J*A*S*M

Still a better love story than Twilight.

Přesně na pomezí dvou a tří hvězd s občasnými náběhy na čtyři a propady k jedné... Mám z toho filmu velmi smíšené pocity. Na jednu stranu bohužel nemůžu říct, že by byl Cell Count vyloženě povedený, na druhou stranu je velmi zajímavým způsobem divný (například ta "slintající hlava" na plakátě, to je fakt dobrej nápad) a vzbuzuje naděje ohledně režisérovy budoucnosti. Svým tématem (lékařské experimenty, nemoc, cosi uvnitř lidského těla, proměny lidského těla) se to opravdu dost podobá ranému Davidu Cronenbergovi (jak jsem si přečetl v několika zahraničních recenzích), byť ten je přecejen jiná liga. Todd Freeman má každopádně zajímavě nakročeno a Cell Count je v mezích malých nízkorozpočtových indie hororů povšimnutíhodný kousek. Kdyby závěrečných patnáct minut nevyznělo úplně do ztracena, přiklonil bych se určitě k vyššímu hodnocení (3*), takhle jsem na vážkách.

Kdybych byl Titán, tak se po tomhle filmu také hněvám ...

Zpočátku zmatečná šílenost, no jakmile se v centru dění ocitl výtah, šel dojem prudce nahoru. Vlastně jsem se až divil, jak mě tahle japonská multižánrová hříčka nakonec zaujala...

Adam Wingard dokazuje, že má talent a umí natočit působivé scény. Obejde se i bez nosného příběhu, no ukázalo se, že já se bez něj neobejdu, neboť se mi u Pop Skull podařilo podřimovat, ačkoli jsem ani nebyl nějak zvlášť unavený... Jako experiment ovšem dobré, jsem zvědavý, čeho přesně se od režiséra dočkáme dál (viz vynikající festivalové ohlasy na You're Next).

Zajímavě úchylný námět, ale jinak mě film nechal vcelku chladným.

Vojenská jednotka kamsi jde a narazí na nějaké - nejlépe nadpřirozené - zlo. Tohle je fakt prokletej námět. Z posledních let si vybavuju docela dost podobných filmů (vždyť jen v posledním půlroce jsme tu měli tohle, toto a ono), ale ani jednomu se nepodařilo svůj potenciál naplno využít. Přitom by film s takovým námětem mohl být úplně úžasný - opuštěné místo, podzemní bunkr, magie, nadpřirozeno, ponorková nemoc... Ale ne, ono se to vždycky po nadějném začátku musí překlopit buď do bezmyšlenkovité akční střílečky, nebo do psychologizující dramatické nudy, které dojede na to, že nemá postavy, na kterých by divákovi záleželo. Škoda. El Páramo je pěkně natočený film, odehrává se v krásném hororově atmosférickém prostředí, ale stejně to nakonec není víc než průměr. Achjo.

Juan of the Dead. We kill your loved ones. How can I help you? Zombie subžánr je odjakživa velmi otevřený tomu, aby do něj filmaři procpali různá sociálně-politická témata, kritiku, satiru. Proto se příliš nedivím, že v tomto kubánském komediálním (až parodickém) hororu vystupují právě zombíci (dle kubánských médií disidenti podporovaní vládou USA :-)). Přestože je na filmu znát nízký rozpočet (zombie apokalypsa není něco, co přesvědčivě natočíte za pár šupů), vůbec to nevadí, protože za kamerou evidentně nestáli blbci, kteří nemají co říct. Zombíci vypadají fajn, postavy jsou fajn, humor je fajn a prostě celé je to velmi fajn. A ke konci se dočkáte i jednoho krásného vyznání lásky :-D. Palec nahoru, doporučuju. I want to leave this place and travel around the world. If anyone asks me where I'm from, I'll say I'm from Cuba. If they ask me what Cuba is, I'll say it's a small socialist island in the Caribbean. If they ask me what socialism is, I'll say it's a social system established by Fidel Castro 50 years ago. If they ask me who Fidel Castro is, I'll stay there forever.

Musím se Coppolovi omluvit za slabé hodnocení, ale já tuhle fantasmagorii s otylým barokním andělem v hlavní roli nebyl schopnej dokoukat. Objektivně to tak hrozný nebude, ale mně už dlouho něco takhle strašně moc nesedlo, je mi líto.

Mně tahle duchařina přišla ve všech ohledech velmi solidní. Slušný příběh s poměrně povedenou a překvapivou pointou (byť nutno říct, že na dlouhovlasé východní duchařiny expert nejsem, spíš je teprve začínám dokoukávat, takže pro horrorfanoušky orientované na Asii ta pointa příliš překvapivá být nemusí, nevím), řemeslo velmi na úrovni, i ten duch si celkem získal můj respekt. Palec nahoru, povedený korejský duchařský kousek, byť žádný výbuch originality samozřejmě divák čekat nemůže.