JimiH

Podobně skvělý a intenzivní desktopový thriller jako Searching, tentokrát více cílený na teenagery.

Krátký dokument, který na vybraných kouscích demonstruje vývoj slasheru od gialla a Halloweenu po gore kousky až po parodické filmy. Není to špatné, ale existují silnější a informačně nabitější dokumenty.

Zatímco dvojka zajímavě obohatila původní díl, trojka je ve všech ohledech línější. Některé nové nápady jsou sice vydařené, ale chybí tomu promyšlenost předchozích dílů. Meta rovina sice hodně věcí omlouvá a identita vraha není úplně špatný nápad, ale jeho motivace je slabá, i za předpokladu, že jde o parodii.

Vykrádačka Terminátora a neuvěřitelně nefunkční film po stránce příběhu, dialogů a překvapivě i akce. Neveldine s Taylor po prvním Cranku šli jen z kopce a těžko se mi věří, že by Goyer dodal tak špatný scénář, ale kdo ví, jak to bylo s přepisy a samotným natáčením.

Ničím nevybočující, ale zároveň neurážející a chvílemi velmi vtipná adaptace Garfielda pro mladší publikum. Bill Murray samozřejmě vše pozvedá o stupně výše.

Jednoduchá premisa, ze které šlo ale mnohé vytěžit. První polovina až na pár zaškobrnutí docela funguje, ale následující hodina a čtvrt je podkopáváním všeho, co lze brát jako kvalitu. Přílišný patos a dějová přímočarost obohacená o úmornou doslovnost, kdy postavy v podstatě divákovi ve svých dialozích vše předžvýkají, je k uzoufání. Díky první půlce a závěrečnému cameu (a s vědomím, že žijeme ve světě, kde existuje něco tak nepovedeného jako Liga spravedlnosti Zacka Snydera) dávám tři hvězdy.

Horor, ve kterém se spojuje okultismus, kletba a obavy z rodičovství a materiálních starostí do netradičního koktejlu. Poslední čtvrthodinka hravě zastiňuje zbytek filmu, který se po zajímavém úvodu a nepříliš zajímavém prostředku nevymaní z vod průměru. Vzhledem k zajímavému tématu i kvalitnímu castingu to zamrzí o to víc.

Několik epických scén (kreslení za pomocí lidského těla, kung-fu sekvence), čarokrásná Gong Li a velký tlak na humor za každou cenu. V důsledku toho snímku schází i základní dějová logika a některé křečovité snahy být za každou cenu vtipný (soutěž o největšího chudáka) jsou útrpné. Přesto kvůli výše uvedeným kvalitám stojí za vidění.

Návrat Hitzika k sérii pochopitelně ignoruje všechny sequely a ještě víc přitvrzuje v portrétu systematické šikany, frustrace, odporu k jinakosti a splašených hormonů. Film je lehce nevyvážený – oproti jedničce postrádá po většinu času potřebné napětí, zato přidává na počtu úmrtí i jejich promyšlenosti. Přesto má film skvělý závěr (včetně potitulkové scény) a jakožto víceméně fanouškovský projekt si respekt zaslouží.

Pozůstatky nerealizované sequelu, který parazitu na předchozích dílech a to doslova - drtivá většina stopáže pochází z původní trilogie. V podstatě naprostá zbytečnost.