Oralfabet

Ano, v mnoha ohledech je to prostě jen další film Wese Andersona, se vším, co byste od něj očekávali a pramálem neočekávaného. Na mě ale stejně, navzdory typicky monotónnímu přednesu všech herců, archetypální povaze postav, které ztvárňují, a komplikované narativní struktuře, připomínající především Grandhotel Budapešť, zapůsobilo Asteroid City neskutečně svěžím dojmem, jako lahodný ovocný koktejl uprostřed horkého letního dne. Je to prostě to samé, ale trochu jinak. A mě to bohatě stačí. Wes zase jednou stvořil úplně nový svět, dal si záležet na tom, aby byl každý jeho detail dokonalý, a já si tak užíval každou sekundu, co jsem v něm strávil. Navíc tu ultra komplikovanou strukturu Wes využívá docela zajímavým, novým způsobem a vede k poměrně podnětným otázkám o povaze herectví, divadla, filmu a umění jako takového. A v závěru se Wesovi podařilo dopracovat i k nějakým skutečným emocím. Ještě pořád si to musím nechat pořádně rozležet v hlavě a sesumírovat si pro sebe, co to vlastně všechno znamenalo, ale každopádně jsem si návštěvu Asteroid City nesmírně užil a už se nemůžu dočkat, až se do něj podívám znova. A byl bych sice rád, kdyby Wes příště natočil něco komornějšího, s trochu prokreslenějšími, živějšími postavami, ale zároveň vím, že pokud natočí další film o filmu o divadelní hře o rozhlasové hře o románu o filmu o rozhlasové hře o divadelní hře, a obsadí do něj všechny herce z hollywoodu do rolí o třech replikách, sežeru mu to i s navijákem. 9/10

Jo, Walken tancující na hip-hop je neskutečně cool, ale sakra... Proč tak málo Buscemiho? 6/10

Jestli se tohle dá vůbec nazvat romantickou komedií, tak jde o romantickou komedii značně neobvyklou, protože na nějakou romantiku dojde možná tak po tom, co film skončí, jestli vůbec... Každopádně ale hodně vtipná záležitost, Walter Matthau hraje ležérně evil zbohatlíka bez špetky soucitu skvěle, a Elaine May je jako nemotorná botanička celkem okouzlující. Dohromady tvoří vskutku pozoruhodnou dvojici. Fajn film. 7/10

"The answer is... PIZZA!" Film jsem si z velké části dost užíval a taky ke mě, jakožto k třiadvacetiletému muži bez jasné vize budoucnosti, který se stále tak trochu vyrovnává s faktem, že je dospělý, jeho téma celkem promlouvalo. Jo a scéna na benzínce je parádní, a přitom tak jednoduchá, a song My Sharona díky ní teď miluju. Ale bože můj, Ethan Hawke tady hraje asi toho nejnesnesitelnějšího, nejtrapnějšího rádoby deep kreténa, co jsem kdy viděl. Winona to celkem vyvažuje svou nadpozemskou dokonalostí, ale díky závěru bohužel nemůžu jít nad 6/10

Hmm, příběh je to celkem zajímavý, ale asi bych si o něm radši přečetl v pár odstavcích, nebo se podíval na nějaký půlhodinový dokument nebo tak něco. Ke konci vypravěč řekne něco o všech šílených zvratech, k nimž v příběhu došlo, a popravdě si myslím, že trochu přeháněl, vlastně je ten příběh dost prostý. A v tomhle podání je především frustrující, obzvlášť díky Waltzově přehrávání. Sice jsem před shlédnutím o skutečných událostech nic nevěděl, ale stejně si dovolím odhadnout, že nejde o úplně nejvěrnější ztvárnění Waltera Keana. Navíc to, i přes neznalost skutečného příběhu, bylo dost předvídatelné (obzvlášť to odhalení o pařížských obrazech), což k mé frustraci přispívalo. Ale aspoň to hezky vypadá. Jo a Lanu mám hodně rád, ale tady si společně s Burtonem a Waltzem vybrala slabší chvilku. 4/10

Sonnenfeldovu verzi Addamsovy rodiny odmalička miluju, a přestože dvojka je můj favorit, tohle je taky banger. Hlavní rozdíl je v tom, že ve dvojce dostane Christina Ricci víc prostoru, který si rozhodně zaslouží. Taky je jednička o něco divnější, a ne vždy úplně dobrým způsobem. Jo a rozuzlení hlavní dějově linie o Festerově amnestii mi přišlo divně uspěchané, a celé to úplně nedává smysl. To jsou ale vlastně jen takové maličkosti, jinak tenhle film pořád miluju a nemůžu jít pod 9/10

V druhé sérii se Gravity Falls vyvinulo v něco fakt pozoruhodného. Seriál zvážněl, aniž by musel obětovat své komediální kvality, některé epizody jsou na Disney Channel překvapivě děsivé a mysteriózní atmosféra, která byla přítomna od prvního dílu, tu má šanci projevit se naplno. Postavy jsou prokreslenější a člověku na nich doopravdy záleží (i Soose jsem si jakž takž oblíbil), takže emocionálně vypjaté momenty fungují jedna báseň. Pořád jsou tu nějaké ty výplňové epizody, ale i ty jsem si celkem užíval, a téměř každá z nich byla následována nějakým totálním bangerem. Taky je fajn, že to druhou sérií doopravdy ukončili a, pokud je mi známo, už to nijak dál ždímat nezkoušeli. A je škoda, že fakt nesehnali Lynche na dabování Billa, ale Alex Hirsch taky odvedl skvělou práci. Oblíbené epizody: The Tale of Two Stans, Northwest Mansion Mystery a Not What He Seems 9/10

Ze všech Busterů, co jsem zatím viděl, mi tenhle přišel jako jeho nejúplnější film. Nedosáhne sice asi vrcholů některých jeho dřívějších snímků, ale je podle mě konzistentnější, a děj tady není jen způsobem, jak se dostat k gagům. Navíc je tady opička s kulometem. 9/10

Mám rád filmy, co mě dokáží bavit celou dobu, přestože jsou jenom o několika postavách vedoucích dialogy o něčem, čemu z velké části nerozumím. Tenhle taky navíc dost dobře vypadá na to, že se odehrává víceméně jen v jedné kanceláři a jedné restauraci. Pacino a Lemmon jsou tady fakt neskuteční. 8/10

Do prvního spider-versu jsem se jako mnoho jiných ihned zamiloval, přesto jsem ale ještě donedávna nebyl na druhý díl nějak extrémně natěšen. Nejspíš hlavně proto, že filmů s multiverse tématikou začíná být poslední dobou nějak hodně, a já jsem obecně spíš zastáncem komornějších dobrodružství, v nichž se řeší osobnější záležitosti, než osud všech sdružených vesmírů. Spider-man: Across the Spider-verse ale z multiverse tématiky těží naplno a předkládá hyperaktivní, dynamickou, místy až těžce vstřebatelnou podívanou, v níž se mísí desítky výtvarných stylů a tisíce nápadů, takže ve výsledku jde opět o něco naprosto nového a nevídaného. Do nejmenších detailů vypiplaná vizuální stránka navíc nestojí v cestě silnému emocionálnímu jádru a film ví, kdy zpomalit, aby nechal postavy i diváka vydýchat, než se šílená, zběsilá jízda zase rozjede naplno. V druhé polovině mi už sice příběh začal připadat lehce překombinovaný, navíc stejně jako třeba u první Duny se tady dá namítnout, že jde jen o první část příběhu bez jakéhokoli zakončení (v tomhle ohledu má první Spider-verse navrch). Já ale tomuhle týmu teď už zcela věřím, že třetím dílem završí tuto trilogii nejuspokojivějším možným způsobem a laťku, která je už nyní nastavena neuvěřitelně vysoko, ještě překonají. Pak možná půjdu i s hodnocením prostřední části ještě výš, zatím silných 9/10