Rassyna

Pokaždé, když tento film vidím, mám z něho nepříjemný pocit. Takového blázna jakého bravurně zahrál Nicholson, bych opravdu potkat nechtěla. Četla jsem i knihu a ta je stejně děsivá jako film. Dokonalé navození nepříjemného pocitu po celou dobu filmu vděčí především prostorám nehostinného hotelu. Výkon Dannyho Lloyda je taktéž chvályhodný vzhledem k jeho nízkému věku.

Světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. Lolita. Četla jsem předlohu od Nabokova a tato verze se mi líbí víc než Kubrickova Lolita. Jeremy Irons zde exceluje jako Humbert Humbert, který se ničí zapovězenou láskou k mladičké Lolitě. Dominique Swain je přesnou směsicí vulgárnosti a nevinnosti, takže sem perfektně zapadá a oproti Kubrickově Lolitě je pro mě i více věrohodná. Hudba od Enia Morricone skvěle podkresluje celý film a zaslouží svých vlastních pět hvězdiček.

Tenhle film mě velmi mile překvapil. Čekala jsem obvyklou romantickou pohádku ala Hollywood. Ale Zápisník jedné lásky měl v sobě něco mnohem sympatičtějšího a přirozenějšího, také díky výkonům obou hlavních hrdinů. Romantický film, který by mě více přesvědčil svým happyendem bych asi nenašla, a proto ho řadím mezi moje top 10.

Jsem muzikant a tohle je můj nástroj. Tenhle film mě asi nikdy neomrzí. Banderas je kus chlapa a tady jako mstitel vypadá víc než přesvědčivě, skládám taky pochvalu za jeho hudební přínos ve filmu. Moc se mi líbilo netradiční pojetí akčního/western filmu, především barmani z Tarasco baru by měli za jejich hlášky dostat metál. Další za zmínku pak stojí Tarantino se svým jedinečně podaným vtipem a potetovaný vrhač nožů Danny Trejo.

I'm a man! Well, nobody's perfect! Naprostá klasika, která se mi nikdy neokouká a to díky bravurnímu Jacku Lemmonovi a Tony Curtisovi. Především Lemmon a jeho námluvy milionářem Osgoodem mě vždycky spolehlivě rozesmějí. MM tuhle falešnou ženskou dvojku perfektně doplňuje jako naivní zpěvačka Sugar.

Můj nejoblíbenější film od Miloše Formana. V působivém příběhu s naprostou autentičností, zde ukazuje hlavní hrdinku naivní dívku Andulu, jednu z mnoha dělnic v továrně, která nemá moc zkušeností s muži a oni se toho snaží využít. Ve filmu je spoustu nezapomenutelných scén od trojice záložáků v čele s Vladimírem Menšíkem domlouvajících se neobratně na sbalení přítomných slečen, přes Pucholta snažícího se stáhnout roletu, až po vynikající ložnicovou scénu Pucholt, Šebánek, Ježková. Hele, já tě rafnu za flígr a vyjedeš z tý postele, to budeš vidět.

Zrovna u tohoto filmu mě mrzí, že nejde vymazat paměť. Mohla bych si tak znova užít moment překvapení, když dojde k hlavnímu podrazu. Dvojka Redford - Newman prostě válí od začátku filmu, k tomu krásně sladěná hudba, nevím co víc si u takového skvělého filmu přát.

Geniálně zahraný Saturnin Oldřichem Víznerem. Takového oddaného a praštěného sluhu by určitě každý z nás chtěl mít. Z dalších postav byla výborná především otravná teta Kateřina, která skoro každou situaci obrátila v přísloví a její Milouš, naprostý neotesanec a budižkničemu. Vždy mě pobaví scéna s rozkládáním lehátek a vystrnadění tety Kateřiny a Milouše z housebótu.

„Tak a dost... když jsi tu pobíhal, vytahoval ses se svým hrbem a vykládal, že tohle je zvonice, neřekl jsem ani popel. Když jsi hrál d’Artagnana a těsně nad mým čelem jsi zabodl kord do gauče, neřekl jsem ani popel. Ale teď nebudu sedět doma a předstírat, že doma nejsem jen proto, že ty jsi falešná ženská!” Dustina Hoffmana mám ráda. Ale v tomhle filmu ho přímo miluju. Netuším, jestli ještě někdo bude schopný zahrát lepší převlečenou ženu než on. Mrs. Doubtfire nebyl špatný, ale už to nebylo ono. Na konci filmu mi bylo skoro líto, že už Dorothy Michaelsovou nikdy neuvidím. Tenhle film musí zabrat snad i na tu největší depku. Nenašla jsem jedinou scénu, která by mě nepobavila. Výběrem z mých nejoblíbenějších: Michael Dorsey umírá na jevišti a odmítá se podle příkazu režiséra pohybovat, zpívající kolega ze seriálu pod oknem, otec Juli žádající Michaela o ruku a nakonec nečekané odhalení Dorothy Michaelsové.