J*A*S*M

Vážíte-li si svého času, a přesto se chcete na Surviving Evil podívat, doporučuju přeskočit celou první polovinu filmu. To je takovej ten klasickej úvod, kdy skupina lidí (tentokrát televizní štáb) přijede na určité místo (ostrov), kde jim hrozí nebezpečí, o kterém oni netuší, ale divák ano (jacísi zkrvavení humanoidní démoni), postupem času začnou nacházet zneklidňující artefakty (vyvražděnou domorodou vesničku), a rozhodují se, zda-li odjet, či zůstat. Bohužel to v Surviving Evil není nijak zvlášť oslnivě zahrané ani natočené, takže těch 45 minut můžete opravdu s kllidem vynechat. Potom už je to celkem zábavná pralesní vyvražďovačka, nikterak nevybočující z řad béčkového průměru (srovnatelná třeba s tímhle). PS: Chci, aby se tématu návštěvníků ostrova obydleného krvežíznivými monstry, konečně chopil někdo schopnej! :-(

Tohle mohl být kult všech kultů a počátek skvělé postapokalyptické sci-fi série, k níž by se diváci vraceli celá následující desetiletí, jako se dnes vracíme k Terminátorovi. Bohužel se tak nestalo. Scott Stewart není nijak extra neschopný režisér, ale psát scénáře by si raději neměl. Naprosto největší pnutí se v celém filmu tvoří mezi tím, jak je v mnoha scénách vyloženě hloupý, a tím, jak se snaží tvářit relativně vážně. Jako akční monster béčko to není vyloženě špatné, ale když se člověk na základě rok starých informací těší na ultimátní andělskou apokalypsu, nemůže nebýt zklamán. 5/10

Výpravný historický horor s vymazlenou atmosférou, pěknými maskami a kvalitními herci v hlavních rolích. To je pro horor celkem dobrá vizitka, bohužel několik klíčových vlastností Vlkodlakovi schází. Nedokáže vyvolat strach, nedokáže strhnout a napnout, nepobaví, nezhnusí, nešokuje. Jen si tak klidně a jakoby mimochodem proplyne okolo, že jej sotva zvládnete zaregistrovat, natož si jej nějak víc zapamatovat. Není to špatný film, jen mě tak nějak mrzí, že spousta mladých skromějších tvůrců by za peníze vražené do Vlkodlaka dokázala natočit hned desítky lepších hororů.

Současný trend natáčení hororů tak, aby vyhlížely co nejrealističněji, zde dosáhl svého vrcholu. Být Lake Mungo ještě o chlup realističtější a civilnější, tak už by to byl opravdový dokument. Tato podoba filmu s sebou samozřejmě přináší pozitivní i negativní důsledky. Na jednu stranu to není špatně natočené, zahrané, a už vůbec ne hloupé, ale že by člověk při projekci prožíval filmové hody, to teda určitě ne. Prostě sleduje rekonstrukci "skutečných událostí". Dokumentarita Blair Witch a REC (natáčí přímí účastníci děje) mi vyhovuje, ale přehnaná dokumentarita Lake Mungo a Poughkeepsie Tapes (rozhovor s účastníky, použití "archivních záběrů") se mi pomalu ale jistě zajídá a upřímně doufám, že toto zlo filmaře brzo přestane bavit.

Už poměrně dlouhou dobu se vyhýbám těm hororům, u nichž je již od pohledu naprosto jasné, že jejich kvalita klesá do záporných hodnot, nicméně u The Graves jsem se nechal napálit. AD Horrorfest sice nikdy nebyl přehlídkou vynikajících filmů, nicméně pořád se držel v rozmezí dvou až tří (čtyř) hvězdiček, což je koukatelné. The Graves však bohužel koukatelné nejsou, ba co víc, společně s Hercules 3D jsou nejhorším dílem, které jsem od začátku roku zhlédnul. Opuštěné hornické městečko kdesi v poušti je fajnová hororová destinace (jak dokazuje například The Hills Have Eyes, či Disappearance), takže člověk až nevychází z údivu, jak je možné to tak pokazit.

Obstojně natočená, ale otřesně otravná dětinská báchorka. Nevím, jakým stylem vypráví kniha, ale mně osobně by se více zamlouval jakýkoli jiný způsob zpracování daného příběhu, než tento pubertálně povrchní. Navíc podobné přepálené fantasy, v nichž se může stát v podstatě všechno, protože neexistují žádná pravidla, mě štvou všeobecně.

Veškeré dobro umřelo, ať žijí trpaslíci. Tato Herzogova vize na mne zapůsobila víc než drtivá většina jiných snímků, ale přesto vyšší hodnocení nedám. Ten film mě totiž skoro zabil. Neskutečně depresivní a neradostný pohled zblízka na něco, co má možná představovat lidi. Je postižení všech postav jen prostředkem pro navození stísněnější atmosféry, anebo přesvědčením, že takoví jsme všichni? Postiženi, nikoliv však fyzickým, nýbrž duševním, liliputánstvím. Být ty postavy "normální", měly bychom tendence brát film jako velkolepou oslavu boje o nezávislost nad utlačovatelem (místo útoku monster na bezbraného pečovatele)? Záleží na úhlu pohledu. A na tom, co člověku bude příjemnější. Není to špatný film, není to hloupý film, ale to, co jsem při sledování prožíval, mu neodpustím.

Já jsem si Spring Fever užil víc než Rothovu jedničku. Od úvodních animovaných titulků, které v podstatě mohly nahradit celý úvod (ale nenahradily), se až do konce střídají scény komediální, atmosférické, brutální i nechutné, přičemž všechny celkem obstojně fungují (u Rotha nefungovaly) a co víc, výsledná směs drží pohromadě (u Rotha nedržela). Ačkoli prý režisér West neměl při natáčení tvůrčí svobodu (nakonec se chtěl od filmu distancovat), odvedl docela dobrou práci. Podobně jako měl The House of the Devil feeling okultních hororů ze sedmdesátých let, má druhý Cabin Fever feeling (humorných) amerických béček z let osmdesátých. Jen není tak precizní a dokonalý jako THotD.

Chudák hrdina, ten se do těch schodů naběhal... Na Collectora jsem se těšil a mohu říct, že mě nezklamal. Nepříjemná atmosféra, spousta brutality (ale fakt velká spousta - dost možná je to nejbrutálnější horor roku), překvapivě vysoký počet mrtvol a hudba (zvuky), která pomáhá tvoření pocitu beznaděje takovým způsobem, že poslouchat ji déle, zblázním se. Na druhou stranu to má jeden z nejvykonstruovanějších příběhů, jaký jsem kdy viděl. Tohle by se v reálném světě prostě nemohlo stát. Nemá smysl přemítat nad tím, jak je možné, že se ve středně velkém rodinném domku poměrně velmi dlouhou dobu pohybuje několik postav, kterým se neustále daří navzájem se míjet, proč si vrahoun tak neuvěřitelně komplikuje práci, proč tak riskuje ... v tom filmu to tak prostě je, a pokud vám nevadí přistoupit na jeho hru, dostanete solidní torture porn zážitek.

Mírně nedopečený, ale přesto dobře konzumovatelný film. Ačkoli se mi Svítání líbilo, mrzí mě, že není zdaleka tak kvalitní a zajímavé, jakoby bývalo mohlo. Ve zdejším originálně pojatém světě by se mohl odehrávat mnohem netradičnější příběh. Režisérské duo odvedlo obstojnou práci, pár zaškrobrtnutí se však najde (např. chudokrevní v řetězech - velmi promarněná scéna). Tvůrčí nezkušenost je ale patrná především v dialozích, které se skládají zásadně pouze ze schematických hlášek, což je jediná věc, kterou jsem při sledování vnímal vyloženě negativně. Viděl bych to na 70 %.