Disk

Už chápu ony rozporuplné reakce z Karlových Varů. Křižáček rozhodně stojí za zhlédnutí. Kadrnka komunikuje s divákem pomocí obrazu a hudby, dialogů je tam po málu, má to boží kameru. Nedokážu být úplně nadšený, zklamaný ale také nejsem. Dát v tomto případě jasný počet hvězdiček je velmi ošidné. Tudíž ponechávám Křižáčka výjimečně bez hodnocení.

Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita.

Snímek Teheránská tabu mi učaroval, nejen svou rotoskopií. Nádherná mozaika většinou smutných příběhů obyčejných lidí žijících v jednom z největších asijských velkoměst, často v přehlížené straně společnosti. K tomu uhrančivá íránská hudba a nezaměnistelná atmosféra včetně neoposlouchané perštiny. Ten, kdo by tenhle film chtěl náhodou zneužít pro nějakou islamofobní propagandu, tak si ve skutečnosti natluče čumák, jelikož Češi (a obecně rodilí Evropané) těžko mohou pochopit odlišnou mentalitu, i když v Teheránu žijí lidé se stejnými zájmy a nadějemi jako my. Spíš si o to více važme naší svobody a možností, které mnohdy bohužel opomíjíme.

Bylo to bezva. I když ty scénáristické kličky a samé náhody byly velmi úsměvné. Chris Pratt to jako obvykle zachránil. 7/10

Jsem nadšený. Film je stejně skvělý jako románová předloha. Má výborný soundtrack a Nick Robinson je moje platonická láska. Vím, že dost lidí bude nadávat, jak je to údajně povrchní, ale na tom vůbec nezáleží. I my gayové chceme pohádku se šťastným koncem a snít o svém tajném Blueovi. Ještě před pár lety by v Hollywoodu těžko vznikl podobný film, a když už ano, končil by tragicky. Časy se díkybohu změnily.

Nebudeme-li počítat bizarní scénu, kde se ruští vojáci fotí na stranické legitimace, je závěrečný díl Osvobození velkou peckou s monumentálními boji v Berlíně, zatopením metra a Hitlerovou sebevraždou, která měla poněkud odlišný průběh, než jaký líčí snímek (Evě Braunové se umírat nechce a Hitler umírá jako uplakaný zbabělec). Velkým kladem je absence Stalina a Churchilla a vyjma zmíněné scény s legitimacemi je Poslední úder výborným závěrem celého Osvobození.

Do čtvrtého dílu Osvobození se bohužel dostalo většího množství politbyrovského vidění historie, než je zdrávo. Je to znát hlavně na jaltské konferenci a na scéně osvobození vězňů z koncentračního tábora, nemluvě o bizarní pasáži ruských vojáků s vystrašenou německou rodinou, kterou Rusové učí pít vodku. Kvalitu naštěstí zachraňují všechny scény z Hitlerova bunkru a poetické záběry berlínské zoo.

Ani třetí díl Osvobození nezklamal. Nejatraktivnější devizou je tu samozřejmě operace Valkýra (až na Stauffenbergovu větu ve smyslu, že nové Německo bude komunistické a socialistické, ale to je pochopitelně scénáristická úlitba, aby celá ta pasáž prošla cenzurou), ale i přechod přes běloruské bažiny a boj na řece Berezině (ano, přesně na té řece, kde to Napoleon definitivně projel) a boj o nákladní nádraží v Minsku stojí za to. Je to prostě pecka, která se neomrzí.

Ani druhý díl Osvobození nezklamal. Zatčení duceho, operace Gran Sasso (Otto Skorzeny měl respekt i u Spojenců), boje na Dněpru (skutečný masakr) a teheránská konference. Jo, je to ještě lepší než minulý díl. A ta atmosféra, jako kdyby člověk byl přímo u toho...

První díl Ozerovova Osvobození nazvaný Ohnivá duha mě ani po novém zhlédnutí nezklamal. Má to fakt parádní atmosféru a celá bitva u Kurska působí i po letech neuvěřitelně monumentálně. Mimochodem Stalin je tu líčen vlastně dost negativně, když je zobrazen, jak nemilosrdně odmítne vyměnit vlastního syna Jakova za zajatého polního maršála Pauluse.