem (Michel Galabru), který vedl tým poněkud ospalých podřízených, mezi nimiž byli Merlot (Christian Marin), Fougasse (Jean Lefebvre), Tricard (Guy Grosso) a Berlicot (Michel Modo). Příjezd snaživého Cruchota jim z pohodové služby udělal vojnu, což nesli velmi nelibě, ale nadřízenému se nedalo nijak odporovat. Mezitím se půvabná Nicole snažila zapadnout mezi své vrstevníky, což se jí podařilo až poté, co se začala vydávat za dceru milionáře Fergusona. Netušila ovšem, že si vybrala loď party zlodějů, kteří do města nepřijeli za zábavou a které vedl šéf Harpers (Giuseppe Porelli). To způsobilo řadu nehod a nedorozumění, které starostlivý tatínek musel řešit a výrazně tak porušit své zásady, což se ukázalo jako velmi zábavné. Legrační byla také akce s nudisty, které se podařilo po náročném výcviku vyhnat z městské pláže. Nejvíce mne ale pobavila zápletka s ukradeným obrazem od Rembrandta a údiv zlodějů, když se Cruchot s dílem pod paží objevil před jejich lodí. Samozřejmě všechno dobře dopadlo a tak v druhém díle mohli četníci odjet do New Yorku. Z dalších rolí bych ještě vyzvedl rozpustilou řádovou sestru Klotildu (France Rumilly), pobavil mne také venkovan s traktorem (Fernand Sardou) či strážce jachty Lucas (Jean Droze). Nesmím zapomenout také na píseň Douliou-douliou Saint-Tropez, jejíž text napsal André Pascal a kterou nazpívala Geneviève Grad. Ještě teď mi zní v uších. Velmi vtipná a bláznivá komedie mne tedy pobavila i při třetím sledování a tak o mém hodnocení bylo vcelku jasno. Suma sumárum, klasická francouzská komedie Četník za Saint Tropez ode mne získala pět četnických hvězdiček *****.

Film s názvem Dívka, která si hrála s ohněm z roku 2009 jsme si doma pustili, jelikož se jedná druhý díl slavné knižní trilogie spisovatele Stiega Larssona a měl jsem tu čest shlédnout ten první a to dokonce ve dvou verzích. Americké (4 hvězdy) a švédské (5 hvězd), takže jsem si logicky nechtěl ujít pokračování kriminálních případů z drsného švédského prostředí. Vzhledem k tomu, jak vynikající ode mne obě jedničky dostaly hodnocení, mé očekávání byla velká, bohužel je Dívka, která si hrála s ohněm tak úplně nenaplnila. Možná to bylo kvůli tomu, že zatímco jednička se točila kolem záhadného zmizení mladé dívky, k němuž došlo před 40 lety, druhý díl se odehrával výhradně v současnosti a více se soustředil Lisbeth Salanderovou (Noomi Rapace), poněkud zvláštní bisexuální hackerku s pohnutou minulostí. Mladá žena s tetováním a piercingem se zhruba rok a půl po událostech z jedničky vrátila z ciziny do Švédska a přestěhovala se do pěkného bytu ve švédském hlavním městě. Netrvalo dlouho a stala se podezřelou z vražd začínajícího novináře Daga Svenssona (Hans Christian Thulin), který byl na stopě organizovaného zločinu, jeho přítelkyně jménem Mia Bergmanová (Jennie Silfverhjelm) a svého zvrhlého poručníka Nilse Bjurmana (Peter Anderson). Na zbrani nalezené na místě činu, která patřila zmíněnému poručníkovi, se našly otisky Lisbeth a policie zahájila celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, ve které se vytahovaly na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Pouze její bývalý milenec, novinář Mikael Blomkvist (Michael Nyqvist) a několik málo přátel věřili tomu, že je Lisbeth nevinná a že na ni zločin někdo nastražil. A byla to pravda, protože se brzy ukázalo, že strůjcem zločinů byl muž s přezdívkou ZALA, z něhož se později vyklubal Lisbethin nenáviděný otec, bývalý elitní sovětský špion a současný kriminálník Zalaščenko (Georgi Stajkov), jemuž jako dvanáctiletá způsobila těžké popáleniny. Zločince chránil blonďatý nemluvný hromotluk Ronald Niedermann (Micke Spreitz), z něhož se na konci vyklubal člověk jenž necítil žádnou fyzickou bolest, o němž bych neřekl, že….Ale to už si nechám pro sebe. Ze stručně popsaného příběhu vyplývá, jak málo se tentokrát angažoval Mikael Blomkvist, který spíše chodil okolo horké kaše, než že by se výrazně podílel na formování příběhu. Jak už jsem naznačil, tak se mi druhý díl líbil o poznání méně, než ten první. Asi nejvíce za to mohla absence dávného tajemství z minulosti, nebo změna režiséra a scénáristy, nebo jinak situovaný příběh, kdo ví. Oba díly měly společné to, že se děj rozbíhal velmi zdlouhavě, ovšem tentokrát chybělo napětí a také humor, který dokázal vnést trochu slunce do ponurého příběhu z drsného prostředí. Pořád se však jednalo o slušnou detektivku, která obstála ve srovnání s jinými podobnými naprosto bez problémů, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, švédská detektivka Dívka, která si hrála s ohněm ode mne obdržela tři ohnivé hvězdičky ***.

Snímek Muž z Toronta z roku 2022 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, kdy jsme si chtěli odpočinout od náročných filmů, nad ničím nepřemýšlet a alespoň slušně se pobavit. Po uplynutí 110 minut jsem nabyl dojmu, že přesně to Muž z Toronta splnil a to byl také účel této americké komedie. Vše začalo představením neúspěšného podnikatele v oblasti fitness jménem Teddy (Kevin Hart), který byl tak neschopný, že ostatní lidé začali používat slovo ztedit, když se někomu něco nepodařilo. Když byl propuštěn majitelem tělocvičny, rozhodl se neříkat to své ženě Lori (Jasmine Mathews) a vzal ji do jiného města, aby tam oslavili její narozeniny. Po příjezdu nechal Teddy svou ženu v lázních a jel prozkoumat objednanou chatu, ale kvůli špatně vytištěnému voucheru si spletl číslo a dorazil do chaty, v níž byl jako rukojmí držen muž jménem Coughlin. Teddy byl považován za Muže z Toronta, tajemného zabijáka s talentem na brutální výslech, což sice nebyl, ale i tak se mu podařilo zastrašit Coughlina, aby prozradil číselný kód. Vzápětí byla chata přepadena FBI , která Teddyho přesvědčila, aby se vydával za Muže z Toronta a aby pomohl zajmout venezuelského diktátora plukovníka Marina (Alejandro de Honos). Teddy musel souhlasit a k jeho nelibosti byl na ochranu jeho manželky přidělen atraktivní agent. Mezitím si Lori začala užívat luxusu i se svou kamarádkou Anne (Kaley Cuoco), zatímco Teddy odjel do Washingtonu, kde se setkal Marinovou manželkou Danielou (Lela Loren). Společně pak odletěli do Portorika, aby domnělý muž z Toronta zjistil, kdo je Green, který znal další potřebné údaje. Na cestě byl Teddy přepaden skutečným mužem z Toronta (Woody Harrelson), který se jmenoval Randy. Ten plánoval dokončit kontrakt ve výši 2 milionů dolarů a zároveň přistoupil na hru FBI a chudáka Teddyho využil, který svou neschopností opravdu odhalili totožnost Greena. On a Coughlin pracovali na vývoji zbraně s duálním zabezpečením proti selhání – Coughlinovým kódem a Greenovým otiskem palce – ale uvědomili si, že pracují jménem Marina, který plánoval použít zbraň k atentátu na prezidenta Venezuely během návštěvy DC. Potom se pravý i levý muž z Toronta vrátili do hlavního města USA, aby se zúčastnili Loriiny narozeninové večeře, kde Randy poprvé potkal Anne. Svobodná žena se mu líbila, jenže na sblížení nebyl čas, jelikož do restaurace přišel nový zabiják, který si říkal Muž z Miami (Pierson Fodé). Ten se měl obou zbavit, dokončit obchod, přičemž ho poslala původní zaměstnavatelka Randyho (Ellen Barkin). Novému zabijákovi se podařilo ukrást potřebnou věc a dorazit na schůzku s Marinem, kam však záhy dorazili také naši dva hrdinové, kteří se během společných akcí sblížili. Byl jsem zvědavý, jak to celé dopadne, ale výsledek si už tradičně nechám pro sebe. Mohu však prozradit, že se jednalo o průměrnou komedii bez velkého napětí a s malým množstvím humoru, zato akcí bylo požehnaně a tak na nudu nebyl čas. Jak jsem už napsal na začátku, film splnil svůj účel a tomu odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, komedie Muž z Toronta ode mne získal tři mužské hvězdy ***.

Když jsem před čtyřmi lety viděl americký snímek z roku 2011 s podivným názvem Muži, kteří nenávidí ženy od režiséra Davida Finchera, byl jsem na dvě hodiny přikován k obrazovce a hltal události, které se v něm udály. Film se líbil na čtyři hvězdy, jen jsem nechápal, proč vůbec vznikl, kdy o dva roky dříve natočili Evropané ten stejný film s totožným názvem a dějem. A právě na originální verzi snímku Muži, kteří nenávidí ženy, kterou v roce 2009 natočily severské státy Švédsko / Dánsko / Německo / Norsko, jsem se s odstupem času rozhodl podívat. Měl jsem tak jednu výhodu a to, že jsem si děj nepamatoval úplně do detailu, takže jsem si jej užil podruhé a s jinými herci. Opět jsem si tak jako třešničku vychutnal naprosto překvapující závěr, kdy už se zdálo, že je vše vyřešeno, dokonáno a pak přišel zvrat a nečekané rozuzlení. Nicméně jsem opět musel přežít chození okolo horké kaše a pomalejší rozjezd, během něhož jsem strávil soud hlavního hrdiny novináře Mikaela Blomkvista (Michael Nyqvist), který byl odsouzen za urážku na cti, když zveřejnil nekalé obchody zkorumpovaného podnikatele Hanse-Erika Wennerströma (Stefan Sauk), což pár minut zabralo. Kašička se pod pokličkou ohřívala i s další postavou, kterou byla mladá a vysoce efektivní členka soukromé detektivní agentury Lisbeth Salanderová (Noomi Rapace), nespoutaná slečna s velkým škraloupem z mládí, které měla na těle tetování a piercing v obličeji a kdoví kde ještě, ale vidět byly jen ty na hlavě ! Každopádně nejen vizáží to byla zlobivá holka, takže další minuty utekly při sledování jejího nechutného znásilnění svým obtloustlým poručníkem Nilsem Bjurmanem (Peter Anderson) a následné pomsty. To jsem už věděl, že Lisbeth novináře Mikaela sledovala, když si její služby prostřednictvím advokáta (Ingvar Hirdwall) objednal Henrik Vanger (Sven-Bertil Taube). Tento bohatý průmyslník si poté Mikaela pozval na svůj ostrov na pobřeží Švédska, aby mu pomohl objasnit 40 let staré zmizení neteře Harriet (Julia Sporre). Vanger si totiž myslel, že ji někdo z členů podivné rodiny, které skoro celá žila na ostrově ve svých domech, tehdy zavraždil a její tělo ukryl tak dobře, že ji policie nenašla. Henrik reportérovi slíbil, že mu na oplátku dá informace o Wennerströmovi, které za několik let nashromáždil. Teprve tehdy, když Mikael souhlasil s hledáním Harriet, začal být film zajímavý, jakoby režisér zařadil druhou rychlost a ve filmové převodovce zapadla třetí rychlost, když Mikaelovi s pátráním začala pomáhat Lisbeth. A začaly se dít věci panečku, přeřadili jsme na čtvrtý rychlostní stupeň, takže na povrch vyplavaly staré vraždy a skutečně vyšlo najevo, že tím vrahem byl někdo z rodiny. No, vypadalo to, že skončíme na páté rychlosti, když se případ podařilo objasnit, ale opět přišla ta zmíněná třešnička a šestka zařazena. Na rozdíl od americké verze, se mi originální severská varianta líbila více. Nejzajímavější byl zhruba střed děje, ono hledání neteře a postupné odkrývání hrůzných skutečností, během něhož mi vstávaly chlupy po celém těle. Takže film to byl opravdu vynikající, sice se rozbíhal šnečím tempem, ale měl pochmurnou atmosféru, znásobenou zasněženou švédskou krajinou a to se mi na tom líbilo, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, evropská verze filmu Muži, kteří nenávidí ženy ode mne získala pět mužských hvězd *****.