Disk

Absolventský film Tomáše Lygy vyniká především absolutně soustředěnou režií, vytříbenou kamerou a výborným ozvučením. Navíc oba hlavní představitelé oplývají skvělou chemií, která u filmů dnešních mladých tvůrců je spíše vzácností než pravidlem. Skutečně emotivní zážitek.

Je to sice řemeslně lepší než katastrofální "jednička", ale je to po všech stránkách absolutně nevýrazné. Scéna rvačky na střeše vlaku na sto honů smrdí greenscreenem, scénář jalový (neustále se zjevující Jean Grey - WTF?). Film se tváří smrtelně vážně, ale je to k ničemu, ve výsledku jde o uspávající záležitost. A nezachrání to ani prakticky neustále polonahý Jackman. Beltramiho soundtrack je opět slabý. Teď je to jasné. Pokud se na x-menovském filmu jakýmkoli způsobem nepodílí Bryan Singer, jde veskrze o zbytečnou záležitost, na kterou lze s klidným svědomím zapomenout.

Nijak nezapírám, že od doby, co jsem viděl pětiminutový trailer na seriálového Flashe, jsem cítil v sobě, že ten seriál potřebuju vidět, že z něj budu šťastný. Pilot mi moji intuici potvrdil naprosto přesně. Flash je po pilotu přesně tím seriálem, který jsem si vroucně přál. Všechno tu funguje na jedničku, až mi skoro bylo líto, že se tento koncept nevydal do kin, jistě by měl obrovskou návštěvnost. Na televizní tvorbu má pilot velmi dobré triky. Samozřejmě nesmíte čekat podívanou a la Hra o trůny, ale i tak je triková podívaná velmi uvěřitelná. Herci jsou vynikající. Především Grant Gustin, který celý pilot utáhne absolutně bez problému. Navíc jde o nádherného sympaťáka, ke kterému nemůžete říci jediného křivého slova. Jeho partnerka je poměrně obstojná a vztah mezi nimi je uvěřitelný. Další herci jsou taktéž v pohodě, především trojice vědců, která zkoumá Barryho bleskové schopnosti. Záporák určitě není k zahození, hlavně v akční scéně na silnici. Nemůžu si pomoct, ale The Flash mě omladil na patnáct let a nedá se říct, že bych se za to měl stydět. Ne, v žádném případě nejde o guilty pleasure, pilotní díl je maximální a křišťálově čisté potěšení. Televize CW (jejíž seriálové počiny jsem jinak vůbec nesledoval) mě tímto počinem hodně nadchla a bude dost těžké vydržet do podzimu. 9/10______Další díly laťku určitě nesnížily, seriál si stále zachovává svou feeling, ze záporáků jasně vede Wentworth Miller jako Kapitán Cold a občasné hostování Arrowa mi přišlo spíše na sílu než jako zpestření. Nicméně jsem za tento seriál rád, jako dílo pro dospívající muže funguje na jedničku a je příjemnou oddechovkou.

X-Men: První třída je mnohem komplexnější a osobnější, než jsem si vůbec kdy myslel. Úsloví "Mutant and proud", které se celým filmem táhne jako nit, má pro mě obrovský význam. Scéna, kdy Magneto řekne Mystique, že (ona) chce po ostatních, aby ji společnost přijala, přičemž ale ona nedokáže přijmout sebe samu, má stejně důležitý smysl jako pasáž u Icemanových rodičů z X2. Stejně tak Beastova snaha nalézt "lék", aby mohl být "normální" jako ostatní. Za pozornost stojí i moment, kdy Charles Xavier Beasta nechtěně vyoutuje. Neuvěřitelně geniální snímek, který se bez debat může srovnávat s nejsilnějšími queer dramaty.

V kontextu celovečerní tvorby Bryana Singera jde sice o jeho nejslabší snímek, nicméně stále jde o výbornou pohádku, ve které všechny žánrové aspekty fungují přesně tak, jak mají. Singerovy filmy miluji, tak mu jeden úkrok milerád odpustím. Nicholas Hoult opět příjemně překvapil a Ewan McGregor byl jednoznačně nejzábavnější.

Nejlepší je jednoznačně hudba Ennia Morriconeho. Film samotný je však akademicky chladný a nezáživný.

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát.

Schulhoffovy satiry kritizující socialistického člověka příliš nemusím, ale tento snímek mám hodně rád. Ovšem sluší se dodat, že je to zásluhou geniálního Miloše Kopeckého, kterému role cholerika a hrubiána zjevně byla napsána tzv. na tělo. Kopecký tu po vzoru Vlasty Buriana předvádí hereckou one-man-show, kterému ostatní nahrávají, a funguje to perfektně, hlavně společné scény s Alenou Vránovou a Ladislavem Peškem coby kouzelným dědečkem. Film dodnes neztratil nic na svém půvabu, nicméně platí - bez Miloše Kopeckého by to z toho zůstala jen ona typická komunální satira normalizačních let.

Film dobrý na party a kalby, ale nikoli do kina. Řada vtipů vyplýtvána v trailerech a pak už to nemělo čím překvapit, přičemž na konci se z toho bohužel vyklube klasická moralita. Naštěstí Zac Efron a Seth Rogen jsou parádní tahouni.

X-Men = Bryan Singer. Platí to už od roku 2000 a platí to stále. Nechtěl bych se dožít budoucnosti vykreslené v tomto filmu.