J*A*S*M

Ultimátní found footage antologie, která je jako celek tak dobrá, že by s ní současné found footage šílenství mohlo se ctí skončit. Což se ale asi nestane... Film je produkovaný mimo jiné Bradem Miskou (šéfredaktor webu Bloody Disgusting) a pod jednotlivé příběhy (je jich celkově pět, plus "omáčka" okolo) se podepsaly jedny z nejnadějnějších osobností současného amerického nezávislého hororu. To znamená, že za filmem stojí lidé, kteří vědí, co mají žánroví fanoušci rádi ... a pokouší se jim to tu ukázat i s limitovanými finančními prostředky. Úspěšně. Napříč filmem je sice dosti rozkolísané tempo (začíná a končí se tím hororově nejhutnějším, prostředek sníží otáčky) a kvalita jednotlivých povídek není úplně vyrovnaná (najdou se slabší místa), ale celkově vzato je V/H/S velmi nápaditý, sympatický a často i hodně děsivý kousek. Bezesporu zatím jedna z letošních nejzajímavějších žánrových událostí. /// Jinak krátce k jednotlivým segmentům. Rámovací příběh o skupince drobných kriminálníků, kteří se vloupají do starého domu, v němž najdou mrtvého chlapíka a spoustu videokazet, je prací Adama Wingarda. Jako pojivo funguje bez problémů, obsahuje několik hodně creepy záběrů, spokojenost. 7/10 /// Amateur Night (David Bruckner): Tři kámoši vyrazí do baru, kde se o jednoho z nich začne zajímat znepokojivě působící dívka. Zpočátku až příliš moc uřvané, ale jakmile se objeví ona dívka, je o zábavu postaráno. Závěr stojí za to. 9/10 /// Second Honeymoon (Ti West): Mladý páreček jede na road trip po americkém Západu, jedné noci je však v motelu navštíví nezvaný host. West značně zklidňuje tempo, ale ve found footage formátu mě jeho pozvolný styl s krátkým ale úderným vyvrcholením zas až tolik nesejmul. 6/10 /// Tuesday the 17th (Glenn McQuaid): Parafráze na lesní a campové slashery. Nápad je svým způsobem dobrý, ale myslím, že by mu více slušela o trochu delší stopáž. V těch pár minutách je to celé hrozně zrychlené - slasher s postavami, ke kterým si nestihnete vybudovat vztah, nefunguje už z podstaty... 6/10 /// The Sick Thing That Happened to Emily When She Was Younger (Joe Swanberg): Příběh podaný formou videowebchatu mezi dvěma partnery (partnerku doma obtěžuje duch). Nápadité a děsivé. Nejhnusnější lekačky má v sobě právě tahle povídka. Škoda, že noční chaty nemají časovou převahu nad těmi denními. 8/10 /// 10/31/98 (režijní kvartet Radio Silence): A končíme tím nejlepším. Čtyři kamarádi se vydávají na halloweenskou párty. Dům, v němž se má párty konat, se však jeví zcela opuštěně. Ale není ... :-) Přibližně od své poloviny je tahle povídka svižná a děsivá hororová jízda, fakt docela fičák. 10/10

Technicky na úrovni, spousta momentů má značně znepokojivou atmosféru, hlavní postava svou psychoroli zvládá s přehledem, skvělá je taktéž zvuková stránka ... ale jako celek je ten film ubíjející. Patlá to na sebe páté přes deváté, ale jasný cíl jaksi chybí. A hororově to prostě nestrhne (i přes těch pár disturbing momentů). Prozatím největší hororové zklamání roku, zvláště protože je jasně vidět, že to mělo na víc.

Ale dost už. Další nepovedenou zombie novinku už asi letos nezvládnu. Únava. Vyčerpání. Zoufalství. Marnost nad marnost.

Začátek nadějný a zajímavý (mysteriózní / hororové výpravy do divočiny můžu v jakékoli podobě), ale postupem času se to tak neuvěřitelně rozplizlo, že jsem o film ztratil jakýkoli zájem. Postavy mi vzájemně splývaly. Chaos. Oceňuju mrazivou atmosféru, hudbu a pěkný vizuál.

Kdybych si tohle četl někde na papíře, nevěřil bych, že to jako film může fungovat. Ale ono to funguje - a moc dobře. Netradiční thajská romantická komediální (a neuvěřitelně uječená) duchařina, kterou mohu s klidným svědomím doporučit. Je to tak trochu blázinec, ale velmi zábavný.

Chce to být sociálně uvědomělé, realistické a tíživé, místo toho je to (postupně) otravné, nudné a směšné. A až v pár posledních minutách teda taky trochu tíživé a silné, no. Kdyby se hlavní čtrnáctiletá (!) postava nechovala jako kurvička (byť chápu, že jednou z funkcí toho filmu mělo být upozornění na to, proč a jak se z dítěte něco takového může stát), měl by její osud na diváka větší dopad. Takhle je to jen na všech frontách nepříjemné a otupující.

Monumentální film. Možná až moc. Byl jsem z něj vyčerpaný, jako kdybych musel tři hodiny na zádech nosit Banea. The Dark Knight Rises má obrovský záběr, sleduje asi miliardu různých postav, přičemž přesnou síť motivací a vztahů mezi nimi film nepředkládá úplně přehledně (alespoň napoprvé). Ve své přepálené šíři se tak musí spoléhat na různé zkratky a skoro až oslí můstky (někdo někam vždycky přijde, někoho tam potká - aniž by bylo jasné, jak ví, že tam ten někdo je - něco zásadního řekne a jede se dál - a za chvíli znova). Patetických proslovů požehnaně (o tom motivu s autobusem plných sirotků se ani nezmiňuju). A vůbec, on celý ten Baneův plán a způsob jeho provedení a fungování mi přijde dost pofidérní. Jasně, pořád je to (jen) "komiksový film" a podobné "komiksové" zvraty, motivy a dialogy se daly najít i v předchozích dvou dílech, ale teď je tu toho tak nějak moc a s Nolanovým jinak velice realistickým pojetím se to docela dost tluče. Technicky je film samozřejmě bezchybná první liga. Nejvíce pozornosti se konečně dostává postavě Bruce, takže jako závěr "jeho" trilogie to ve vší té osudovosti a epičnosti funguje dobře (8/10). Jako samostatný díl to ovšem drobet drhne. Tož Christophere, za dva roky nashle u něčeho menšího, dík. PS: Samozřejmě je velmi pravděpodobné, že napodruhé se ten film bude jevit soudržněji, komplexněji a přehledněji (jak je u Nolana zvykem), ale aktuálně nemám příliš chuť tuhle tíhu absolvovat v brzké době znova...

Čekal jsem leccos, ale Laugierovi se znovu podařilo překvapit. Zhruba první třetinu působí The Tall Man přesně tak, jak napovídá synopse, pak přijde žánrový veletoč a všechno je najednou jinak. Což nasere horrorfany, toužící po čisté hororové žánrovce (kterou ale paradoxně nebyli ani Mučedníci), ale já to vnímám docela pozitivně. Na jednu stranu je to úplně jiné než Mučedníci, ale z určitého úhlu pohledu se jim to dost podobá - v tom smyslu, jak snímek pracuje s diváckými očekáváními, uhýbá do jiných žánrů a předkládá témata k zamyšlení (to zní hrozně, když se to napíše! :-D). Jessica Biel v pohodě. The Tall Man je zcela jednoznačně nadprůměrný film (technická stránka bez výhrad), ale abych s jistotou řekl, "jak moc nadprůměrně" se mi líbil, ho budu muset nechat chvíli uležet, případně si dát druhou projekci. Nejsem zklamaný, nejsem nadšený. Tedy, rozumově nadšený možná ano, protože to, jak pěkně a důmyslně je ten film vystavěný, prostě musím ocenit, ale srdíčko mi nevzplálo... :-D Prozatím 8/10.

V úvodním monologu mimojiné zazní věta "Sometimes bad things happen to good people". To je velká pravda. Mne právě jedna taková špatná věc potkala, byl jí tento film. Tak bacha na něj.

Zcela souhlasím s komentářem uživatele J*A*S*M.