JimiH

Výborně napsaná detektivka (tedy spíš kriminální příběh), která se divákovi nepodbízí. Místo záměrně temné stylizace nabízí syrovost samotného prostředí a je i lehkou sociální sondou do pohraniční oblasti. Rudolf Hrušínský tu navíc opět dokazuje, že dokáže zahrát opravdu vše, pro mě největší český herec.

Styl Jeana Viga mi nesedí. Trojka z mravů mi ještě přišla jako příjemný experimentální film, Atalanta už mi přijde prostě těžce stravitelná. Jistě, v mnoha ohledech je provokativní a svérázná... Jean je naprostý idiot, a tak není divu, že krásná Juliette tíhne spíš k jeho otci Julesovi... jenže tahle kocábka se plaví po relativně klidných vodách a scénář jakoby neexistoval kromě pár nárčtů a závěru. Pro milovníky vagabundího Michela Simona určitě příjemná podívaná, mě však tento snímek minul.

Ufff... tedy jak mohlo v době kdy exceloval Chaplin a bratři Marxové se svými komediemi vzniknu takovýhle zvláštní patvar... jak píše Pedestrian, vtipy zpočívající na sentimentalitě a obrázku rozmarného, leč šťastného Jihu jsou chvílemi dost bizarní, zvlášť když si člověk uvědomí, že absolutně popírá dobovou rasovou segregaci, nezvdělanost a místo toho dává na odiv jakousi bodrost a smysl pro počestnost. Film je koukatelný, ale jen s opravdu velkým nadhledem.

Waters je cvok a provokatér, který nejspíš chtěl být Buňuelem své doby... což se mu minimálně tímhle snímkem podařilo. Kdo film dokouká bez toho, že by alespoň občas uhnul pohledem má nervy ze železa. Jinak krásně dekadentní snímek, nekompromisní jako South Park.

Film podle předlohy Daschiela Hammetta se nezapře... dobře napsaná kriminálka plná bonmotů a sympatických postav a trochu skřípajícícho rozuzlení, což však snímku pro jeho odlehčené pojetí divák s radostí odpustí.

Jeden z dalších filmů ve kterých Argento dokazuje, že jeho snímky jsou to nejzajímavější, co vyšlo z italské hororové školy (kam se hrabe fušař Fulci). Spolu s jeho debutem asi jeho nejlepší snímek plný vizuálních nápad, příběhových zákrut, perfektní kamery, hudby a kvalitních herců.

Velmi vtipná satira na politické poměry v Rusku kombinovaná s romantickou komedií. Greta Garbo je opravdu neodolatelná a její přeměna z kované soudružky v žoviální dámu je v jejím hereckém podání přirozená.

Jednoduchý příběh klasické židovské legendy pojatý ve vizuálně opravdu přitažlivé podobě. Na rozdíl od Murnaova Nosferatu snímek zestárl ovšem celkem dost, a tak bude pro současné diváky asi hůře stravitelný svou zdlouhavostí.

Po režisérské stránce katastrofa, scénář je zase až příliš stručný a kdyby nebylo Horníčkových hlášek, tak jsem u filmu usnul.

Film ze zlaté hororové éry Universalu ve kterém proti sobě stojí Bela Lugosi a Boris Karloff. Škoda, že příběh je až příliš triviální a režisér neumí dávkovat napětí, tak jak by se vzhledem k Poeově předloze slušelo. Na druhou stranu na Karloffovu děsivou vychrtlost a Lugosiho umění totálního přehrávání nikdy nezapomenu.