Oralfabet

Společně s Charlieho Andílky v kategorii filmů obsahujících podivně specifickou a zároveň jaksi nečitelnou postavu jménem Chad, která jako by kdykoli, kdy není na obrazovce, žila vlastním životem ve svém soukromém, podstatně divnějším, neexistujícím filmu. 8/10

Ačkoli mě druhá série Medvěda docela uchvátila, na tu třetí jsem se ani nestihl pořádně těšit, vzhledem k tomu, jak rychle přišla, a jakmile byla jednou venku, nijak zvlášť jsem na ni nespěchal, vzhledem k univerzálně chladnějšímu přijetí. A po shlédnutí musím připustit, že tady opravdu k jistému poklesu došlo, pokud ne přímo v kvalitě, tak minimálně v energii a soustředění, jimiž dosud seriál disponoval. Jak už poznamenali mnozí přede mnou, třetí série působí spíš jako první část většího celku, než jako samostatný příběh. Po dějové stránce se toho za těch deset epizod odehraje docela minimum, série se z velké části zaměřuje na emocionální stagnaci hlavní postavy, často pomocí abstraktně laděných montáží flashbacků a vizualizací Carmyho vnitřního rozpoložení, což není nutně nezajímavé, ale v určitou chvíli to začne ztrácet na působivosti. Naštěstí je tady pořád dostatek krásných, bolestivě lidských momentů i celých epizod (Napkins, Ice Chips), díky nimž pořád tenhle seriál jednoznačně stojí za sledování, a po herecké a technické stránce je tady stále co obdivovat. 7/10

Strašně fajn film, akorát mi konstantně připomínal, že jsem víceméně promrhal nejlepší léta svého života a nikdy nejspíš nepoznám lásku, což mi od něj přišlo trochu sprostý... Ale pořád dám slabších 9/10