Parisienne09

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem film jako teenager viděla poprvé! Celá naše parta holek z gymplu byla totálně unesená. Coby studentky z té nejslušňáčtější třídy z těch slušňáckých jsme to prožívaly naplno:-) Vynikající hudba, výborně vystavěný scénář a skvělé hlášky “Kde se to ty děcka naučily?” :-) Každé zhlédnutí je pro mě milou exkurzí do studentských let.

Myslím, že se jedná o nejlepší filmové zpracování muzikálu všech dob. Divák se propadne do barevného světa 60.let v New Yorku. Velké Bravo! všem návrhářům kostýmů, ale i scénografům a artistům. Skvělé taneční muzikálové scény, na které člověk nezapomene. A ta muzika, ach...!!!

Nic tak strašného jsem zatím neviděla. Krutá kapitola polských dějin potvrzující skutečnost, že násilí a šílenost ve všech lidech dřímou a v podstatě pouze čekají na otevření pověstné Pandořiny skříňky. Násilí a krvavých scén je ve filmu podle mě příliš. V první části filmu úžasné zpracování folklorních zvyků a také každodennosti venkova volyňské oblasti. Vynikající výkon hlavní hrdinky.

Citlivě zpracovaný příběh teenagera, který nezapadá do kolektivu a nijak mu to nevadí, protože ho prostě zajímají jiné věci než ostatní pubertální vrstevníky. Komu to však vadí, je jeho matka. Ale mladý život si nakonec vždy najde vlastní cestu. V případě Lorenza zde ve filmu Já a ty velmi originálním způsobem: pro matku odjíždí se třídou na lyže, ve skutečnosti si užívá týden klidu ve sklepě, i když s vyrušením a zajímavou gradací, když se k němu vetře nežádaná “podnájemnice” - nevlastní ségra. Bertolucci předvede vývoj jejich vztahu neuvěřitelně senzitivně a krásně na velice limitovaném prostoru. Tak mě napadá, že by prožití týdne ve sklepě s někým, kdo není právě náš oblíbenec, bylo prospěšné pro každého člověka.

Kdybych měla shrnout stručně, pak je Jan Palach velmi silný film. Výborně vystihuje život mladého člověka, který poprvé vstupuje do neznámé etapy života mimo domov, do podnětného prostředí kvalitní univerzity, poznává nové přátele a učitele, díky brigádám cestuje po Evropě. Autorům se rovněž podařilo zachytit atmosféru, resp. atmosféry dotčeného období, tedy v první části filmu určitou volnost, naději a jakýsi elan vital před invazí a následně v druhé části postupné odumírání životní radosti a uvržení společnosti do deprese. Myslím, že to byl šok i pro diváky. Štěstí, že autor toto zkrátil na minimum. Velmi hezky sdělené doporučení mladému Palachovi z úst univerzitního profesora, aby cestoval: zjistíte, že kromě rybníků jsou na světě taky oceány. Paní Palachová dobře vystihla budoucí realitu po invazi: skončíme jako za protektorátu. Měla pravdu. Protektor je ochranář a instalovaní Rusové nás prý chránili. A jak se změnila funkčnost společnosti během normalizace? U pumpy zavřené nenadále během dne to okomentoval naštvaný zákazník: “Maj tam “přijdu hned”? To je tady furt. To je pumpa na hovno.”

Jak tu jeden z kolegů píše “potřetí ve stejné řece”, dovolila bych si navázat, že možná je to stejná řeka, ale tentokrát ve stavu za dlouhého letního sucha, takže stojatá a nudná. Nikdy by mě nenapadlo, že je možné námět obřadných sadistických vražd zpracovat tak nudně, že nevydržíte v křesle ani u prvního dílu. Prostě jsem to vypnula a vrátila se k rozečtené detektivce. Nepodařené obsazení (Miroslav Donutil byl fakt úlet), postavy nemastné neslané a celkové takové trhané a pomalé. Dvě hvězdičky s přivřenýma očima.

Na mladého autora mimořádně dobře vystižené pocity hlavního hrdiny padesátníka. Atmosféra celého snímku mě prostě pohltila a nepustila, včetně medvědího muže. Ovšem pazvuky rozbité vrtule větrné elektrárny mi dávaly zabrat! Čímž samozřejmě výborně podtrhovaly již zmíněnou atmosféru filmu. Hodně jsem se pobavila.

Výborný dokument o nejlepší kapele světa, který vysvětlí postupný vývoj snad i úplnému hudebnímu laikovi. Osobně mě velmi zaujaly scény týkající se každodennosti fanoušků. Děcka stála 12 hodin na lístek v 1,5 km dlouhé frontě! Bylo to v zimě, takže záchranky odvážely desítky teenagerů s podchlazením do nemocnic. Pořádková policie ani v USA nezvládala nápor fanoušků, kteří nesehnali lístky. To v dnešní době globální a síťové považuji za neuvěřitelné. Beatles způsobili celosvětové šílenství a nastartovali velmi ostrý generační střet, generace rodičů a generace dětí se navzájem vůbec nechápou. Rodiče často svým dětem návštěvy koncertů a poslouchání jejich hudby zakazují, neboť podle nich Beatles reprezentují “padlou kulturu”. Ale sami Beatles ústy George (nebo Paula?) se smíchem říkají: naše hudba přece není žádná kultura, je to prostě zábava! A mají pravdu, je to entertainment. Nad záběry davového šílenství dnešní člověk kroutí hlavou a nechce jim věřit. Místy se stávají neúnosnými, a tak konečně dnes chápu, proč Beatles jako kapela skončili. Šílenství, které hudebníci svým dílem způsobili, je během několika let totálně vyčerpá. Je zajímavé sledovat, jak ještě před padesáti lety byla západní společnost nábožensky rigidní, ačkoli jinak už hodně ateistická: Beatles byli donuceni k omluvě za výrok, že jsou známějsí než Ježíš. Dokument skvěle osvěžily vzpomínky filmových hvězd Sigourney Weaver a Whoopi Goldberg.

Parádní úvod seriálu životního příběhu geniálního fyzika. Autorům se podařil husarský kousek představit divákům cestu Alberta Einsteina a zároveň velmi srozumitelně (a nikoli prvolánově) prezentovat společenské i politické dobové souvislosti. Einsteinova mysl prostě musela a dodnes uchvacuje každého, koho myšlení baví. Scény kruté politické reality střídají scény ze života humorné (např. když Einstein navrhuje své milence, aby se nastěhovala domů k němu a jeho manželce: geometrie trojúhelníku je zřejmě složitejší než jsem předpokládal). A pro náš globální svět jakoby seriál přišel v pravou chvíli s pověstným nastavením zrcadla: ve dvacátých letech většina Němců německým nacionalismem pohrdala. Einstein k tomu říká: “Nacionalismus je infantilní nemoc. Něco jako spalničky lidstva.” Ale stačilo pár let a Hitler dobývá Říšský sněm. Ačkoli nepatřím k filmovým profesionálům, dovolím si vyzdvihnout skvělý střih - u tohoto díla jsem poprvé tuto disciplínu více pochopila.

Hodně diváků tohoto filmu má námitku, že se ve filmu nic neděje. Ale je to prostě film o životních nástrahách dnešní mladé generace. A myslím, že Laputa tyto nástrahy velmi dobře představuje. Ony ty naše životy prostě nijak extra dějové nejsou:-) Tereza Voříšková zahrála výborně, podobně i ostatní. Myslím, že velkou devizou tohoto snímku je jeho přirozenost. Tak se dobře dívejte, protože takový život je.