TomKey

Malou roli režiséra si ve filmu zahrál skutečný režisér Claude Chabrol.

V závěrečné scéně, kdy Monco (Clint Eastwood) nahází mrtvoly banditů na vůz, je vidět, že visí na hraně zadní otevřené korby tak, že při rychlejší jízdě by minimálně tři z nich spadly. Když se rozjede a následně zastaví, aby ze stromu sebral vaky s penězi, je v dalším zadním záběru jasně vidět, že „mrtvoly“ jsou přeskládané a již nevyčuhují ven z vozu.

Ve scéně, kdy se Lagardére (Jean Marais) vrací do svého pronajatého domu ve městě, otevírá si klíčem. Ten po odemčení nechá v zámku, vejde a zabouchne. V následujícím záběru z interiéru ovšem vidíme, že je klíč ve dveřích z vnitřní strany.

Když jsou Murtaugh (Danny Glover) a Riggs (Mel Gibson) na policejní střelnici a Riggs střílí do terče, padne pět ran. Když následně přijede terč, kam Riggs vystřílel do obrysu hlavy „smajlíka“, je v něm osm děr.

Scéna, kdy dva specialisté dorazí ke srubu, kde se skrývá jeden z pachatelů loupeže, se natáčela ve Voděradských bučinách. Srub u jezírka se nachází kousek vpravo od silnice, která vede lesem ze Struhařova do Jevan.

Ve scéně, kdy Gogo (Jiří Hlinomaz) s panem Camelem (Lubomír Lipský st.) zjišťují, zda v baru podávají hu-hu koktejl, je v jednom záběru na barovém pultu vidět popelník s nápisem „Dubonnet“. Dubonnet byla věhlasná předrevoluční pražská kavárna v Revoluční ulici a scéna se natáčela v noci právě tam.

Ve chvíli, kdy Philleas Fogg (Steve Coogan) v galerii povídá slečně Monice (Cécile de France): „Váš obraz je lepší, než všech těch amatérů kolem,“ se na něj otočí zrzavý malíř (Perry Andelin Blake), který dotčeně prohlásí: „Co jste to říkal?“ Ten muž představuje slavného nizozemského malíře Vincenta van Gogha a obraz před ním, na kterém pracuje, je „Hvězdná noc“, kterou namaloval v roce 1889.

Socha prince Hapiho, ztvárněného Arnoldem Schwarzeneggerem, má ve skutečnosti připomínat Terminátora (narážka na Arnoldův kultovní film Terminátor, 1984) v momentě, kdy se po průchodu časem ocitne v této skrčené poloze v blýskající kouli kdesi na předměstí.

Ve scéně z Liščího doupěte, kde továrník Čadek (Ilja Prachař) nabízí Bláhovi (Radoslav Brzobohatý) pití, se ho ptá na tehdy obvyklé luxusní pití – whisky, koňak... Když mu Bláha odvětí, že by si dal českou borovičku, sotva to dořekne, už mu ji Čadek nalévá. Za normálních okolností by ji musel nejdřív najít v baru a pak udělat pět šest kroků k Bláhovi a láhev otevřít, což by mu nějaký čas zabralo.

Restaurace U Klokočníka v pražských Nuslích (ul. Na Veselí), kde se točily některé scény, byla kvůli natáčení trochu upravena – stěny byly vymalovány „válečkem“ (tehdy nejoblíbenější malířská technika), dozadu bylo přidáno piano a dopředu vedle výčepu pult s lahůdkami, který tam ve skutečnosti nebyl. Kácovský pivovar, který hospodu provozoval a změny umožnil, ji vlastnil až do roku 2017, poté, po výměně pár pivovarů, ji získal Bernard, který kompletně předělal interiér.

Ve scéně, kde Nick Carter (Michal Docolomanský) vypráví řediteli o uspávající růži, kterou vypěstoval zahradník, použije jméno známé tragédky Báry Sernardtové. Jedná se o vtipnou slovní přesmyčku jména operní pěvkyně Sarah Bernardtové.

Ve scéně, kdy jde Marge do komory pro schované peníze na pračku, uvidíme mezi haraburdím ležet robota Bendera z Futuramy (od r. 1999).

V jedné scéně se jedno z děvčat snaží podpatkem boty udělat díru ve stropním sádrokartonu. To se jí podaří a na záběru vidíme asi 30cm díru s otrhaným papírem. V následujícím záběru na stejnou díru má její průměr asi 15 cm a papír je otrhaný jen trochu.

Kromě písniček americké skupiny The Offsprings zní v podkresu při záběrech na školu a procházející se studenty také kytarový motiv ze slavné písně „Another brick in the wall“ od Pink Floyd. Jejíž text je mimochodem satirickým popisem učebních metod a vzdělávacího systému na školách.

Scénka z bufetu, kde Theodor "Dóďa" Bergner (Miloš Kopecký) plive pecky do jídla Helence (Dagmar Havlová-Veškrnová), je inspirována skutečnou příhodou, která se stala herci Jiřímu Lírovi. Ten pecky naházel do „domněle opuštěné“ sekané jednoho důchodce, ovšem na rozdíl od scénky stačil včas zmizet. O příhodě vypráví Vladimír Menšík ve své vzpomínkové knize.

Poté, co vypadne v hotelu proud, kapela „z tropů“, která do té doby hrála divokou sambu a rumbu, nasadí instrumentální verzi české hitovky z roku 1964 „Schody do nebe“ Karla Kopeckého.