Roudy

Nejvíce mě na tom bavil ten morálně nejednoznačný hlavní hrdina a to, že jsem měl pochybnosti, zda je vůbec v pořádku točit dokument o někom takovém, zejména vzhledem k tomu, jak film končí. Části, kdy Okuzaki vyšetřuje musely ve své době rozhodně rezonovat, a i dnes jsou napínavé a člověka nutí přemýšlet.

Audiovizuálně strhující podobenství o tom, jak tlak rychle se měnící a stále více technologizované společnosti deformuje japonského kravatáka, až se hrdina postupně promění v kovovou zrůdu. Film, který vznikl na konci osmdesátých let, prorocky ukazuje na naši destruktivní závislost na mechanických věcech, což je nejlépe vidět ve scéně, kdy si hlavní záporák s potešením zarývá kus železa do masa, i když ho to zjevně bolí. Brzy se v otevřené ráně objeví červi, což ho sice vyděsí, ale posedlost kovem to nezastaví. Stejně jako my se v dnešní době oddáváme Instagramu a jiným radovánkám, tušíme, že to zanechává hnijící šrámy na naší duši, ale nemůžeme si pomoct, stejně pokračujeme. Na Tecuovi je pozoruhodné, jak osciluje mezi žánry, jako jsou horor, erotika, existenciální drama a kaidžú akční film, všechno je to navíc zabalené v audiovizuálním provedení, které posouvá estetiku fascinujícího Lynchova "Eraserheada" o pěkný kus dál. Energie, která z filmu vyzařuje, je neuvěřitelná. I když mě osobně bavily hlavně první dvě třetiny, i závěrečná část má spoustu zajímavých audiovizuálních nápadů, často stavících na efektu stop motion. Nicméně přijde mi, že paralelně s tím, jak se začala rozpadat produkce (film postupně opustili všichni členové štábu až zůstal jen režisér Cukamoto, hrající hlavního záporáka, a představitel hlavní role Taguči), film postupem času ztrácí část své svěžesti a zábavy. Chyběla mi tam Kei Fudžiwara, která se podílela na vizuální podobě filmu; spoustu kreativních nápadů bylo z její hlavy a dokonce poskytla i svůj byt, ve kterém se odehrává velká část filmu. I přes to, že film ve finále trochu zaškobrtl, Tecuo zůstává neskutečnou peckou z Japonska konce 80. let, která si udržuje svou atraktivitu i v dnešní době.

Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl film o vyšetřování daňových úniků, a o to víc mě překvapilo, jak vtipná, hravá a napínavá jízda to může být. Navíc má všechno takový pěkný retro šmrnc Japonska 80. let. Nobuko Mijamoto je vynikající v roli neodbytné úřednice, která je roztomilá, legrační, ale rozhodně kompetentní. Dynamika mezi ní a hlavním záporákem je velmi zabavná, jejich hra na kočku a myš je zajímavá, protože nikdy nevíte, kdo je zrovna kočka a kdo myš. I když oba stojí na opačných stranách barikády, vytváří mezi nimi vztah, který bych se nebál označit za jemné sexuální napětí. Celkově je tenhle souboj úředníků proti daňovým podvodníkům mnohem šťavnatější, svižnější a akčnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Film také ukazuje tzv. ekonomickou Jakuzu, která se spíše zabývá podvody s daněmi než klasickými gangsterskými praktikami. Bohužel troufalé zobrazování Jakuzy ve svých filmech režiséra Itamiho nejspíš později stálo život.