Atalanta

Ďalší tak trochu-nadhodnotený film Jeana Viga, spadajúci k rannej, francúzskej kinematografii, ktorí mnohí označujú, ako: „zásadný, či prevratný” , s čím sa ja až tak veľmi nemôžem stotožniť, že sa nechcem znovu opakovať, ako taká obohratá platňa, a vymenovávať niekoľko kladov, ktoré film má k dispozícii. Jedným z nich je 100 % Dita Parlo+Borisova kamera, ktorá ma uchvátila, ale až o 20 rokov neskôr V prístave... _ “Manželských kríz bolo už neúrekom sfilmovaných, že táto sa ničím extra nerozlišuje od iných”_ Najzaujímavejšie na všetkom je to, že sa snímok nakrútil pred dávnymi osemdesiatštyrmi rokmi, keď sa v prvom rade zvukový film pekne adaptoval, a samotní francúzski filmári pristupovali k nakrúcaniu filmov s oveľa väčším rešpektom, používali perfektné uhly kamery, atmosféru, herci boli špičkovými umelcami, čo už bohužiaľ v súčastnosti neplatí, a to nielen u Galtského kohúta, ale všade navôkol ! (30.09.2018)

Sice se mi moc nepodařilo postřehnout, co je na filmu kinematograficky tak přelomového (snad až na pasáž s potápěním), ale tohle hledisko jsem u Atalanty nakonec vůbec zohledňovat nepotřeboval. Snímek je možná trochu obyčejný, ošuntělý, ale jeho atmosféra je svým způsobem okouzlující. Atalanta je milá, pohodová, uvolněná, místy úsměvná (naloďování, kočky, partička dámy: „Dobrý tah!“, mnoho momentů se starým námořníkem) a jen lehounce posmutnělá, mně osobně vcelku rychle utekla a zážitek z ní mám velmi příjemný. Nejde sice o nic světoborného, ale slušné 4* si rozhodně zaslouží. (26.04.2015)

Mladá Juliette (Dita Parlo) se vdala za kapitána jisté přepravní lodi. Avšak nudný, jednotvárný všední den na palubě Atalanty vůbec neodpovídá Juliettiným očekáváním. Jednoho dne se příliš nebrání obletování jistým šarmantním mužem a kapitánova žárlivost se brzy projeví naplno... Sensibilní řeč obrazu, zručná směsice reality a surreality a zcela nový způsob práce kamery. Poezie skutečnosti, jeden z nejvýznamnějších filmů své doby a jediný celovečerní film předčasně zemřelého génia Jeana Viga (1905-1934). (27.04.2005)

Forma bez obsahu pro dost úzkou skupinu diváků. Ukázkový příklad, kdy režisér stvořil, co si přesně představoval (se všemi klady i negativy) a já to nedokázal přijmout, protože mi to prostě a jednoduše nestačilo. Příběhově jde shrnout film do jedné věty a ani dialogy nebo postavy nejsou tím, co by vás k filmu mělo připoutat nebo vůbec přivést. Poezie a surrealismus, který mě neokouzlil, neuchvátil a hlavně ani nezaujal. S problémy mnou dokoukané a poté zahozené do kouta věčnosti, odkud se bude dostávat jen díky milovníkům čistokrevného artu. Neberte toto hodnocení jako neúctu k autorovi nebo samotnému dílu, ale jen jako subjektivní názor člověka, kterému forma nestačila nýbrž ho ani neokouzlila... (29.09.2009)

Vigovo pozorování objektů a neokoukaná volba úhlů kamery, si zachovávají svou kvalitu i v dnešní době a režisérovo předčasné úmrtí nás nejspíše připravilo o celou řadu výjimečných filmů (Jean Vigo osm měsíců po natáčení ve svých devětadvaceti letech zemřel na tuberkulózu). Atlanta má skvělé prvky autorského rozvíjejícího se talentu, ale její hluchá místa a občas i nelogické chování postav nakonec tento režijní debut zařazují do lepšího průměru. (30.12.2023)