Parisienne09

Ke zhlédnutí mě přilákal zábavný originální námět hotelu pro gangstery v potížích, který kromě jiných služeb poskytuje i první pomoc. Nevím, jestli takový neoficiální hotel někde existuje, ale nápad se mi obchodně líbí a dokonce si dovedu představit celou řadu dalších doplňkových služeb, protože předpokládám, že každý gangster se minimálně jednou za život potřebuje na nějakou dobu zdekovat a ne každému se chce živořit někde v přírodě v Dominikáně nebo v horský chajdě strýčka Toma. Furt je lepší se zdekovat někam, kde má člověk servis z civilizace, hezký holky a i potřebnou dávku insulinu z rukou odborného personálu. Takže námět za mě skvělý, ale přišlo mi, že autoři nevyužili jeho potenciál. Dobrých 99% děje se odehrává uvnitř hotelu a mně takové “interiérové” filmy přijdou klaustrofobické, většinou mi nesedí, ale v případě Hotelu Artemis děj veškerou moji kraustrofobii dokázal rozbít. No vlastně jsem ji vůbec nezaznamenala. A pak scénáristé mě velmi, velmi pobavili hláškami odkazujícími k hercům. Když Jeff Goldblum v omámení anestetikem hlásí “Viděl jsem mouchu”:-) anebo nemocniční bodyguard pronáší směrem k Jodie Foster: “Asi jste spíš na kočky.”:-)

Netradiční vyprávění o životě jedné rodiny. A sakra dobré filmové vyprávění! Film je skvělý v tom, že navzdory své téměř “nedějovosti” udrží diváka v napětí. Podle mě všichni herci podali velmi dobré výkony. Zcela mimořádný výkon předvedl rodinný pes Ota:-) Kdyby nic jiného, tak divák snad pochopí, že za prachy si člověk šťastný život nepořídí a že když vztah dvou lidí nejde, nespraví ho ani společné přežití ztroskotání na moři. Klobouk dolů režisérovi a scénáristovi v jedné osobě Olmovi Omerzu.

Když se ambice a cílevědomost nepotkají s talentem. Něco ve stylu Božské Florence, ovšem z oblasti filmového umění. Jednomu se nechce věřit, že něco takového jako The Room (film, o jehož vzniku The Disaster Artist pojednává) vzniklo. Nicméně příběh je poutavý a myslím, že autoři se svého úkolu zhostili poctivě.

Utrácení času a hledání místa v životě v současném Egyptě. V druhé rovině velmi zajímavé téma: práce v hotelových resortech je pro mnoho Egypťanů snem a jednou z mála možností žít západním stylem života, mladí lidé tam odcházejí za svými sny, ale zůstávají částečně vykořenění.

Velmi zajímavý projekt, který otevírá novou kapitolu vývoje filmového oboru. Svět se vyvíjí každým dnem a v posledních deseti letech rychlost vývoje velmi akceleruje, takže je logické, že se konečně objevují nové progresivní filmové postupy. Samozřejmě jediný prvek, který výrazně ovlivňuje kvalitu díla a z celkového hodnocení nikdy nevypadne, je zajímavý příběh - i to se zde povedlo. Navíc je příběh úžasně realistický, a to nejen z hlediska scénáře, který jednotlivé postavy představuje neuvěřitelně opravdově, což může diváka zpočátku trochu zmást a může mít pocit, že se jakoby nic neděje. Opak je pravdou, postavy od počátku výborně hrají a nenajdeme žádnou postavu jednaznačně kladnou, neboť všichni lidé mají své slabosti. Skvělý výkon Sharon Stonové v roli manipulativní osobnosti Olivie Lake.

Temný film s existenciálním nábojem. Meziválečné Německo na kolenou porodilo bídu, násilí, zemi bez pravidel. Hezká metafora s jízdními řády, které v Německu přestaly platit: “Představte si! Německo bez jízdních řádů!” Jízdní řády, pravidelnost, rituály potřebujeme všichni. Určitě je zajímavé porovnat tento film s dalšími díly zachycujícími stejné období německé historie, např. Cabaret, Babylon Berlín. Hadí vejce je Bergmanovsky temné a mistr dusivých vztahů se rozhodně nezapřel.

Výstižná komedie života. Takže přesněji tragikomedie, neboť co jiného život v činech člověka je? Většina zůstává vystrašeným stádem ovcí vždycky. “Podívej se na ně! Dvě hlavy plné pilin, 100 let hlouposti!” Přenesení zabijačkového prasete v kufrech tříkilometrovou noční procházkou Paříží na Montmartre za německé okupace je prostě geniální námět. Protože se stále něco děje, charaktery se dají krásně vykreslit. Výborný výkon Bourvila, za který obdržel Volpiho pohár na filmovém festivalu v Benátkách.

Že peníze mají silné erotické kouzlo, které otevírá dveře do všech ložnic, je známo už od starověku. Vtipná scéna, kdy Escobar cpe své milence tučné ruličky bankovek do kufru. “Ty peníze se tam nevejdou!” “Tak vyhodíme oblečení. Až přiletíš, koupíš si nové. Všechny ty peníze utrať!” Escobarova milenka přiznává, že o takové větě z úst muže vždy snila. Escobar je film o penězích, odvěké lidské touze po nich a krutém násilí, jež se narodilo v zoufalství Medellínských slumů. Vynikající výkon Javiera Bardema!

Nádherný příběh, i smutný a to nejen v dramatu hlavního hrdiny, ale v mnoha dalších scénách. První část filmu přináší příjemné uspokojení klasickému divákovi očekávajícímu děj se všemi zákonitostmi. Ve druhé části filmu režisérka a autorka scénáře v jedné osobě mírně přehodí výhybku a logické pokračování děje okoření snovými prvky. Klobouk dolů, Alice Rohrwacher! Vynikající herecké výkony hlavního hrdiny Adriana Tardiola a také Alby Rohrwacherové, režisérčiny sestry. Myslím, že Itálie má (jako obvykle:-) další vynikající generaci herců i tvůrců, které stojí zato sledovat. Btw: proč člověka s čistým srdcem ostatní lidé vždycky uštvou? Jsme opravdu takové bestie?

Velmi zajímavá zápletka s překvapivým rozzuzlením udržuje diváka v napětí. Ponuré obrazy kamery, chvílemi až hororové. Výborná hudba. Je třeba vyzdvihnout herecké výkony obou hlavních protagonistů. Jinak v podstatě příběh o tom, že když to v partnerství nejde, tak to prostě nejde...