remy

Typicky chazellovsky vypiplaná výprava, ale příběh ve snaze odvyprávět vzestup a pád několika postav najednou, tentokrát úplně netáhne. Na úrovni Prvního člověka, Whiplash a La La Land ale třídu vejš.

Z Johna Wicka mi nikdy nespadla čelist. Připadá mi scénáristický líný a stereotypní.  Akčním scénám se hrozně moc věcí musí podřídit - včetně scénáře. A čtyřka jde podle mě v tomhle ohledu nejdál. Na tuhle hru jsem nikdy úplně nepřistoupil. Ona akční stránka je pořád strašně super, ale tak trochu se mi už okoukává. Choreograficky je úžasná, jen mi trochu schází dynamičtější zapojení práce s kamerou - jako jsou pohyby kamery, práce s úhly atp. Navíc bych byl možná radši, kdyby tam těch přestřelek, bitek a mlácení (a že jich je tam fakt hodně) bylo méně, ale bylo tady více highlightů - ve čtyřce bych ze všech asi nejvíce vypíchnul předfinále na schodech, které je zpestřené nemilosrdným deadlinem (který se tady teda moc neřeší, ale co už:) Možná tak trochu paradoxně si na čtvrtém pokračování téhle akční série nejvíce cením a nejsilnější mi připadá v tom, že 1.) v sobě má minimálně jednu postavu, která není jednorozměrným záporákem, ale někým, jehož osobní motivaci lze porozumět a za 2.) že se mu poměrně dobře daří budovat napětí (i přesto, že víte, jak se to celé za moment semele) včetně komornějšího finále, které právě zužitkuje divákovo možné "porozumění" zmiňované postavě z bodu č.1.

Vtahující, audiovizuální nářez, který tak trochu "bohužel" funguje víc jako strhující vystižení chaosu, než jako osobní výpověď ústředních postav zmítajících se uprostřed tohohle chaosu. Přál bych si to vidět v IMAXu.

Případ zatím úplně netáhne, na štěstí to táhnou fajn herci a interakce jejich postav. Poněkud přízemnější, civilnější a tak trochu posmutněle říkám, že zatím i méně zajímavá detektivka od tvůrce, jehož zamotané mysteriózní detektivky žeru. Že bych se - jako třeba v případě Labyrintu - třásl na další díl, říct úplně nemůžu.

Moc pěkná pohádka s příjemně “lidským” uchopením Krakonoše a jeho backstory. Dal bych si nášup klidně na velkym plátně - Bebjak své filmové cítění v televizních podmínkách v některých scénách nezapře. Švehlík, Sokol a sympaticky obyčejná Leona Skleničková vedou.

Zatim těžce promarněnej potenciál zajímavýho konceptu… a jestli to bude upadat tímhle způsobem dál, tak Dobrýmu ránu asi brzo řeknu Dobrou noc! :) Prušinovský je pod tim podepsanej, dokonce sám o sobě v tomhle díle mluví, ale cejtit z toho fakt moc neni. Dycky Br... radši MOST!

Úžasná kamera, zvuk, práce s budováním příběhu i napětím v naprostym topu.  Film je nejsilnější právě v tom, když postupně odhaluje tajemství a není ještě zcela jisté, o čem vlastně je. Když později vyloží všechny karty na stůl, odhalí se banální, ale působivá myšlenka, které bohužel ubližuje syndrom “efektu" v posledním aktu. Na druhou stranu hlavní hrdince jsem moc fandil, ať v sobě najde špetku síly a odvahy se svým démonům postavit a nenechat se jimi zcela ovládnout. Nejtěžší boj je totiž boj s vlastní myslí…

Upřímný, hravý i dojemný film ze života, jehož jedinou větší pihou na kráse je snad jen to, že ne vždycky utíká tak rychle jako život, o kterém vypovídá.

Mezigenerační střet ve sledu všedních situací s obyčejnými lidmi a obyčejnými dialogy, kde hraje hudba až druhé housle - tematicky klíčový je přínos mladého člověka užívajícího si života, nechat staršího se alespoň na chvíli povznést nad běžné starosti života - a ve vší své autentičnosti a upřímnosti to funguje parádně. A velké zásluhy na tom má vyloženě "zářící" Věra Křesadlová, jako vykutálená Štěpa. Moc milý a příjemný film.

Pečlivá rekonstrukce události záchrany dvanácti chlapců a jejich trenéra, která se překvapivě neopájí prvoplánovým dojímaním sebe sama, ale spíše klade důraz na dokumentárně autentické vyznění v pomalém budování příběhu. Což mi na tomto filmu připadá svým způsobem nejzajímavější i na úkor toho, že v některých momentech postupuje dramaticky hladce bez překvapení a že je divákovi v podstatě znemožněn prostor hlouběji se na chlapce napojit. Třináct životů totiž primárně nastavuje pokud možno co nejvíce realistický obraz události "tam venku" a jejích aspektů - a tomu se tady vše podřizuje. Překvapivé je, že na konci se emoce nečekaně dostaví - když máte pocit, čím vším jste si s potapěči a ostatními záchranáři za tu dobu museli projít. Ale jsou to emoce nenucené, protože film nikdy netlačí zbytečně na pilu. Film, ze kterého asi přetrvá pocit, že "takhle nějak to opravdu proběhlo." Dobrá práce.