remy

Comicsovka, ve které prakticky nic nefunguje - scénář, postavy… a tím pádem už vůbec ne emoce nebo napětí.  Celé to působí, jako by to psal a natáčel šestiletý chlapec, který si přečetl pár komiksů a myslí si, že rovnou může jít a začít natáčet superhrdinské filmy. Fakt hrozná odfláknutá bída. Malé bezvýznamné plus za to, že se na to (a to ještě s přimhouřenýma očima) alespoň po té popcornově-akční stránce docela dobře kouká.

Na druhý pokus o fous lepší, jak předloni ve Varech. Pořád mi to ale kromě světové výpravy, přesvědčivého Neužila, smysluplně a hezky doplňujících se dvou dějových linek, nepřipadá v ničem výjimečné. Ve všem tak nějak dobré, ale výjimečné ne. Je to poctivý, v některých ohledech zajímavý životopis, do kterého jsem se ale nedokázal úplně dostat, natož se jím nechat strhnout. 65-70%

Jeden z nejzajímavějších, nejnáročnějších a nejznepokojivějších českých filmů posledních let. Velké plus za démonického Michala Kerna.

Velká škoda, že výtečně budované, tajemné a gradované první dvě třetiny stopáže spějí k banálnímu a nepříliš uspokojivému rozuzlení. Člověk i vzhledem k výstavbě scénáře čeká velké věci a odhalení, kterých se mu nakonec ale úplně nedostane. Ve výsledku je to mnohem jednodušší film, než jak se tváří. Takhle “jen” za lepších 7/10.

V podstatě podobně vynalézavé, parádně napsané a poskládané (každá scéna je důležitá!), překvapivé, zamotané a dobré jako jednička. Dám si to znova, ať to všechno vstřebám. Zatím moc pěkné 4*.

Moc hezká sonda do duší mladých lidí a jejich přátelství, které ale významně ubližuje její natáhnutá stopáž. Mít to devadesát minut, je to o level lepší. Dva chlapci Balli a Addi - jsou skvěle načrtnuté postavy, zároveň mi ale připadají "nedodělané" a jak scénář nechává dlouhý prostor jednomu nebo druhému odděleně, působí to na mě poněkud nesoustředěně, což mimo jiné vede k finále, které nevyzní až tak silně.

Jak se pozná, že těch 13 let za to čekání opravdu stálo? Tak, že čekání 2 roky na třetí díl bude těch 13 let připomínat. Ve druhém Avatarovi Cameron stírá hranici mezi realitou a fikcí. Vizuální řešení snímku je neuvěřitelné. V tomhle ohledu je Cameron úplně jinde, než kdokoli v Hollywoodu. Vizuální stránce druhého Avatara se dá velice snadno propadnout a nechat se jí zcela pohltit – jsou to nesmírně vypiplané, nádherně živé vizuální hody, nad kterými se tají dech a člověk jen nevěřícně kroutí hlavou a klade si otázku, jak to ten Cameron zase dokázal. Podobná superlativa na štěstí ale neplatí jen pro stylistickou složku. Avatar: The Way of Water je ryzí popcornový blockbuster se vším všudy. Možná až příliš předvídatelný, leckdy nepřekvapivý a utahaný a od začátku do konce ne-až-tak pohlcující jako její starší brácha. V tom má jednička výhodu, je svižnější a troufnu si tvrdit, že pro mnohé diváky přístupnější a jako celek údernější. Slova “unlike anything you have ever seen before” v případě druhého Avatara, kterého jsem si skutečně prožil v IMAXu 3D, tentokrát však vyjímečně nelžou. Neuvěřitelně zrealizovaný, vtahující a strhující spektákl, který mě i přes svou jednoduchost, roztahanost a předvídatelnost naprosto uchvátil, jako snad žádný jiný film v kině. V životě jsem neviděl více strhující film, jakkoli je v něm velké procento věnováno objevování nových neprobádaných míst Pandory - takže může klidně někomu připadat, že se děj nikam moc neposouvá. Prostřední část filmu má poklidný až melancholický nádech, který vynikne v konfrontaci s paralelně odehrávající se dějovou linkou s Quarritchem, jež náhle připomíná probuzení z krásného snu s návratem do zlé reality. V tuto chvíli není druhý Avatar sice tolik strhující, jako spíše intimní ve sledování příběhů dětských hrdinů. Třetí akt je pak kulervoucím vyvrcholením, který dokonale zužitkovává vytvořené emoce k velrybám Tulkun - ať už v rovině jejich utrpení či jejich pomsty. The Way of Water navíc funguje velice dobře i v nostalgické rovině, když doslova cituje pasáže a dialogy od svého staršího bráchy. Nejsilnější je ovšem pokračování v tom, jak lidsky a citlivě přistupuje k tématu rodiny. K jejím členům jsem si vybudoval vztah velice rychle, protože každý z nich je sympatický, má dostatek prostoru a každému z nich rozumíte. Takže když šlo opravdu o všechno a rodina musela sebrat poslední zbytky sil a společně čelit zlu, normálně si uvědomíte, že ať už v životě čelíte čemukoli, nejste v tom sami. V těchto momentech je film více o pocitech, než o slovech. Jeden úsměv, jedno objetí, tady vydá za tisíce slov a já u nich měl příjemný hřejivý pocit, který dodá sílu, podobně jako hlavním hrdinům. To je emoce, díky které nejvíce miluju filmy: Odvážní fiktivní hrdinové mají tu sílu přenést odvahu na své diváky. Vlastně úplně stejně na mě letos fungoval i Top Gun: Maverick. Druhý Avatar tedy není jenom technicky neskutečně vypiplaný spektákl, který vás na tři hodiny odtrhne od reality a přenese do zcela jiného světa, ale ve svém nitru je to lidský, citlivý a procítěný film. Není to dokonalé, je to nejdokonaleji a nejneuvěřitelněji zrealizovaný film všech dob (a bezkonkurenční kino zážitek), jehož hojnost přebije veškeré jeho nedostatky.  ____ P.S.: Po první projekci bych dal čistých, uhranutých 100%, po dalších se kloním spíše k 90%. P.P.S: Avatarovi 2 jsem schopen odpustit jeho jistou "předvídatelnost" , protože podle mě skvěle funguje jako "rodinná jednička" , která navíc přišla po dlouhých 13 letech čekání. Avatar 3 už ale musí být vypravěčsky více překvapující.

Sympatická vánoční blbina, na které mě nejvíce překvapilo, že nezůstává pouze u té blbiny. Jasně, v první řadě je to krvavá akční řežba, která si dělá srandu z vánočních klišé a odkazuje na Vánoční filmové klasiky. Hlouběji se ale ukrývá překvapivě funkčně citlivý a na konci i dojemný příběh přátelství Santy a malé dívky. Oba si kvůli vzájemné podpoře, která je motorem celého snímku, projdou hezkým vývojem, aby na konci oba dva něco získali- a v tom mi Šílená noc přišla nejzajímavější, krom toho, že je to správně ulítlá akční komedie s výborným Davidem Harbourem.

Autenticky výborně vykreslené situace a dialogy jako z novovlnných filmů, jenž jsou podtržené přesnými hereckými výkony, dělají z tohohle kousku jeden z nejlepších letošních tuzemských filmů.

Jedna z nejhorších marvelovek. Dramaturgicky nezvládnutá, dramaticky nefunkční, s postavami (včetně wtf mdlého záporáka), se kterými jsem nesoucítil snad ani na minutu. To vše v úmorně dlouhém balení.