Disk

Na celovečerní debut je Kill Your Darlings výborným počinem, hlavně po hudební a především střihové stránce, jež perfektně koresponduje se skvostným soundtrackem. Ovšem zcela po právu pozornost na sebe upoutávají mladí herci. Daniel Radcliffe jako Allen Ginsberg je výtečný, ale jeho herecký partner Dane DeHaan v roli Luciena Carr ho zcela zastiňuje a každou scénu, ve které se objeví, si bere pro sebe. Se vší úctou ke Ginsbergovi byl Lucien Carr mnohem zajímavějším člověkem a Dane DeHaan si toho byl evidentně vědom. Krokidasův film jednoznačně stojí za pozornost a je velká škoda, že se nedostal do našich kin. P. S.: Radcliffeova milostná scéna je natočená působivě bez nějaké senzacechtivosti a vše v ní působí zcela přirozeně. 9/10

Neuvěřitelný film, který přes své stáří by měla vidět i dnešní mladá generace. Ač disponuje černobílou (a geniální) kamerou, přináší nečernobílý pohled na partyzány, kteří mají svoje slabosti i pochybnosti. Začínající Jan Kačer zde předvádí komplexní herecký výkon. Režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos jakoby zázrakem prosadili do československých kin snímek, který by v padesátých letech vznikl jen těžko. Kromě kamery si pozornost zasluhují i vynikající střihové montáže, za které by se nestyděl ani Sergej Ejzenštejn, a atmosférický ambientní doprovod dodnes nedoceněného skladatele Zdeňka Lišky. Společně s Němcovými Démanty noci jde o zásadní příspěvek k protiokupační tematice.

Jak je vůbec možné, že v roce 1959 (!) vznikl film, který hravě strčí do kapsy všechny současné sandálové filmy, které si na sandálové filmy ve skutečnosti jen hrají? Ben Hur je na Blu-rayi absolutní pecka. Ten film za 55 let od své premiéry vůbec nezestárl, všechno pořád funguje, skoro čtyřhodinová stopáž ubíhá velkou rychlostí a závěrečný duchovní přesah má i dnes co říci. A jde to i bez nucených a doslovných biblických výjevů, Mel Gibson by si měl Wylerovo geniální dílo pouštět každý den.

Je to megakýč, ale skvěle natočený megakýč. Celé je to prodchnuté melancholickou náladou, která se mi ovšem trefila do noty a fungovalo to na mě. Dost tomu pomohla hudba Hanse Zimmera a Rupert Gregson-Williamse, která přesně podbarvuje jednotlivé scény. Akorát to mohlo být klidně ještě o půl hodiny delší.

Scénář je sice příšerný, ale jinak je Talisman v rámci možností slušnou feel-good jednohubkou. Výborná kamera (kýčovité záběry se sluncem nijak neruší) a Zac Efron navzdory špatně napsané postavy příjemně překvapil civilním hereckým výkonem.

Syrovější variace na Before Sunrise. Chystal jsem se k tomu docela dlouho a nakonec jsem nelitoval. Režisér Andrew Haigh umí perfektně zachytit atmosféru města (zde Nottingham) a herci jsou příjemně civilní. Skvělé dialogy zachycené ze života. Pod povrchem banálních epizod se skrývá emotivní (ovšem nepatetická) výpověď jednoho víkendového vztahu.

Bohužel velké zklamání. Ten film se bere dost vážně a chybí mu humor. A co hůř, postrádá napětí. Jediným velkým kladem je hipísácký výkon Tommyho Lee Jonese.

Mám se Svědkem stejný problém, který přesně popsala uživatelka kiddo.

Tohle nikdy nemělo vzniknout.

Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10