The Beatles - roky na turné

Před padesáti lety bych za to dal košili i kabát, ale věc se mění, a osmý den týdne bychom prošustrovali stejně jako stávajcích sedm. A tak se spokojím s diskursem s prvním uvedeným komentátorem (Lima *****): "Svůj obdiv k The Beatles dělím na dvě etapy - před albem ´Revolver´ a to, co přišlo po něm." Obě období se dají snadno vysledovat, určit jejich zlom však asi nebude snadné, spíš "jak to kdo vidí". I raném období se se vyskytují skladby harmonicky náročné a textově spíš zajímavé (např. If I Fell), ale předělovou deskou je pro mě Rubbersoul (také jsem si jí kdysi obstaral jako první) - písničky jsou zde zcela jiného typu než na "Help", experiment se ještě nestal sebeúčelem, i když je už i zde vstupní branou; a možná že právě písničky jako "Člověk Nikde" či zkouřený "Skandinávský nábytek" budou jejich (ve)smírným odkazem. (07.09.2018)

Byly "jen" čtyři ... a pohnuli zemskou osou, když rozdělili dějiny na dobu před nimi - a po nich. Byli "jen" čtyři ... je to dost nebo málo - na to, aby unesli vlastní slávu, která jim vzala radostnou dychtivost mládí ? Nejde o to přinášet nové informace. Důležitý je POCIT, nic víc ... a CESTA - zpátky časoprostorem do zlatých šedesátých, kde můžete nasát autentickou atmosféru a oživit polozapomenuté vzpomínky těch revoltujících, svobodomyslných let, která svým způsobem zasáhla celou planetu. Jako svůj odkaz nám zanechala písně, které se staly jedním z mnoha pilířů, o něž se opírá naše kultura - a jedním z mála důvodů, jimiž lze (snad) obhájit existenci lidské civilizace. (21.09.2018)

Tak nikdy jsem nebyl vyložený fanoušek, ale jako dokument pro mě nad očekávání. Film zachycuje kapelu od jejího vzniku po nejslavnější léta a jejich období tour. Nebylo to prošpikovýno emocemi jako například v Amy, ale po režijní stránce se podařilo vytvořit perfektní dílko, dost intenzivní i pro ty, které tento fenomén nezajímá......8/10 (22.09.2016)

Skvele! Ron Howard v (mozno az prilis) rychlom tempe chrli jednu super historku za druhou, preklada to dokonalou hudbou a napaditou formou (fantasticky strih). Jediny problem je, ze ak clovek videl serial anthology a paradny imagine, tak tych novych info vela nie je a mnoho zaujimavych veci chyba. Ale ako non stop nadupany zabavny dokument je to pecka. 9/10 (23.03.2018)

V tomto dokumentu je nakrásně vidět, jak Brouci předběhli svoji dobu. Nepředběhli ji jen co do svých úžasných písní, ale taky co do koncertování, na jejich obrovské performance (především v USA) nebyl tenkrát ještě nikdo připravený, nebyli lidé ani koncertní technika, o security ani nemluvě. Kdo však byl, byly zástupy jejich gruppies, tedy uječených fanynek, kvůli kterým John a co. neslyšeli, co zpívají a díky kterým se svými live vystoupeními v roce '66 nakonec skončili. Dokument od amerického režiséra Rona Howarda nepřináší nic moc nového (tedy kromě těch dosud nikdy neviděných záběrů), hlavně tedy pro fanoušky The Beatles, kteří už mají o své kapele něco načteno a kteří už viděli např. skvělou dokumentární sérii Anthology. Ale to nic nemění na tom, že The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years je výtečný film, vymazlený do posledního detailu, plný beatlovského humoru a samozřejmě hlavně jejich nezapomenutelné muziky. A sami Brouci tenkrát ani nevěděli, jaké slavné osobnosti v publiku měli- herečky Whoopi Goldberg a Sigourney Weaver nebo muzikanta Elvise Costella. A už vůbec nemohli tušit, že se jejich hudba dostane do odborné literatury a že svoje fanoušky budou mít ještě půl století od posledního koncertu- tentokrát už sice bez hysterického jekotu, ale o to zarytější a věrnější. Pro nás fanoušky film povinnost (když si před vás v kině sedne dvojice Anglánů, je zážitek o to sugestivnější, hehe), pro ostatní pak zajímavý náhled, co fenomén Beatles znamenal pro svoji generaci v krásných letech šedesátých. "Kultura? To si snad děláte srandu. Tohle přece není žádná kultura, tohle je zábava." (25.09.2016)